(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Children's Library | Biodiversity Heritage Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Kniha o Kosti; kus eské historie"

Digitized by the Internet Archive 
in 2013 



http://archive.org/details/knihaokostikuses02peka 



KNIHA O KOSTI 

DÍL DRUHÝ. 









KNIHA O KOSTI- 

KUS ČESKÉ HISTORIE- 
0680*5 D IL DRUHÝ: S^^S 
NAPSAL JOSEF PEKAR 




NÁKLADEM MELANTRICHA 

7/r/^wm a. s. g^^^^^: 

.iW^ V PRAZE m^mw 


















■ 



DB 

*C2 V 

/93íT 

dUl2i 



PRACOVNÍKŮM V SELSKÝCH DĚJINÁCH. 



PŘEDMLUVA K ČTENÁŘŮM. 

DRUHY díl „Knihy o Kosti" obírá se, jak bylo slíbeno, 
dějinami stavu selského. Opustíme navždy panskou 
společnost na zámku, v níž nás upoutalo několik originálních 
postav. Opustíme i pohnuté prostředí švédské vojny v Ce- 
chách, kdy naposled zápasila vojska o pevnost kostečkou. 
Kapitolami naší knihy, kudy projížděly dříve loupící partaje 
a táhly k novým a novým bojům císařské a švédské regimenty, 
postupovati budou nyní šiky číslic a kolonny statistických ta- 
bulek. A na stránkách, kde bavili jsme se letmým studiem 
duše a života české šlechty, pánů a dam 17. století, ale po- 
znali i utrpení sedláků, půjde nyní od počátku do konce o je- 
dinou těžkou otázku : o zevrubné vyšetření hmotných a práv- 
ních poměrů českého poddaného sedláka od 14. do 19. století. 

Vidím již, jak čtenáři, kteří si chválili prvý díl mé knihy, 
zeje četbou poutavou, zavírají zklamáni a unuděni její po- 
kračování. A obávám se, že i z kosteckých sedláků, na které 
jsem původně myslil, spisuje svou knihu, jen nemnoho najde 
vytrvalost čísti do konce. Snažil jsem se sice i nyní, aby vý- 
klad můj byl jasný a dobře srozumitelný, aby i sedlák ne- 
studovaný mohl vnikati se mnou v záhady selských dějin. 
Ale celek práce předpokládá přece jistý zájem badatelský, 
jejž hledati mohu větším právem v kruzích vědeckých. 

Pracoval jsem na díle tomto se zájmem tím větším, čím 
více jsem poznával, že postup práce směřuje k cíli nad pou- 
hou monografii o dějinách Kostečka patrně vyrůstajícímu, 



t. j. že v knize převládá úmysl položiti základy k vědeckým 
dějinám selského stavu v Cechách. Budiž mi dovoleno pově- 
děti několika slovy, na čem tento úsudek zakládám. Kniha 
moje užívá po prvé měrou náležitou hlavních pramenů k dě- 
jinám selským v naší zemi, t. j. katastrů a gruntovních knih, 
dosud kritickým bádáním nedotčených. Ona učí, jak vy- 
šetřiti rozsah pozemkového majetku sedlákova i výši a vzá- 
jemný poměr všech břemen jeho. V tom nejen povinností ke 
gruntovní vrchnosti, jichž skoro výhradně si všímalo bohaté 
bádání dosavadní, ale i církevního desátku a zejména kontri- 
buce, která, jak poznáme, měla v dějinách selských význam 
ohromný. Vše pak chce znázorniti v hodnotách naší době 
běžných. Badatel-odborník pozná, v čem výsledky mého 
studia liší se od vylíčení, které o dějinách českých sedláků 
podal ve vynikající své práci Karel Grúnberg, i pokud při- 
léhá obraz bezprostředným názorem na velkém dominiu 
získaný k obrysům stavu celkového, jak je, pokud jde ze- 
jména o právní podmínky bytu sedlákova, rýsuje velká a 
velmi záslužná publikace Kalouskova ,,Rády selské a in- 
strukce hospodářské". 

Pokládal jsem vždy za nezbytné, řešiti všechny otázky 
o hmotném vývoji stavu selského přímým studiem na území 
většího feudálního dominia, t. j. poznati poměry, jak se je- 
vily v skutečné praxi a poznati je do podrobností. Práce má, 
tuším, dosvědčí, jak je tato methoda s to, aby obohatila naše 
poznání. Tím nechci říci, že obmezil jsem své studium 
úzkostlivě na territoriální rozsah panství kosteckého. Právě 
naopak: má práce má na mysli české selské dějiny vůbec, 
chtěj íc na Kostečku, jako na vhodném příkladě, jen jaksi de- 
monstrovati zjevy a proměny jejich. Proto nelitoval jsem ná- 
mahy, kde šlo o to vyložiti na př. dějiny našich katastrů 
vůbec nebo porozuměti selské kontribuci v 17. — 19. stol. Vše- 
obecné výklady tyto usnadní jistě porozumění pramenům a 



poměrům všem těm, kteří podle vzoru v mé knize podaného 
pokusí se o práci podobnou na jiném dominiu. Také k tomu 
cíli psal jsem svou knihu: teprv potom, až budeme míti po- 
dobné vylíčení poddanských poměrů na několika panstvích 
v Cechách, z rozličných částí země, vylíčení v kladení otázek 
i methodě si blízká nebo totožná, bude lze napsati dokonalé 
dějiny selského stavu, event. poddanství v naší vlasti. Proto 
také připisují díl tento ,, pracovníkům v selských dějinách". 
Druhý díl ,, Knihy o Kosti" jest celkem o sobě uzavře- 
ným, ale není slíbeným zakončením celého díla. Musí ná- 
sledovati ještě díl třetí, tentokráte doopravdy díl poslední, 
jenž obsáhne selské dějiny od doby tereziánské až do vy- 
vážení a vedle toho obírati se bude historií panského hos- 
podářství. Doufejme, že za rok bude v rukou čtenářů. 

V Praze, v říjnu 191 1. J. P. 



PŘEDMLUVA K DRUHÉMU DlLU. 

V PŘEDCHOZÍM úvodu k prvému vydání bylo pově- 
děno vše, co bylo nutno, o povaze a cílech druhého 
dílu Knihy o Kosti. Pročetl jsem nyní, připravuje druhé vy- 
dání, pozorně knihu znovu a vyznávám, že jsem se nemohl 
ubrániti podivení, co pozornosti, píle a bystrosti věnoval jsem 
řešení problémů, o něž mi šlo. Čtenář, který je prost toho ba- 
datelského zájmu, sotva porozumí mé sebechvále; jde-li mu 
však o to, aby porozuměl selské historii v naší vlasti, najde jistě 
v knize žádoucí poučení. Kapitola prvá o hranicích panství 
může ovšem zaujmouti především znalce krajiny, ač má také 
výhledy do dějin celozemských a kapitola druhá (Pohyb sel- 
ské půdy) a částečně i třetí (Vesnice a lány) až unavují (jak 
pozoruji sám) svým detailním vyšetřováním záhad, jimž 
chtějí přijíti na kloub; závěry obecné povahy a důleži- 
tosti jsou tu jen, krom vět roztroušených v textu, na konci 
kapitol. Ale od kapitoly čtvrté může četba knihy již pou- 
tati a to měrou rostoucí; zde najde čtenář skoro všechno, 
čeho je potřebí k porozumění stavu a osudu sedlákova v minu- 
losti, ač zatížené místy přehojnou dokumentací datovou a čísel- 
nou. A ve výkladu o poklesu poddanských dávek vrchnosti 
v průběhu staletí a o vlivu vzrůstu státní kontribuce, výkladu 
vyvrcholeném srovnáním břemen selských v 14. na jedné a 
17. století na druhé straně (a to nejen na Kostečku, nýbrž 
v celé zemi), postihne hlavní výsledky a zisky díla; nevím, že 
by se kdekoli pokusil kdos o něco podobného přede mnou. 



Upozorňuji znovu výslovně, zeje žádoucno, aby pečlivá Šet- 
ření a výpočty podobného rázu byly podniknuty i na ně- 
kolika jiných panstvích s dochovaným archivním materi- 
álem — teprv potom budeme moci souditi bezpečněji o všech 
souvislostech vývoje. 

Slib na konci předchozí předmluvy učiněný, že do roka 
bude mít čtenář v rukou díl třetí, ovšem splněn nebyl. K vůli 
němu zajisté vrhl jsem se na studium katastrů, které dohoto- 
vení práce zdrželo nesmírně; přes to mohla tiskárna část 
třetího dílu již vysázeti — ale zastavil jsem pokračování, 
když jsem pozoroval, že (právě díky podrobné znalosti ka- 
tastrů) zabředl jsem příliš do detailů a tím karakter celého 
díla ohrozil. A světová válka mi již nedovolila, abych s tak na- 
pjatou pozorností prodléval dále v 1 8. století. Dnes ovšem 
již nemám naděje, že bych sek započaté práci vrátil. Ale dru- 
hý díl ,, Knihy o Kosti" je vskutku s dostatek dílem v sobě ho- 
tovým a uzavřeným; tolik důležitého, co je v něm, by historie 
let 1740 — 1850 vyložiti nemohla. 

Zmínil jsem se již v předmluvě k dílu prvému, že 
příloh obrazových a reprodukcí má druhé vydání Knihy 
o Kosti více než vydání prvé; jde tu celkem o sedmnáct 
nových kusů; sedm starých bylo vypuštěno, eventuelně no- 
vými snímky nahrazeno. Za pomoc při shledávání a určová- 
ní jejich jsem povinen vřelými díky jednak přátelům Zd. 
Wirthovi, Fr. Zákavcovi a J. Stencovi, jednak horlivému 
tajemníku ,,Melantricha' ť dru J. Hertlovi,jenž má o výpravu 
,, Knihy o Kosti" a vůbec o její druhé vydání zásluhy největší. 

27. srpna 1935. Jos. Pekař. 



KAPITOLA I. 



HRANICE PANSTVÍ. 

RUSTIKÁL A DOMINIKÁL. — VELIKOST KOSTEČKA. — VÝ- 
ZNAM PANSTVÍ V ÚSTAVĚ FEUDÁLNÍ. —PROCHÁZKA PO HRANICÍCH.— 
VYSOKÉ KOLO. — LAŽANSK Ý SEDLÁK. — ZEMĚPISNÝ ÚTVAR PANSTVÍ. — 
BOJ O KOSTELÍK V LESÍCH KŘIŽÁNECKÝCH.— DÍL OSENICKÝ. — GRUN- 
TY V CIZINĚ. — PŮVODNÍ A POZDĚJŠÍ ROZLOHA KOSTEČKA. 

DNES, mluvíme-li o rozloze nějakého panství, máme na mysli 
pouze plochu lesů, polí, pastvin, rybníků atd. k velkostatku 
náležejících. Ale v časech minulých, v době staré ústavy, již zveme 
feudální a jež trvala v naší vlasti až dor. 1848, patřila k velkostatku 
i veškerá selská půda určitého obvodu. Vrchním vlastníkem této 
selské čili rustikální půdy byl majitel velkostatku; sedlák byl jen 
držitelem neboli užívatelemjejím ; za užívání statku, na kterém seděl, 
platil dávky v naturaliích a penězích a robotoval na panském. Tak 
třeba u našich velkostatků až dor. 1848 rozlišovali půdu přímo vrch- 
nosti náležitou čili dominikál a půdu jí nepřímo náležející, podda- 
nými (měšťany nebo sedláky, chalupníky, domkáři) osazenou čili 
rustikál. 

Prostá mez dělila panské lány od selských, po obou stranách 
jejích prostírala se půda stejné obyčejně jakosti a často i stejného 
vzdělání. Ale jak hluboký rozdíl byl mezi obojí půdou po stránce 
právní ! Panská půda byla svobodná, selská nesvobodná. To zname- 
nalo: panská půda nepodléhala původně žádné dani, na selském 
poli tkvěly těžké povinnosti královské berně a rozmanitých dávek 
vrchnostenských. O žeň dělil se tu se sedlákem v prvé řadě král, 
potom gruntovní pán, konečně i farář, jemuž slušel církevní desátek. 
Z půdy panské církev desátku nebrala. A nejen že pán ze své vlastní 



PANSKÁ 

A SELSKÁ 

PŮDA. 



PŮDA SVO- 
BODNÁ A NE- 
SVOBODNÁ. 



DlL DRUHÝ. KAP. PRVÁ. 

půdy ničeho neplatil : on dal šiji vzdělávati z větší či menší části za- 
darmo, robotním potahem držitele půdy nesvobodné. A jako půda, 
byli rozděleni i lidé. Mezi Čechem svobodným a nesvobodným byl 
hluboký rozdíl. Svobodní, to byla vlastně šlechta. Členové její, spolu 
s preláty a měšťany měst královských, byli státními občany českými či- 
li „stavy". Nesvobodní byli všichni ti, kteří seděli na půdě stavům ná- 
ležející. A těch byla ovšem ohromná většina. Půdu svobodnou mohl 
držetijen Čech svobodný. Když kol r. 1 750 nakreslil geometr Hótzel 
prvou podrobnou mapu panství kosteckého, označil všechna panská 
pole korunkou. Naznačil tak dobře jejich povahu. Byla to půda 
,, urozená". Na jižní Rusi říkali jí ,,bílá země". „Černou" zemí byla 
kontribuční, sprostá půda selská. 

Orné půdy rustikální bylo na každém větším panství více než 
poměr růsti- půdy panské. Na Kostečku bylo na př. v době kolem r. 1648 selských 
nikAlu. " P ou# o rn ý cn sedmkrát tolik co panských. I souhrn vší půdy domini- 
kální málo kde převyšoval půdu poddanskou. A to přes velký rozsah 
panských lesů. Na panství fridlandském na př., jež mělo největší 
dominikál v kraji boleslavském, pokrývaly lesy ohromnou plochu 
víc než 26.000 jiter. Kost měla sotva pětinu této lesní arey, a také 
rozloha ostatní její půdy dominikální zůstávala daleko za velkými 
panstvími kraje boleslavského. V pořadí deskových statků v kraji, 
r. 1867 sestaveném, najdeme Kostečko teprve na místě osmnáctém. 
Ale rozlohou svého rustikálu závodilo s největšími dominiemi v kraji. 
Summa všeho kosteckého rustikálu byla víc než dvakrát větší než 
plocha dominikálu. Bylo to tedy panství velkou převahou rustikální. 
Počtem poddaných překonávalo v celé zemi Kost v 17. stol. jen asi 
30 dominií. A to již něco znamenalo, zejména ve státě, jenž znám 
byl velikostí svých magnátských panství. Největší panství české, 
pravé knížectví, dominium krumlovské, pokrývalo plochu přes 
216.000 jiter (skoro 22 čtverečných mil). Polovice toho byl rustikál, 
polovice dominikál. Druhé rozsahem největší panství, pardubické, 
jež náleželo králi, mělo přes 123.000 jiter. Poddaných měly Pardu- 
bice r. 1603 P^es 2500, Krumlov přes 3000. Třetí, počtem poddá- 



HRANICE PANSTVÍ. 

ných v zemi největší panství, litomyšlské, mělo již jen 70.000 jiter. 

Poddaných mělo přes 2000. Kostečko mělo v době Černínské rozsah plošný 

.. . , v v v , „ v t ,j , , , ,. ROZSAH 

asi 20.000 jiter, t. j. dve čtvereční mile a všech poddanských rodin kostečka. 

(na počátku války třicetileté) bezmála 700. 

Celková plocha feudálního dominia byla zvláštním správním 
obvodem. A to obvodem takového významu, že dnes žádná správní 
jednotka uvnitř země české nemůže tomu býti postavena na roven. 
Všechnu úřední moc, kterou má dnes okresní soud, okresní hejtman- Vloha 

ství a berní úřad, soustřeďoval pán dominia ve své ruce a vykonával výstavě 
ji nade všemi poddanými. Při tom měl mnohem více samostatnosti středověké. 
než má dnes vedoucí úředník v svém okresu. V mnohých směrech 
byl nejen první, ale i poslední rozhodčí instancí. Hlavní bylo však, 
že pán měl nejen vrchní vlastnické právo nad vším pozemkovým 
majetkem poddanským, ale že rozhodoval do jisté míry i o osobě 
poddaného. Bez schválení pánova nesměl poddaný vystěhovati se na 
jiné panství, později i k učení řemeslu ba i k sňatku potřeboval svolení 
jeho. Tak vykonával pán nad tisíci svých poddaných v některých 
směrech práva taková, jako poručník nad nedospělými, maje v rukou 
svých zvláštní moc říditi sociální a hospodářský vývoj na panství 
podle určitého, svobodně voleného programu. V praxi to vše vypa- 
dalo pravidlem mnohem prostěji a nevinněji. Ale je jisto, že domi- 
nium bylo takřka malým státem, státem se svým vlastním řádem 
a životem správním i hospodářským. Kam vykročil poddaný za hra- 
nice, vstupoval na cizí půdu, do jiných, často zcela odlišných po- 
měrů. Život sedláka byl spoután mezemi panství skoro úplně. Za 
hranicemi byl už jiný svět, jiná říše. 

Lidé zapomínají ku podivu rychle. Dodnes (psáno r. 191 1) uply- 
nulo teprv 63 let od pádu poddanství, a kostečky sedlák ví sotva, které 
vsi před r. 1848 slušely ke kosteckému dominiu. A jen v okruhu těch 
vesnic se předek jeho mohl kdysi zakupovati svobodně a pravidlem 
jen v mezích bývalého panství hledal si družku života. Uzavřenost 
hranic přispěla na starých dominiích podstatně k tomu, že obyvatel- 



DÍL DRUHÝ. KAP. PRVÁ. 



EVIDENCE 

HRANIC 

DOMINIA. 



stvo se krevně pomísilo, že dodnes tvoří takřka jedno velké příbu- 
zenstvo. Anebo lépe: příbuzenstev několik, podle sociálního roz- 
vrstvení. Mezi sedlákem a baráčníkem byla zajisté propast nemenší 
než mezi pánem a poddaným. 

Dnes již bývalé Kostečko jako celek správní neexistuje, ale hra- 
nice jeho vedou se dosud v evidenci. A to proto, že kryjí se většinou 
s hranicemi katastrálních obcí, r. 1785 a r. 1842 vyměřených. Dosud 
platný katastr zřizován byl ještě v době, kdy země byla rozdělena 
v dominia; je proto pochopitelno, že nová úprava obcí katastrálních 
nechtěla (nebylo-li to opravdu třeba) přestupovati hranic jednotli- 
vých panství. Kde na hranicích panství nalézá se půda dominikální, 
je ovšem pečlivě označena mezníky, často staletí starými. Ale i tam, 
kde běžela mez hraniční mezi selskými pozemky, najdeme ještě dnes 
stopy starých hraničníků. Někde i starý dub nebo buk s křížem v těle. 
To byly dřív mezníky nejobvyklejší. Kámen „pištitej" (pískovec), 
pod nějž vložena škvára, sklo nebo uhlí, potom kopec vyházené 
země nebo příkop pořízeny tam, kde nebylo hraničných potoků, 
stromů neb skal. Občas obnovovaly se hranice komissionální po- 
chůzkou, jíž se musilo účastnit mimo osoby úřední z obou soused- 
ních panství něco mladých hochů. Dva až tři z nich drželi při mez- 
nících důležitějších „kopy". To jest: dostali kopu ran ferulí rychtář- 
skou, aby na mezník, s nímž spojena měla býti památkajejich utrpení, 
nezapomněli. Stejně na pamětnou dostali ti, kteří při dávání kop 
opomenuli smeknout. Nebyl to tedy obyčejný výprask, nýbrž slav- 
nostní obřad. Sporům o hranice přece nezabránil. 



NA MEZÍCH 
SVI JAN- 
SKÝCH. 



Vydáme se na cestu po hranicích starého Kostečka (vezmi do 
ruky starou mapu, připojenou v příloze). Obchůzku zahájíme u ma- 
lé vsi Kamenice, která je od Kosti pouze půl hodiny vzdálena. Tu 
přijdeme na meze panství svijanského, jež dnes patří knížeti Roha- 
novi. Ale dříve, od dob vévody Fridlandského až do r. 1820 byli 
tu pány hrabata z Valdštejna. Kamenice přináleželajiž k Svijanům. 
Ke Svijanům patřila i velká dřevěná hospoda „Na Zavadilce", ně- 



HRANICE PANSTVÍ. 

kdy kolem r. 1692 založená. Kolem ní, z Zehrova na Horní Bousov, 
vedla tenkrát, částečně přímo po hranici kosteckosvijanské, t. zv. 
rajchmberská silnice. Nová hospoda měla patrně ubírat formany 
hospodě bousovské a poddaní kostečtí měli se octnouti v pokušení 
chodit na cizopanské, svijanské pivo. Proto zdvihla vrchnost kostečka 
velký spor proti té hospodě. Hospoda v něm, jak vidno, obstála. 

Od Zavadilky až k mlýnu Podvyskeřskému běžely meze mezi 
panstvím kosteckým a svijanským skrze lesy kostecké neboli žehrov- 
ské tak jako dnes. Tedy tudy, kudy dnes mezuje okres sobotecký 
s mnichovohradišťským a turnovským. ,,U dubu" překročovaly sil- 
nici libereckou a u Podvyskeřského mlýna vstupovaly do půvabné 
rokle, zvané tenkrát dolem Lažanským. Ale i vně mimo tuto klikatou 
linii ležely dva kusy rustikální půdy kostecké. Byl to především mlýn 
Vysoké Kolo, ležící právě ve vstupu do malebných skalních roklí ml ýn vysoké 
dolu Lažanského. Příslušenství jeho tvořilo malý, ven vysunutý ostrů- kolo. 

vek Kostečka mezi panstvím svijanským na jedné a hruboskalským 
na druhé straně. Mlýn ve válce třicetileté byl hospodářem opuštěn 
a spustí. R. 1682 postavil si střehomský mlynář Žofka vedle zřícenin 
mlýna starého mlýn nový a někdy r. 1699 zřídil si novýjízek a náhon 
naň vedoucí jinak založil. Hoření mlýn Podvyskeřský i dolení Mlej- 
necký slušely k panství skalskému; oba mlynáři jali se naříkati : prvý, 
že mu nový jez Vysokokolský zdýmá vodu až pod paleční kola, dru- 
hý, že za zimních mrazů mu vodu stavuje a tříští. Skalská vrchnost 
nařídila selskému úřadu vyskeřskému, t. j. rychtáři a konšelům, aby 
nový náhon strhli. Rychtář a konšelé tedy přišli, spolu s hajnými. 
Ale Žofkové, otec a syn, přijali je s nabitými ručnicemi, zapřisaha- 
jíce se u všech čertů, že každého zastřelí, kdo se náhonu dotkne. 
Úřad moudře ustoupil. Byl z toho proces; celý balík akt je o něm 
v Jindřichově Hradci. Spory se rozšířily i na další hranici mezi Ska- 
lou a Kostí v dolu Lažanském. Ve sporu produkovala vrchnost kos- 
tečka historický dokument značného stáří: popis hranic na místě 
sporném, sestavený v květnu r. 1546 z nařízení pana Zikmunda 
Smiřického ze Smiřic, pána skalského. Dokument opatřili vrchnosti 



DÍL DRUHÝ. KAP. PRVÁ. 

falšovaný purkmistr a rada města Sobotky, zaručujíce se za správnost opisu. 

dokument. Ovšem že dokument dotvrzoval, že hranice má jíti tak, jak tvrdil 
úřad kostečky. Ale Sobotečtí byli prašpatnými historiky: sfalšovali 
to velmi naivně. V dokumentu jejich je pan Zikmund Smiřický 
pánem na Svijanech (Svijany nikdy Smiřickým nepatřily), je pánem 
na Dubu a Frydštejně (obě panství r. 1546 náležela Vartenberkům) 
a je konečně pánem na Velkých Skalách. Název ,, Velká" nebo 
,, Hrubá" Skála vyskytuje se však jen v rukopise Králodvorském 
a potom či vlastně před tím teprv od války třicetileté. Na Hr. Skále 
ovšem nelenili a opatřili si také historické svědectví. Zase od svého 
hlavního města, to jest od Turnova. Toho bohužel nemám po ruce. 
Nedovedu tedy říci, dovedli-li Turnovští falšovati obratněji než So- 
botečtí. 

Od mlýna Podvyskeřského (kde byl dnes zaniklý rybník) až 
skoro k mlýnu Nebákovskému pod Troskami Šla tedy hranice mezi 
kosteckým a skalským panstvím divokým údolím Lažanským. Mlýn 

mlýn tu však náležel ke Kosti jen jediný, rozkošně položený mlýn Ples- 

PLESKOTSKÝ 

kotský. Byl postaven teprv r. 1 754 mlynářem Tomášem Roudným. 
Obyvatelstva od doby Marie Terezie přibývalo, spotřeba mlýnských 
výrobků rostla; pro mlýny nadcházely dobré časy. Nový mlýn 
o dvou složeních, k němuž si mlynář vedl strouhu od rybníka Pod- 
semínského, byl proto vložen do gruntovních knih v ceně veliké, 
1500 kop míšeňských (asi 87.000 Kč). Tolik nestály tenkrát ani dva 
největší statky v Oseku dohromady. Mlýn Vysokokolský stál r. 1610 
jen 200 kop míš. 

Nedaleko nad Pleskotským mlýnem vystupovala hranice Kos- 
tečka podivným způsobem vzhůru na levo na vyskeřský kopec, za- 
bírajíc skoro polovici vesnice Lažan nad roklemi nahoře rozložené. 
Malá ves ta měla v 17. stol. všeho všudy tři osedlé: dva sedláky a 
jednoho chalupníka. Z těch dvou statků jeden, původně o pěti 
lažanský čtvrtích lánu, patřil ke Kosti. Ostatek vsi slušel k valdštejnskému 
(dnes aehrenthálskému) panství skalskému. Byl to jeden z největších 
kosteckých gruntů selských ; před válkou býval šacován přes 600 kop, 



HRANICE PANSTVÍ. 

po válce za 450 kop grošů (31.500 Kč). Tenkrát tu byl hospodářem 
Kryštof Opit, horlivý evangelík, pravděpodobně luterán. Po r. 1650 
třikrát prchl pro náboženství do Zitavy a třikrát se vrátil zpět, k ženě 
a malým dětem. Až v květnu r. 1670 prchl na vždycky, v noci, se 
ženou a třemi dětmi. Hejtman a purkrabí pronásledovali jej osobně 
až do Chrastavý. Ale přišli pozdě. Zjistili jen, že Opit ve Chrastavě, 
,,na posledním v stranu tu clu císařským, dajíce jméno své správně 
zapsati, se stavoval a na každém cle deset strychů žita vyclil". Opit 
připřáhl k vozu tři své koně, žena s dětmi hnala dobytek jinými ces- 
tami. Grunt sběhlého hospodáře propadal podle práva pánu. Ale 
Černínská vrchnost chovala se k poddaným v takových případech 
velmi humánně. Nevzala nic. Hejtman dosadil na grunt syna 
Opltova (jenž se přiženil na statek v Březně Soboteckém), a v zápisu 
novému hospodáři nezapomenuto ani na podíly dětí ostatních, pro 
případ že by se dobrovolně vrátily. Opltům náležel pak statek až do 
r. 1746, kdy jej koupil předek nedávného držitele, Martin Šimůnek. 
Tenkrát bylo od statku čtvrtlánu role odděleno pro chalupu č. 16, 
na níž Opltové chtěli dále hospodařiti. Celek statku nerozděleného, 
tenkrát za lán počítaného, měl na 109 korců výměry a obcí patřil 
ke kostecké Malé Lhotě. 

Lažanský důl, kterým hranici sledujeme, je stále půvabnější. 
Nejuzavřeněji a nejsnivěji působí v údolí Semínském. Mineme tichý 
rybník podsemínský a zahneme v právo roklí, kudy cesta stoupá hranice 

k Rovni. Ale tu na levo na stráni máme ještě pruh katastru libošo- mladějovem. 
vického, tedy také kus starého Kostečka. Hranice pak sestupuje 
přímo na cestu k Rovni. Těsně před touto vsí zahýbá vpravo k Ma- 
lechovicům. Ves tato náležela ke Kosti; a jen dvě drobné chalupy 
její slušely k statku roveňskému. Tu všude jsme totiž již na hranici 
roveňské, jež odbočujíc ze samého středu Malechovic k lesu Hůře, 
běží po dolním okraji jeho a pak, po oklice k Mladějovu, vrací se 
vzhůru na kopec, na němž stojí kostečka ves Stéblovice. Tu jsme na 
vysokém plateau nad Sobotkou a v poblíží proslulé vyhlídky stéblo- 
vické, jejímž středem i slávou jsou Trosky. Hranici roveňskou jsme 



DÍL DRUHÝ. KAP. PRVÁ. 



NA HRANI- 
CÍCH ŠLIKOV- 
SKÝCH. 



ZEMĚPISNÝ 
ÚTVAR 
KOSTEČKA. 



zatím opustili a stojíme již na hranici bývalého statku Mladějov- 
ského. Na této strané, směrem k Jičínu, sousedilo Kostečko vesměs 
s menšími statky rytířskými, jež se tu zachovaly z dob, kdy takových 
vladyckých zboží bylo v okolí mnohem více. Hned u Mladějova na 
př. statky Hubojedy, Mackov, Samšina a Drštěkryje. S nimi se 
všemi Kostečko hraničilo přímo, až ke konci 17. a na počátku 
18. století skoupil všechna ta rytířská zboží hr. František Šlik a při- 
pojil je k svému panství velišskému čili vokšickému. Nějaký čas byly 
i statky Roven i Mladějov pohlceny sousedním velkým dominiem. 
Koupil je kostečky pán, Václav Kazimír Netolický a Roven spojil 
přímo s Kosteckem. To připojení roveňského statku ke Kosti po- 
trvalo po léta 1743 až 1761. Mladějov s Rovní odprodali teprv dě- 
dici Netolického. Ve vsi Drštěkryjích, dále za Samšinou k Jičínu 
ležící, náleželo několik velkých statků ke Kosti ještě před válkou 
třicetiletou. 

Tam tedy, kde mez panství, vzdalujíc se Stéblovic, přiblížila 
se nejvíc k Lhotě Staňkově, přestávala hranice mladějovská a po- 
čínala se mez šlikovského panství Velišského. Na rozhraní tom jsme 
nejblíže městu Sobotce, vzdálenému sotva půl hodinky. Ale odtud 
ubíhá hranice čím dále tím do větších dálek. Před Šalandou vstu- 
puje na říšskou silnici (vystavěnou r. 1753) a obchází velkým kru- 
hem výšinu, na níž sedí kostecké vsi Zajekury a Příchvojí. Dnes se 
říká prvé vsi Zajakury a druhé Příchvoj. Potom vystupuje nahoru na 
kopec příchvoj ský, běžíc podle lesů šlikovských těsně za kosteckými 
vesničkami Netolicemi a Leštinou. Podle jména Netolice soudil bys, 
že tu jde o osadu prastarou; vskutku je to nejmladší víska kostečka, 
založená kolem r. 1 753 hr. Netolickým. Leží ve výši bezmála 400 
metrů. S cesty od ní kol Příchvojí vedoucí rozevírá se nejhezčí vy- 
hlídka na Sobotecku. Trosky odtud jsou úchvatné. 

Zde všude nacházíme se v nejvyšších polohách bývalého pan- 
ství a odtud uvědomíme si nejlépe zvláštní zeměpisnou formaci jeho. 
Všechny potoky vytékají z Kostečka, cizí vody odnikud nevstupují 
na půdu jeho. Je to v celku vypnulina na všech stranách nad sou- 



8 



\PrwsizJia J 
Wttxmansu* o 

I** 







PANSTVÍ KOSTECKÉ V L. 1623— 1739 
(Podkladem mapa Čech z doby Maric Terezie) 



HRANICE PANSTVÍ. 

sedni území se zdvihající. Nejvýš na hranici severovýchodní, k Ji- 
čínsku. Lesnaté návrší, jež z plateau příchvojského vybíhá k západu 
až blízko nad Dolní Bousov a odtud se obrací víc k jihu, rostouc do 
šíře a nesouc na temeni rozsáhlé lesy, dělí je ve dvě nestejné polovice 
a zároveň ve dva horizonty. Na západ od těch lesních výšin pro- 
stírá se větší díl Kostečka, Kostečko vlastní, původní. Humprechtská 
čedičová homole u Sobotky s věžitým starým zámkem stojí asi ve 
středu jeho. Díl ten svažuje se ve východní části své, takřka bez- 
prostředně pod lesním chlumem, na východě jej uzavírajícím, v ro- 
vinu, která se otevírá široko k jihozápadu, směrem k Mladé Bo- 
leslavi. 

Tady je vypadni brána hlavních potoků kosteckých, tady, 
kolem městečka Dolního Bousova soustředěny byly největší kostecké 
rybníky. Menší polovice Kostečka prostírala se na jižním, event. 
východním svahu lesnatého chlumu, uzavírajícího na východě 
horizont humprechtský, anebo přímo na výši jeho. Tu byly vsi 
„zálesní", jak říkali na Kosti, vsi výše položené než v Kostečku vsi zAlesní. 
vlastním a hledící již do horizontu libáňského. Zde, jako ostatek 
i v Kostečku vlastním, kráčíme po prastaré půdě lesní. Všude je 
patrno, že pluh dotkl se tu země poměrně pozdě, že dlíme na území 
teprv někdy v 12. — 13. stol. zemědělství otevřeném. Půdy nejsou tu 
sic špatné, ale celkem horší než všude v sousedství. 

Opustili jsme kostečkou hranici u Leštiny. Tu jsme již v hori- 
zontu libáňském, klesajícím v mírně zvlněnou, dalekými lesy uza- 
vřenou rovinu. Už nevidíme velebného dvojvěží Trosek, nepozdra- 
víme z dáli žádné z krásných hor Turnovská. Jen mohutný, hluboce 
zbrázděný skalní chlum, na němž kdysi pnul se mocný hrad Veliš, 
sídlo někdy pana Matyáše Hendrycha z Thurnu, dívá se sem z dáli 
jako host z cizího kraje. Tam někde u Leštiny počínalo se sousedství 
Kostečka s jiným velkým panstvím šlikovským: se Starými Hrady hranice sta- 
neboli Kopidlnem. Leština, Rakov, Markvartice (největší ze vsí 
,,zálesních"), Mrkvojedy (původně Mrchojcdy), Skuřina, Lhota 
Zelenská — to byly všechno vsi kostecké. Dnešní jejich hranice ka- 



DÍL DRUHÝ. KAP. PRVÁ. 

tastrální byly zároveň mezemi dominia v těch stranách. A ještě 
dobrou hodinu cesty od těchto hranic, směrem k jihovýchodu upro- 
střed vsí starohradských, ležel, odtržen od tělesa panství, osamocený 
kus Kostečka. Byla to velká ves Bystřice u Libáně, s velkými sel- 
skými statky, s plochou polí ještě rozsáhlejší než měly Markvartice. 
Ale nepatřila ke Kosti celá; menší část (r. 1684 sedm sedláků a 
4 chalupníci) slušela k Starým Hradům. Odtud měli poddaní na 
Kost nejdále. Bezmála čtyry hodiny cesty. 

Západně od Lhoty Zelenské vstupovala hranice mezi Kostí a 
Starými Hrady do křižáneckých lesů. To byly vlastně lesy šlikovské; 
s nimi a se sousedními lesy domousnickými mezoval největší kos- 
tečky revír, vyšopolský, tak jako dnes. S výminkou ,, soudného lesa". 
soudný les. Bezmála v prostředku cesty od Lhoty k Vyššímu Poli, na levo od 
silnice, leželo totiž asi 1 1 korců smíšeného lesa, o něž veden spor 
mezi Kostí a Starými Hrady. Spor trval dobře na sto dvacet let. 
Vyrovnán byl teprv někdy za Marie Terezie, kdy se obě panství 
o les rozdělila. V archivech najdeš celé svazky svědectví, protokolů, 
protestací a podání toho kusu lesa se týkajících. A ještě jiné místo 
uprostřed těchto širých lesů může se pochlubiti bohatým archivním 
materiálem. Je to dosud znatelná parcela lesa šlikovského, kde stával 
kostelíček, posvěcený tuším nalezení sv. Kříže. Po něm má celý les 
jméno své. V letech kol r. 17 10 byl kostelík již pustý; z inventáře 
bohoslužebného nezbývalo v něm skoro nic. Ale obyvatelé Zelenské 
Lhoty a i jiných obcí sousedních lnuli k němu se zvláštní vytrvalostí. 
Konaly se tu nejen pouti, ale Zelenští tu pochovávali od nepaměti 
své nebožtíky a ve velkých svátcích shromažďovali se tu na nešpory. 
Lhota Zelenská slušela farou do Libáně a libáňský farář, jménem 
Stella, těžce nesl tento postranný kult. Také proto, že mu ubíral 
Štoly. Zelenští to ovsem vykládali tak, že farář žádá od nich nebý- 
valých desátků a od svátostí že vybírá poplatky neslýchané. Až 1 zl. 
(60 Kč) od křtu, byť ten nejchudší podruh byl, od svatby po 3 i 4 zl. 
A k pohřbu nebo ke křtu dává se voziti vždy čtyřmi koňmi ! Že mu 

10 



HRANICE PANSTVÍ. 

ostatek všechno, co předkové jejich platívali, odvádějí bez překážky. 

Farář v květnu r. 1 7 1 8 vydal se do Křižánek a skonfiskoval to poslední, 

co v kostelíku zbylo : zvonek. Došlo tu již dříve o pouti k sběhu lidí boj o koste- 

a rvačce, při níž farář okrvavil dva Zelenské poddané, ale i sám ně- necky. 

jakou ránu utržil. Zelenští si stěžovali mimo jiné také na to, že jim 

farář nadává lutriánských psů. Farář odpovídal důkazem, že jsou 

vskutku ve Lhotě luteráni, že říkají, že svatí, figury svatých, očistec, 

sošky Panenky Marie nic nejsou atd. Ze se scházejí u nějakého Karla 

Maxe na čtení a zpívání, synek Maxův že jim předčítá z knih. Bylo-li 

to pravda, porozumíme lépe, proč Zelenští lpěli na tom polozboře- 

ném lesním kostelíku. Na Maxe (byl zároveň krejčím) bylo mezi 

jiným dosvědčeno, že říká, že není žádnej očistec, že on má na světě 

dost velkej očistec sám. Ale do křižáneckého kostelíka s jinými 

zpívat nechodí; že se raději pomodlí a si pozpívá doma sám. 

Být nekatolíkem bylo tenkrát podle zákonů zemských zločinem. 
Počalo se vyšetřování, jež poměry v zapadlé, ztracené vsi osvětlilo 
rozmanitým způsobem. Seznamuje na př. s Evou Svobodovou, sto- stoletá eva 
letou slepou porodní bábou ze Lhoty, jež byla jakoby kněžkou kři- 
žánecké svatyně. Křtila tu a pochovávala děti, uváděla šestinedělky. 
Hlavní však bylo, že měla vládu nad živly: vodila mraky a žehnala 
oheň. ,,Když mračna vystupujou," vypravovala, ,,jdu na pole, na 
křížovou cestu aneb po mezi, tam se modlím, mraky za mnou 
s pomocí boží bčžejí. Pustí m-li je na rybníky, padnou na rybníky, 
pustím-li je na lesy, padnou na lesy. Když jest jich mnoho, můžou se 
rozděliti. Jáje cejtím, jejich řeč, jak oni hlučejí, když jdou, i taky je vi- 
dím." Ceremonie, kterých užívala při tom zaříkání mračen a posílání 
jich na rybníky kostecké nebo březenské („abyste nemohly škoditi ani 
obilíčku ani stromovíčku ani dobytečku ani domečku, abyste šly 
za mnou, kudy já vám cestu ukážu") zapáchaly poněkud čaroděj- 
nictvím. To byl tenkrát také zločin. Bábu vyslýchali, chtěli ji dokonce 
vézti do Prahy ke konsistoři, ale vskutku neudělali nic; asi r. 1723 
Svobodová zemřela. Za to farář libáňský provedl svou : v květnové 
noci r. 1 719 dřevěný kostelík s pomocí šlikovského úřadu pobořil. 

// 



DÍL DRUHÝ. KAP. PRVÁ. 

V tom sporu, jejž nám nedávno (v mém Sborníku) podrobněji vy- 
ložil historik Fr. Teplý, stáli proti sobě nejen Zelenští a libáňský 
farář, větřící všude husity a lutriány, ale i obě vrchnosti, o les v sou- 
sedství se proucí : šlikovská a Černínská. Hr. František Josef Černín, 
jejž jsme poznali jako osvíceného kavalíra, se Zelenských ujímal 
a jeho vdova, Belgičanka markýza z Westerloo, dovedla čeliti i roz- 
kazům pražské konsistoře. Napsala (r. 1 735) , že všechny mrzutosti za- 
vinil libáňský farář svou chtivostí peněz, že zneuctil kostelík sám, když 
se sedláky dal se do rvačky ; mírněji si počínali ti hrubí sedláci než on 
vzdělanec. Nemohu chválit zcela, psala, že Zelenští bez kněze pohřbí- 
vají, ale dovedu si to jejich úctou k místu a předkům vysvětliti. Jen ať 
farář vrátí věci, jež z kostelíka vzal (patrně šlo nejvíc o ten zvonek) a 
je rád, že okolní vsi o zvonění Ave Maria tolik stojí. Za to by je měl 
chválit a ne jim tu útěchu odmítat. O podezření z kacířství ani slova ! 
Jak vidno, nebylo to ,, temno" před dvěma sty léty tak naprosté. 

Vyšopolský katastr byl v těch stranách hraniční obcí kostečkou 

teprv od r. 1739. Dříve po víc než sto let, tedy i po celou dobu 

DÍL m Černínskou, náležel prostranný kus kraje dále k jihu se táhnoucího 

OSENICKY. . v v . -r . o *i 11 / -r» 1 , ,,, . tn , ,\ 1 

jeste ku Kosti. Staly tu velká ves Roky taný (Horní a Dolm), k m 
přiléhající dvůr Osenice s částí vsi Osenic (ostatek vsi patřil k statku 
dětenickému), na kopci nad Osenicemi položená ves Bačálky, sa- 
mota „V Rychnovách" u lesa křižáneckého a několik gruntů ve vsi 
Veselicí. Zemanský dvůr s větší částí vsi Veselice a statek Domous- 
nický drželi tu jako sousedé Kostečka v 17. století rytíři Koučové 
z Kouče a po nich Rašínové z Ryzmburka. Meze Kostečka ob- 
cházela všechny tyto vsi, vybíhajíc od vyšopolského revíru a zase se 
k němu vracejíc. Až k Ličnu šla po šlikovské hranici, pak, sestupujíc 
u Osenic s lesnatých výšin do údolí, dotýkala se rozličně hranic 
dětenických, domousnických ano i dobrovických, aby u Vyššího 
Pole vstoupila na mez panství březenského a kosmonoského. 
K Březnu slušel totiž největší díl Ěitonic — odtud patřily od r. 1 75 1 
4 chalupy ke Kosti — Skyšice byly kosmonoské. Výšiny u Bačálek 

12 



HRANICE PANSTVÍ. 

odmění poutníka dalekou vyhlídkou, v niž nescházejí ani Trosky 
a za jasného vzduchu ani Krkonoše. Ale stojíme tu přece níže než 
prve u Příchvojí. 

Západně od Vyššího, původně Vlčího Pole sestupuje hranice 
s lesů a výšin do roviny dolnobousovské. Tu již všude mezovalo staré 
panství s dominiem kosmonoským a březenským. A to na dosti ^í^/^^f" 
dlouhé linii od Vyššího Pole až do Obrub. Rohatsko bylo ještě ves monosy. 

kostečka. Ves ležela na břehu velikého kosteckého rybníka, Rohat- 
ského, jenž se táhl až k Dol. Bousovu (viz přiloženou mapu). Hned 
pod ním, u Rohatského mlýna, počínal se rybník Bechovský, již kos- 
monoský. Všechny ty velké rybníky byly ku konci 1 8. stol., když obilí 
stoupalo v ceně, zrušeny a proměněny v luka nebo pole. Od Rohatska 
obracely se hranice k severozápadu, probíhaly vsí Obruby a šly dále 
směrem k Všeborsku, aby pak v ostrém úhlu obrátily se zpět kolem vel- 
ké kostecké vsi Přeper, a dostihly našeho východiska, vsi Kamenice. 

V Obrubech patřil ke Kosti dvůr a asi třetina vsi; ostatek vsi slušel 
k panství kosmonoskému. Přepere nepatřily také ke Kosti úplně; 
jednu větší chalupu a šest malých drželi tu hr. Valdštejnové k svému 
panství klášterskému, dnes mnichovohradišťským zvanému. Velké 
selské grunty příslušely ke Kosti; přepeřští sedláci s pohrdáním 

mluvili o ,, sedmi nemastných nudlích" klášterských. Hranice AswRweA 
s Klášterem počínala se hned u Obrub. Ale původně to byla hra- 
nice s rytířskými statky v Malobratřicích. Jeden z nich koupili hr. 
Valdštejnové kol roku 1680, druhý, na němž seděl (od r. 1661) rod 
Straků z Nedabylic, po r. 1 7 1 6. Tak i tu vidíme, jak rytířská zboží za- 
nikala čím dál tím více v magnátských dominiích. 

V mezích vytčených bylo panství dokonale arrondováno. 

V středu svém nemělo, mimo nějakou parcelu při samých hranicích, 
žádných cizopanských ostrovů. Za to slušela k němu řada větších 

a menších gruntů, roztroušených v panstvích jiných. Byly to ušed- grunty 

losti, jejichž roční plat byl ještě v dobách předhusitských věnován ke sedství 

kostelu soboteckému. Roční plat šel tedy ke kostelu, ale panství nad 
těmi grunty vykonával kostečky pán. Byly to především usedlosti ve 

13 



DÍL DRUHÝ. KAP. PRVÁ. 

vsích panství klášterského: v Bosni půllánový statek, od něhož se 
později oddělila chalupa (před rokem 1848 čís. pop. 35 a 18), 
chalupa v Dnebohu (č. 8), dvě usedlosti na Mužském (č. 1 a 2) a 
chalupa v Zapudově (č. 4). Ještě dále, na hranicích panství dub- 
ského a svijanského, hodinu cesty za Svijany směrem k Českému 
Dubu, patřil ke Kosti velký statek selský v Havlovicích, v 19. stol. 
rozdělený již na čís. 2, 3, 4. A ještě dále na míli cesty odtud, ve vsi 
Malčicích, kde mělo panství českodubské dvůr, patřila jedna cha- 
lupa ke Kosti (č. 7 a 4). Z ní jediné šel roční plat k panství, nikoli 
děkanovi soboteckému. Malčický poddaný sedlák měl na Kost 
z celého panství nejdále. Pět až šest hodin cesty. 

Tak vidíme, že sídlo celého dominia, hrad Kost, nalézalo se 
původní takřka na samé severozápadní hranici panství. Nebylo tomu tak 

kostečka původně. Původně, v době Karla IV., kdy byla Kost založena — 
stalo se to asi touže dobou, co vystavěn byl Karlštejn — a v prvých 
letech Václava IV., patřily ke Kosti všechny lesy dnes svijanské od 
Zehrova až k Bousovu a s nimi značná část Turnovská. Kostečky 
pán byl na př. tenkrát patronem všeňského kostela, hodinku od 
Turnova. Na straně sobotecké podával kněze do Sobotky, Oseká, 
Nepřívěce a Libošovic, ale nikoliv do Dolního Bousova, nikoliv do 
Vyššího Pole. Oba Bousovy, Přepere, Rohatsko, Trní, Vyšší Pole 
a ovšem všechny vsi zálesní tenkrát ke Kosti nepatřily. Tenkrát ne- 
bylo v Čechách tak velikých panství, jako později a zejména ne tak 
scelených. Po větších vsích bylo hojně vladyckých zboží, a církevní 
a rytířské vsi nebo usedlosti prostupovaly mnohonásob i territoria 
větších držav panských. V době krále Václava IV. odtrženo bylo od 
Kosti a připojeno k Rohozci všechno, co leželo ve vlastním Turnov- 
sku. Hlavní část toho dostala se později Svijanům. Tedy již někdy 
za časů Husových založena byla staletá hranice mezi lesy svijan- 
skými a kosteckými tak, jak se zachovala do dneška. 

Jak rozšířilo se dominium kostecké ze středu svého, z krajiny 
mezi Kostí a Sobotkou, do hranic námi popsaných, nechci po- 



HRANICE PANSTVÍ. 



drobně sledovati. Stačí říci, že po válkách husitských, za panování 
Zajíců z Hazenburka, vzrostlo nesmírně. Zaujímalo tenkrát větší 
plochu než později, v tom části potomního panství březenského, 
kosmonoského a klášterského, na př. dvory ve Studénce a Nasedlnici. 
Ale za Šelenberků, počátkem 16. stol., byl kus po kuse odprodáván. 
Tak teprv za Lobkoviců, od polovice 16. stol., v době, kterou vůbec 
vyznačuje snaha organisovati větší dominia, zaokrouhlovati a 
scelovati je a rozmnožovati dvory panské, bylo dohoněno, co před 
tím promarněno. Staré původní panství kostecké mělo jen jediný 
dvůr, Semtiny; v třicetileté válce má již dvorů pět! R. 1598 koupil 
kostečky pán, Oldřich Felix z Lobkovic, poplužní dvůr Osenice, 
s druhým dvorem pustým v Osenicích a 4 chalupami, od Štěpána 
Jiř. z Šternberka za 1900 kop čes. (asi 265.000 Kč). Roku následu- 
jícího koupil celý statek Hoření Bousov, t. j. dvůr, pivovar a ves 
Hoř. Bousov, vsi Vochvišťovice (dnes Vošťovice), Rohatsko a Pře- 
pere, od Adama Mstidruha z Chlumu za 9500 kop čes. (1 mil. 
330.000 Kč). Dříve r. 1587 koupila Anna Lobkovská z Hradce a na 
Kosti od Viléma ml. Odkolka dvůr a tvrz Velké Obruby se vsí 
Zelenskou Lhotou za 4025 kop čes. (560.000 Kč). R. 1623 koupila 
paní Polyxena z Lobkovic, také od člena rodu Odkolků z Oujezdce, 
dvůr Vyšší Pole s krčmou a kostelíkem za 8300 kop mís. (580.000 Kč) . 
Tak přibyly k Semtinám ještě čtyry nové dvory. S těmi, jak jsme 
viděli, přikoupeno zároveň několik vesnic; některé jiné vsi skoupeny 
dříve v 2. polovici 16. stol. Tenkrát na př. (r. 1572) koupena ves 
Lavice. R. 1557 koupena od panství rohozeckého t. zv. rychta za- 
holská, t. j. vsi Rakov, Leština, Mrchojedy (dnes Mrkvojedy) a 
mlýny v Dolích. „Záholskou" slula rychta ta úřadu rohozeckému 
snad proto, že ležela za ,,holským" lesem. Tak nebo krátce „Holá" 
sluly tenkrát lesy kostecké mezi Podkostí a Zehrovem. Tak celkem 
vidíme vzrůstat Kostečko v to rozsáhlé dominium, jehož hranice 
jsme výše pro 17. stol. popsali. 

A z koupí těch můžeme se zároveň poučiti, jak roztříštěna byla 
territoria dominií namnoze ještě v 16. stol. a jak energicky počali 



ZA HAZEN- 
BURKÚ. 



VZRŮST ZA 
LOBKOVICŮ. 



*5 



DÍL DRUHÝ. KAP. PRVÁ. 

tenkrát starati se velicí gruntovní páni o řádné scelení své državy. 
Mohly-li vsi Rakov nebo Mrkvojedy náležeti k Rohozci u Turnova, 
vzdálenému pět až šest hodin cesty a dvěma nebo třema panstvími 
oddělenému, nebo mohla-li Zelenská Lhota slušeti k Obrubům, je 
zřejmo hned, že vrchnost ve vsích tak vzdálených mohla vybírati 
jen platy a dávky, ale o pronikavější správě a o naturálních robotách 
že nemohlo býti dobře řeči. 

V mezích vyložených trvala pak kostečka země až do r. 1739. 
odprodej Tenkrát nový pán kostečky, Václav Kazimír Netolický z Eisen- 
osenického. Der k:a, odprodal od Kosti hr. Karlu Batthyanymu, držiteli statku 
dětenického, t. zv. díl osenický panství kosteckého, t. j. dvůr v Ose- 
nicích a část vsi Osenic, vsi Hoření a Dolní Rokyťany, Bačálky a 
části vsí Veselic a Hrubé a Malé Bystřice (u Libáně) se vším příslu- 
šenstvím. Panství tak zmenšené, ale nejvzdálenějších částí svých 
zbavené a lépe arondované, zachovalo se již nezměněně až do vel- 
kého roku převratu starých řádů a ústav, do r. 1848, když zrušeno 
bylo poddanství a kdy následkem toho odpadl od dominia všechen 
rustikál. Podrobný obraz panství z doby Netolických, již po odlou- 
čení dílu osenického, zachovala nám pěkná mapa přehledná, zhoto- 
vená zeměměřičem Ignácem Hótzlem kol r. 1750. Je přiložena 
v zmenšené reprodukci k naší knize. 

Ještě několik slov o osudu Kosti v době nejnovější. 
Václav Kazimír Netolický, nový pán kostečky (byl z drobné 
kost za šlechty, ale brzo povýšen do stavu panského a pak hraběcího) dosáhl 

NETOLICKÝCH • 

a vratisla- díky svým schopnostem správním a finančním v době Marie Terezie 
V1 &- nejvyšších úřadů v království. Ale tu šlo již o hodnosti, jichž stará 

ústava česká neznala; nadaný povýsenec sloužil vlastně absolutis- 
tickým záměrům nového režimu, jež připravovaly již splynutí zemí 
českých se zeměmi rakouskými v jeden nový stát. Z dominia kostec- 
kého zřídil rodinný řideikomis, ale umíral (r. 1760) bez naděje, že 
panství bude zachováno potomkům. Jeho syn, Jan Adam, zemřel 
r. 1769, podkopav si zdraví rozmařilým životem; zemřel bez dědiců, 

16 




g 

>2 

D 
c/: 



HRANICE PANSTVÍ. 

ač byl dvakrát ženat (prvý sňatek s dívkou stavu měšťanského byl 
na nátlak otcův v niveč obrácen). Tak se svěřenství dostalo zeti 
Václava Kazimíra, hr. Frant. Václavovi Vratislavovi z Mitrovic. 
Vratislavové (přijali do titulu i jméno Netolických) byli odtud pány 
na Kosti až do r. 1867, do smrti vnuka Františkova, hr. Eugena. 
Sídlili nejvíc na zámečku ve Vyšším Poli, kde zřídili park, svou do- 
bou velmi slavený. Hr. Eugen tu ovšem mnoho nepobyl; udělal vel- 
kou kariéru v službách vojenských (byl polním maršálkem a rytí- 
řem zlatého rouna). Eueren zůstal neženatí o fideikomis počal se proces o 

KOST 

dlouhý proces mezi potomky jeho nejstarší sestry, která se r. 1810 1868—1872. 
vdala za cizince korsického původu, hejtmana v císař, armádě, Jo- 
sefa Pozzo di Borgo. Nejbližší příbuzný jeho, Flaminio dal Borgo, 
proces r. 1872 vyhrál, přes to, že potomci druhorozené sestry Euge- 
novy (byla to známá vlastenka hr. Eleonora Kounicová) dovozovali, 
že soudní rozhodnutí protiví se výslovnému znění fideikomisní lis- 
tiny, protože choť hejtmana di Borgo porodila muži syna již dva 
měsíce po svatbě i protože její muž byl pouhý vlašský ,, nobile", tedy 
nerovnorodý. Ale hr. Vratislav před svou smrtí patrně uznával ná- 
roky italských nápadníků. Tak dostala se Kost trvale cizímu rodu 
(sídlo jeho je v Pise) ; prvý vlašský pán českého panství zasloužil se 
nemálo o starý hrad Kostečky, dav jej restaurovati, a to s poroz- 
uměním pro jedinečný půvab jeho. Kdybychom měli po ruce ko- 
respondenci Netolických a Vratislavů (prozatím chová Kostečko 
jen hroby jejich v kostele soboteckém), v tom snad i listy tří sester 
komtes Vratislavových z vyšepolského a pražského prostředí, bylo 
by lze třetí díl Knihy o Kosti doplniti kapitolou o životě a duchu 
české šlechty v době osvícenství a romantismu, podobně jako nám 
dobu baroku ilustrovaly papíry Černínské. 



n 



KAPITOLA II. 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



ODHAD KOSTECKĚHO RUSTIKÁLU V ČESKÝCH KATASTRECH. 
— BERNÍ ROLLA. — STAROČESKÉ KORCE. — SVÁDĚNÍ GRUNTŮ. - ŠLECHTA 
NA SELSKÝCH STATCÍCH. — NOVĚ DVORY HUMPRECHT, KDANICE, RA- 
KOV. — NÁHRADA PODDANÝM ZA PŘEPLACENOU BERNÍ. — KATASTR 
TEREZIÁNSKÝ. — JAK SE PÁNI ZBAVOVALI SELSKÉ DANĚ. — KATASTR 
JOSEFÍNSKÝ. — OBCE KATASTRÁLNÍ. — KATASTR STABILNÍ. — ZJIŠTĚNÍ 
JEHO RUSTIKÁLU. — SROVNÁNÍ JEHO SE STARŠÍMI KATASTRY. — DATA 
STARÝCH KATASTRŮ O VEŠKERÉ PLOŠE ČESKÉHO RUSTIKÁLU. 



DATA 

O ROZLOZE 

RUSTIKÁLU. 



ÚSTAVA středověká, která vytvořila v dominikálu a v rusti- 
kálu dva rozličné světy právní a hospodářské, žádá od histo- 
rika, aby práci o dějinách feudálního dominia rozdělil ve dvě části. 
T. j. aby zvláštní studium věnoval půdě panské, zvláštní půdě selské. 
Selské půdě dáme přednost. Historie její je daleko bohatší zájmem 
i problémy; psáti její dějiny znamená psáti dějiny selského stavu. 
Tomu tedy budeme věnovati největší část ,, Knihy o Kosti". Nejdřív 
jest se nám seznámiti s rozsahem a pohybem půdy, jež byla nosi- 
telkou selského života. 

O rozloze kosteckého rustikálu shledal jsem tato úřední data : 





Kostečko 


Kostečko 




v letech 1623 až 

!739> celý rustikál 

v korcích 


bez dílu ose- 
nického, celý 
růst. v korcích 


jen orná 

pole 
v korcích 


Berní rolla z r. 1654 


15433 (jen pole) 




13112 


T. zv. katastr tere- 
ziánský z r. 1725 


19954 


17359 


14308 


Katastr josefínský 
zr. 1785—7. 




19278 


14866 


Stab. katastr z r. 1842 




23355 


17292 



18 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 

Tabulka dala mnoho hledání a práce. Ale neradím čtenáři 
představovati si na základě jejím historii kosteckého rustikálu. 
V tom směru by tabulka poskytla (mimo řádku poslední) čísla cena jejich. 
vesměs omylná. Poznáme na př. k svému překvapení, že kostečky 
rustikál pokrýval r. 1842 menší plochu než r. 1654. Podle tabulky 
by tomu bylo naopak. Mezi lety 1650 až asi 1760 staly se značné 
posuny mezi půdou dominikální a rustikální na Kostečku. O tom 
zápasu, z něhož vyšla selská půda odrána a ochuzena, nepovědí data 
naše nezasvěcenému praničeho. Je tedy nezbytno vyložiti podrob- 
něji, jak vlastně máme číselným datům tabulky rozuměti. Toho je 
třeba tím více, že data ta jsou velmi poučná pro dějiny našich ka- 
tastrů. Mám tu na mysli hlavně povahu a cenu katastrálního vy- 
měření půdy. O tom si tedy promluvíme. Zároveň seznámíme se 
z bezprostředního názoru s podstatou zjevu, jenž je znám v našich 
agrárních dějinách pod jménem ,, svádění" selské půdy, jenž však 
nebyl, pokud vím, nikde dostatečně vyložen. 



První český katastr, jenž toho jména zasluhuje, sepsán byl 
z usnesení sněmu zemského r. 1654. Je znám pod jménem berní 
rolle nebo rully. Podnětem k němu bylo dávné přání berní správy 
zemské zvěděti, kolik na kterém panství je vlastně poddaných a 
mnoholi půdy jim náleží. V prvém díle jsme slyšeli, jak dovedly 
vrchnosti, dovolávajíce se a někdy předstírajíce zničení panství svého 
pohromami válečnými, udávati v berních fassích menší a menší 
počet poddaných. Kost na př. klesla s 500 přiznaných poddaných 
z r. 1615 na tři poddané v r. 1649. Pro vyměření daně gruntovní 
měl tedy býti získán nový, spolehlivý- základ. Poněvadž půda domi- 
nikální byla vší daně osvobozena, mohla se nová rolla týkati pouze 
půdy poddanské. Ale vskutku zabrala do svého popisu i královská 
města a svobodníky. Přes to je berní rolle v podstatě soupisem selské 
půdy v království. Je to soupis, jenž má zároveň úkol býti věrným 
strážcem selské půdy: co v něm bylo za půdu nesvobodnou ozna- 
čeno, nesmělo bez vědomí zemské správy býti potaženo k domini- 



BERNÍ ROLLA 
Z R. 1654. 



19 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 

kalu. Půda v katastr pojatá měla tím způsobem býti bezpečně roz- 
lišena od urozené půdy panské na všechnu budoucnost. Zcizení její 
umenšovalo by zajisté královské daně ke škodě panovníka i země. 
Nevím, zda hned v těch letech či teprv později uplatnila se zásada, 
že rok 1654 má býti ,,annus directorius", rozhodující rok. To jest, 
připoj ila-li někde vrchnost část rustikálu k svým svobodným dvo- 
rům před r. 1654 a nedostala-li se ta svedená půda do berní rolly, 
mělo to při dominikálu jako půda svobodná zůstati bez překážky. 
Kde však vrchnost zabrala díl rustikálu po r. 1654, tedy díl do berní 
rolly již pojatý, tam měla z něho platit daň stejnou, jako by půda 
zabraná byla dále v rukou selských. 

Materiál k berní rolli byl sebrán r. 1653 a 1654 prostředkem 
instrukce sněmovních stavovských komisí, jimž přikázáno k studiu po několika 
krajským. krajích najednou. Měly uloženo poznamenati jménem každého sed- 
láka, chalupníka i domkáře, udati, kolik má polí vůbec, kolik osívá 
na zimu, kolik na jaro a kolik má dobytka, v tom zvláště kolik po- 
tahu, konečně pěstuje-li nějaké řemeslo nebo má jinou výživu. Na 
kvalitu polí sic zapomenuto nebylo, ale byla poznamenána souhrnně 
u osady slovy: pšeničná, prostřední, špatná a pod. Stará přiznání 
z dob před válkou měly komisse kontrolovat urbáři a gruntovními 
knihami, měly se do každé osady odebrat osobně, vyslechnout pod- 
danné, samy sečíst dobytek, přímo shlédnout pole. Podvody se při 
popisu daly jistě: lidé na př. zahnali dobytek do lesů nebo vysadili 
okna a dvéře u chalup a opustili je, vydávajíce grunt za pustý. Na 
všechny takové klamy měly tedy komise míti dobrý pozor. K tomu 
směřovalo i ustanovení, že pokuty za falešná udání připadají komisi. 
Pochybuji, že komise provedly úkol svůj tak svědomitě, jak jim uklá- 
daly instrukce. K tomu by sotva byla stačila krátká doba, v níž se 
díla shostily. Tím více, že měly nařízeno vyšetřit i poměry církevní 
a náboženské a starati se, aby celá řada zemských zákonů z posled- 
ních let (na př. o mírách a váhách, silnicích, židech a j.) byla v život 
všude uvedena. 

O nějakém vyměřování selské půdy, jak vidno, nebylo řeči. Po- 

20 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 

zorujeme také, že sepsána býti měla pouze orná pole. Nikoliv tedy 
zahrady, luka, pastviny. O soupisu selských lesů je sic zmínka 
v instrukci, ale v Boleslavsku byla počítána pouze role. To prozatím 
stačilo a proti dřívějšku bylo velkým pokrokem. Ta doba, jež chtěla 
míti přesné vědomosti o ploše a výnosu poddanské usedlosti, byla 
ještě daleko. Jsme ještě napolo v středověku, kdy se vše odhadovalo 
podle oka a kdy také plocha orné půdy byla vlastním měřítkem vel- 
kosti selského statku. 

Ale jak se stanovila ta plocha orné půdy? Na Kostečku přímých 
zpráv v té příčině nemáme, ale mohu se domysliti odpovědi. Po- původ dat 
třebná data předložil komisi patrně hospodářský úřad kostečky a ko- berní rolly. 
mise snad výslechem poddaných nebo rychtářů je zhruba zkontro- 
lovala. Kostečky úřad předložil podle všeho seznam poddanských 
gruntů s obvyklým na panství vytčením jejich velikosti. To záleželo 
v odhadu na lány. Lán se na Kostečku v 1 7. stol. počítal na 60 korců 
výsevku. Z popisu gruntů kosteckých vím, že na př. ve Vesci (ves 
nejbližší zámku Kosti) byly dva lány (dnes č. 1. a spojená čísla 3. 
a 18.). V berní rolli jsou oba statky počítány po 60 kor. rolí. Ve 
Vesci byly dále tři půllány. Byla to čísla 11, 12 a 4. Oběma prvým 
číslům připsáno v rolli po 30 korcích, číslu 4 korců 40. Ten půllán 
byl vskutku větší. Dva grunty čtvrtlánové (č. 9 a 10) odhádány jsou 
v rolli po 15 korcích, dva grunty třičtvrtilánové (č. 7 a 15) po 54 kor- 
cích. V tomto případě šlo o třičtvrtilány, jež se velikostí mnoho od 
lánů nelišily. Tak celkem dostala se do berní rolly v okrouhlých 
číslech vyjádřená kostečka repartice lánová, upravená způsobem 
vyloženým. 

Zbývá otázka, jaké korce má berní rolle na mysli. Soudil bys, 
že jde o normální český korec pražské míry, a to, jak z berní rolly korce berní 
patrno, nikoliv o korec plošný, nýbrž o korec výsevku. Komise katas- 
trální, jež později r. 1725 vyměřovala na Kostečku nový katastr 
„tereziánský", potvrzovala, že v berní rolli běží o korce výsevku, ale 
tvrdila že na Kostečku má berní rolle na mysli korce výsevku míry 

21 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 



DRUHY 
KORCŮ NA 
KOSTEČKU 
A V OKOLÍ. 



OSEPNÍ 
KOREC. 



vrchovaté, nikoliv míry rovné čili sháněné. Ten nasypaný vršek, od- 
borně zvaný „cumulus", odhadovala u každého korce na dvě čtvrce. 
Jinými slovy: komise stála na tom, že korce r. 1654 vyčtené jsou 
korce o jednu osminu větší normálního zemského korce. To zname- 
nalo, že 200 korců berní rolly je vlastně 225 korců normálních. Při 
celé ploše rustikálu šel rozdíl do tisíců. Úředníci kostečtí tvrdili, že, 
co pamatují, nevysívalo se ani neprodávalo obilí (kromě ovsa) na 
Kostečku nikdy na korce vrchovaté. 

Nevěřím také, že by na Kostečku byli kdy korci osevu, krom 
ovsa, rozuměli korce vrchovaté. R. 1640 píše na př. kostečky hejt- 
man: „Ječmeny aby se měly míra vrchovatá kupovati, o tom v kraji 
boleslavským nikdy nebylo slyšeti ani se toho tím celým krajem uká- 
zati nemůže." Ale vím, že kostečky korec byl vskutku o jednu osminu 
větší korce pražského. Odtud asi omyl rektiřikační komise. Tenkrát 
totiž přes všechno úsilí sněmů zemských měly ještě jednotlivé krajiny 
naší vlasti své vlastní, místní míry. Všude sic drželi se základního 
typu, korce čili strychu, ale velikost jeho byla namnoze rozličná. 
Rozdíly ty pohybovaly se v určitých mezích ; ale uvidíme, že dosa- 
hovaly až 50% velkosti pražského korce. Byly to asi podobné rozdíly, 
jaké trvaly i v jednotlivých státech a zemích Německa co do velikosti 
jitra, t. j. našeho korce. Jitro kolísalo tam rozličně mezi 25 až 38 ary; 
anglické jitro, acre, mělo 40*5 aru. Jitro rakouské a saské rovnalo se 
dvěma průměrným německým jitrům. Na Sobotecku se měřilo a po- 
čítalo na strych míry velké, jenž se rovnal jednomu strychu a dvěma 
čtvrcím pražské míry. Byl tedy větší o osminu korce zemského. Tato 
míra slula také ,, měrou osepní"; jí měřen byl osepní oves, jejž pod- 
daní co rok odváděli vrchnosti. Byla to tedy míra prastará. 

Poněvadž účty vrchnostenské za Černínů počítaly jen s mírou 
pražskou, lze si představiti, jaká potíž byla při prodeji a koupi obilí 
s těmi rozličnými korci v okolí. Starý známý náš, Bůva, zaříká se 
r. 1644, že Turnovským už obilí neprodá, pro jejich neskrovnou 
míru. Zita 96 strychu 1 věrtel je najejich míru jen 80 strychu 3 čtvrce. 
To jest: korec turnovský byl o jednu pětinu větší korce pražského. 



22 



POHYB SELSKÉ PŮDY, 



Přišel-li na panství nový úředník z jiné krajiny, měl co dělat, aby se 
do místních měr a vah vpravil. Tím více, že někde bylo současně 
užíváno korců několika. Na Kostečku na př. vedle starodávné velké 
míry osepní a vedle pražského korce — tu a tam lze se dočísti v grun- 
tovních knihách, že poleje oseto tolika a tolika korci pražské míry 
— měli ještě jeden typ korce, t. zv. hrubou míru soboteckou. Tento 
korec rovnal se půldruhému pražskému korci. Nalézám o něm zmín- 
ku v urbáři z r. 1648. A r. 1644 píše hejtman Vrutický výslovně, že 
60 korců a 2 věrtele pšence velké míry vydá na pražskou míru 
90 korců 3 věrtele. Poddaní byli zavázáni prodati panskému pivo- 
varu jisté kvantum pšenice: ta měřila se na tyto zvlášť velké korce. 
Jinak se jich, tuším, neužívalo; po r. 1648 není o nich již zmínky. 
Za to korec osepní připomíná se častěji; udržel se až do dob Marie 
Terezie. Při tom je zcela dobře možno, že i v mezích panství jednot- 
livé krajiny měly ještě korce speciální. R. 1755 na př. prosí purk- 
mistr a rada městečka Bousova u vrchnosti, ,,aby míra při zdejším 
městečku dle libáňské míry se srovnávala, podobně i ve vesnicích 
takovou aby lidem nařízeno bylo držeti." ,, Korec" (dřív se říkalo: 
korec, jako dosud na př. „stařec"), běžný v městě Sobotce, připo- 
míná se již r. 1 36 1. Tenkrát vymínil si farář osecký, že v tom korci 
bude mu odvádět desátek jeden sedlák z Horního Bousova. Svěd- 
kem při té smlouvě je panoš Jan, řečený Hynčík ,,ze Střichomě" 
svobodný zeman, sedící na poddanském později statku Ortově 
v Střehomi. 

Korcem dnes rozumíme polovici rakouského jitra. Má tedy 
800 čtver. sáhů vídeňských (287732 aru). Jak velký byl korec staro- 
český, t. j. normální korec zemský míry pražské? Je to dost nesnadno 
zjistiti. Staročeský korec obsahoval 81 12 čtverečných loket českých 
neboli tři plošné provazce po 2704 Q loktech českých. Držíme-li se 
převodů úředních (1 loket vídeňský = 0777558 m; 1 loket český = 
07622718 lokte vídeň.), vypočítáme, že staročeský korec rovnal se 
ploše 28*496 arů. To znamená, že by měl 792-3 vid. sáhu. Ze byl 
menší než 800 sáhů, t. j. polovice vídeňského jitra, je zcela nepo- 



HRUBÁ MÍRA 
SOBOTECKÁ. 



VELIKOST 
STARO- 

ČESKÉHO 
KORCE. 



23 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 



DVOJÍ VELI- 
KOST RAK. 
JITRA. 



PLOCHA 
KORCŮ SOBO- 
TECKÝCH. 



chybné. Také nedávná práce Lamačova dospívá k resultátům po- 
dobným. V ní staročeský korec je vypočten na 28*52 nebo 28*59 aru. 
Já se budu držeti o něco menšího čísla výše stanoveného. Ale za- 
okrouhlím je na 792 vid. sáhů. A to proto, že potom srovnají se dva 
staročeské korce úplně s jedním jitrem vídeňským, počítáme-li totiž 
jitro za 1584 sáhů. Tak totiž dříve jitro počítáno bylo; jak nabylo 
převahy počítání rakouského jitra na 1600 sáhů vid., není mi, bohu- 
žel, známo. Nejzajímavější je (upozornil na to Kalousek), že podrobné 
vynaučení pro vrchnosti a obce, jak si počínati při měření půdy 
pro nový katastr josefínský, dané 20. dubna r. 1785, klade jitro 
v textu českém na roven 1600 čtverhranným sáhům, v textu němec- 
kém však 1584 sáhům. Katastr vskutku počítá s 1600 sáhy; zdali 
se tak i vyměřovalo, nevím. Vavák, sedlák v Milčicích u Poděbrad, 
rozdílu mezi dvěma korci staročeskými a novým jitrem nepozoroval. 

A podobná nesnáz je s ofíicielními převody měr českých a 
rakouských z doby tereziánské. Ty vycházejí od formule: 82 1 /s čes. 
strychů rovná se 125 měřicím vídeňským. Tato formule a s ní i jiné 
mi známé tabulky úřední tvrdí, že český korec byl větší než 800 vid. 
sáhů. Rovnají-li se totiž tři vídeňské měřice jednomu jitru, vede uve- 
dená formule k resultátu, že český korec měl bezmála 804 nebo 
812 vídeň. sáhů. T. j. podle toho, zda čítáme jitro za 1584 nebo za 
1600 sáhů. Na základě jiných záhadných převodů toho druhu, čer- 
paných z práce Lamačovy, vypočetl Sedláček velikost staročeského 
korce až na 845 vídeň. sáhů. To je vyloučeno. Krátce: kladu staro- 
český korec na roven okrouhle 792 vid. sáhům. To znamená, že 
korec staročeský je o 8 sáhů neboli o 1 % menší korce dnešního. Měl 
tedy 28*48 aru. Osepní korec sobotecký, o osminu větší, držel 
32*04 ary. Hrubý korec sobotecký obsahoval 42*728 aru. Byl tedy 
větší než anglický acre a srovnával se ku podivu dobře s uherským 
jitrem. Možná, že jednou napadne někomu vysvětlovati jméno So- 
botky i starý korec její uherským původem. Při tom by mohl mysliti 
snad na německé, Uhry opouštějící kolonisty. 

A nyní počítejme. Berní rolle shledala, že je na Kostečku 



24 




X 

2 



O 

o 

ři- 
tí 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



15433 korců polí orných. Kdyby to měly býti korce míry osepní, 
velké, vydalo by to 17362 korců pražských. A poněvadž šlo o korce 
výsevku, jež staré katastry v horších půdách jako na Kostečku kladly 
za menší, než byly korce plošné, vydalo by to dokonce 18 až 
19.000 korců plošných orných polí. To by bylo mnohem více korců, 
než bylo shledáno při mnohem pozornějším vyhledávání půdy r . 1 7 2 5 . 
Polí sic Kostečtí měli ještě více, ale nevěřím, že by berní rolle se při- 
blížila tak povážlivě výměře skutečné. To by odporovalo všem zku- 
šenostem, jichž lze studiem našich katastrů nabyti. A odporovalo by 
to také povaze výměrových dat berní rolly, s jejichž vznikem jsme 
se již seznámili. Řeklo-li se, že lán má 60 korců, mínil se tím r. 1654 
patrně normální korec pražský. 

V některých vesnicích by ostatek údaje berní rolly, kdyby měly 
býti vykládány na osepní nebo vrchovaté korce osevu, překročovaly 
skutečnou, přesně zjištěnou rozlohu selských rolí. Poznáme ostatek, 
že berní rolle, i když data její vykládáme na pražské korce, udala 
plochu kosteckého rustikálu plněji, než jinde v království. Z těch 
důvodů mám za to, že berní rolle i na Kostečku míní svými korci 
obyčejné pražské korce, ovšem korce výsevku. Není vyloučeno, že 
komise z r. 1725 chtěla svým tvrzením o výměře z r. 1654 donutit 
poddané k přesnějšímu přiznání rolí jejich. 



KORCE 

S VRŠKEM 

ČI SHÁNĚNÉ. 



Berní rolle neudává vlastně v konečném součtu summu kostec- 
kých polí selských číslem 15*433 korců, nýbrž pouze číslem 14080V2 
korců. Součet týká se totiž jen půdy hospodáři vzdělávané. Ostatek, 
1352 korců (8- 7% všeho), slušel ke gruntům pustým. Víme, jak ener- 
gicky se vrchnost starala o brzké osazení pustin novými hospodáři 
(srov. díl I., str. 115). Do 10 — 12 let byly pusté grunty namnoze 
zase osazeny. Ale ne všechny: někde jevilo se výhodnějším připojit 
pustý grunt k panskému dvoru. Hejtman Bejšovec již r. 1646 píše 
pánovi, že dal od pustých statků ,,do 12 kop záhonů (t. j. jeden lán) 
lada lesem porostlý ke dvorům vykopati a podvorati." 

Je patrno, že mohlo jíti jen o selské usedlosti v poblíží panského 



BERNÍ ROLLA 
A PUSTĚ 
GRUNTY. 



25 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 



ZABÍRANÍ 
PUSTÝCH 
STATKŮ 
K DOMINI- 
KÁLU. 



DVŮR ROKY- 
ŤANSKÝ. 



VÝZNAM 
RČENÍ SVÉSTI 
GRUNT. 



dvora ležící. Jeden nebo dva opuštěné grunty ve vsi ode dvora od- 
lehlé nemohly míti pro panské hospodářství ceny. Leda že by byla 
opuštěna celá větší ves nebo znamenitý díl její: to by už stačilo 
k založení slušného dvora. Takový případ nenastal na Kostečku 
nikde. Ale u jednoho dvora panského pozorujeme přece, že u něho 
polí po r. 1648 značně přibylo. Byl to dvůr Osenice, ležící na nejzazší 
hranici panství, v sousedství statku dětenického a domousnického. 
S dvorem mezovaly vsi Horní a Dolní Rokyťany, bohaté velkými 
selskými grunty. Dva či tři z nich, dohromady 3 — 3V2 lánů role, ve 
válce spustly. Zde, tuším, poručil Bejšovec ,,lada lesem porostlý" ke 
dvoru zorati. Brzo potom navrhl asi hejtman pánu, zříditi z opuště- 
ných gruntů rokyťanských nový dvůr panský. Statky zmíněné by 
k tomu nestačily. Proto r. 1650 koupila vrchnost největší živnost 
rokyťanskou, dvoulánový statek Matěje Matlasa. Celkem dostala tak 
do své moci přes 5 lánů orné půdy, nehledě k ostatnímu příslušenství. 
Tím způsobem vznikl nový panský dvůr Rokyťanský. Již r. 1 650 se 
s ním setkáváme v inventáři. Dovídáme se odtud, že stavení (patrně 
Matlasovské) bylo na spadnutí a že potahy, dobytkem a nářadím 
byl dvůr opatřen velmi chudě. To se tedy stalo ještě za hraběte Heř- 
mana. S nastoupením hr. Humprechta, asi po 15 letech, byl dvůr 
zrušen a pozemky jeho připojeny k nedalekým Osenicům. Při tom 
směnila vrchnost se sedláky rokyťanskými část polí tak, aby nový 
majetek se starou půdou dvora zcelila. Co bylo příliš odlehlé, pro- 
dala zpět poddaným. 

To je první mi známé „svedení" selské půdy ke kosteckému 
dominikálu. Termin ,, svedení" neznamená statek převésti, odciziti 
nebo něco podobného. ,, Svésti" grunt znamená jej zrušiti, v nivec 
obrátiti, kassirovati, t. j. především v urbáři nebo v gruntovní knize. 
Slova se užívá, i když jde o rozdělení selského gruntu v části menší: 
i při tom původní grunt jako právní jednotka byl v nivec obrácen 
a do urbáře mučily býti vloženy dva grunty nové. Říkalo se však 
v takovém případě také, že byl statek „rozveden". Nesprávno je dále 
představovati si, že vrchnost pustý grunt jako věc nemající držitele, 



26 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



zhola zabrala. Vrchnost jej musila řádně koupiti. I když ušel nebo 
umřel hospodář spustlého statku, byli tu jeho dědici nebo jiní nápad- 
níci. Statek Matlasovský (jenž nebyl pustý) koupila vrchnost za 
750 kop. míš. (52.500Kč), jiné dva statky za 140 a 190 kop. I statek 
Matlasovský koupen lacino (byl jistě velmi zanedbaný), druhé dva 
jsou koupeny asi za třetinu normální ceny. Pole jejich již asi zarůstala 
lesem. Do gruntovních knih vloženy kupní smlouvy ku podivu pozdě. 
U statku Matlasova až r. 1656, u druhých r. 1654. Podivno je také, 
že dva z těchto statků, Matlasovský a Tvarohovský, dostaly se do 
berní rolly. Každý z nich tu odhadnut na 100 strychů, ale pozname- 
náno, že oba grunty připojila vrchnost ke dvoru. Toto vtělení dvou 
svedených statků do berní rolly mělo, jak uvidíme, důležité právní 
důsledky. 

Další větší svedení poddanské půdy na Kostečku jsou jiného 
rázu. Náležejí vesměs do doby hraběte Humprechta a jde vesměs 
o rozsáhlejší selské statky, jež si byla zakoupila drobná šlechta. Hlavní 
je, že skoro ve všech případech je vrchnost o koupi žádána, někdy 
prosebně žádána. Toto faktum samo je patrným svědectvím, jak po- 
klesl výnos třeba velkého poddanského statku po válce třicetileté. 
Nebylo lze hospodařiti s prospěchem ani sehnati kupce. Před válkou 
a ještě během války vidíme, jak hojně a ráda kupuje drobná šlechta 
větší selské statky po vsích kosteckých. Ve Vesci, v Střehomi, Březně, 
Předměstí, Kdanicích, Rakově, Zelcnské Lhotě — všude přechází 
po jednom větším gruntu z rukou selských v držení urozeného vla- 
dyky nebo naopak. Tenkrát zemědělství vynášelo, zejména na vel- 
kých panstvích, kde kromě dvorů měli tisíce ovcí, na kopu i víc 
rybníků, pivovar nebo i jiný hospodářský průmysl. Takový velko- 
statek, zejména byl-li v držení bohatého pána a dobrého hospodáře, 
zabíral valem menší samostatné statky vladycké v sousedství. Viděli 
jsme v kapitole předchozí, jak páni na Kostečku vykoupili kde kte- 
rého menšího rytíře-souseda. Nebohatým rytířským rodinám jevilo 
se výhodnějším hledati si grunt v mezích dominia, zakoupiti statek 
poddanský a chtěj nechtěj odváděti z něho roční platy a roboty. 



DROBNÁ 

Šlechta na 

SELSKÝCH 
GRUNTECH. 



27 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 



PRÁVNÍ 

POSTAVENI 

JEJÍ 



Osobou svou takový šlechtic nebyl však poddán pánu velkostatku. 
Jako rytířský člověk zůstal svobodným Čechem, a jen běžné povin- 
nosti ze statku vybýval jako jiný obyčejný sedlák. Byl-li zakoupen 
na panství delší dobu, býval jistě často hostem na zámku kosteckém, 
vstoupil v styk s rodinou pánovou, dosáhl osvobození od robot nebo 
jiné výhody. Šlechta, jež se tím způsobem zakupovala na Kostečku, 
nenáležela k starým rodům rytířským, nýbrž k nové šlechtě vladycké, 
v 1 6. století se u nás rozmáhající (srv. díl prvý, str. 22). Kdo nebyl 
šlechticem, nepatřil tenkrát do české společnosti, s výminkou snad 
měšťanů měst královských. Ale získati šlechtický přídomek a erb 
nebylo tehdy svobodnému Čechu tak nesnadno. Zejména, byl-li 
panským úředníkem. Z těch vrstev pocházel největší díl nové šlechty 
vladycké, jež ovšem, pokud si nezakoupila statek svobodný a v stav 
rytířský řádně přijata nebyla, na sněmu zemském zastoupení neměla. 

Během pěti let vykoupil hr. Humprecht všechny selské, vladyky 

nové dvory osazené statky na Kostečku. Po r. 1671 nebylo, pokud vím, mezi 

usedlými na panství žádného šlechtice. Koupěmi zmíněnými vznikly 

tři nové dvory panské: dvůr humprechtský, kdanický a rakovský. 

Promluvíme si o tom podrobněji. 

Ve vsi Březně u Sobotky byl v držení zemanských rodin větší 
poddanský dvůr o třech lánech rolí bez jedné čtvrti. Před válkou 
třicítiletou seděl na něm rytíř Joachym z Rungen, bývalý panský 
úředník kostečky. Od něho ujal jej (za 1830 kop míš.) p. Jan Vilím 
Uranoš z Lazína, který býval hejtmanem panství kosteckého v době 
paní Polyxeny z Lobkovic. Pan Uranoš psal se pansky: „na Březně 
Soboteckém" a držel také dům v městě na rynku, týž tuším, na jehož 
místě stojí dnes radnice. Crok poddanský vrchnosti i kontribuci od- 
váděl z gruntu jako kterýkoli sedlák, ale místo dávek naturálních 
a robot platil náhradu v penězích. R. 1648 zemřel. Zena i syn byli 
ho v smrti předešli; statek zdědili tedy bratří jeho ženy, urození 
rytíři Jan Jindřich a Fridrich Karel Hoberkové nebo též Hubrykové 
z Hendrštorfu. Prvý z nich držel dvůr ve Ktové pod Troskami (hlavní 
díl jeho drží dnes má sestra, z druhé třetiny pocházel můj děd Černý) , 



VLADYCKÉ 
DVORY 
V BŘEZNĚ. 



28 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



druhý statek Samšinský. Jiní členové toho rodu, drželi dvory ve 
Václavi a v Mackově. Byl to mladý rod rytířský, jenž zbohatl 
patrně službou hejtmanskou na velkých dominiích; pan Frid- 
rich Hoberk byl na př. po dlouhá léta vrchním hejtmanem 
hr. Maxe z Valdštejna na Skalách a Svijanech. Byli původ- 
ně, jako velký počet podobných zemanských rodin, zbohatnuv- 
ších panskou službou, německého původu: je až ku podivu, jaká 
spousta německých jmen vyskytuje se v nové drobné šlechtě české 
tohoto druhu a to právě v době předbělohorské. Statek Uranošův 
v Březně ujal starší z bratří, Jan Jindřich, po jeho smrti (1657), pak 
vdova Sibylla. Pocházela z rodu původem i povahou příbuzného, 
na Kostečku však déle usazeného, z rodu Kelbichů z Ostrychu. Paní 
Sibylla prodala pak březenský dvůr v září r. 1666 hraběti Janu 
Humprechtovi Černínovi za 1000 kop míš. (70.000 Kč). Hodnota 
statku poklesla, jak vidno, během války skoro na polovici. Není vy- 
loučeno, že tato prvá koupě stala se z podnětu vrchnosti: právě 
r. 1666 začal si hrabě stavěti zámek Humprechtsberk nad vsí Břez- 
nem a půdy tu, především pro oboru, potřeboval. 

Dvůr někdy Uranošův přezván byl potom dvorem humprechts- 
berským a rozšířen ještě dalšími koupěmi. Tak současně s dvorem 
paní SibyUy koupil hrabě pustou chalupu Francovu v Březně (u So- 
botky), s jednou čtvrtí rolí (jedním čtvrtlánem), která slově ,, vinicí", 
i s vrchem, t. j. návrším, na kterém měl býti postaven zámek hum- 
prechtský. Po třech létech koupil, a to zase v Březně, půllánový sta- 
tek, který v 1. 16 19 — 1635 patřil sedláku Hornovi, potom panu Ura- 
nošovi a jeho dědicům, roku 1669 pak Elišce, rozené Bukovské 
z Hustiřan, ovdovělé Hoberkové. Paní Eliška, provdavši se znovu 
za pana Mladotu, nabídla svůj ,, dvorec" v Březně blíž dvoru hum- 
prechtsberského ležící, hraběti Černínovi ke koupi. Hrabě jej koupil 
r. 1669 za 250 zl. rýn. (15.000 Kč) a připojil pole k novému dvoru. 
Tak vznikl panský dvůr Humprechtsberský. Část pozemků koupěmi 
v Březně získaných připojena byla k oboře; dvůr sám počítal se 
v 1. pol. 18. stol. na 183 korců polí. Dodati možno, že hrabě koupil 



HUBRYKOVÉ 

Z HENDRŠ- 

TORFU. 



JAK VZNIKL 
DVŮR HUM- 
PRECHTSKÝ. 



29 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 



KELBICHOVĚ 
V KDANI- 
CÍCH. 



KOUPĚ 

KDANICKĚHO 

DVORA. 



od paní Elišky i dům na náměstí, někdy uranošovský, „velmi pustý" 
a že postoupil ho obci za radnici. R. 1686 vystavěl na něm barokní 
vížku s hodinami, zdobící dosud náměstí sobotecké. Na zahradě při 
dvoře uranošovském, koupeném r. 1667, dal Soboteckým místa k sta- 
vění 13 domků. To je počátek ,, Nového města" v Sobotce. Dvůr 
humprechtskýje dnes ovsem (a s ním ostatní dvory kostecké krom 
Semtin a Hoř. Bousova) rozparcelován pozemkovou reformou. 

Také dvůr Kdanický byl dvorem poddanským, nesvobodným. 
Byl, tuším, již v 16. stol. v rukou zemanské rodiny Kelbichů z Ostry- 
chu, původu německého. Před r. 1636 hospodařil tu Jan Kelbich 
s chotí Alenou, rozenou Kekřicovou z Rychnova. R. 1636 ujal statek 
starší ze synů Kryštof Fridrich ; mladší Jan Bernard vládne potom 
dvorem v Libunci. Zdá se, že hospodařilo se tu šťastněji; bratří Kel- 
bichové mohli na př. menší sumy zapůjčiti měšťanům soboteckým, 
a také stav dobytka ve dvoře r. 1654 (16 krav, 13 jalovic, 120 ovcí 
atd.) ukazuje na dosti vzácný v těch zlých časech na zemanském 
dvorku pořádek. Na zimu se osívalo při dvoře 50 korců, na jaro 30; 
to nasvědčuje rozloze asi 150 korců polí. Kelbichové drželi v té době 
ovšem i jeden lánový selský statek v Trní, jejž ke dvoru připojili. 
A r. 1648 postoupil sedlák z Předměstí Jiřík Bůva panu Kelbichovi 
od gruntu svého čtvrt lánu roli ,, pusté, lesem zarostlé, které nijak 
užívati nemohl" u lesa panského nad Spisovou. 

Ale brzo po tom, po smrti pan Kryštofa (někdy po r. 1650) 
vedlo se rodině špatně. Nejdříve prodán kostecké vrchnosti selský lán 
v Trní; vrchnost osadila jej selským hospodářem. R. 1659 vdova po 
Kryštofovi, Marie Magdalena, rozená Vančurka z ítehnic, „nemo- 
houc dvůr pro mnohé kontribuce a jinší nedostatky déle držeti," 
utekla se k paní markraběnce z Baden (t. j. naší paní Sylvii Čer- 
nínce) s prosbou, ,,aby týž dvůr k prošacování a k dosazení jinším 
hospodářem co nejspíše přijíti mohl". Statek byl tedy odhadnut 
(i s tou Bůvovskou čtvrtí) na 1600 kop. míš. a za tu sumu koupen 
od hraběnky k ruce sestry její, panny Estery Magdaleny, hraběnky 
Millesimové z Carettů. Terminy platební smluveny podobně jako 



30 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



u selských statků: 600 kop do 4 let, ostatních 1000 kop po 50 k. 
ročně, takže statek měl býti zaplacen cele až r. 1683 ! A dopadlo to 
také jako často u dědických podílů selských: paní Kelbichová, žijíc 
na výměnku v Kdanicích, na stálé prosby své dostala r. 1 667 400 kop 
najednou a vzdala se nároků dalších. Jinými slovy prodala pohle- 
dávku svou za polovici, jen aby jí vyplacena byla tato polovice hned. 
Slečna Estera, mladší sestra paní Sylvie (zůstala svobodná), statek 
dlouho nedržela. Postoupila jej bratru Karlovi a od něho 
jej převzal, patrně ještě r. 1665, hr. Jan Humprecht Černín. 
Od té doby patřil Kdanický dvůr k dominikálu kosteckému. Roz- 
loha orných polí při něm udává se r. 1654 na 170 korců, počátkem 
18. stol. však nestejně: úřad tvrdil, že prodejem z r. 1659 bylo „sve- 
deno" 245 korců rolí; vrchnost, že má dvůr jen 212 korců. R. 1787 
bylo polí 200 korců, ale vedle toho dobře na 1 70 korců jiných kultur. 
Všechno za 1600 kop čili 1 12.000 Kč — tedy lacino. 

Ve vsi Rakově, bohaté většími selskými grunty, usídlili se rov- 
něž zemani. V posledních letech války třicetileté hospodařily tu dvě 
rytířské rodiny: Linhartů z Vinoře a Šultysů. Pan Vilém z Vinoře 
zakoupil se v Rakově r. 1615 a pan Oldřich Linhart z Vinoře, snad 
syn nebo dědic jeho, spojil dva selské grunty v jeden statek o 200 kor- 
cích polí. Pan Hans Hendrych Šultys, zvaný „adjutant", koupil 
r. 1640 dva statky o 170 korcích. Oba platili a robotovali z nich jako 
jiní poddaní. Jeden ze statků Šultysových náležel dříve (od r. 1632) 
Tobiáši Rovenskému z Turnova, písaři důchodnímu kosteckému, 
jehož smutnou historii z r. 1640 vylíčili jsme v díle prvém. Pan Julius 
Kryštof z Vinoře, dědic Oldřichův, prodal r. 1661 grunt svůj se svo- 
lením vrchnosti Davidu Munzerovi, zbohatlému výběrčímu posud- 
ného z Ml. Boleslave. Stavení bylo sešlé, pole zanedbaná. Miinzer 
vystavěl dvůr znovu, a to prostranně, s třemi světnicemi a kanceláří 
v přízemí a pěknými osmi komorami v prvém patře. Ale r. 1666 
vypukl u souseda požár, jenž strávil také nový, ovšem že dřevěný 
dvůr Můnzerův, s částí dobytka, koní i zásobami obilí. Z té rány se 
Múnzer nezotavil. Stavěti nemohl — a počátkem r. 1668 prosí vrch- 



VELIKOST 
JEHO. 



VLADYCKĚ 

GRUNTY 

V RAKOVĚ. 



3* 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 

nost o dovolení, aby mohl dvůr prodati. Zatím vyšly najevo nějaké 
nesprávnosti, jichž se Míinzer jako výběrčí posudného dopustil. Byl 
prosba zatčen, a jeho paní znovu a znovu obracela se k hejtmanu Blaten- 

skému na Kost s prosbou, aby hrabě dvůr ukoupil. Blatenský k tomu 
neradil, ,, jsouce to věc malá". Teprv po dvou létech vzkázal paní, 
že, bude-li u dvora dobře na zimu zašito, Jeho hrab. Excellence, 
„více z lásky křesťanský nežli pohledávání nějakého užitku" statek 
koupí a Míinzerovi z arestu pomůže. Míinzer patrně byl vězněn pro 
nějaké nedoplatky. Tak r. 1670 vrchnost grunt koupila, tuším, že 
za 1000 zl. (60.000 Kč). Ale hned roku následujícího koupila i sou- 
sední statek pana Hanse Hendrycha Šultyse. V Rakově tím způso- 
bem vznikl nový dvůr panský. 

Hejtman Blatenský před koupí dvoru Můnzerova zinventoval 
v něm stav dobytka ,,i jinších hospodářských věcí". Inventář dovo- 
luje nám nahlédnouti trochu do hospodářství na takovém zeman- 
ském statku. Koní bylo celkem sedm, krav 9, ostatního hovězího 
inventář 8 kusů, ovčího s jehňaty 34, vepřového 4, slepic 10, husí 20. Dále: 
rakovského. l vuz > 2 P mn Y> 2 brány, váhy k vozům a pluhům 4, žebřiny k vozu 1, 
lišně 4, saně 1, chomouty 4, vidle podávači 1, hnojný 1, stolice řezací 
s kosířem 1, věrtel 1 a čtvrce 1, řešeta 2 a voršoufy 2, másnice 1. 
A konečně železný měděnec v kamnech. Tento měděnec jako zvlášť 
cenné příslušenství domu najdeme ve všech prodejích selských gruntů ; 
v Rakově byl to ovšem jen železný měděnec. Ke dvoru patřil i malý 
mlýn, ale bez potřeb mlýnských. Bydlila tu paní Můnzerova s dětmi 
a čeládkou ; dvůr byl spálený. Stav dobytka, krom snad drůbeže 
a pravděpodobně i nářadí hospodářského, je poměrně příznivý. 



PANSKÉ 

DVORY 

SE SELSKOU 

KONTRIBUCI. 



Takovým způsobem byly všechny větší grunty rustikální na 
Kostečku, krom snad Ortova statku ve Střehomi, proměněny ve 
dvory panské. Půdou rustikální v právním slova smyslu však býti 
nepřestaly. Byly zaznamenány v berní rolli, tedy v katastru kontri- 
buční půdy poddanské a proto musila z nich vrchnost platiti selskou 
kontribuci a nésti za ně všechna břemena veřejná. To jest ubytování 



32 




STATEK V SPAŘENCÍCH Č. 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



vojska, přípřež, stavění vojenských koní a příspěvky na vybírání kon- 
tribuce. Berní rolla stála věrně na stráži: kontribuční půdy nesmělo 
ubývati, selský grunt vrchností svedený nesměl býti zbaven své berní 
povahy. Jen z gruntů k Osenicům potažených neplatila vrchnost 
ničeho, ačkoliv díl jejich byl zanesen v berní rolli. Snad proto, že 
svedení stalo se před r. 1650 a že tudy půda ta do rolly ani nenále- 
žela. Pojata byla do ní nějakým nedopatřením, zaviněným snad tím, 
že koupě svedených statků nebyla r. 1653 ještě formálně provedena. 
Poněvadž však dva z těch svedených gruntů v rolli se octly, byly od 
berního úřadu zemského spolu počítány do summy kosteckých polí 
kontribucí povinných a s ostatními dani podrobeny. Neplatila-li 
vrchnost za ně ničeho, znamenalo to, že berní podíl jejich připadl 
v repartici daně na veškerenstvo poddaných. Ti platili spolu proti 
právu za půdu, na které již hospodařila vrchnost. 

V celku vidíme, že znamenité zmenšení selské půdy kostecké 
z let 1650 — 1 67 1 nebylo výsledkem zištné spekulace vrchnosti, nýbrž 
že bylo přivoděno po výtce neutěšenými poměry hospodářskými. 
Nelze také říci, že by vrchnost jím chtěla poddané zkracovati nebo 
státu ubírati povinných kontribucí. V nejasném případu osenickém 
jde spíš o nedopatření berního úřadu než vrchnosti. Rustikál byl 
vším tím ovšem zeslaben značně a to dílem právě o půdy a grunty 
nejlepší. 

Vrchnost však nebyla tak naskrze korrektní, jak by se zdálo 
z toho, co vyloženo. Svedla gruntů ještě více. Tu jde o menší případy 
povahy rozličné. VSobotcebylar. 1601 odkosteckéhopána Oldřicha 
Felixe z Lobkovic, horlivého katolíka a zbudovatele krásného chrá- 
mu soboteckého, zřízena společnost t. zv. kůru literátského. Šlo jí 
především o ,, hlučnější a zvučnější" hudbu chrámovou, konec konců 
o zvelebení bohoslužby, kostela, školy, kantorů a varhaníka. Spo- 
lečnost si z darů a sbírek koupila spálený poddanský mlýn ,V dolích' 
pod Rakovém, jejž nově vystavěla. R. 1650 postoupila jej vrchnosti 
a vzala náhradou lánový statek ve vsi Spisové, zvaný Šumovským. 
Statek byl spálený, pole ležela ladem a zarůstala lesem. Při tom 



PROČ 

SVADĚNY 

SELSKÉ 

GRUNTY. 



SVEDENI 
ZAMLČENA. 



33 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 

vrchnost statek prohlásila za svobodný, t. j. osvobodila jej od robot 
a kontribuce, nikoli však od roční činže. Tenkrát tedy si ještě pán 
osvojoval dalekosáhlé právo osvobodit poddanský grunt od králov- 
ské berně. Po r. 1654 by to již bylo nešlo. Také tento grunt byl po- 
divným způsobem pojat do berní rolle a také za něj platilo kontri- 

statek kůru buci veškerenstvo poddaných. Grunt byl vskutku rustikálu odcizen. 

HO ' Pochybuji, že kůr při té směně udělal dobrý obchod. Z mlýna šel 

velký roční důchod 50 kop (3500 Kč) ; mohl tolik vynésti velký sta- 
tek, pronajímaný primitivně ,,na třetí mandel"? Jistě v době před 
válkou; uvidíme, že ne později. 

Ostatek poddanské půdy, již vrchnost skoupila nebo „svedla", 
vydal by dobře za tři až čtyry lánové grunty. Jeden pustý grunt 
v Lhotě Záhumenní padl za oběť nové bažantnici dolnobousovské. 
K rozšíření obrubské bažantnice koupen v Obrubech poddanský 
mlýn s rolemi. Ještě jiný statek v Obrubech připojen k dvoru. Ve 
Vyšším Poli připojen větší grunt rovněž k dvoru. Podobně jedna 
menší usedlost ve Veselici a jedna v Hor. Bousově. Konečně spojeno 
s panskou půdou několik kusů selského lesa a zarostlých pustých polí 
u Malé Lhoty, Libošovic a Veselíce. U Hor. Bousova zabrána byla 
část obecních pastvin k rozšíření bažantnice. Vše to stalo se po 
r. 1654. Žádnou z těchto koupí neoznámila vrchnost bernímu úřadu. 
Všude kontribuci musili platiti poddaní, ač ji všude měla platiti 
vrchnost. Roční ourok z těchto scizených gruntů vydal ročně 1 7 kop 
míš. (1 190 Kč). Z veškeré svedené půdy, dokud byla v rukou pod- 
danských, plynul vrchnosti dřív roční ourok 144 zl. (8640 Kč) 40 kr. 

rozsah To bylo víc než 10% všeho ouroku poddanského, nečítáme-li So- 

Vůdy** botku. Z toho by se zdálo, že kostečka vrchnost svedla dohromady 

9*24% rustikálu. Ale jak z rozdílu mezi summou úroku r. 1648 
a r. 1 738 uvidíme, vzdělala asi vrchnost nově několik poddanských 
chalup a něco kopanin vyklučili si baráčníci. Neboť úbytek ročního 
ouroku činí později jen 135 zl. 



34 



POKUSY 

O NOVÝ 

KATASTR. 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 

Berní rolla, neboli jak se později říkalo, jenerální visitace z r. 1 654, 
byla měřítkem selské berní povinnosti až do r. 1 748. Tedy bezmála 
celých sto let. R. 1748 vystřídána byla novým, dokonalejším katas- 
trem, zvaným revisitačním. Byl také a dnes je zván obecně kata- 
strem tereziánským, ač vlastně byl vypracován za panování krále 
Karla VI. Stavové čeští byli totiž brzo s berní rollou z r. 1653 — 1655 
nespokojeni. Byli by ji rádi nahradili spolehlivějším popisem berní 
půdy. Ale zdá se, že se zároveň obávali, že by nové šetření nalezlo 
poddanské půdy více. Jim šlo spíše o to, aby vysoká ,,osedlost", t. j. 
berní povinnost, byla snížena. Tak se asi stalo, že všechny ty pokusy 
o novou jenerální visitaci celého království, od r. 1665 se počínající, 
nevedly dlouho k patrnému výsledku, leč jen v některých částech 
země. Stará rolla vládla v podstatě dál. Na Kostečku byla na př. 
revisitace r. 1668 na jaře (nevím nic o jejích výsledcích), ale i po ní 
je základem zdanění stará rolla. Sněm z r. 1669 totiž novou jenerální 
visitaci prostě zastavil. Jak hojné a důvodné byly nářky na vysokou 
berní osedlost, jakou nápravu tu přivodila úprava katastru z r. 1683 
(Kosti, jejíž berní osedlost vzrostla dík plnému osazení rustikálu až 
na 333 berních jednotek, sleveno tenkrát 6 ,, osedlých") dočteš se 
plněji v mých „Českých katastrech". Teprv r. 171 1 — 1 7 1 3 odhodlal 
se sněm vzíti nový popis opravdu do ruky. Nařídil, aby všichni pod- 
daní podali nová přiznání o svém pozemkovém majetku a svých živ- pokus 
nostech. Ale nejen to: sněm se usnesl, že také vrchnosti mají udati, panské půdy. 
mnoho-li půdy je v držení jejich. To byl veliký pokrok proti dří- 
vějšku. Po prvé zas od počátku 16. stol. žádalo se od svobodných 
Čechů přiznání o jejich majetku. Po prvé vlastně v dějinách našich 
vůbec žádalo se přiznání o rozsahu svobodné půdy, a to zřejmě 
k berním účelům. Ale mělo uplynouti víc než čtvrtstoletí, než panská 
půda byla vskutku trvale zdaněna. Fasse dominikálu byly podány, 
ale víc se nestalo. 

Přiznání, jež poddaní i vrchnosti v 1. 1713 — 1 7 14 učinili, byla 
velmi nedokonalá. Každý chtěl co možná mnoho ulhati. Proto byla vznik katas- 

TRU TFRPZI- 

na mnohých panstvích stranám vrácena a nařízeno (na Kostečku se Anského 



35 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 

to stalo v lednu r. 1715), aby zhotoveny byly fasse nové. Ty byly 
během r. 1 715 podány. Snažily se vyjíti námitkám zemské komise 
rektifikační (dnes bychom řekli: katastrální) o nějaký krůček vstříc. 
Byly ovšem stále daleko pravdy. Proto uloženo zvláštním komisím, 
ze sněmu zvoleným, aby přiznání z r. 17 15 po jednotlivých krajích 
a panstvích důkladně zrevidovaly. Na Kostečku dala se tato okulární 
visitace r. 1725. Taková očitá visitace provedena byla všude po Če- 
chách, nejvíc v letech 171 7 — 1729. Výsledkem velké té práce byl 
nový katastr revisitační (tereziánský), jenž vstoupil v platnost r. 1 748. 



JEHO MÍRY 
A OBJEKTY. 



SVEDENA 

PŮDA 

V KATASTRU. 



Na rozdíl od berní rolly z r. 1654 popisuje katastr tereziánský 
veškerou půdu poddanskou, tedy ne pouze orná pole. Pole dělí ve tři 
třídy podle jakosti jejich a přihlíží k jakosti i u lesů. Zvlášť vyčítá 
lada, t. j. pole, jež zorána byla jednou ve 4 — 6 letech a zvlášť pole 
zarostlá a pustá. Plochu polí a zahrad měří pražským korcem shá- 
něným, ale vedle toho udává plochu polí u každého poddaného také 
podle výsevku. Lesy měří na provazce (tři provazce rovnají se jed- 
nomu korci) a luka podle výnosu. To jest podle toho, kolik vydají 
for čtyřspřežných a for dvouspřežných a to jednak sena, jednak 
otavy. To rozdělení na fůry dvojího druhu má snad zároveň znázor- 
niti jakost luk. Čtyřspřežní fůra počítá se za dvě dvouspřežní. Kladu 
jednu fůru dvouspřežní na roven jednomu korci plošnému. A to 
ovšem jen fůru sena; s Otavou již nepočítám. Mám za to, že tak 
vystihnu přibližně plochu luk, přihlížeje zejména k tomu, že katastr 
udává rozlohu selské půdy, pokud to nebyla orná pole, poměrně 
nízko. 

Katastr tereziánský vychází od berní rolly a zahrnuje tedy vše- 
chnu půdu, která již v rolle byla obsažena. A to bez ohledu k tomu, 
byla-li po r. 1654 zabrána k dominikálu. Neboť tím, jak víme, ne- 
přestala býti půdou rustikální. Ovšem že ve zvláštní rubrice vede 
v evidenci, co bylo od vrchností „svedeno". Účelem tohoto opatření 
bylo, aby vrchnosti byly donuceny platit selskou daň ze vší svedené 
půdy. Revisitační komise měly na tuto okolnost míti pozor zvláštní. 



36 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 

Proto nejhorlivěji vyšetřovaly ves, v níž se našlo korců méně než 
r. 1654. Byla zajisté na snadě myšlenka, že co chybí, bylo skoupeno 
od vrchnosti. Komise měly s sebou zeměměřiče. Zdá se, že ornou 
půdu zhruba přeměřily. 

Katastr tereziánský či vlastně předběžné operáty jeho mají ještě stará jména 
jednu pozoruhodnou vlastnost. Nepočítají pouze, co půdy má ten v katastru. 
neb onen grunt v celku, nýbrž vyčítají zvlášť každou větší parcelu. 
A to nejen podle velikosti, nýbrž udávají i její polohu ve vsi obvyk- 
lým názvem polní trati. Tak zachoval nám tento katastr stará po- 
jmenování polí, luk, lesů. A to ve velké úplnosti. Pozdější katastry 
spokojily se jen názvy hlavních poloh. V naší době sbírají se staré 
názvy polní znovu a znovu. Rozumnější by bylo jít do zemského 
archivu a sebrat je z katastru revisitačního : jeho materiál jmen 
topických je cennější a spolehlivější. Katastr je tu a tam i jinak 
poučný pro poznání tehdejších Čech : i nyní měly komise nařízeno, 
podávati zprávy o poměrech na panství vůbec. Hlavně o hospodář- 
ském stavu obyvatelstva, o poměrech výrobních a pod., ale i o cír- 
kevním a náboženském životě, o robotách a jiných požadavcích 
vrchností. Krátce o všem, co by politickou správu zemskou mohlo 
zajímat. 

Jisto je, že katastr z doby Karla VI. je proti berní rolle pokro- 
kem velikým. Ale jak je pozadu za prvním moderním katastrem 
evropským vůbec, který touže dobou, za panování téhož císaře, byl 
pořizován v Lombardii ! 

Pokud jde o ornou půdu, přiznáno jí na Kostečku r. 1 713 jen 
1 1 86 1 korců. Opravené přiznání z r. 1715 polepšilo se na 12.788 kor. pochybnosti 
t. j., jak za to mám, korců osevu míry pražské. Revisitace však zjistila tastrAlní. 
všech rolí rustikálních, i svedené v to počítaje — pokud nota bene 
o nich věděla — 15.807 korců osevu. Tedy o čtvrtinu víc, než se při- 
znávalo. Těch 15.807 korců osevu rovnalo se podle vyměření komise 
17.668 korcům plošným. Na Kostečku se tedy úředně 1 korec plošný 
kladl na roven 0.89 korci výsevku. Jak to bylo vlastně míněno, vylo- 
žím v příští kapitole. Komise revisitační, jak již víme, tvrdila, že 

37 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 



DATA O NOVÉ 
VÝMĚŘE KA- 
TASTRÁLNÍ. 



VÝPOČTY 
O PŮDĚ 
SVEDENÉ. 



15.433 korců osevu vyčtených v berní rolli, je vlastně 17.362 korců 
osevu míry pražské. A stěžovala si, že našla jen 15.807 korců osevu, 
tedy o 1 555 korců méně, než bylo zjištěno r. 1 654 ! Kam se to podělo ? 
Panští úředníci vykládali úbytek tak, že berní rolla r. 1654 odhadla 
rustikál příliš vysoko. Ze si v některých vsích lidé s nářkem stěžovali, 
že tolik půdy nemají, kolik je udáno v katastru. Tak zle vskutku 
nebylo nikde ; skoro všude měli půdy víc, než našla berní rolle a vel- 
kou většinou i víc pro ten případ, že bychom korce berní rolle po- 
kládali s komisí za korce o osminu větší. Ale my výklad komise výše 
zavrhli, i nezdržujme se jím déle. Připomínám jen, že nový katastr 
vyčetl zvlášť mnoho lad a porostlin na Kostečku. R. 1654 byl velký 
díl této půdy pojat podle všeho mezi orná pole. 

Veškerou plochu kosteckého rustikálu vypočetl katastr tere- 
ziánský na 21.345 korců. V tom bylo 17.668 korců polí (t. j. 82*7%), 
371 zahrad (17%), 1468 luk (t. j. 6'8%) 580 lad, 698 pastvin a po- 
rostlin — tedy lad a porostlin bezmála 6 procent, t. j. jen o málo 
méně než luk — a 560 lesů (2-6%). Na díl osenický z celkové plochy 
připadlo 2902 korců, na Kostečko vlastní 18.443 korců. V těch všech 
číslech je obsažen i rustikál svedený vrchností. Komise zjistila, že 
vrchnost zabrala celkem 1391 korců (t. j. 1083 korců v pozdějším 
Kostečku, 308 v dílu osenickém). V tom rolí 1125 korců plošných 
čili 1042 korců osevu. Komise holedbala se v svých referátech, jak 
pečlivě vše vyšetřila. Ale všechna výše zmíněná drobnější svedení, 
jež jsme odhadli na 300 — 400 korců, jí unikla. Kdyby byla srovnala 
starý urbář z r. 1648 s urbářem tou dobou platným a vyhledala, kde 
co od r. 1648 ubylo ročního ouroku, byla by musila odhaliti svedení 
všechna. 

Dělíme-li zjištěnou plochu všeho rustikálu číslem, jež vyměřuje, 
co vrchnost svedla (zvýšeným o 400 korce zamlčené), poznáme, že 
k dominikálu potažena byla celkem jedna dvanáctina rustikálu, 
přesně 8' 23%. To je spolehlivější výpočet než onen výše, řídící se 
úbytkem ouroku. Odečteme-li od čísel uvedených svedený rustikál 
v tom rozsahu, jak jej zjistila revisitace a odečteme-li také díl ose- 



38 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 

nicky, r. 1739 odprodaný, dospějeme k číslicím v tabulce naší obsa- 
ženým. Ty týkají se totiž rustikálu, jenž zůstal opravdu v držení 
sedláků. Zajímati nás mohou jen data, týkající se Kostečka bez dílu 
osenického; neboť jen tím obírají se pozdější katastry. Plocha zby- 
lého rustikálu v Kostečku vlastním měla tedy 17.359 českých korců; 
plocha orných polí 14.308 korců. Poznáme na konec, že čísla ta 
zůstávala skoro o třetinu za skutečností. 



Revisitační komise z r. 1725 učinila veliké dobrodiní kosteckým 
poddaným. Udala, že z polí potažených kol r. 1650 ke dvoru ose- 
nickému, potom ze statku ve Spisové, náležejícího kůru literátskému 
a ze tří menších objektů neplatí vrchnost žádné daně, ačkoliv všecka 
ta půda je zanesena v berní rolli. Udala ovšem podle pravdy, že 
berně na ně připadající platí veškerenstvo poddaných. Udání stalo 
se předmětem vyšetřování ku podivu pozdě, teprv roku 1734 — 1736. 
Patrně teprv po smrti hr. Františka Josefa Černína, jenž měl v ko- 
misi rektiřikační vlivné postavení. Výsledek byl, že vrchnost byla 
odsouzena nahraditi poddaným veškerou kontribuci z té svedené 
půdy od r. 1654 až do r. 1734. Nevím, proč s toho rozhodnutí sešlo; 
r. 1736 stanovena věc definitivně tak, aby vrchnost zaplatila kontri- 
buci jen od r. 1683, ,,v kterémž se usedlost v království českém kal- 
kulirovala", t. j. stanovilo se nově, jaká plocha půdy má býti vzata 
za základ projeden berní podíl. O tom si ostatek promluvíme níže 
srozumitelněji. Berní úřad zemský vypočítal r. 1736, že jeden berní 
podíl (jeden ,, osedlý") zaplatil na Kostečku od r. 1683 do 1736 cel- 
kem 2066 zl. 30 kr. 1 d. Pole svedená k dvoru osenickému, pokud 
byla zanesena v berní rolli (200 korců), byla čítána za 4V4 osedlého, 
literátský statek (60 korců) za 1 y 4 osedlého, ostatek za 5 / 32 osedlého. 
Dohromady tedy musil panský důchod nahraditi poddaným z 5 21 /32 
osedlého 1 1.656 zl. 22 kr. Odečtl-li se podíl vrchnosti jako selskému 
spolukontribuentu náležející, zbylo čisté náhrady n. 185 zl. To jest 
pro tu dobu našich 559.250 Kč. 

Bylo to v době, kdy selská kontribuce dosáhla ve vlasti naší nej- 



udAní 

KOMISE 

O ZKRÁCENÍ 

PODDANÝCH. 



ODSOUZENÍ 
VRCHNOSTI 
K NÁHRADĚ. 



39 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 

větší, neslýchané výše. Panství klesalo pod břemenem jejím. Poddaní 
byli na kontribuci dlužni skoro 500.000 K (dva a půl mil. Kč) ! 
Náhrada, jíž se jim dostalo (asi 450 K najeden lán), znamenala tedy 
úlevu velikou. Bez té nenadálé pomoci bylo by mnohem víc selských 
rodin na panství přišlo na mizinu. 

Rozsudek z r. 1736 měl ještě jiné zajímavé následky. Vrchnost 
platila dosud za svedený rustikál, t. j. za dvory Humprechtský, Kda- 
nický a Rakovský selské kontribuce z 10V2 lánu. Na lán připadlo 
okrouhle 1V4 berního podílu. Nyní měla platiti kromě toho nových 
obranné 5 21 /32 podílů. Toho se úřad kostečky ulekl. Vypočítal si předem, že 
kroky by z některých polí k Osenicům potažených, kdyby měl z nich na 

příště platiti těžkou daň selskou, neměl nejen valného užitku, ale 
v letech slabší úrody dokonce škodu. Sedlák to měl vydržeti! A ještě 
platit z polí ourok a desátek a robotovat na panském! Tak pojali na 
Kosti úmysl zbaviti se aspoň části selské kontribuce. A to cestou, 
která tenkrát patrně bývala volena v podobných okolnostech častěji. 
Rozhodli se totiž postoupit potřebnou část dominikálu poddaným 
a tedy rozmnožit rustikální půdu do té míry, aby mohla nésti dosta- 
tečnou část berní usedlosti. Při tom ovšem měli poddaní z nového 
rustikálu platiti obvyklý ourok vrchnosti, po případě robotovat. 

Panství by bylo podle všeho zbavilo se tímto způsobem značné 
jak zba vili části selské kontribuce. Ale nemohlo. Bylo to právě po smrti hr. Fran- 
s * inxp 2 DÍLU tiška Josefa Černína. Allodiální panství Černínská stála před kridou; 
advokáti a úředníci se obávali, že by podstatné zmenšení domini- 
kálu vyvolalo protest věřitelů. Proto obmezila se vrchnost na vyrov- 
nání celkem neveliké. Zhostila se jen 3V4 podílů selské daně. K tomu 
konci postoupila poddaným 180 korců polí. Byla to, rozumí se, 
vesměs pole horší jakosti. Sekretář hraběnky vdovy, Kužel, jenž byl 
projednáváním té záležitosti pověřen, radil obětovati především 
drobné, po celém panství rozptýlené parcely po jednom až čtyřech 
věrtelích, jež panský důchod dosud poddaným pronajímal. Kužel 
píše sám, že není jisto, jsou-li to pole dominikální, poněvadž leží 
většinou mezi rustikálem a poddaní namnoze tvrdí, že patří jim. 

40 




s s •= r». 






I 
I I 






I ^ 

I J 






p HUířpil 



1 1 






II 



r i ' í s 



i- í ri 



- i! ' ř ^^-HM § - í I. * l 

1 1 ^ I- r 1 1 ř i- 1. & 3 '• s 1 1 1 1-- 1 

iř Iriif Sf p'f líííir 

a & I -Míli 



= - - 

lpi 1 



?nnu; 



{ (li 



1 
II || 
-"-£f 



- Ě = ? I 1 5' : I l 1 |. í: i- 1 f I ! ? s- -• 11 = 






I :: 



'-- -- - 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



Potom radil zbaviti se asi 87 korců panských polí u Osenic. Jsou prý 
ode dvora vzdálena až 3 / 4 hodiny a vesměs horší kvality. Navrhoval 
prodávati korec mírně po 8 až 10 kopách (t. j. po 465 — 580 Kč). 
Vrchnost byla spravedlivější než její zástupce: rozdala půdu zadar- 
mo a rozdala jí něco více, než stačilo Kuželovi. S tou ovšem pod- 
mínkou, že noví držitelé její převezmou z těch 180 korců 3V4 podílu 
kontribučního a budou z korce platiti 7 nebo z lepších polí 10 krej- 
carů (5*80 a 8*30 Kč) ouroku. Vrchnosti zbylo selské kontribuce 
z 10V2 starých lánů a 2 13 /32 nových berních podílů. Toto plus tkvělo 
skoro cele na díle osenickém. 

Tak odstoupeno ode dvora osenického celkem 10 1V2 korců polí 
menším poddaným do Rokyťan a do Bačálek. Ostatek rozdělených 
rolí záležel z nájemných jiter, kopanin a podobné málocenné půdy, 
které užívali domkáři a malí chalupníci za nájemné pravidlem 1 zl. 
(60 Kč) z korce. Nejhorší ze všeho bylo 22 korců ,,na pískách" u dvora 
Vyšopolského, jež byly přenechávány poddaným pod třetí mandel. 
Podmínky vyrovnání nebyly pro poddané zvlášť příznivé. Z 53 korců 
starých činžovních polí šel dosud nájem vrchnosti 54 zl. 8 kr. Nyní 
měli držitelé platiti všude dohromady asi 6% zl. (390 Kč) ouroku 
a kromě toho nésti z nich kontribuci z jednoho podílu berního. Ta 
vydala tenkrát asi 40 — 50 zl. (2400 — 3000 Kč) ročně. Zdá se tedy, že 
na příště platili víc než dříve. Pozemky ovšem byly jejich. Postup 
pozemků a rozvrh kontribuce na ně stal se prostředkem řádné smlou- 
vy s poddanými, jež byla podepsána v květnu r. 1736 na kostecké 
kanceláři. Zemský úřad kontribuční neměl však mnoho chuti smlou- 
vu uznati. Žádal zejména, aby se poddaným dostalo polí stejné bo- 
nity, jako byla pole k dominikálu svedená. Hraběnka Černínova 
odpověděla, že poddaní dostali náhradou za horší kvalitu větší kvan- 
titu. Nebude-li jí vyhověno, že se odvolá k císaři. Tak bylo schváleno 
konečně všechno. 



o POLÍCH 
ROZDĚ- 
LENÝCH 
PODDANÝM. 



S rokem 1739 dostalo Kostečko nového majitele, Václava Kazi- 
míra Netolického z Netolic. Byl to pán z malé šlechty, ale důvěrou, 



4 1 



DlL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 



RADIKÁLNÍ 
ČIN NOVÉ 
VRCHNOSTI. 



JEJÍ 

NÁHRADA 

PODDANÝM. 



jíž se těšil u královny, Marie Terezie, a velkými vědomostmi správ- 
ními i finančními nabyl brzo vlivu. Zejména od té doby, co stal se 
presidentem komory a representace, tedy finančním a politickým 
náčelníkem království. Ten pojal plán zbaviti panský důchod kos- 
tečky selské daně vůbec. Byl-li by se k tomu odhodlal, kdyby byl 
věděl, že poddanská kontribuce bude značně snížena a že není da- 
lekou doba, kdy i z dominikálu se bude platit bezmála tolik, co 
z rustikálu, pochybuji. Ale jisto je, že počínal si při velké operaci své 
velmi obratně. Povolal na panství přísežného zeměměřiče, Ignáce 
Hotzla a dal v letech 1744 — 1748 přeměřit spolehlivě celé panství, 
rustikál i dominikál. Dal změřiti každou parcelu, všude stanovit 
bonitu, zhotovit mapy. Co z dominikálu mohl postrádati, rozprodal 
poddaným. Díl osenický byl odprodal, za to přikoupil statky Mla- 
dějov a Roven, Kosti zcela blízké; Roven spojil přímo s panstvím 
kosteckým. O to, co bylo svedeno kdysi k Osenicům, se tedy již 
starati nemusil. Bylo mu nahraditi jen půdu potaženou k dvorům 
Humprechtu, Rakovu a Kdanicím. Co statku literátů ve Spisové se 
týče, vymohl si rozsudek, jímž berní povinnost toho gruntu se 
zrušuje. Vyložil rektifikační komisi, že opačné rozhodnutí z r. 1736 
bylo zaviněno jen nevědomostí a lehkomyslností Černínských úřed- 
níků. Je pravděpodobno, že by byl, kdyby šlo o jeho věc, i to, co bylo 
svedeno k Osenicům, ubránil před zdaněním. Praxe úřední byla 
totiž v té době, pokud šlo o rustikál svedený před r. 1654, ale přece 
do berní rolly pojatý, jiná než dříve. 

Ale i to, co chtěl poddaným nahraditi, rovnalo se ploše dvou 
slušných dvorů. Šlo o 709 korců polí, 41 lad, 28 pastvin, 142 for sena 
a otavy (tedy asi 95 korců) a 34 korců lesa, celkem 907 korců, čili 
podle odhadu nového katastru o 9 2 %4 berních podílů. Tolik od do- 
minikálu rozprodat nemohl. Nechtěl zajisté sáhnouti na dobrou 
a výnosnou půdu. Pomohl si vtipně, jenže vtip ten měl příchuť 
podvodu. Přiměl obce na panství, aby rozprodaly z obecního statku 
tolik, kolik se při přesném vyměření Hótzlově našlo nad plochu 
v katastr pojatou. A na nové drobné hospodáře, na nové malé cha- 



42 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



lupníky, tím způsobem vzniklé, svaloval kontribuci ze svých dvorů. 
Obecní pole, lada a pastviny (jejichž plocha byla dvakrát i třikrát 
větší, než tvrdil nový katastr), patřily zajisté krustikálu, nikoliv k do- 
minikálu. Pán nešel ovsem tak daleko, aby si půdu katastru ne- 
známou osvojil, ale proměnil obecní rustikál nezdaněný v rustikál 
zdaněný. A to jen proto, aby mohl bernímu úřadu poukázat ná- 
hradu za berni, kterou měl platiti sám. Tak získal menší díl ná- 
hrady, kolem 300 korců. Od dominikálu (i roveňského) odprodal 
asi 556 korců. Dohromady stvořil tedy nové berní půdy na 856 korců. 
Z toho asi 125 korců připadlo na díl roveňský. 

Malí poddaní, domkáři bez poli, jež chtěl Netolický vesměs 
několika korci půdy zaopatřiti a drobní chalupníci ve všech vsích 
kupovali rádi. Za vrchnosti Černínské bylo vzniku nových malých 
poddaných bráněno, tím větší byla nyní sháňka po vzácné půdě. 
I nyní zbavilo se panství kdejaké odlehlé kopaniny, dosud pronají- 
mané, okrajů lučních při rybnících, palouků v pokraji lesů a pod. 
Ale musilo ovšem sáhnouti i na půdu dvorskou, zejména u Rakova 
a Vyššího Pole. Summa polí, jež tak pod kontribuci uvedeny, ne- 
rovnala se ploše polí svedených (na Kostečku vlastním vydala asi 
482 korců), za to luk rozprodáno daleko více (312 for sena a otavy, 
t. j. asi 206 korců). Co z toho podle jednotlivých kultur rustikálu 
vskutku přibylo a co pocházelo z půdy obecní, je těžko rozlišovati. Po- 
čítám okrouhle, že z dominikálu kosteckého pocházelo asi 312 korců 
polí, 134 k. luk, 27 lesa a 8 korců zahrad. Dohromady 481 korců. 

Nejvíc vzrostl rustikál obce vyšopolské, o 140 korců, v tom 
85 korců polí. Špatná pole dvora vyšopolského byla obětována 
ovšem v prvé řadě. U Dolního Bousova prodáno na 38 korců, skoro 
veskrze luční parcely u rybníků, dosud v nájem dávané. Pod- 
kostečtí získali na 50 korců, zpola luk, zpola role; tuším, že každý 
chalupník koupil po parcele. V Markvarticích a Rakově přibylo 
kontribuční půdy 54 a 67 korců, dílem od obcí, dílem ode dvora. 
Také v Spařencích koupili na 43 korců, nejvíc kopanin, jež si byli 
dávno u panského lesa pod nájem vyklučili. Pole se prodávala po 



UŽITI 

OBECNÍHO 

STATKU. 



PROVEDENÍ 

A VÝSLEDKY 

OPERACE. 



43 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 



EKVI- 
VALENCE. 



VÝZNAM 
BERNÍ ROLLY. 



6 až 8V 2 kop. za korec (obecní po 3 až 5 kop., tedy asi po 160 až 
270 Kč) a ourok stanoven z nich podobně jako r. 1736. Pozemky 
byly podle úřední terminologie postoupeny poddaným ,,pro aequi- 
valenti", jako ekvivalent čili náhrada za kontribuci selskou, dosud 
placenou vrchností. Krátce se říkalo celému aktu proto „ekviva- 
lence". Smlouva o ni byla podepsána poddanými, v tom i zástupci 
měst Sobotky a Bousova, na zámku kosteckém dne 2. dubna 1751. 
Netolický vymohl si bez nesnází schválení rektifikační komise, kraj- 
ského úřadu i úřadu zemského. Všechny instance tyto mu totiž tou 
dobou úředně podléhaly. 

Z celé té historie je vidno, že berní rolle z r. 1654 má zvláštní 
význam v našich dějinách agrárních. Úkolem jejím bylo, aby byla 
soupisem vší kontribuční půdy v království. Bezděky stala se i ochrán- 
kyní této půdy proti rozpínavým snahám dominikálu. 



KATASTR 
JOSEF IN SK Ý. 



OBCE KA- 
TASTRÁLNÍ. 



R. 1789 uložili katastr tereziánský (zatím v 1. 1755 — 57 nově 
upravený) do archivu. Vlády se ujal katastr josefínský. Pokrok v ná- 
zorech a požadavcích, jejž s sebou přinesla doba josefínská, jevil se 
v něm rozmanitým způsobem. Předem v tom, že katastr byl jed- 
notný pro půdu selskou i panskou. Panské lány byly zbaveny svého 
šlechtictví (to ovšem stalo se již panským katastrem z r. 1756 — 7) 
a změřeny a spočítány bez zvláštního respektu vedle selských v téže 
katastrální obci. Katastrální obce byly také novinkou tohoto sou- 
pisu. V starších katastrech byla každá osada, neboli jak dnes (podle 
německého „Ortsgemeinde") říkáme, místní obec, vedena v evidenci 
zvlášť. Rozumí se, že samoty i tenkrát byly připojeny k nejbližší oprav- 
dové obci. Nyní však dvě až tři ba i více normálních osad bylo spojeno 
v jednu obec berní neboli katastrální. Hranice té nové správní jednot- 
ky byly přesně popsány. Co leželo v nich, patřilo k nové obci, třebas 
by majitel některé parcely sídlil mimo hranice obce katastrální. Toho 
v starších katastrech nebylo. Tam počítána byla za příslušenství vsi 
jen ta půda, která náležela osedlým ve vsi, třebas by kusy její byly po- 
loženy dále, v mezích vsí sousedních. Na Kostečku utvořeno bylo 1 7 



44 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



katastrálních obcí. Hranice jejich se kryly na venek, pokud to bylo 
možno, s hranicemi dominia. Výminka byla zejména u obce Pře- 
per, která zaujala i kus Kosmonoska. 

Všechna plodná půda byla změřena. Areu stavební a půdu ne- 
produktivní, na př. cesty, potoky, josefínský katastr pomíjí. Vrchnost 
si změřila půdu panskou, sedláci selskou; jen velké lesy a hory měly 
měřiti inženýři. Ti měli ovsem revidovati zkusmo i měření soukromá. 
Půda panská byla vyměřena na Kostečku svědomitě; možná že na 
základě dat Hótzlových. Jak měřili rychtáři s obecním výborem, 
vypravuje názorně selský kronikář, František Vavák, sedlák v Mil- 
čicích. Bylo to umění, s něž mnozí, velmi mnozí nebyli. A těžko bylo 
při té neumělosti bráti do slova přísahu, že budou měřit spraved- 
livě. Měřilo se již na cizí, německé míry: t. j. jitra čili německy 
jochy. Jitro vídeňské má 1600 čtverečných sáhů. Ale v patentu do 
Čech tenkrát poslaném nařízeno počítati je po 1584 sázích, což 
rovnalo se dvěma staročeským korcům. Zmínili jsme se o tom výše. 
Každá změřená parcela dostala určité pořádné číslo, pod nímž 
v katastrálním protokolu musila býti vedena. Mapy kresleny nebyly; 
toho přece od sedláků nebylo lze žádati. Císař chtěl jeden z nej- 
vyšších snů života svého míti uskutečněný brzo. Proto naléhal na 
rychlé zhotovení nového katastru. Kdyby měli měřiti zkoušení geo- 
metři a zhotovovati řádné mapy, bylo by to trvalo na dvacet let. 
Následek byl ovšem, že výměra rustikálu byla nespolehlivá. Na 
Kostečku měřili rychtáři tak dobře, že div nezjistili orných polí 
méně, než se shledalo r. 1725! 

Důležitější a pracnější než změření půdy bylo zjištění výnosu. 
Ale o tom prozatím nebudeme mluviti. Rozumí se, že v každé 
katastrální obci bylo sečteno, co patří k dominikálu, co k rustikálu, 
co k statku zádušnímu a duchovenskému. Vypočteno také zvlášť, co 
rustikálu má která jednotlivá ves. Potom vypracována přehledná 
summaria, vztahující se na plochy celých dominií. Úřední summaria 
týkají se vlastně výměry určitého počtu obcí katastrálních, domi- 
nium zhruba vyplňujících. Soukromé vrchnostenské summáře mu- 



JAK MĚŘILI 
SEDLÁCI. 



NESPOLEHLI- 
VOST 
VÝMĚRY. 



SUMMAŘE 
KATASTRU 
JOSE- 
FÍNSKÉHO. 



45 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 

sily ovsem přesně rozlišit vlastní půdu panskou a poddanskou od 
cizí. O výsledcích měření josefínského (dalo se v letech 1785 a 1786) 
jsme tedy zpraveni dostatečně. V zemském archivu mají celé svazky 
těch katastrálních summářů, bádáním ještě nedotčených. Také ve 
velké topografii českých krajů, od Sommra v letech třicátých 
19. stol. vydávané, setkáváme se s daty odtud vzatými. Pocházejí-li 
data katastru josefínského z let rozličných, liší se v jednotlivých rub- 
rikách více nebo méně. Upozorňuji také na to, že obecní statek pod- 
danských měst byl počítán od r. 1757 k dominikálu. Jájej převádím 
tam, kam patří, to jest k půdě poddanské. 

Výsledky měření selského, jak jeví se v katastru josefínském, 
znázorním v tabulce, jež obsáhne také podrobnější data o katastru 
tereziánském a o změnách způsobených ekvivalencí Černínskou a 
netolickou. Jde tu všude ovšem jen o rustikál bez dílu osenického 
a to rustikál zbavený půdy k dvorům svedené. Data katastru jose- 
fínského vzata jsou z prvé výměry, rektifikované v 1. 1790 a 1803. 



SROVNANÍ 
KATASTRŮ 
ZR. 1725 
A 1787. 





Zbylý rustikál 
r. 1725 


Vráceno rusti- 

kálu v 1. 1736 

až 1752 asi 


Mělo by býti 
r. 1753 


V katastru 

josefínském 

změřeno 1787 


korců korců 


korců 


věrtelú 


korců 


věrtelů 


korců 


sáhu 


orných polí 


14308 | 


392 




14700 




14866 


433 


zahrad 


284 I 3 / 4 


8 




292 


I 3 / 4 


550 


666 


luk 


I 188 


3 


134 




1322 


3 


1569 


489 


lad 


524 


V2 






524 Vz 


123 


518 


porostlin 
a pastvišť 


574 


1Y2 






574 


iJS 


978 


299 


lesů 


480 




27 




507 




1 189 


237 


dohromady 


17359 


2 3 / 4 


561 




17920 


2 3 / 4 


19278 


242 



Z tabulky vidíme, že měření selské není proti dřívějšku valným 
pokrokem. Orných polí vyměřeno jen o 166 korců více. Měřilo-li se 



46 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



r. 1785 vskutku na jitra o 1600 sázích, stoupne rozdíl na 315 korců! 
R. 1725 byla pole selská asi zhruba přeměřena; proto čísla starého 
katastru byla v tom směru dost spolehlivá. Ostatek rustikálu r. 1725 
měřen nebyl. Tím si vysvětlíme, proč tolik půdy neorné (až na lada) 
v katastru josefínském přibylo, proč na př. se selské lesy proti dří- 
vějšku zdvojnásobily. Je možné ovšem, že v rubrice lesů je tu leccos, 
co dříve bylo počítáno k porostlinám. To platí ještě více o rubrice 
lad, pastvin a porostlin. Často táž parcela, jež v jednom katastru je 
v rubrice lad, vystoupí v druhém v oddělení pastvin a naopak. Může 
se také proměniti v pole nebo louku. S rozdíly obou katastrů v této 
příčině nelze tedy mnoho počíti. A to tím více, že už tituly rubrik 
prozrazují změnu. Pátá rubrika shora v měření josefínském týká se 
jen pastvin, kdežto v tereziánském porostlin a pastvin. Předchozí 
rubrika sluje r. 1785 ,,lada a porostliny". Tu pozorujeme největší 
úbytek. Nejspíš proto, že převážný díl lad počten byl za pole. Lada 
snažila se vláda josefínská vyhubiti, nutíc sedláka, aby je vzdělal 
v řádná pole nebo louky. Potom by naměřili sedláci polí r. 1785 
vskutku méně, než znal katastr z r. 1725. Plocha polí klesla na 
77* 1 %, ale jen proto, že přišla k platnosti víc půda neorná. Luk bylo 
podle katastru přes 8%, lesů 6%. Vzrůst zahrad přičítám nejen 
měření, ale poněkud i rozmnožení domků a chalup na panství, 
přivoděném ekvivalencí. Přes opatrné selské měření přibylo na Kos- 
tečku bernímu úřadu přece skoro na třináct set korců. Vlastně ještě 
více. Katastr tereziánský, ačkoliv si byl při revisitacích změřil 
zhruba plochu selských polí, vzal přece za základ výpočtu berního 
jen plochu polí podle osevu. Ta byla, jak uslyšíme, počítána níže. 
R. 1782 na př. bylo na Kostečku úředně čítáno (bez Sobotky) 
12.863 korců osevu, t. j. polí se zahradami dohromady. Se Sobotkou 
by to bylo asi 13.430 korců. Po odečtení zahrad (304 k.) zbylo by 
13.126 korců polí osevu, na rozdíl od 14.700 korců plochy námi vy- 
počtených. To nyní mělo přestati. Jediné výnos jitra plošného stal se 
měřítkem berně. 



PODROBNĚJŠÍ 

VÝKLADY 

JEHO. 



ÚBYTEK LAD 



VÍCE 

O TŘINÁCT 

SET KORCŮ. 



47 



DÍL DRUHY. KAP. DRUHA. 



KATASTR 
STABILNÍ. 



NOVÉ OBCE 
KATASTRÁL- 
NÍ. 



SUMMAŘE 
JEHO. 



Výměra katastru josefínského byla základem zdanění naší půdy 
až do r. 1860. Tenkrát ujal se panování (v jižních Čechách něco 
dříve) katastr, jenž v zemích našich v podstatě panuje doposud, 
t. zv. katastr stabilní. Dostal to jméno, poněvadž byl myšlen na 
věčné časy a poněvadž podával konečně přesné vyměření půdy, 
jejího druhu a její kvality. Podnikli jej odborně vzdělaní inženýři 
a to po předchozím trigonometrickém změření země; zároveň byly 
zdělány spolehlivé mapy jednotlivých katastrálních obcí. Při kata- 
strálních obcích tedy zůstalo. Jenže nový katastr, ačkoliv podle 
instrukce měl se držet josefínských obcí katastrálních, tu a tam 
rozdělil si katastrální obce jinak. V josefínském katastru byla na př. 
zvláštní berní obcí Lhota Staňkova (slušely k ní obce Cálovice a 
Spisová). Nyní byly Cálovice s Lhotou Staňkovou připojeny ke 
katastru soboteckému a Spisová stala se zvláštní obcí berní. Také 
plocha obcí Skuřiny a Vyššího Pole se proměnila. Panské lesy byly 
mezi ty obce rozděleny jiným způsobem. V obvodu obce přepeřské 
vznikla nová katastrální obec obrubská. Katastr sobotecký, k němuž 
slušelo i Předměstí, Březno a Osek, byl ovšem největší na celém 
panství, pokrývaje přes 2000 jiter plochy. Měřilo se tenkrát na jitra 
o 1600 čtverečných sázích. Tak se stalo, že korec (půl jitra) katastru 
stabilního je větší o 8 vídeň. sáhů čili o í % než korec na př. katastru 
tereziánského. 

Stabilní katastr byl nařízen patentem z prosince z r. 181 7. 
Uplynulo tedy na 40 let, než byl hotov všude do té míry, aby 
vstoupil v život. V německých a italských zemích rakouských byl 
hotov dříve. V Čechách bylo skončeno r. 1842 nové vyměření; vy- 
hledávání čistého výnosu dalo se v severních krajích teprv v letech 
padesátých. Jak vidno, vznikal stabilní katastr v podstatě v době 
ústavy feudální. Proto pochopíme, že v protokolech parcelních roze- 
znával půdu panskou a selskou. Očekávali bychom také, že úřady 
katastrální záhy se postaraly o summární přehledy výsledků nového 
měření a že je pořídily podle jednotlivých dominií. V nich pak 
zvlášť o půdě rustikální, zvlášť o církevní a dominikální. Ze přijde 



48 




CHALUPA V MARKVARTICÍCH Č. i (U JIRKU) 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



brzo velký rok osvobození, rok 1848, jenž odplaví středověké formy 
a rozdíly, úřady nevěděly. 

Bohužel, takových přehledů souhrnných jsem se nikde nemohl 
doptati. Čím víc historik blíží se naší době, s tím většími nesnázemi 
shání prameny. V operátech katastru samého (jehož duplikát se 
chová nyní z části v zemském archivu) — mapy a operáty, týkající 
se výpočtu výnosu, zůstaly v mapovém archivu — nenalezl jsem 
ničeho. V katastru najdeš jen summaria, týkající se obcí katastrál- 
ních, beze všeho ohledu k rozdílu půdy panské nebo selské. Já však 
potřeboval nezbytně součtu, podobného summářům katastrů star- 
ších. Neboť jen potom, znám-li dobře rozlohu rustikálu podle mě- 
ření z r. 1842, nabude ceny namáhavé sledování výměry katastrů 
starších. Číslice samy o sobě znamenají pravidlem málo; ceny na- 
bývají teprv vzájemným srovnáním; při tom však je nezbytně 
potřebí spolehlivého základu pro srovnání. V našem případě tedy 
výměry z r. 1842. Přede mnou trpěl tou pošetilou zvědavostí na 
poměr katastru stabilního k josefínskému jen jediný člověk, aspoň 
na Sobotecku. Byl to děkan sobotecký, přítel Markův a Jungman- 
núv, Fr. Vetešník (f 1850). Ten vepsal si do pamětní knihy děkan- 
ské, do popisu panství, výsledky měření z r. 1787 a (jak se dohaduji) 
vyžádal si od některého inženýra katastru i výsledky měření z r. 1842. 
Nepodepsaný a nedatovaný připiš ten je dosud v pamětní knize a je 
provázen poznámkou, aby adresát aspoň tři roky číslic sdělených 
neprozrazoval. Neobsahuje nic víc, než co Vetešník pojal potom 
přímo do své pamětnice: t. j. oznámení, že celé panství má 16.429 
jiter, 1234 sáhů. A vedle toho sdělení, jaká je vzdálenost ve vzdušné 
linii mezi kostelem svatovítským a kostelem v Sobotce. 

Z té historie vysvítá, že summáře byly pořizovány. Nejsou-li 
po ruce, nezbývá badateli, než aby pořídil si s nemalou lopotou po- 
třebné přehledy sám. V tom případě třeba jíti do berního úřadu 
a vyžádat si stará summaria stabilního katastru. Někde ani nevědí, 
zeje mají, a někde je mají v nepořádku. Bylo by velmi žádoucno, 
aby se dostala také do zemského archivu k ostatním katastrům; 



MARNÉ 

HLEDANÍ 

JEJICH. 



SUMMÁŘE 

V BERNÍCH 

ÚŘADECH. 



49 



DÍL DRUHÝ, KAP. DRUHA. 



MŮJ SOUČET 
A SOUČET 

úřední. 



u berních úřadů, obávám se, přijdou na zmar. Jsou to vlastně svazky 
pozemnostních archů všech držitelů gruntu v určité obci katastrální 
z počátku let padesátých; v čele bývá abecední seznam vlastníků 
a summární výtah celé obce, s podrobným výčtem, co který usedlý 
má polí, luk, zahrad atd. Odečteš-li v každé obci, co patří vrchnosti, 
co k zadusí nebo faře a škole, zbude ti čistý rustikál. Nejhůře je, 
jde-li o obce, které patřily k dominiu jen částečně nebo o katastr, 
který spolu zaujímá větší část jiného panství (na př. Obruby, Pře- 
pere). Tu třeba rozlišit, co kam patřilo. Jindy třeba k vůli odlehlé 
obci nebo části její hledat u jiného okresního úřadu berního. Krátce 
je to práce nemalá, a výsledky její sotva mohou býti na sáh přesné. 
Podnikl jsem tu práci, ale nebyl jsem výsledkem spokojen. A to 
proto, že se rozcházel o 424 jiter se zápisem na soboteckém děkan- 
ství. Já dospěl k 16.853 jitrům, jakožto ploše kosteckého dominia, 
nikoliv k 16.429 jitrům. To je rozdíl o celou ves nebo pořádný pan- 
ský dvůr. Konejšil jsem se domněnkou, že děkanský zápis vynechává 
snad půdu neplodnou. V poslední chvíli jsem přece věci přišel na 
kloub. Po marných pokusech podařilo se konečně najíti v mapovém 
archivu summáře berních obvodů dominikálních, vypočtené na 
základě stabilního katastru. Byly pořízeny účetním departementem 
přímých daní u místodržitelství v prosinci r. 1874. Summář berního 
okresu kosteckého vykazuje celkovou plochu okresu — 16.429 jitry 
601 sáhy. Tedy (až na nepatrný rozdíl) týmže číslem, jež znal již 
Vetešník. Ale summář zároveň umožňuje vznik jeho souhrnných dat 
sledovati. Jeho 16.429 jiter není nic jiného než prostý součet plochy 
17 katastrálních obcí, tvořících berní obvod kostečky. Je vidno 
hned, že tu chybí nová katastrální obec Obruby, kde panství kos- 
tecké mělo dvůr a část vsi, že chybí ovšem všechny grunty kostecké 
rozptýlené v panstvích sousedních. Je to tedy součet, jenž týká se 
uměle utvořeného berního okresu, kryjícího se zhruba s panstvím 
kosteckým, ale skutečné plochy jeho nedosahujícího. Potom teprv 
byl jsem s výsledky svého počítání spokojen. Tím více, že summář 
úřední vytouženého rozlišení půdy panské a selské neobsahuje. 



50 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 

A kdyby obsahoval, nebyl by k potřebě. V stabilním katastru po- 
čítali totiž všechen obecní statek v zemi k dominikálu. 

Můj výpočet není na jitro přesný. Enklávy kostecké v sousedství 
připočetl jsem na základě výměry Hótzlovy. Podíl kostečky v kata- 
stru vyskeřském (statek lažanský a j.) jsem vynechal a to na vyrov- 
nání cizopanských parcel ležících v obvodu kosteckých katastrálních 
obcí. Vydají všeho všudy asi na 50 — 60 jiter. Ostatek je vypočítán 
na základě úředních dat. Může chyběti jen asi 30 jiter za kostecké 
parcely v sousedních katastrech. 

Kostečky rustikál podle vyměření z r. 1842 (v korcích a sázích) : 



pole 


pole 
s ovocn. 
stromy 


luka 


zahrady 


pastviny 


pastviny 
s ovoc. 
stromy 


j půda 
lesy ne- 

Iprodukt. 


area 
stavební 


úhrnem 


17292 311 


105 108 


1803 356 


695 98 


816 196 


62 174 


1593 236 


758 171 


229313 


23355 273 


74°/o 


o'45°/o 


7"8«/„ | 2- 9 8°/ 


3'49°/o 


O-260/ 


6-8o/ # 


3 '24°/, 


0*98 °/ n ioo°/„ 



Nyní máme všechen materiál pohromadě i můžeme se oň po- 
kusiti. Nejdřív několik slov o poměru kultur. Orných polí má a mělo 
Kostečko poměrně mnoho, značně víc nad krajský průměr pro půdu 
malostatkovou (67%) a něco málo víc i nad průměr okresu sobotec- 
kého. Tím blíží se Kostečko okresům v kraji, bohatým ornou půdou 
a velkými sedláky: Benátkám (84% rolí), Ml. Boleslavi, Nymburku, 
Bělé. Vidím v tom také doklad energické, ale spíš pozdní kolonisace. 
Za to luk je málo. Boleslavsko má vůbec po Zatecku nejméně luk 
v království a před zrušením rybníků před sto lety jich mělo patrně 
ještě méně. Luk mělo Kostečko pod malostatkový průměr okresu 
soboteckého (8*5%), majíc i v tom víc ráz území v kraji než v horách 
ležícího. V okresech libereckém a fridlandském mají luk dvakrát 
tolik. Přes to uvidíme, že staré katastry kladly Kostečko důsledně 
do „hor". Co zahrad se týče, může se Kostečko chlubiti, že náleží 
k dvěma nebo třem okresům, které mají nejvíce ovocných zahrad 
v celé zemi. Skoro 3% zahrad (a přičteme-li pole a pastviny s ovoc- 



kostecký 
rustikAl 

R. 18 42. 



O POMĚRU 
KULTUR. 



51 



KOSTECKÉ 

SELSKÉ 

ZAHRADY. 



POMĚR POLÍ 
PANSKÝCH 
A SELSKÝCH. 



DÍL DRUHY, KAP. DRUHA. 

nými stromy, tedy přes 3%%) je kvóta, kterou v kraji je předstihuje 
jen okres Duba. Ale zde jde z velké části o chmelnice, mezi zahrady 
počítané. Krátce v Boleslavsku je Kostečko rozlohou svých starých 
selských zahrad na prvém místě a v celé zemi (po odečtení chmelnic 
v Zatecku, Litoměřicku a jinde) mohl s ním o přednost závoditi, 
kromě snad některé části Litoměřická, jen sousední okres jičínský, 
libáňský a přiléhající část okresu turnovského. Kraje jihočeské, ze- 
jména Budějovicko, Písecko, Táborsko a Plzeňsko mají zahrad o tře- 
tinu až tři čtvrtiny méně než Boleslavsko. Budějovicko májich u srov- 
nání s Kosteckem jenom jednu devítinu. Ty krásné kostecké selské 
zahrady ovocné kolem statků, u lánu pravidlem 1 — 2 korce půdy 
zaujímající, jsou tak staré jako kostecké vsi. Pastvin mělo Kostečko 
poměrně málo, pod průměr krajský i sobotecký. V tom je Budějo- 
vicko a Písecko předčí skoro dvojnásob. Lesů měli sedláci asi o polo- 
vici méně, než je na českém severu pravidlem a méně než průměrem 
i jinde v království. O všem tom poučuje mnoho velká statistika čes- 
kého zemědělství, kterou společnost hospodářská vydávala od r. 1 865. 
Selských polí přes svedení tří dvorů v poměru k polím panským 
na Kostečku ubylo jen nepatrně. Něco vrchnost, jak víme, vrátila, 
ostatek nahradilo vzdělání obcí, kopanin a lad. Ve válce třicetileté 
byl poměr panských a selských polí 34 lánů ku 248, tedy 12% ku 
88%. R. 1842 je ten poměr 13*7% ku 86*3%. Veškerá plocha půdy 
dominikální měla se k půdě rustikální — nečítáme-li půdu církevní 
— jako 30*7% ku 69-3%. I v tom, jak uvidíme, Kostečko svou velkou 
převahou rustikálu patří k výminkám v Čechách. A i v tom lze 
spatřovati důsledky energické kolonisace selské na Kostečku v 13. 
až 14. století. 

Ale hlavní, co nás zajímá, je srovnání výměry z r. 1842 se star- 
šími katastry. Tedy 23.355 korců měl kostečky rustikál v prvé polo- 
vici 19. stol. Jde o tutéž plochu, která byla měřena sedláky r. 1785 
pro katastr josefínský. Ze srovnání vysvitne, že r. 1785 — 1787 bylo 
naměřeno o 21% méně, než naměřeno býti mělo. Tedy víc než 



52 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



o pětinu. Odpočítáme-li, jakož slušno, od celkové summy z r. 1842 
areu stavební a půdu neproduktivní, která vydá dohromady 987 kor- 
ců, shledáme, že katastr josefínský udává rozlohu rustikálu menší 
o 16%. 

Odvažme se i srovnání se staršími katastry. Co tenkrát rustikálu 
ubylo nebo zpět přibylo, víme. Bude nám tedy lze stanoviti, oč prů- 
měrem stará výměra je menší, než byla ve skutečnosti. Dříve třeba 
ovšem data z r. 1842 převésti na staročeské korce, o 1% menší. Tak 
vyjdeme od čísla 23.588 korců staročeských pro celý rustikál kos- 
tečky a od čísla 17.464 pro plochu orných polí r. 1842. Najdeme, že 
katastr tereziánský, srovnán s celkem rustikálu z r. 1842 (v tom 
i s půdou neproduktivní), zná půdy o 31*6% méně a po odečtení 
půdy neplodné o 26% méně. Celek z r. 1842 srovnán se sumou 
orných polí, počítanou v berní rolli z r. 1654, jeví se (bez nepro- 
duktivní půdy) větším o 79%. Odpočítali jsme ovšem, co bylo po 
r. 1654 rustikálu odcizeno i vráceno. Tedy více než tři čtvrtiny třeba 
přidati k součtu korců, vykázanému v jednotlivé osadě r. 1654, aby- 
chom se přiblížili skutečné ploše vesnické arey, jak by měřena byla 
r. 1842. Vpočteme-li i půdu neproduktivní, bude rozdíl ještě větší. 
Krátce: Kostečko i s dílem osenickým musilo r. 1654 obsahovati přes 
28.000 korců rustikální půdy, bez dílu osenického přes 24.000 korců. 

Srovnání jednotlivých druhů kultur vedlo by již sotva k závě- 
rům prakticky upotřebitelným. Druh vzdělání se měnil. Polí jistě 
přibylo, zejména za ekvivalence netolické. O tom, jak kolísavé je 
označování lad a pastvin a porostlin v jednotlivých katastrech, jsme 
již mluvili. Ale hlavní překážkou je nedostatečnost starých výměr. 
U selských lesů lze říci dost směle, že výměra jejich v katastru tere- 
ziánském je o 235% za skutečností. Ostatek přestaňme na srovnání 
orných polí. Katastr josefínský vyměřuje jich o 16% méně než katastr 
stabilní. To číslo sotva bude daleko pravdy; pochybuji, že by v době 
1785 — 1842 přibylo víc než 1 — 2% orné půdy. Naproti katastru 
tereziánskému vykazuje však stabilní katastr o i8'8% rolí více. Zde 
již můžeme dohadem zmenšiti to číslo o 3 — 4%. To jest říci: 3 — 4% 



KATASTR 

STABILNÍ A 

JOSEFÍNSKÝ. 



SROVNÁNÍ SE 

STARŠÍMI 

KATASTRY. 



VZRŮST ROLÍ 
VE VÝMĚŘE 
A VE SKUTEČ- 
NOSTI. 



53 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 

polí vskutku přibylo; 14*8% až 15*8% náleží na nedokonalé měření 
z r. 1725. Po r. 1748 přibylo totiž rustikálních rolí, dík ekvivalenci, 
poměrně nejvíce. Srovnáváme-li však plochu polí z r. 1842 s daty 
o korcích osevu, jichž tereziánský katastr se vlastně drží, najdeme, 
že číslice této výměry jsou o 33% menší než data r. 1842. Ovšem 
i tu by byla nutná redukce o 3 — 4%. Katastr tereziánský spojuje 
v jednu rubriku: pole osevu a zahrady. U srovnání s čísly této 
rubriky jsou pole katastru stabilního (bez zahrad !) vykázána čísli- 
cemi průměrem o 30% vyššími. Orná pole berní rolly z r. 1654 jsou 
udána na Kostečku asi o 36% pod skutečností. Číselný rozdíl je 
skoro 40% (vyšel jsem od čísla 12560 korců, upraveného vzhledem 
k změnám nastalým) ; 4% jsem odpočetí na přírůstek orné půdy 
vl. 1654 — 1842. 

To jest v podstatě, co jsem chtěl zvěděti. Vyšetřená čísla poučují 
cena názorně o poměru a ceně jednotlivých katastrů. Nepochybuji, že 

badatelům v dějinách agrárních a hospodářských vůbec budou po- 
můckou všude, kde půjde o posouzení hodnoty starých dat, obsahu- 
jících výměru poddanské půdy. Bez takové pomoci je studium ohro- 
ženo chybami mnohonásobně. 

K témuž účelu podávám zároveň i data souhrnná, jak se vý- 
sledky katastrálních výměr jeví v celé zemi. Kombinací jejich s prů- 
měry kosteckými můžeš docíliti vodítka, jehož lze užiti k přibližně 
správnému odhadu situace i v jiných krajinách. K přesným výpo- 
čtům užiti jich nelze, dokud nebude známo zcela bezpečně, co vše- 
chno který katastr rozumí půdou rustikální, eventuelně co pojímá 
do dominikálu. Proto nechť čtenář spokojí se tím, že jsem data ta 
shledal a upozornil na poměr jejich. 

Celková výměra král Českého podle stabilního katastru na 

plocha Čech základě stavu z r. 1859 zjištěna byla na 9,027.417 jiter. Tedy 

stabilním. x 8,054.834 korců (dnes se udává 52.052 km 2 , tedy o něco málo více ; 

jitroje 05756 ha). V tom bylo 4,241.282 (skoro 47%) jiter orných 

polí a 324.000 jiter (skoro 4%) půdy neplodné a stavební arey. 

54 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



V půdě neplodné jsou počítány i rybníky bez rákosí, jež dříve jistě 
kladeny za půdu berní. Rozlišení celé plochy na dominikál a rustikál 
nebylo tuším v Čechách nikdy provedeno. 

Celkový výsledek katastru josefínského udává se rozličně; rekti- 
fikovaná výměra ze summářů z r. 1 790 je o něco menší než původní TAŽ plocha 
výměra. Tato, nemýlím-li se, obnáší 7,784.300 jiter. Rektiřikovaná josefínském. 
7,769.605 jiter. Tedy bezmála ojeden milion jiter, přesně o 1,867.624 
korců produktivní půdy (12%) naměřeno bylo r. 1785 méně, než 
naměřeno býti mělo. Celek z r. 1790 srovnán s celkem z r. 1859 
vykazuje minus i6'i%. Je to minus podobné, jaké nalézáme na 
Kostečku, počítáme-li veškerou půdu k dominiu slušící. R. 1787 
byla změřena na 14.500 jiter (29.000 korců), pro rok 1842 jsem ji 
vypočetl na 16.853 jiter 1387 sáhů. 

Nejzajímavější pro agrární dějiny jsou ta data josefínského ka- 
tastru, podle nichž slušelo k dominikálu 3,218.474 jiter (41*5%), 
k rustikálu 4,55 1 . 1 3 1 jiter (58'5%) . Data v Ch. C. Andreově Neueste 
Zahlenstatistik, prý z r. 18 19 pocházející, jsou něco málo odlišná. 
Záleží tolik na tom, poznati číselně vzájemný poměr půdy panské 
a selské v době feudální! Poněvadž měření půdy selské v 1. 1785 až 
1787 bylo mnohem nesprávnější než půdy panské, soudím, že by 
po přiměřené opravě vydal všechen rustikál v Čechách ke konci 
18. stol. přes 61% dominikál přes 38%. Ale ani tato čísla nejsou 
přesná. Mezi dominikál se totiž počítá nejen půda slušící k farám, 
kostelům a nadáním, nejen obecní statek královských, ale i obecní 
statek poddanských měst. Tento povahou svou náleží však rustikálu. 
Jeho rozlohy neznám; kdyby se poměr jeho k ostatku rustikálu měl 
jako na Kostečku (což je pochybno), stoupl by podíl rustikálu ještě 
o 4%. Půdu náležející měšťanům měst královských kladou všechny 
katastry do rustikálu. 

Všech orných polí panských zná josefínský katastr 814.571 jiter, 
všech polí poddanských 2,793.633 jiter. To je poměr 22*5% ku 
77'4%. Zahrad poddanských naměřeno 64.681 jiter. Velká převaha 
orných polí rustikálních vysvětluje, proč ve výměru daně gruntovní, 



POMĚR 

rustikAlu 

K DOMINI- 
KÁLU. 



55 



DÍL DRUHÝ. KAP. DRUHA. 

i tenkrát, když obojí půda byla berně hodnocena rovnoměrně (jako 
r. 1790 a 1848), připadlo na rustikál daní 67*8% (to bylo r. 1789) 
nebo 667% (roku 1848). 

Součet rustikálního katastru tereziánského z roku 1748 činí 
český růsti- 4,186.885 korců rolí. Vskutku jde tu patrně o prvou rubriku tohoto 
stru terezi- katastru, jež týká se polí podle korců osevu (ne výměry!), spolu se 
ánském. zahradami. Luk tenkrát sečteno 594.401 for sena a otavy, t. j.asi 

400.000 korců (r. 1790 559.047 jiter), lad a pastvin 719.891 korců 
(!790 : 585.758 jiter), lesů 213.015 korců (r. 1790 : 537.263 jiter). 
Přičteme-li i 8280 korců vinic a rybníků pro 20.1 13 kop ryb (to číslo 
je těžko přenášet na výměru plošnou; r. 1790 bylo jen 8380 jiter 
poddanských rybníků), dojdeme celkové výměry rustikálu v katastru 
tereziánském. Ale čísla jeho z r. 1748 pomíjejí Chebska a měst Praž- 
ských. V Chebsku shledáno bylo r. 1757 asi na 77.760 korců (v tom 
35.156 korců polí a zahrad a skoro 23.000 k. lesa). V Praze na 5830 
korců, v tom 4732 korců polí a 725 korců vinic. 

Celek tereziánského katastru rustikálního by vydal tedy něco 
přes 5,630.000 staročeských korců, t. j. skoro 03% milionů korců 
méně, než nalezeno v katastru josefínském. Kdybychom korce osevu 
převedli na korce plošné, připočtouce z dohadu 10% k rubrice polí 
a zahrad — srovnej o poměru tom na Kostečku výše str. 37-38 
— dospěli bychom k celkovému číslu 6,048.000 korců. 

Patent z 30. června 1792 praví všeobecně, že katastr josefínský 
nalezl v Čechách o víc než dva miliony jiter (čtyry miliony korců) 
berní půdy, než bylo známo prve. To by se s žádnou variantou 
našeho počtu neshodovalo. Ale údaj patentu má patrně na mysli 
variantu prvou, ornou půdu vyjádřenou v korcích osevu. Podle nich 
se zajisté vybírala berně. Co potom do čtyř milionů korců se nedo- 
stává, vztahuje se na dominikál. Jeho prvá výměra z r. 1785 byla 
jistě také větší než přiznání z r. 1757. Patent neví také, že i po no- 
vém katastru josefínském uniklo zdanění ještě na 2 miliony korců. 
Berní rolle z r. 16^4 vypočítá v Čechách (bez Chebska a Klad- 

TÝŽ V BERNÍ • 

rolli. S ^ a ) 3> x 55-4^6 korců rolí poddanských, pojímajíc v to i pole pustá 



56 



POHYB SELSKÉ PŮDY. 



a svedená. To je číslo o 32% menší než rubrika polí a zahrad v kata- 
stru tereziánském. Na Kostečku činí ten rozdíl jen 6*9%. To jest na 
Kostečku udala berní rolle rozlohu selských polí poměrně vysoko. 
V jiných částech království byly podle toho odhady berní rolle 
směšně nízké. Držíme-li se přesně dat berní rolle a doplníme-li ji za 
Chebsko o 30.000 korců rolí, vidíme, že bylo v Čechách po r. 1654 
zdaněno asi 3 miliony 185.000 korců půdy. Zdanění uniklo na 14 mil. 
korců plodné půdy. 

Kdybychom řekli: vší plodné půdy bylo v 17. stol. v Čechách 
1 7 milionů korců a dohadem přidělili z toho dvě třetiny ( 1 1 ,333.000 
korců) rustikálu spolu s král. městy a svobodníky a jednu třetinu 
(5,666.000 korců) dominikálu, dospějeme k těmto zajímavým datům : 
Berní rolle z r. 1654, která sepisuje pouze poddanská pole orná, zná 
jen 18-7% vší plodné půdy království a jen 28% vší půdy poddanské. 
T. zv. katastr tereziánský zaznamenává již 33*5% vší české půdy 
a 49% všeho rustikálu. Eventuelně, po převodu korců výsevkových 
v korce plošné, 35*5% vší půdy a 53*3% všeho rustikálu. Katastr 
josefínský z r. 1787 vztahuje se na 91% veškeré produktivní půdy, 
v tom na 80% rustikálu a 113% dominikálu. 

Cenu jednotlivých výměr katastrálních stanoví číslice tyto spo- 
lehlivě, přes dohadový základ jejich. Netřeba snad upozorňovati 
zvlášť, že posledně uvedené číslo percentuální, očividně nesprávné, 
nasvědčuje značnému vzrůstu dominikálu od r. 1654. Není to vzrůst 
způsobený jen zabráním rustikálu, nýbrž i novou disposicí katastru, 
počítajícího na př. k dominikálu obecní statek měst královských 
i poddanských. 



srovnán! 
všech 

KATASTRŮ. 



57 



KAPITOLA III. 
VSI A LANY. 

POHYB JMEN A HRANIC VESNICKÝCH. — STUDIE O VELIKOSTI 
VSÍ. -KORCE VÝSEVKU.-KOLONISACE KOSTEČKA V XII. —XIV. STOL. — 
VELIKOST LÁNŮ. — MATERIÁL DATOVÝ A DŮLEŽITĚ VÝSLEDKY JEHO. — 
ORTŮV STATEK VE STŘEHOMI. — DVANÁCT KOP ZÁHONŮ. — ROZLIČNÁ 
VÝMĚRA ČTYŘ GRUNTŮ VE VESCI VE VŠECH KATASTRECH. — DNEŠNÍ 
OBEC POLITICKÁ A ROZDÍLY VÝMĚRY JEJÍ V STARÝCH KATASTRECH. 

ORUSTIKÁL kostečky dělilo se asi 44 obcí, to jest jedno město 
(Sobotka), jedno městečko (Dolní Bousov) a na 42 vsí. Počet 
osad vesnických udávám neurčitě. Možno totiž počítati je rozličně. 
změny Velká ves Bystřice rozlišuje se někdy jako Bystřice Malá a Bystřice 

V JMÉNECH A . 

rozsahu vsí. Hrubá. Dolní a Horní Rokyťany bývají jednou uváděny za vsi dvě, 
jindy za ves jedinou. V některých vsích jako Obrubech nebo Ose- 
nicích patřil ke Kosti jen menší díl osady; v několika vesnicích vzdá- 
lených jen po gruntu nebo po dvou. Ve věku 16. bylo v gruntovních 
knihách jako zvláštní ves vedeno v patrnosti Záhorsko. To o sto let 
později splývá v jedno dílem s Malou Lhotou, dílem s Malechovi- 
cemi. Naopak objevuje se v seznamu osad kosteckých po válce tři- 
cetileté ves Zajekury, jež dříve podle všeho byla samotou, slušící 
k Příchvojí. Někdy i pouhé samoty počítají se za osady zvláštní. Na 
př. samota Rychnovy za Veselicí u lesa Křižáneckého, samota V zad- 
ním Rovném u Malechovic nebo i Zdánek u Malechovic. Žďánek 
býval dřív gruntem v Záhorsku. Ves Netolice, jak pověděno, byla 
založena teprv kol r. 1750 a to na půdě vsí Příchvojí a Leštiny. 
A v Řitonicích teprve touže dobou dostalo se panství několika ma- 
lých poddaných. 

Z toho je patrno, že staročeská ves nebyla jednotkou nehybnou, 

58 



VSI A LANY. 

že area její a hranice její podléhaly změnám. A to i v dosti hojných 
případech jiných. Na př. svedením části vsi k dominikálu nebo od- 
prodejem části gruntu do osady sousední. Takové posuny stávaly se 
častěji mezi vesnicemi těsně spolu sousedícími. Na př. mezi Osekem 
a Březnem, Březnem a Předměstím na jedné a Sobotkou na druhé 
straně, v době netolické pak ve větší míře vlivem vrchnosti u mno- 
hých vsí zálesních. Ze Lhoty Záhumenní zbyla po válce třicetileté 
jen část; něco bylo svedeno, dva nebo tři grunty připojeny k Dol. 
Bousovu. S tím spolu třeba vzíti v úvahu, co jsem vyložil v kapitole 
předchozí, že totiž ke vsi staročeské náležela všechna půda, členům 
obce patřící, třebas jednotlivé parcely její ležely v polích vsi sousední. 
Otázka, pokud jsou hranice vesnické osady stabilní, vrací se nám stAlost 

v dějinách agrárních znovu a znovu. Na Kostečku vidíme, že v do- vesnických 
mnělou tu stálost nelze spolehnouti. Je sice dosti vsí položených 
příznivě s hranicemi takřka přirozenými, že o starobylosti jejich ne- 
musíme pochybovati. Ale všude třeba pro jistotu prostudovati pří- 
slušné prameny archivální, zejména pak s mapou v ruce shlédnouti 
hranice očitě. 

Přes tyto nesnáze mám za to, že jest dobře velikosti starých 
katastrů vesnických věnovati trochu pozornosti. Studium takové je 
poučné pro dějiny osídlení země. Zejména tam, kde badatel může 
srovnávati data z krajin fysicky i hospodářsky odlišných. 

Sestavíme si tedy vesnice kostecké podle velikosti jejich. Po- 
třebná data vezmeme z katastru tereziánského a spokojíme se jen 
plochou polí. Dříve beztoho odhadovala se velikost vsi jen podle pořad vsi 
rozsahu orných polí. Tereziánský katastr má konečně tu dobrou 
vlastnost, že vesnické obce nejsou v něm ještě zbaveny svedeného 
rustikálu. Ze tedy jeví se celkem v starém svém rozsahu. Neboť půda 
dominikální do obce nenáležela. Kdo by chtěl přibližně odhadnout, 
jak velká je celá area obce podle měření dnešního (ovšem bez půdy 
panské a zádušní), nechť k datům o rozloze orných polí z r. 1725 
připočte asi 57%. A kdo by chtěl plochu rolí z r. 1725 převádět na 

59 



PODLE 
VELIKOSTI. 



DÍL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 



výměru jejich z r. 1842, nechť připočte 15—16%. Všude to sic sku- 
tečnosti odpovídat nebude (naprosto ne ve vsích, kde byla část rusti- 
kálu svedena), ale průměrem bude dobře. Počet korců udávám 
u každé vsi podobně jako katastr revisitační. Tedy dvojím způsobem : 
jednak na korce plošné, jednak na korce osevu. Zlomky korců vyne- 
chávám. Je důležito vyšetřit rozdíly obojích dat. 

A budeme-li již měřiti kostecké vsi, můžeme připojit hned, kolik 
se počítalo v každé vsi lánů. Plocha orné půdy ve vsi bývala totiž 
až do 18. století odhadována na lány a zlomky jejich. Uvidíme, kolik 
zhruba v jednotlivé osadě vydal staročeský lán orné půdy. U vsí, 
které patřily ke Kosti jen z části, uvedeme plochu k vůli úplnosti. 
Počet lánů udávám na základě seznamu z r. 1684. 

Vsi velké, s plochou přes 600 korců polí, byly : 



VELKÉ OSADY. 



VSI STŘEDNÍ 
VELIKOSTI. 





korců polí 


lánů 
1684 


korců 


na lán 


arey 


osevu 


arey 


osevu 


Dolní Bousov 
Lhota Záhumenní 


1486 


1363 


i8 3 / 8 


80 


74 


Markvartice 


1027 


958 


14% 


70 


66 


Rokyťany Hor. a Dol. 


948 


914 


asi 13% 


70 


67 


Rakov 


794 


738 


9 3 / 4 


81 


75 3 / 4 


Příchvojí a Zajakury 


865 


754 


I2 3 / 8 


70 


60 


Bystřice (část) 


746 


734 


i3 3 / 8 


55 


54 


Přepere (část) 


656 


575 


II 


60 


52 



Vsi střední velikosti, o 400 — 600 korcích polí, byly : 





korců polí 


lánů 
1684 


korců na 1 lán 


arey 


osevu 


arey 


osevu 


Lhota Zelenská 


586 475 


8 % 


70 


57 


Osek 


582 529 


7 3 A 


75 


68 



60 



VSI A LANY. 



Březno 


550 


479 


9 


61 


53 


Skuřina 


539 


477 


6 5 / 8 


81 


72 


Lavice 


494 


436 


6% 


73 


64 


Bačálky 


462 


389 


6 


77 


64 


Lhota Rytířova 


457 


407 


6 y 4 


73 


65 


Spisová 


45i 


39o 


5Vž 


82 


70 


Hoření Bousov 


445 


374 


634 


7i 


60 


Libošovice 


435 


375 


6 3 / 8 


68 


59 


Vesec 


410 


381 i 


5% 


7i 


66 



VSI STŘEDNÍ 
VELIKOSTI. 



Ve vsích Rokyťanech, Rakově, Březně a níže v Kdanicích je 
počet lánů zvýšen o svedený dominikál. Vsi ty měly vskutku r. 1684 
rustikálu jen g 3 U, 5, 5% (v gruntov. knize 5%) a y 2 lánu. 

Méně než 400 a více než 200 korců měly : 




61 



DIL druhý. kap. třetí. 



Nejmenší byly: 



NEJMENŠÍ 
VSI. 





korců polí 


lánů 
1684 


korců na 1 lán 


arey 


osevu 


arey 


osevu 


Meziluží 


193 


130 


»% 


85 


57 


Střehom 


164 


140 


IY2 


109 


93 


Malechovice 


143 


114 


1% 


95 


76 


Obruby (část) 


138 


102 


IV2 


93 


69 


Dobšín 


130 


114 


IVe 


"5 


IOI 


VyŠŠi Pole (a Rychnov) 


89 


79 


7 / 8 


101 


90 


Osenice (část) 


73 


70 


I 


73 


70 


Podkost 


68 


60 


7 / 8 


78 


68 


Rozptýlené grunty 
v sousedství 


167 


154 


2 c / 8 


63 


58 



KORCE 
PLOŠNÉ A 
VÝSEVKOVÉ. 



Sobotka v seznamu chybí. R. 1725 byla pole její změřena na 
584 korců. Značná část těch rolí byla statkem obecním; něco získala 
Sobotka během doby z katastrů přilehlých obcí Předměstí a Března. 
Proto bych odhadoval starou půdu její jen na 6 lánů. Nejmenšími 
osadami na Kostečku byly, jak vidno, Dobšín, Malechovice a Stře- 
hom o 130 — 164 korcích orné půdy. Podkost nikdy vsí nebyla, nýbrž 
jen podhradím zámku. Vyšší Pole pak, bylo-li někdy vsí, bylo po- 
hlceno panským dvorem, podobně jako později Kdanice. Co zbylo, 
nelze dobře za pravou ves pokládati. 

Všimněme si především rozdílu mezi počtem korců výsevku 
a korců plošných. Čím je půda špatnější nebo vysílenější, čím stude- 
nější nebo písčitější, čím hůře je připravena, tím více osevu potře- 
buje. Na takové půdy se pravidlem šije hustěji, na dobré řidčeji. 
Dobrý korec pole, osívá-li se žitem nebo pšenicí, nespotřebuje dnes 
plného sutého korce obilí (kromě ovsa) ; špatný korec však zřídka 
kdy potřebuje více než plnou míru sutého korce. Dřív bylo víc horší 
a hůř vzdělané půdy orné; sedláci šili tedy hustěji než dnes. Pra- 
vidlem bylo podle všeho: korec na korec. Ale vedle toho musíme 



62 



VSI A LANY. 

počítat s výminkami. Šedesát plošných korců dobrých polí mohlo se 
tedy rovnat pětačtyryceti až šedesáti korcům osevu ; šedesát korců 
špatné půdy šedesáti až snad (výminečně) osmdesáti korcům osevu. 
Srovnáme-li s tím však data katastru tereziánského, vidíme brzo, že 
počítá poměr korců plošných ke korcům osevu právě naopak. Stačí 
popatřiti na příslušná čísla u vsí Meziluží, Dobšic, Malechovic nebo 
Spařenců. Tu jsou vesměs půdy horší kvality. A tu počítá katastr 
tereziánský u Dobšic na př. 360 korců arey proti 264 korcům osevu, jakost půdy 

,,,,. o x o o^*-j i A MNOŽSTVÍ 

u Malechovic 143 — 114, u aparencu 220 — 101. Ze tu jde o pole osevu. 

horší kvality, ví katastr dobře. Neboť katastr vyšetřil v každé obci 
jakost půdy podle počtu zrn výnosu (otázka je ovšem, jak spolehlivě) 
a rozdělil korce osevu do tří tříd. Katastr rozeznává na př. : 





orná pole v korcích osevu 


1. třídy 


2. třídy | 3. třídy 


Dobšice 


9 


27 


227 


Meziluží 


3 


I I 


116 


Spařence 


13 


37 


131 


Malechovice 


2 


14 


97 


Dobšín 


Vl 


36 


77 


Bačálka 


31 


60 


299 



Naproti tomu ve vsích, kde rozpjetí mezi obojím druhem korců 

je nejmenší, převládají pole prvé a druhé třídy. Svedená selská pole 

ke dvorům osenickému, rakovskému a kdanickému jsou jako pole korec osevu 
, 1 , . , +. v u v v • •• , , o . POMŮCKOU 

dobré jakosti označena tím, ze počet jejich korců osevu rovna se odhadní. 

úplně počtu korců plošných. Vsi Bystřice, Kdanice, Nepřívěc, Cálo- 
vice, Předměstí, Vošťovice a Osenice jsou podle vyloženého hodno- 
cení katastru nadány půdami poměrně nejlepšími. Vsi Březno, Osek 
a Dolní Bousov jsou hodnoceny o něco níže. Tak zdá se ze všeho, 
že katastr chce svým počítáním korců osevu vyjádřiti jaksi kvótu 
úrody jinak řečeno výnosu. Čím nižší je jeho číslo korců osevu 
na rozdíl od korců arey, o tolik horší je půda, o kterou jde. Potom 



63 



DlL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 



korec osevu porozumíme 

ZÁKLADEM 
BERNĚ. 



proč katastr vzal za základ vyměření berně korce 
osevu a nikoliv korce plošné. Pochybuji, že takovéto počítání výsev- 
kových korců bylo kdy v Čechách obvyklé. Mám za to, že ho užil 
teprv katastr revisitační. Jemu stalo se ovšem výbornou pomůckou 
pro berní hodnocení půdy. Proto rozpakuji se přikládati váhy veli- 
kosti lánů, vypočtené na jeho základě. Tak v následujících výkla- 
dech držeti se budu pouze dat o korcích plošných. 



STARO- 
BYLOST VSÍ 
MALÝCH. 



VSI DOBY KO- 
LON ISAČNÍ. 



Z řady čísel vyplývá poučení, že vsi, jež podle jmen jejich máme 
právo považovati za vsi prastarého založení (na př. Malechovice, 
Střehom, Mrchojedy, Cálovice, Stéblovice, Vochvišťovice, Kdanice, 
Nepřívěc, Libošovice) jsou rozsahem malé, o 150 — 435 korcích polí. 
Vsi s velikými katastry jsou původu pozdějšího. Pocházejí z doby 
kolonisační, z konce 12. — 14. stol., kdy u nás ohromné plochy půdy 
posud rádlem nic nebo málo dotknuté byly cizími podnikateli pro- 
měňovány v lány, t. j . usedlosti osazené svobodným selským obyva- 
telstvem. Kdy takřka po americku rychle vznikaly vsi, vsi daleko 
většího rozsahu a výnosu dávek než malé vsi staroslovanské. Na 
Kostečku jsme na typické půdě kolonisační. Svědčí o tom především 
velký počet Lhot, jež tu postihujeme. Lhota s 278 korci orné půdy 
byla ovšem „malou" naproti katastrům jiných kolonisačních novo- 
tvarů. Lhoty jsou vsi, jež důkaz toho, že povstaly v době vznik vsí 
uměle podporující, nesou v jméně svém. Při založení byla jim dána 
svoboda čili ,,lhota", lhůta několika let, po jejichž uplynutí teprv 
měly platiti roční činži gruntovnímu pánu. 

Svědčí o tom dále jména jako Osek nebo Proseč (jméno zaniklé 
vsi u Oseká, pohlcené patrně v katastru oseckém), jež ukazují na 
půdu z lesa vyklučenou, svědčí o tom celá poloha krajiny. Jména 
nových vsí v té době vzniklých jako Markvartice, Pří chvojí, Bystřice, 
Rokyťany hodí se rázem svým k těmto předpokladům. Ovšem že 
stávalo se také, že malá stará ves rozšířena byla ve ves velikou, láno- 
vou a že proměnila nejen staré složení půdy, ale i obyvatelstvo, pouze 
jméno zdědivši, jež nesla ode dávna. I oba Bousovy i Přepere poklá- 



64 



VSI A LANY. 



dám za osady kolonisační. Horní Bousov, dokud tam nevznikl pan- 
ský dvůr, měl sám jistě na tisíc korců orné půdy. Byl asi zřízen touže 
vrchností, jež založila velké rybníky v bažinaté nížině pod Střehomí, 
mezi nimi pak městečko Bousov Dolení. Sobotka sama je také zalo- 
žena za doby kolonisační, ale od jiné vrchnosti, rodu pánů z Varten- 
berka. Ten vládl tu tehdy v okolí široko daleko rozsáhlou krajinou, 
prostoupenou ovšem drobným zbožím vladyckým. 

Jeden z prvých známých předků toho mocného příbuzenstva 
šlechtického byl Markvart z Března. Žil v prvé čtvrtině 13. stol. 
a jméno jeho nese pravděpodobně velká ves, tenkrát asi v lesích 
založená, totiž Markvartice. Četným vnukům jeho náležely rozlehlé 
krajiny v potomním Jičínsku, Sobotecku, Turnovsku a Českodubsku 
i v sousedství. Zejména širá půda v horách a lesích, dotud pluhem 
nedotčená, která dříve byla náležela knížeti země. Vsi, ležící mezi 
tím v staré půdě kulturní, byly pravděpodobně vlastnictvím svobod- 
ných rodů vladyckých. Markvart a synové jeho počali na vhodných 
místech vzdělávati si panské dvory, vnukové jeho počali pak stavěti 
tvrdé rytířské hrady, káceti lesy, povolávati cizí kolonisty a zakládati 
činžovní vsi. Ti z potomků Markvartových, kterým dostalo se Sobo- 
tecka s dílem Jičínska a Turnovská, zvali se pány z Vartenberka. 
V těchto krajinách má tedy původ svůj jeden z nejpřednějších rodů 
šlechtických, jejž poznaly naše dějiny. Tak někdy v druhé polovici 
13. stol., v době, kdy větší gruntovní páni zakládali na půdě své již 
nejen vsi, ale i trhová města, založil si jeden pán z Vartenberka 
městečko Sobotku a postavil si v něm kamenné, snad i opevněné 
sídlo. A v té době, jak se dohaduji, vznikly nebo nově byly organiso- 
vány velké vsi k Sobotce přiléhající. Teprv když kolem r. 1340 vy- 
stavěl si pan Beneš z Vartenberka s velikým nákladem hrad Kost 
v lesích za Střehomí, proměněna byla prastará ves Semtiny v panský 
dvůr. A podobně jako magnátský rod pánů z Vartenberka počali tou 
dobou i menší sousedi vladyčtí na Kostečku rozšiřovati své vísky ve 
vsi lánové nebo zakládati rytířské ,,lhoty". To jsou ovšem pouhé 
dohady, vybudované na povšechné známosti našich dějin hospodář- 



prvA 

KOLON I SACE 
KOSTEČKA. 



DÍLO 

VARTEN- 

BERKÚ. 



65 



DlL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 

ských a na sporých zmínkách o Kostečku v století 13. — 14. Francouz, 
Angličan, ba i Němec může v mnohých krajinách sledovati osudy 
rodného kraje zpět daleko přes tisíciletí. Paměť českých pramenů 
v našem kraji objímá sotva pět set let. 

Mnohem názornější než data o velkosti vsí jsou ty číslice našich 
velikost tabulek, jež stanoví průměrnou velikost lánu po osadách kosteckých. 
lánů Rozsah staročeských lánů je ode dávna oblíbeným problémem his- 

torie agrární. Nedávno vyšla záslužná práce Lamačova, která se 
snaží určiti plochu lánu normálního, lépe řečeno lánu theoretického. 
Tabulky naše ukazují zhruba, jak lán vypadal ve skutečnosti, v praxi. 
Vidíme, že na témže panství je plocha poddanského lánu ku podivu 
rozličná, že kolísá zhruba mezi 50 — 100 korci arey. Průměr vydá 
přes 72 korců na jeden lán. A to jde jen o orná pole. Lán s celým 
příslušenstvím obsahoval tedy (vycházíme-li od vysoké míry 75%, 
jakožto kvóty rolí v selském statku na Kostečku) nanejméně 62 — 125 
korců. Vlastně snad více. Neboť data naše pocházejí z nedokonalého 
měření z r. 1725. Ovšemže v plose vsí, za základ vzaté, je obsažen 
i obecní statek a něco půdy nelánové, drobným chalupníkům a dom- 
kářům náležející. To dohromady může asi vydati tolik, aby se vy- 
rovnal nedostatek, zaviněný nepřesným měřením. Třeba pozname- 
nati ovšem, že procento orných polí bylo v statku obecním neveliké. 
Data o počtu lánů po vsích vzal jsem z podrobného seznamu, 
počet jejich, zhotoveného pro vrchnost r. 1684. Součet jeho vydá na celém pan- 
ství 22 1 3 / 8 lánů. Ve válce třicetileté počítalo se na Kostečku 248 lánů 
poddanských. To znamená, že (odpočítáme-li 6 lánů na Sobotku) 
bylo 20 5 / 8 lánů (8-3%) vrchností svedeno. Číslo se shoduje celkem 
s tím, co jsme vypočetli na str. 38 výše. 

Lánové rozdělení kosteckého rustikálu známe ještě z jednoho 

pramene: z gruntovních knih jednotlivých rychet. Starší gruntovní 

gruntovní knihy (na Kostečku jsou zachovány v některých rychtách od r. 1574 

a lány počínaje) nestarají se o velikost statků, jejichž prodeje a postupy 

zaznamenávají. Spokojují se s povrchností nám těžko pochopitelnou 

66 



VSI A LANY. 

pouze jménem bývalého hospodáře nebo slovy „grunt předem psa- 
ný". Jen výminkou najdeme tu, že statek má „půl lánu roli vorné" 
nebo „čtvrt role". Teprv knihy pro všechny rychty r. 1 709 nově zalo- 
žené uvádějí všude velikost živnosti, a to podle starobylého odhadu 
na lány. Odhad ten kryje se (až na neveliké rozdíly) s naším výka- 
zem z r. 1684. Tu i tam na př. se přesvědčíme, že v Markvarticích 
byly dva lány celé, šest třičtvrtilánů, 15 půllánů a dva grunty o čtvrti 
lánu. Zmenšil-li se statek rozdělením nebo odprodejem, přizpůsobují 
se ovšem data knih gruntovních změnám nastalým, vždy v zlomcích 
lánových. Nejmenším zlomkem je osmina lánu. Ale tak nikdy ne- 
šlové, nýbrž vždy : půlčtvrti lánu. Dvě a půl čtvrti lánu je tedy 5 /gatd. 
V 18. stol. počítá se i na šestnáctiny lánu. Nejrozšířenějším typem na 
Kostečku byly třičtvrtilány a půllány. Počet lánů ve vsi zůstává 
nezměněn. Je možná ovšem (a poznáme doklady toho), že v některé 
osadě přibude během doby k lánům starým jedna čtvrtka nebo 3 / 8 
nebo ve velké vsi i půl lánu. Takové plus může vzniknouti při- 
bráním podsedka, jenž zakoupil něco polí od velkého gruntu nebo 
od obce, do počtu láníků. Také výminečně větším odhadem dílů 
lánových. 

Rozdělení vsi na lány a zlomky jejich pochází z doby, kdy vsi 
ve století 13. — 14. byly na principu lánovém založeny. Jak podivu- 
hodná je tu stálost poměrů, mohu znázorniti příkladem. R. 1437 staro- 
prodal zeman Jiří zvaný Ušák z Obrubec Kunšovi z Petrovic sto lánů. 
grošů platu ročního na selském statku v Dobšicích. Z pouhé zmínky, 
že tu jde o statek se stem grošů českých roční činže, poznáváme bez- 
pečně, že pan Ušák to prodal grunt čís. 16 v Dobšicích. Jde tu 
o grunt o třech čtvrtích lánu, jenž v 18. stol. náležel rodině Ševrů 
a jenž podle spolehlivého vyměření Hotzlova z r. asi 1746 měl 66 3 / 4 
korců všeho příslušenství, v tom 43% korce polí a 19% korce lesa. 
Po r. 1 748 bylo od něho odprodáno do Meziluží k čís. 2 přes 10 korců. 
Ano zdá se, že v jednom případě mohu na základě výše ročních 
dávek identifikovati grunt až z doby předhusitské. Hoření Bousov 
náležel v době krále Václava IV. bohatému cisterciáckému klášteru 

67 



DlL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 



VÝMĚRA 
HÓTZLOVA. 



JAK LÁNY 

VYPADALY 

VSKUTKU. 



Hradišti, později od Husitů vyvrácenému. Největší část urbáře zboží 
klášterního, na konci 14. stol. sepsaného, se nám zachovala. V něm 
najdeme i výčet gruntů hornobousovských, počtem 23. Mezi nimi 
vyčítá se statek Maříkův o dvou třetinách lánu s platem ročním 
1 kopy, 40 vajec a 3 slepic. Tolik asi platí v 17. stol. grunt č. 18 
v Hor. Bousově, držící r. 1748 podle měření Hótzlova 41% korců, 
v tom 38 korců polí. Ale ztotožnění není bezpečné, protože ve vsi 
Bousově byl někdy v 15. — 16. stol. zřízen ze selských statků velký 
dvůr panský, při čemž asi i některé zachovalé grunty ztratily něco 
půdy. Grunt č. 18 počítá se odtud jen za půllán. 

O tom měření Hótzlově zmínil jsem se častěji. Hótzl změřil 
někdy v 1. 1744 až 1748 každou parcelu na panství, udal druh vzdě- 
lání jejího, její bonitu i polohu, tuto podle jmen tratí polních. Vý- 
měra Hótzlova je spolehlivá, blížíc se přesností číslům stabilního 
katastru. V archivu kosteckém zachoval se popis jednotlivých gruntů 
poddanských, jenž obsahuje číslice Hótzlovy výměry. Není bohužel 
úplný : vesnice zálesní, vyjímaje kus Markvartic, byly ze svazku vytr- 
ženy. Ale díky tomu, co zachováno, můžeme se seznámiti s rozlohou 
velké většiny gruntů kosteckých a druhem jejich kultur dokonale. 
Hótzlova data jsou tím důležitější, že pocházejí z dob, kdy poddan- 
ské statky kostecké trvaly ještě v podstatě v prastarém svém rozdě- 
lení a rázu. Po r. 1748 počínají se velké statky selské na Kostečku 
drobiti, rustikál mění svou podobu; starý svět středověký ustupuje 
pomalu poměrům novodobým. 

Poněvadž gruntovní knihy jednotlivých rychet určují zároveň 
velkost každého gruntu podle odhadu lánového, máme na Kostečku 
vzácnou příležitost studovat povahu a plochu středověkého lánu 
s naprostou jistotou. Před léty prával jsem si kolikrát moci bezpečně 
zachytiti výměru těch záhadných lánů. Měl jsem ovšem na mysli 
nějaký lán normální, eventuelně několik určitých typů jeho, jak se 
o nich ze starých zpráv dovídáme : lán královský, panský, selský atd. 
Vidíme-li, jako na Kostečku, jak věc vypadala v praxi, poznáme, že 
bychom od běžných theoretických představ nedospěli asi nikdy k po- 



68 



VSI ALANY. 

rozumění záhady bez studií názorných na určitém území. Nejlépe 
bude, když řadu lánů a zlomků jejich prostě čtenáři předvedu 
v číslicích výměry Hótzlovy. Potom můžeme se pokusit o shrnutí 
výsledků. Materiálu mám mnoho; bojím se, že i výběr bude una- 
vovati. Staré grunty uvádím podle popisných čísel v době tereziánské 
zavedených. Pomůcky mé dovolují mi ztotožniti je všude docela 
bezpečně. Nevylučuji ovšem, že v některé vsi bylo staré číslování 
během 19. stol. změněno. Vskutku však, kromě Sobotky, nevím 
o takovém případě. 

Představím čtenáři nejprve řadu kosteckých lánů. 

Lány: 





polí 
koř. věr. čtv. 


zahrad 


luk 


lad a 
pastvin 


lesa 


Celkem 


Trní č. 2 


87, I, 2l/ 2 


2, 2, 3H 


19, -, 3% 


7, -, 1 


e, 1, iy 2 


122,3, l Á 


Rohatsko č. 7 


88,2,3^4 


1,3,— 


24, -, Va 


5,3,3 


— 


Ii9,a,2i4 


Libošoviceč. 4 


84, 3, — 


2, i, IK 


14, 2, y 2 


— 


11, 3, — 


113, 1, 2 


Spisová č. 16 


72,2, y 2 


i,3, Yž 


10, 2, 3V0 


9, -, iy 2 


14, 2, 2 


108, 3,334 


Stéblovice 1 a 2 


69, -, 3V2 


2, 1,— 


15, 1, % 


— , 3,— 


14, 2, 3 


102, -, 3 


D. Bousov č. 96 


77, 3, 3*4 


— , 1,3 


12,3, 1 


— 


— 


9 1 ,-, 3% 


Březno č. 23 


60,3, 1% 


2, 3, l % 


9, i,3 


2, -, 2 


13, 1, a 


88, 2,2 1/4 


Libošovice č. 10 


75, 2, 3% 


1, -, — 


1, 3, 2% 


-, 1, iy 2 


7, -, V2 


86, -, - 


Spisová č. 10 


53, -, 1 


1, 2, 3% 


-, 2, 3 y 2 


11, a, % 


18,1,— 


85, 1, Vz 


Staňk. Lhota 1 


62, 1, 1 


i,3,— 


14, - 2 


— 


6, 1,3 


84, 2, 2 


D. Bousov č. 15 


I67. 1, iy 2 


— , 2, 1% 


14, -, — 


— 


— 


81, 3, 3% 


Nepřívěc č. 14 


63, 3, 3V2 


— , 2, 1 


3, -, 3V2 


— 


10, 1, 2% 


78, -, 2*/ 2 


Dobšice č. 14 


53, -, 2!/ 2 


2,2, 1 


2,3,3 


7,3, 1% 


6,3,— 


73, 1,— 


Nepřívěc č . 1 


59, 3, 1 


2, -, — 


4,3, M> 


1, -, 3% 


— , 3, 2 


68, 2, 3 


Vošťoviceč. 10 


59, 3, 3Vz 


4, -, 2 


3, -, 1 


— 


1,1,1% 


68,2,— 


H. Bousov č. 21 


62, 2, 3% 


— , 3, — 


3, 2, 2% 


— 


— 


67, -, 1% 


H. Bousov č. 16 


58, 3, 2 J / 2 


2, -, — 


4, ", l A 


— 


— 


65, -, 3 


Průměr na lán 


68, -, 2i 2 


1,3, 1% 


9, -, 3% 


2, 2, 3% 


6, 2. 1 y 2 


88, 2, 3 / 4 



SEDMNÁCT 
LÁNŮ. 



69 



DlL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 

Vidíme, jak velké rozdíly byly ve velikosti lánů v jednotlivých 
vsích. Lán v Trní neb v Rohatsku má skoro dvakrát tolik plochy, 
co lán v Hor. Bousově. Čekali bychom, že aspoň lány téže osady 
budou stejné velikosti. Vskutku jsou, jak vidno již na př. v několika 
osadách, v nichž jsme uvedli po dvou lánech, i tu rozdíly. Někde 
velké, jinde menší. 



Lány : 



lAny téže 
osady. 





polí 

ikor. věr. čtv. 


zahrad 


luk 


lad a 
pastvin 


lesa 


Celkem 


LhotaRyt.č.n 


75, 3, Ví 


1, 2, 2V0 


8.1,1% 


1, 2, 2 


22, -, iV 2 


103,2,— 


LhotaRyt.č.io 


fo, 2, 3 y 2 


1, i, 3 


3, 1, 3H 


4, 2. 3V2 


12, 1, 3V2 


106,3, l 


Lhota Ryt. č. 9 


59, 1, 3 


1, 1, 2 


— , 2, 17 2 | 


3, -, 2 1 /, 


64, 2, — 


LhotaRyt.č.17 


!74, 3, 2 1 /, 


4, 2, 2 





— 


1, 1, i 1 /. 


80, 3, 2 


Lány: 




polí 

koř. věr. čtv. 


zahrad 


luk 


lad a 
pastvin 


lesa 


Celkem 


Přepere č. 5 


72, 3, — 


— 3> — 


3, i,3 


— 


— 


76, 3, 3 


Přepere č . 1 


72, 1, 3% 


1, -, 2 


3,3,3% 


— 


— . 


77, a, % 


Přepere č. 37 


56, 3, 3% 


— , 3, 1 


3,2, iH 


— 


— 


61, 1, 2V4 


Přepere č. 32 


68, 1, y 2 


— , 3,3% 


1, -, 1Y2 


— 


— 


70, 1, 1V4 


Přepere č. 26 


66, -, 2V2 


— , 2,2 


5, -, 1 


— 


— 


7i, 1 — 



Větší překvapení čeká nás u třičtvrtilánů. Ze budou v některé 
vesnici, kde jsou lány zvláště veliké, větší než v jiné osadě celé lány, 
můžeme již předpokládati. Ale co uvidíme, jest s to, aby zmátlo 
úplně. 



70 



VSI A LANY. 



Třičtvrtilány : 





polí 

koř. věr. čtv. 


zahrad 


luk 


lad a 
pastvin 


lesa 


Celkem 


Střehom č. 1 1 


'120, -, y 2 


1, 1, iy 2 


15, 2, 1 


19, 3, 3% 


23, 3, 2 


i8o,3,y 2 


Havlovice č. 2 


106,3,2 


— 


7, 1, V2 


21, 1,3 


10,3,— 


146, 1,1% 


Meziluží č. 1 


62, I, 2 


3,3, 1 


4, -, 3 


7,2,3 


48, 2, - 


126,2, 1 


Trní č. 1 74, 3, 14 


1, -, 1 


i3,3,— 


— 


3, 2, 2 


93, -,3% 


Rohatskoč.i8ai 74, 1, — 


2, -, y 2 


8, 2, 2 1 / 2 


— 


— 


82,3,3 


Přepere č. 40 


70, -, 3 J /2 


1, 1, 2 


1, -, 3 


1, -, i?4 


6, i, 3 


80, 1, 1 


Stébloviceč. 1 


5 1 , !,— 


1, 1,— 


11, 2, 1 


— 3,3 


10,2,2 


75,2,2 


Spisová č. 1 


;54, -, Y* 


1, 3, y 2 


7, -> 1 


1, -,1% 


8,2,1 


72,2, 1/2 


D. Bousov č. 24 


b8, -,2% 


- -, 1% 


10, -,2% 


— 


— 


68,i, 2 y 4 


Lhota Ryt. č. 8 


61, 1, % 


— »3»3% 


— 


— 


— 


62,1,— 


Březno č. 5 


47,2,3 1 / 2 


— i,3 


7,3,3 


— 


— 


56,-, iy 2 


H. Bousov č. 4 


45, 2, 2% 


— 3,3 


2, 1,— 


— 


— 


48,3,1% 



TŘIČTVRTI- 
LÁNY. 



Tři třičtvrtilány, uvedené na prvém místě, jsou větší, než který- 
koli lán nám známý. Řekněme hned, že to jsou případy zcela zvláštní, 
výjimečné. Přes to náleží do rámce našeho studia. U velkých tří 
čtvrtí v Meziluží č. 1 (je to statek na Dehetníku) všimněme si, že 
orná pole toho gruntu mají jen 62 korců, tedy tolik, kolik třičtvrti- 
lán na Kostečku slušně může mít. Třičtvrtilán přepeřský č. 40 je 
pozoruhodný proto, že má více polí i více všeho příslušenství než 
kterýkoliv z pěti celých lánů přepeřských. V Přepeřích je staré 
rozdělení lánové zachováno celkem dobře, t.j. i v náležité poměr- 
nosti mezi lány a zlomky jejich. Případ náš musí tedy míti pří- 
činu zvláštní. Z popisu Hótzlova vidím, že největší parcela toho 
statku, přes 27 korců, ležela ,,na pískách", tedy pravděpodobně na 
půdě zlé jakosti. Domnívám se, že byla teprv později v orná pole 
proměněna. Dříve byla asi počítána mezi lada, t. j. půdu, která 
vzdělávána byla jednou v době 4 — 6 let. Bez ní by byl grunt nor- 
málním přepeřským třičtvrtilánem. Ostatní statky o třech čtvrtích 



NÁPADNÉ 

ROZDÍLY 

VELIKOSTI. 



7' 



DlL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 

role odpovídají velkosti lánů ve vsích příslušných. V Trní a Rohat- 
sku jsou ovšem největší. 

Jako u lánů, tak i u tříčtvrtí najdeme, že v téže osadě jsou veli- 
kosti nestejné. Příkladem uvedu Nepřívěc, kde bylo (vedle dvou lánů 
a jednoho čtvrtlánu) neméně než pět třičtvrtilánů. 



TŘIČTVRTI- 

LÁNY 

V NEPŘÍVĚC I. 



Třičtvrtilány 





polí 

koř. věr. čtv. 


zahrad 


luk 


lad a 
pastvin 


lesa 


Celkem 


Nepřívěc č. 6 


62, I, y 4 


1, 1, 1 


4, -, 3 


— 


2,3.2 


70,2,2% 


Nepřívěc č. 2 


53, 1, 


1, 1, iy 2 


5, 1, y 2 


— 


4,3,2 


64, 3, l 


Nepřívěc č. 15 


50, 2, 2 


— 3, Ví 


4> -> 2 3 / 4 


— 


5,3,3 


61,2,— 


Nepřívěc č. 7 


46: i, 3 


1, 2, 1 


1, 2, y 2 


2,2,— 


— 


52, -, y 2 


Nepřívěc č. 1 


41, 3, 2% 


— 3, 1 


3, -,3 


2, 1, iy 2 


2,3,— 


5i» -1 — 



Rozdíly mezi těmi pěti grunty dosahují až 19 korců. Třičtvrtilán 
č. 6 je větší než lán č. 10 v Nepřívěci, jenž měl všeho všudy 68 k., 
2. v., 3 čtvrce. 

Nejpodivnější v této příčině byly poměry ve vsi Předměstí : 





v3 


polí 

koř. věr. čtv. 


zahrad 


luk 


lada 
pastvin 


lesa 


Celkem 


Předm. č. 7 


I 


48, I, 1 


2, 1,— 


7, -, % 


— 


3>3>2 


61, 1,3% 


Předm. č. 3 


7 8 


53, 1, 1% 


1,1,1% 


17, I »2 1 / 2 


— 


— 


72, -, 1% 


Předm č. 1 


»/« 


52, 2, 3/ 4 


2, 2, 1 % 


12, 1,2% 


— 


5> -,3 


72,2,3% 


Předm. č. 2 


z u 


34, 3, 1 


1, -, — 


2, 3, 3% 


— 3, 3Y2 


11,2, I 


51, I, « 


Předm. č. 5 


3 U 


36, 3, 3% 


— , 3, 2% 


4, *, 2% 


4, ii 1 


— 


46, 2, 1 y 4 


Předm. č. 6 


z u 


55, 3, V2 


1, -,3 


7,3,i% 


— 


3, 3>2 


68, 2, 3 



Č. 7 v Předměstí je nejmenší lán, jejž jsem postihl na Kostečku. 
Má vší půdy 61 korců, tedy skoro zrovna tolik, kolik u lánu obyčejně 
hledáme. Vskutku je to zmetek, mrzák, o část své bytosti neznámým 



72 



VSI A LANY. 

způsobem ochuzený. To vidno z toho, že sedm osmin lánu v téže dIlylán 
obci (č. 3) mělo 53 korců polí a vší půdy 72 korců a že dva ještě 
menší zlomky lánu, třičtvrtilány č. 1 a 6, jej rozsahem orných polí 
převyšovaly. K malým třičtvrtilánům č. 2 a 5 by se lán čís. 7 sice 
hodil, ale i tu pochybuji, že jde o starou výměru původní. Předměstí 
sousedíc bezprostředně s městem Sobotkou, kde byl pohyb půdy 
mezi jednotlivými grunty i touha po půdě mnohem živější než ve 
vsi, ztratilo kusy své arey do Sobotky. Prodávalo se po menších par- 
celách, a možná že bez vědomí úřadu kosteckého. Neboť kdyby od- 
prodaná půda vydala 1 / 8 nebo % lánu a prodej stal se s vědomím 
úřadu, musil by statek v gruntovní knize býti veden nadále ve veli- 
kosti o příslušný zlomek zmenšené. Když komise z r. 1725 chtěla 
vyšetřiti, jak se stalo, že v Předměstí (a v Březně) je méně selské 
půdy, než bylo r. 1654 (tenkrát rulla vyčetla ve vsi 4 statky po 50 
korcích polí a dva po 40, kromě dvou malých osedlých), nenašla 
v gruntovních knihách nic. Proto v Předměstí přes úbytky nastalé 
zůstávala stará kvalifikace gruntů podle rozvržení lánového nedo- 
tčena. Čís. 7 bylo stále lánem, i když velikost jeho byla značně menší 
než třičtvrtlánu čís. 1. V tom právě třeba spatřovati důkaz staro- 
bylosti označení lánového. 

Měření půllánů, čtvrtlánů a půlčtvrtí nebo dvou a půlčtvrtí 
a zlomků podobných nemůže nám poskytnouti již nic nového. Ve 
vsích s lány velkými byly tyto díly velké, půllány na př. větší než velikost 
jinde třičtvrtilány. Púllán č. 13 ve Spisové měl 67 korců, v tom pul lanu. 
46% korců polí, ale púllán č. 15 tamtéž, v gruntovní knize mezi 
chalupy počítaný, jen 44% korců, v tom 33^4 k. rolí. V Staňkově 
Lhotě držel púllán č. 7 dokonce 72 korců, v tom 59 k. rolí, púllán 
č. 2 měl 59% korce. V Cálovicích byl púllán čís. 1 2, tenkrát Vejpra- 
vům náležející, větší než třičtvrtlány č. 7 a 4. Měl 67 korců, v tom 
5i 3 / 4 rolí. V Markvarticích, pokud se výměra jejich zachovala, měly 
půllány č. 8 rolí 39 y 2 korce, všeho 43 3 / 4 korce, č. 21 rolí 39% korce, 
všeho 43 3 / 4 korce, č. 23 rolí 34 korce, všeho 37 % korce. Je to vzácný 
zjev, že dva půllány jsou si tu velikostí zcela rovny. Třičtvrtlány č. 5, 

10 73 



PĚTČTVRTI- 
LÁNY. 



DÍL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 

č. 7 a č. 1 1 měly tu přes 72, 79 a 50 korců. Z toho můžeme odhad- 
nouti, jak velké lány byly ve vsích zálesních. Čtvrtlán v Trní (č. 9) 
měl ovšem 28 korců, v Spisové (č. 9) 26 korců, v Oseku č. 5 dokonce 
přes 36 korců. Ve vsích s velkými lány měl vůbec 20 — 30 korců, 
v Přepeřích 15 — 19 korců, v Horním Bousově také jen 14. Velký 
čtvrtlán osecký nebo dolnobousovský byl asi zrovna tak veliký jako 
na př. půllán v Horním Bousově č. 32, který držel jen 43 korců. 
Nebo půllán č. 7 v Malé Lhotě téže velikosti. Nejmenší na panství 
byl snad půllán č. 33 v Přepeřích o 32 korcích, v tom 30 korců polí. 
Zapomněl jsem na statky o pěti čtvrtích lánu, největší na Kos- 
tečku. R. 1684 bylo jich na panství, bez dílu osenického, pět. A sice 
po jednom v Dolním Bousově, v Lažanech, Spisové, Lhotě Rytířově 
(č. 17) a Mrkvojedech. Ode všech potom odděleno po čtvrti; do 
r. 1748 zachoval se jen pětčtvrtilán spíšovský. Ale lažanský grunt 
můžeme si rekonstruovati bez nesnází. O něm však třeba pozname- 
nati, že v gruntovních knihách kladen je za lán, pouze v seznamu 
z r. 1684 za pět čtvrtí lánu. V díle osenickém mělo v druhé pol. 
17. stol. pět čtvrtí lánu patero statků. 

Pět čtvrtí lánu : 





polí 


zahrad 


luk 


lad a 
pastvin 


lesa 


Celkem 


Spisová č. 12 


73. 2, — 


2, 1, 1% 


22, -, 1 


25, 2, 2 


15, 3, 2 


139, I >2 1 / 4 


Lažany č. 3 


90> -, 3 


2, 3> — 


n,3, V2 


— 


4> h Y-2 


109,—,— 



Čísel bylo uvedeno s dostatek. Jaké poučení z nich vyplývá? Jak 
především srovnati běžné tvrzení, že normální lán obsahoval 60 kor- 
ců, s daty právě předloženými? Ze i na Kostečku počítal se v 17. stol. 
lán na 60 korců (v 18. stol. na 64 korců), o tom mám několik pří- 
mých zpráv. Tak se počítá lán na př. v urbáři z r. 1 648, tak se počítá, 
jak jsme poznali, i v berní rulli z r. 1654. My však viděli, že 60 korců 
měl na Kostečku lán jen výjimkou, jen v jednom případě, nebo 



74 



VSI A LANY. 

vzpomeneme-lipůllánůjen ve dvou až třech případech. My viděli, 
že lán kostečky má většinou přes 80, velmi často přes 100 korců. 
Vysvětlení je dosti jednoduché. Udává-li se rozloha lánu v korcích, 
myslí se vždy jen orná pole, nikdy ne ostatní příslušenství lánového lánem 

statku. Tak tomu je v urbáři z r. 1648, tak tomu je konec konců ornA pole. 
v berní rolli. Vyplývá to, a to je hlavní, zejména z kosteckých knih 
gruntovních. Všude, kde je tu zmínka o lánu nebo částech jeho, tedy 
na nesčíslných místech, praví se vždy ,,lán roli vorné", ,,tři čtvrti 
roli orné" a podobně. Netvrdím, ale mám za pravdě podobné, že 
tak tomu bylo nebo pravidlem bylo v celé zemi. Velikost lánu se 
určovala jen velikostí arey orných polí. Vědouce to, budeme středo- 
věkému lánu teprv rozuměti. 

Zbývá vysvětliti, proč rozloha orných polí u jednotlivých lánů 
dostupuje obyčejně čísla 68 — 88 korců? To souvisí především s veli- 
kostí korce za základ vzatého. Ve většině vsí kosteckých bylo patrně velikost 

, 1 v t v , • •• 1 , n , • ,J, T j KORCE A VE- 

v dobe založeni jejich mereno na korec velký, o osminu vetsi. Lan likostlAnů. 
6okorcový vydal tak skoro 68 korců, zvaných později pražskými. 
Plocha jeho se odhadovala podle výsevku ; třeba však předpokládati, 
že pravidlem se vysel sutý korec obilí na korec plošný. U některých 
vsí, na příklad Horního Bousova, Přeper, Vochvišťovic musíme za 
to míti, že vyměřeny byly na normální korce staročeské, že tu tedy 
lán měl vskutku (rolí) 64 korců nebo 60 korců plochy. U jiné sku- 
piny s lány zvlášť velkými, t. j. u Dolního Bousova, Rohatska, Trní 
a patrně i Kdanic byly, jak kombinuji, vyměřovány lány většího 
typu, po 72 korcích a to korcích velké míry. Tak lze vysvětliti, 
že tyto lány vydaly vlastně přes 80 korců polí. Můžeme ovšem po- 
čítati někde i s tou možností, že původní lán byl rozpočten na 
72 korců polí pražské míry. Nebo že myšlen byl za 60 korců rozličné 
soboteckých míry hrubé. Srovnej, co jsme o ní pověděli výše na str. 
23. Šedesát korců té míry bylo vlastně devadesát korců. Tu lán ovšem 
mohl zavírati v sobě snadno na 120 korců všeho příslušenství. 

Při tom musíme zhostiti se představy, že lán a čtvrti jeho — 
neboť na čtvrti se nejčastěji počítalo; někdy říká se dokonce místo 

75 



DlL DRUHY. KAP. TŘETÍ. 



STŘEDOVĚKÁ 
VOLNOST 
A LÁNY. 



POČET LÁNŮ 
VE VSI SE 
NEMĚNÍ. 



„lán" jen „čtyry čtvrti" — kryly se přesně, leč náhodou, s kvótami 
vyloženými (60, 45, 30, 15; 68, 51, 34, 17; 72, 49, 36, 18 atd.). 
Takové přesnosti středověk nemiloval. Každý pokus vtěsnati jeho 
formy v úzkou a přiléhavou škatulkovou stupnici musí ztroskotati. 
Jeho heslem je volnost, a to volnost založená na nerovnosti, na pri- 
vilegiu. Rovnost je heslo moderní, protistředověké. Přináší je k nám 
doba osvícenská; uvidíme, jak se pokoušela i na lánech kosteckých 
zkusiti svou chuť po stejnoměrném vyrovnání, schematickém ustej- 
nění. Proto nelze říci, že by ve formách středověkých nebylo zákon- 
nosti nebo pravidla. Je tu všude, ale tvary středověké žádají vždy 
něco prostory, něco vzduchu k pohybu individuálnému. Jsem pře- 
svědčen, že úplná rovnost mezi plochou orné půdy u jednotlivých 
lánů téže vesnice nebyla ani v době, kdy ves byla na lánovém prin- 
cipu nově založena. Záleželo jistě víc na vhodném rozdělení parcel, 
než na nějakém korci více nebo méně. A pak uplynula staletí s mno- 
honásobnými vlivy svými, v nichž přes středověkou úctu k řádu 
jednou zavedenému nemohlo nedojíti, zejména v některých osadách, 
k posunům půdy mezi jednotlivými grunty. My poznali lány kostecké 
nikoliv v té podobě, v níž vyšly z ruky geometrů 13. a 14. stol., nýbrž 
v tvarech více nebo méně deformovaných, z doby po čtyřech stole- 
tích, ve kterých dvě hrozné války těžce dolehly na právní a hospo- 
dářské řády země. Přes to můžeme stav původní vyšetřiti na tom 
základě dosti spolehlivě. Počet lánů ve vsi zůstával týž. Poznal jsem 
to bezpečně na př. v jihočeské vesnici Kojakovicích u Třeboně. Na 
Kostečku, kde z doby před r. 1574 nedochovalo se skoro žádných 
svědectví písemných, uzavírám to z rozdílu mezi skutečnou výměrou 
gruntu a jeho lánovým označením. Nevylučuji ovšem, že v přípa- 
dech výjimečných proměnil některý grunt svou lánovou kategorii. 
Dělíme-li plochu lánové půdy ve vsi počtem lánů na ves připada- 
jících, musíme dospěti k přibližné průměrné velkosti lánů původ- 
ních. Ovsem jen k velikosti přibližné: v některé osadě přidělali si 
rolí z luk nebo pastvin, jinde se stalo naopak. Někde si rozdělili 
statek obecní a zvětšili tak přímé příslušenství půdy lánové. V Trní 



76 



VSI A LANY. 

na př., kde byly původně jen tři lánové statky, měli v 18. stol. jen 
čtyry až pět korců obecní půdy. 

Položil jsem již výše tabulku, vypočítávající průměrnou plochu 
lánu ve vsích podle výměry polí z r. 1725. Doplňuji ji tabulkou dru- 
hou, vypočtenou na základě výměry Hotzlovy a týkající se jen půdy 
lánové. Tedy nikoliv půdy obecní a podsedkové. Tabulka přinese 
data mnohem spolehlivější, bohužel jen asi o polovici vsí kosteckých. 



Připadlo na lán 
korců 


polí 


všeho 


Připadlo na lán 
korců 


polí 


všeho 


Předměstí 


57 


76 


Cálovice 


73 


9i 


Vesec 


57 


82 


Malechovice 


77 


102 


Dobšice 


60 


67 


Stéblovice 


77 


114 


Vochvišťovice 


61 


73 


Osek 


78 


IOI 


Březno 


66 


79 


Lhota Rytířova 


79 


92 


Nepřívěc 


66 


80 


Lhota Staňkova 


81 


109 


Malá Lhota 


66 


108 


Libošovice 


83 


100 


Meziluží 


67 


7i 


Rohatsko 


83 


105 


Přepere 


67 


100 


Dolní Bousov 


85 


102 


Spisová 


68 


72 


Trní 


86 


114 


Horní Bousov 


68 


77 


Střehom 


142 


178 


Obruby 


72 


88 









PŘESNÁ DATA 

O LÁNECH 

KOSTECKÝCH. 



Průměr vydá 74*7 korců polí najeden lán a 94-8 korců všeho 
příslušenství. Pojal jsem do součtu mimořádný případ střehomský 
s ohledem na vsi zálesní, jež v tabulce scházejí a jež velkou většinou 
měly lány zvlášť veliké. Převedeme-li korce Hotzlovy na korce dnešní, 
shledáme, že kostečky lán měl 93*8 korců, v tom rolí skoro 74. Prů- 
měr celolánových statků této výměry nedosahuje (viz součet v tabulce 
na str. 69). T. j. díly lánu byly poměrně větší než celé lány. Srovnání 
dat tabulky předchozí s tabulkami výše (str. 60 až 62) položenými, 
vypočtenými z katastru revisitačního, vykazuje, jak přirozeno u vý- 
měry Hotzlovy, skoro ve všech obcích větší areu rolí. Výklad výji- 



PRŮ MĚRNÁ 

VELIKOST 

LÁNŮ. 



77 



DlL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 

mek vyžadoval by mnoho místa. U Dobšic na př. revisitace r. 1725 
našla rolí 360 korců arey. Hótzl naměřil však pouze 313V4 korců 
polí. Podobně je tomu v Meziluží. Kromě toho bylo tu více než jinde 
půdy nelánové, domkářské; tabulka naše přihlíží pak jen k půdě 
lánové. To platí i o Obrubech. 

Kdybychom do plochy lánů započetli i půdu podsedkovou 
a půdu obecní ve vsi, obsáhl by průměrný lán kostečky asi 108 korců, 
spolu s půdou neproduktivní a areou stavební přes 112 korců. Potom 
porozumíme, jak celý kostečky rustikál odhadnutý námi k r. 1654 
na něco přes 28.000 korců, mohl býti kladen na roven 248 lánům. 

Nepoměrně velké lány v Havlovicích a ve Střehomi jsou, jak 

pověděno, zvláštní výjimkou. V Havlovicích šlo o grunt daleko za 

mezemi dominia ležící, ale v Střehomi o statek položený zcela blízko 

kosteckému zámku. Tedy o statek, jehož skutečná rozloha musila 

historie býti na panství dobře známa. Rodina Ortova, jíž statek dosud náleží 

LANUORTOVA , \ , ^ ,v , ., , , ^ ,. \ u j x< * 

VE střehomi ( az °-° r - l 745 P lse se v knihách Orltova), hospodaří tu nepřetržíte 
od r. 1595. To je případ jistě vzácný. Byly to původně dva statky, 
jež koupil a v jedno spojil r. 1581 a 1582 Volf Oldřich z Rauzen- 
dorfa, kostečky panský úředník. Koupil je za 300 a za 200 kop gr. čes. 
Podle ceny bych hádal, že dohromady měly 1 y 2 až i 3 / 4 lánu. R. 1583 
sluje živnost již dvorem; kupuje ji tenkrát kostečky pán, Oldřich 
Felix z Lobkovic, z rukou úředníka svého. R. 1595 ji zas prodává, 
a to Kašparu Orltovi, bohatému sedláku z Oseká, za 550 kop. Když 
r. 1608 převzal dvůr syn po otci, udána byla cena jeho na 700 kop, 
t. j. 1400 kop míšeňských (asi 112.000 Kč). Ten Kašpar Orlt měl 
osm synů, z nichž jistě většina ujala po statku na panství — odtud 
asi ta bohatá úroda Ortů a Ortlíků na Kostečku. Zena jeho byla 
z Němec, a on sám anebo jistě otec jeho náležel mezi německé při- 
stěhovalce z hor, dychtící uložit kapitálek formanstvím nebo řemes- 
lem vydělaný v statku „v kraji". R. 1642 kupuje statek vnuk Kašpa- 
rův, příjmím ,, Dvořák". Je to doklad, že to byl stále dvůr selskou 
usedlost rozlohou převyšující. Ale cena jeho ve válce klesla na — 

78 



VSI A LANY. 



520 kop mís. (36.400 Kč) ; na zimu oseto bylo při tom dvoře všeho 
všudy 8 korců žita a pšenice, jako při půllánu. V berní rolli je živnost 
počítána na 60 korců polí, tedy za lán a tak i později. Její cena 
z r. 1695 — tenkrát ji Martin Orlt předal synovi, hospodařiv ku 
podivu dlouho, na 53 let — v summě 730 kop míš. (5 1 . 1 00 Kč) , uka- 
zuje, že to byl lán zvláště veliký. Podobně vysoký odhad (780 kop) 
našel jsem v té době na celém Kostečku jen u statku Pažoutova ve 
Skuřině, později rozděleného mezi čísla 8, 9 a 21. Statky č. 8 a 9 
mají v stabilním katastru 143 korců všeho příslušenství, s chalupou 
č. 21 dohromady na 157 korců. To byl také lán, největší tuším ve 
vsích zálesních. 

Ale Ortův statek měl původně (podle výměrem Hótzlova) da- 
leko více: celkem 240 korců. V tom 162 korců polí, 22 luk, 34 lesa, 
na 20 pastvin a lad a přes 1 y 2 korce zahrady. Byly to patrně půdy 
horší, ale statek byl přece tak veliký, že ke konci 17. stol. úřad kos- 
tečky (se svolením hospodáře) zvýšil berní povinnost jeho na 1 r / 2 lánu. 
R. 1 704 Václav Ort vymohl si zase u hraběte, že má grunt býti pova- 
žován za lán jako prve. Václav Ort dokazoval, že role má na velkých 
stráních a splachách, mrvu že větším dílem musí šesti koňmi vyvážet 
a že když dost nevelký déšť padne, tehdy že půdu i s mrvou i obilím 
strhuje a bere. ,,Kdo v rovině rolí a záhony má, víceji z jednoho 
záhonu než já ze 2 neb 3 záhonů sklízívá." Nemusíme sic věřiti 
suplice do slova, ale zdá se, že tu máme přece vysvětlení, proč tak 
velký statek byl považován pouze za lán. R. 17 16 oddělila vdova 
Anna Orltova, nemohouc prý sama ,,na té celé živnosti, jsouc hrubě 
rozšířená, na velkých splaších ležící role, v ty tak těžké časy a velký 
daně" hospodařiti, čtvrt role od statku pro staršího již dorostlého 
syna Václava. To je pozdější číslo 3. Ten oddělený čtvrtlán měl sám 
přes 59 korců všeho příslušenství. Později zmenšily se odprodeji i tyto 
díly; tak zejména na 36 korců odděleno od č. 1 1 k č. 14. R. 1842 
má hlavní statek již jen 141 korců, v tom 84 korců polí. I v té 
zmenšené rozloze zůstával stále největším selským statkem na 
Kostečku. 



VELKÝ LÁN 
VE SKUŘINĚ. 



VELIKOST 
STATKU 
ORTOVA. 



79 



DlL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 



DVANÁCT 

KOP 

ZÁHONŮ. 



Gruntovní kniha dolnobousovská odhaduje velkost gruntů 
zřídka na lány. Častěji říká místo lán: dvanáct kop záhonů. Půllán 
jmenuje šesti kopami záhonů, čtvrtlán třemi kopami, jednu osminu 
lánu půldruhou kopou záhonů. Poněvadž v Bousově a Trní měl lán 
85 — 86 korců polí, vyplývá z toho, že záhon měl tu průměrem 
plochy bezmála půl věrtele (rgi čtvrce). Při normálním lánu 
o 60 korcích výsevku vyselo se na záhon 1V3 čtvrce. Můžeme tedy 
záhon klásti na roven 1*3 až 1*9 čtvrce; jednu kopu záhonů 5 až 
7 korců. Záhony jsou pravděpodobně stará původní míra polní 
našich předků. Korec přišel z ciziny, od Reků nebo od Římanů. 
Korec je polní míra předpokládající již dokonalejší zemědělství, 
větší plochy, je to (jak za to mám) míra doby kolonisační. V Polsku 
znamená také „kořčit" tolik co klučiti, půdu zarostlou v půdu 
urbární přeměňovati. Záhon je polní míra starého primitivního 
zemědělství, s malými parcelami se spokoj ují čího. Ze měření pole 
na záhony ještě v 17. století mělo na Kostečku převahu nad od- 
hadem v korcích, poznáš z gruntovních knih bezpečně. Proto po- 
chybuji, že by záhon byl původně díl nebo zlomek korce. Obyčejně 
ovšem platilo, že korec má 12 záhonů. Také vzdálenost udávali 
naši starší předkové na hony. To jistě se záhony souvisí. R. 1644 
náležejí k výměnku odstupujícího hospodáře ve Vesci i „jedny hony 
pšenice u vořechu v Nepřívěci". 

Spolehlivý výpočet, jenž ukazuje, kolik v které vsi připadlo 
korců orné půdy na lán, může býti důležitou pomůckou i v jiných 
směrech. Vidíme-li na př., že osady spolu sousedící jako Dolní 
založení vsi Bousov, Trní, Rohatsko mají rolí po 83 — 85 na lán, neunikneme 
lánů IKOST m yšlence, že byly založeny asi současně a ovsem od téže gruntovní 
vrchnosti. Podobně nápadná je shoda mezi sousedními vesnicemi 
Přepeřemi a Horním Bousovem nebo mezi Malechovicemi a Stéb- 
lovicemi. Ale zkoumání takové, má-li dojíti výsledků bezpečnějších, 
musí se opírati i o srovnání činží a dávek. 



KOREC 
A ZÁHON. 



80 



, 



/Mi. 



í 










- 



\ 'Jt. ' 




- 


5! 






u 


e* 






^ 


■ ~ 


— 


t* 


^< 


~ 


T. 







c 






Q 


>v: 


W 


r 


>y: 


g 






H 


N 


W 






CS 


i— < 


v: 






pM 


c 


u 


C3 


£ 


S 


o 


^ 


* 


'_ 




c/3 


y: 


O 




— ] 


E- 


C3 


y: 


^2 


S 


r. 

V 



^ ■. 



TY VE V ESC I. 



VSI ALANY. 

Jak se má výměra Hótzlova k přesnému měření katastru sta- 
bilního? A jak se má k výměrám starších katastrů? Bude poučno, čtyry grun- 
ukážu-li na několika gruntech a vesnicích, jak se jeví v jednotlivých 
případech speciálních ty rozdíly, jež jsme sledovali v předchozí ka- 
pitole na ploše celého rustikálu. Zvolme si pro srovnání čtyry grunty 
ve vsi Vesci, u nichž v 1. 1654 — 1842 nedošlo k žádným nebo jen 
nevelikým změnám v rozsahu půdy. 

Hótzlova výměra z r. asi 1 746 : 



PODLE 

VÝMĚRY 

HOTZLOVY. 



Vesec 


pole 


zahrady 


luka 


lada, 
pastvy 


lesy 


rybníky 


celkem 


43 £ 

.US > >u 


<3 Z 


««3 £ 
jí > «j 


»«3 £ 




i ž 


koř. 
věrt. 
čtvr. 


Lán č. 3. 


79, 2, *7i 


2, 3, 3*/. 


6, 1, 1V1 


- 


9, 1, 2 


- 


98, 1, iVi 


Lán č. 1. 


55, 1, 3V1 


1, 3, — 


7, — , 1 


— 


17, 2, »/« 


— 


81, 3, V* 


Třičtvrtilán č. 7. 


59, 1, 3 


1, 2, — 


7, 3, 2 


1, 1, 3 


— 


— , 2, 2 


70, 3, 2 


Půllán č. II. 


32, 1. 1V1 


1, — , X U 


3, i, l /« 




- 


— 


36, 2, 2'/. 



Stabilní katastr 1842 : 



Vesec, 
čís. pop. 


pole 


zahrady 


luka 


pastviny 


lesy 


stav. 
area 


nepro- 
dukt. 


celkem 


korce sáhy 


korce sáhy 


korce sáhy 


korce sáhy 


korce sáhy 


sáhy 


sáhy 


korce sáhy 


3- a 18. 


82, 513 


2, 448 


4, 483 


- 558 


10, 435 


636 


83 


101,756 


1 


57, 640 


I, 568 


8, 642 


I, Il6 


17, 368 


404 


800 


88, 138 


7 


58, 424 


2, 382 


8, 247 


-, 58 


i> 475 


376 


439 


7i,77i 


1 1 


32, 572 


I, 255 


3, 7i6 


— I 10 


— 


392 


— 


38, 445 



V KATASTRU 
STABILNÍM. 



Ze srovnání obou posledních čísel (7 a 1 1 ) vidíme, že Hotzl měřil 
poměrně dobře. Jen u č. 1 se setkáváme r. 1842 se součtem o 6 korců 
větším. Pravděpodobně tu bylo po r. 1 748 něco přikoupeno. U ostat- 
ních tří gruntů vydá výměra Hótzlova jen o 1 — 3 korce méně. Ale ne- 
zapomínejme, že Hótzl nepočítá plochu stavební a půdu neplodnou 
a že měří na korce o 1% menší. Nesrovnávejme také přísně jednotlivé 
druhy vzdělání půdy. V tom za sto let stala se asi leckterá změna. 



81 



DlL DRUHY. KAP. TŘETÍ. 



Katastr josefínský : 



V KATASTRU 
JOSE- 
FÍNSKÉM. 



Vesec 




pole a lada 


zahrady 
a luka 


lesy 
a pastvy 


Celkem 


korce sáhy 


korce sáhy 


korce sáhy 


korce sáhy 


Lán č. 3 


Výměra z r. 1785- 1787 


72, 141 


5, 639 


9, 150 


87, 130 


Opravená vým. (po 1803) 


72, 142 


7, 363 


9, 170 


88, 675 


Lánč. i 


Výměra původní 


49, 72 


8, 384 


9, 3° 8 


66, 764 


Výměra opravená 


49, 72 


8, 385 


13, 242 


jo, 699 


Třičtvrtilánč. 7 


Výměra původní 


58, 142 


9, 480 


1, 26 


68, 648 


Výměra opravená 


58, 142 


9, 480 


1, 26 


68, 648 


Půilán č. n 


Výměra původní 


30, 129 


4, 308 


— 


34, 437 


Výměra opravená 


32 530 


4, 308 


— 


37, 38 



Srovnáme-li tabulku tuto s výměrou Hotzlovou, vidíme teprv, 
jakou cenu mělo to selské měření z r. 1785. A zdá se, že čím větší 
byl statek, tím radikálněji se podměřovalo. U gruntů č. 1 a 3 vy- 
měřeno bylo u každého o 10 — 15 korců méně. U č. 7 chybí jen dva 
korce; u č. 1 1 jsme překvapeni výměrou o něco málo větší než na- 
lezena Hótzlem r. 1744 až 1748. 

Nejníže udává ovšem výměru katastr revisitační neboli terezián- 
ský. Uvedu zároveň data katastru nejstaršího, berní rulle z r. 1654: 



V KATASTRU 
TEREZIÁN- 
SKÉM. 



Rulla 
1654 




Katastr z r 


1725 (tereziánský) 




Chybí 
1 srovnáno 
s Hótzlem 


polí 
korců 
osevu 


polí 


zahrad 


luk 


lad 


lesa 


celkem 


arey 
koř. věrt. 


osevu 
kor. věrt. 


vesměs v korcích 


koř. věrt. 


korců 


60 


č. 


3 


66, 2 y 4 


65, 3 1 /?! 1Y1 


4^2 


y 2 


4 


77, & 


21 U 


60 


č. 


1 


56, 2l/ 4 


54, 3 


— 


7 


— 


5 


68, 2 14 


13 


54 


č. 


7 


57, 2V2 


55, 2 


1% 


5% 


— 


— 


64, 2 y 2 


5% 


30 


č. 


1 1 


31 


29, 2% 


1/, 


iV, 


— 


— 


34 


2V2 



82 






VSI ALANY. 

Pole u čís. i a ii byla r. 1725 udána spolehlivěji než později 
v katastru josefínském; u čís. 1 převyšují dokonce výměru Hótzlovu. 
Ale ostatní příslušenství statku stanoveno bylo zcela nedostatečně. 
Srovnání s daty berní rulle z r. 1654 ukazuje, jak mechanicky byla 
tenkrát okrouhlá čísla lánová kladena za výměru rolí u jednotlivých 
gruntů. U lánu čís. 1 udáno také 60 korců polí osevu, ač ten lán měl 
vskutku jen 54 — 55 korců osevu. U Vesce, jak vidno zejména ze 
skutečné plochy polí u čísel 1 au, mohou sotva korce berní rolly 
býti vykládány na velké korce sobotecké nebo na korce vrchovaté, 
o osminu větší. 

K tomu několik příkladů vybraných namátkou. Číslo 12 ve 
Vesci (půllán) má u Hotzla 47 korců, 1 v., 3 VI čtvrce; v stabilním jiné 

* PŘÍKLADY 

katastru 47 k., 646 sáhů (265 sáhů vydá stavební area). Číslo 6 
v Nepřívěci (třičtvrtilán) u Hotzla 70, 2, 2%, v tom 62V4 k- polí; 
r. 1842 71 korců 691 sáhů, v tom 61 y 2 k. polí. Číslo 4 v Stéblovicích 
(čtvrtlán) u Hotzla 33, 2, 3%, v tom 27 korců 2% čtvrce polí, r. 1842 
34 korců, 71 1 sáhů, v tom 27 k. 448 sáhů polí. Srovnávání ve větším 
rozsahu je znemožněno tím, že v Nepřívěci a Stéblovicích se grunty 
skoro vesměs do r. 1842 dělením zmenšily. Ve Vesci byly poměry 
mnohem stálejší. 

Projděme zkusmo ještě jednou výměrami katastrálními. Za 
předmět zkoušky vezměme si však jednotku větší, pozdější obec katastrální 
katastrální. Chci ukázati pracovníkům, kteří by o podobná studia obec nepří- 
se pokoušeli, jak jest si tu počínati, aby nestaly se chyby, kterých jsem 
se při prvém pokusu sám dopustil. Vyvolím pro tu ukázku katastrální 
obec (dnes se říká úředně a špatně „místní obec", podle německé- 
ho „Ortsgemeinde"), skládající se ze vsí (dnes úředně „osad") 
Vesce, Nepřívěce a Stéblovic. Hranice katastrální obce nepřívěcké 
se ve vyměření josefínském i v stabilním katastru, jak nepochybuji, 
kryjí. Zjistiti to je věc velmi nesnadná, protože katastr josefínský 
nemá map. Nezbylo by než vzíti jeho popis hranic berní obce do 
ruky, a s ním a s katastrální mapou z r. 1842 hranice obejíti. Ale 

83 



DlL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 



JEJÍ 
RUSTIKÁL. 



opakuji, že bylo r. 1817 nařízeno, aby berní obec stabilního katastru 
založena byla v týchž hranicích jako r. 1785 — 7. Katastry z doby 
předjosefinské, jak bylo výše vyloženo, týkají se jen půdy selské. 
Teprv od r. 1785, v nově utvořených obcích katastrálních, pojata 
je do berní obce i půda panská a církevní. 

Rulla 
g Katastr z r. 1725 (tereziánský). 



JEHO VÝMĚRA 
ZR. 1726. 



polí v 
korcích 
osevu 




polí 


zahrad 


luk 


lad 


pastvin a 
porostl in 


lesa 


celkem 


arey 
kor. věrt. 


osevu 
kor. věrt. 


kor. věrt. 


korců 


kor. věrt. 


koř. věrt. 


korců 


kor. věrt. čtvr. 


378 


Vesec 


410, i\/ 4 380, 3V4! 6, 3 


35V« 


- 3 1 /, 


17, — 


21*/. 


492, 1, 1V1 


305 


Nepřívěc 


354, Ví 346i 3Vi 


11, i 1 /. 


20V2 


7, i 


— 


22V, 


415, 2, v* 


172 


Stéblovice 


214, 2 3 / 4 


187, 1V4 


6, 1 


i8 3 / 4 


6, 2 


8, 2 


I9Vs 


274, — , — 


855 


Dohromady 


979, Ví 


915, 1 


24, i 1 /* 


75 


14, aVi 


25, 2 


63V1 


"81, 3, i 3 /. 




V procentech 


828 


— 


2, 


6-3 


1-2 


2-1 


5 3 


— 




R. 1725 víc 
než r. 1654 o 


14-5% 


7% 


- 


- 


- 


- 


- 


38% 



Výměra Hotzlova ( 1 746) 



VÝMĚRA 
HOTZLOVA. 





polí 


zahrad 


luk 


lada 
pastvin 


lesů 


rybn. 


celkem 


kor. 
věrt. 
čtvr. 


kor. 
věrt. 
čtvr. 


koř. 
věrt. 
čtvr. 


kor. 
věrt. 

čtvr. 


kor. 
věrt. 
čtvr. 


kor. 

věrt. 
čtvr. 


kor. 
věrt. 
čtvr. 


Vesec 


426,- iy 2 


I&-J234 


45*3,2% 


3<M»3% 


73, 2, iy 2 


", 2, 2, 


589, 3, 1 Vé 


Nepřívěc 


411,2, 1 % 


8,3,2% 


33,2, 14 


3o,i,3 


46, 3, 2 


— 


53i, 1, 1% 


Stéblov. 


237^2, 1 


n, 3,— 


42, — , 3 


$*,*,&& 


50,1,2 


— 


373, 1, 1 Mí 


Dohrom. 


I075, !> Vl 


33,3,i 


121,2, 1 % 


92,1,2 


170,3,1% 


",2,2 


1494,2, % 


v% 


71-9 


2-26 


8-i 


618 


1 1-4 







Výměra Hotzlova zná o 26*4% plochy rustikálu v katastru víc 
než odhad z r. 1725 a o 74*8% víc než rulla z r. 1654. Půda neorná, 
díky přesnému měření, vzrostla ze 17*2% z r. 1725 na 28*1 %. U lesů 
shledáno, že je jich víc než dvakrát tolik, co udáno r. 1725. Vzrůst 
lad a pastvin a dílem i lesů spadá především na řádné změření obec- 



84 



VSI A LANY. 

ního statku. Z vykázaných pastvin je totiž 76% a z vykázaných lesů 
59 3 / 4 korce obecní půdy. Stéblovice neměly žádného obecního lesa. 
Obecní statek byl vyměřen v katastru tereziánském pranedbale, asi 
o 250% pod skutečností. 

Katastr josefínský má u srovnání s Hotzlem výměru menší, t. j. 
horší o 1 6*4%. To ukazuje tato tabulka, vztahující se zase výhradně 
na rustikál : 



Katastr josefínský (uprav. r. 1803). 





pole 


zahrady 


luka 


pastviny 


lada 


lesy 


celkem 


korce sáhy 


korce sáhy 


korce sáhy 


korce sáhy 


korce sáhy 


korce sáhy 


korce sáhy 


Vesec 


401, 642 


12, 21 


40, 606 


10,583 


— 


53, 168 


518,420 


Nepřívěc 


370, 166 


7,235 


30, 434 


— 363 


13, 149 


31,644 


453,391 


Stéblovice 


209, 382 


12, 27 


29, 382 


1 5>709 


- 674 


43, 664 


3^,498 


dohromady 


98l,390 


3^283 


100, 622 


27, 115 


i4, 23 


128,676 


1283,509 


vprocentech 


76-4 


24 


78 


3*2 


10% 




Méně u srov- 
nání s Hotz- 
lem proč, 


95 






32% 


14-4 


8 


20 


124% 



VÝMĚRA 

Z DOBY 

JOSEFÍNSKÉ. 



Tabulka předchozí nemá nic společného s katastrální obcí ne- 
přívěckou r. 1785 — 7 utvořenou. Výměra rustikálu v jednotlivých 
vsích je v ní počítána týmž způsobem, jako tomu bylo v katastrech 
předchozích a u Hótzla. To jest: vše, cokoli patřilo na př. sedlákům 
veseckým, byť půda ta ležela v několika obcích katastrálních, je při- 
počteno k Vesci. A naopak je odečteno vše, co ležíc mezi polnostmi 
veseckými, patřilo třebas sousedům v Sobotce nebo Libošovicích. 
Vrchnost takové soupisy podle vsí, bez ohledu na hranice katastrální, 
potřebovala a proto šije pořídila. U stabilního katastru podobných 
summarií již nenalezneme. 

Obraz katastrální obce nepřívěcké, objímající všechnu půdu, 
která ležela v mezích nové obci vykázaných (tedy i půdu panskou 



VELIKOST 

OBCE y INDY 

A DNES. 



85 



DÍL DRUHÝ, KAP. TŘETÍ. 

i církevní i půdu poddanskou, náležitou sousedům jiných obcí kata- 
strálních, pokud v katastru nepřívěckém něco půdy drželi), podá 
nám tabulka následující. V ní postavíme vedle sebe čísla souhrnná 
katastru josefínského i stabilního. V prvém řádkuje katastr josefín- 
ský, v druhém stabilní (1842). číslice znamenají jednak korce, jed- 
nak sáhy. 

Katastrální obec Nepřívěc v katastrech josefínském a stabilním: 



CELÝ KA- 
TASTR NEPŘI- 
VĚCKÝ 1787 
A 1842. 



RUSTIKÁL 
JEHO R. 18 42. 



pole 


zahra- 
dy 


luka 


lada 


pastv. jrybn. 


lesy 


stavební 
area 


půda 
nepl. 


celkem 


korce sáhy 


kor.sáhy 


koř. sáhy 


koř. sáhy 


kor.sáhy 


koř. s. 


koř. sáhy 


korce sáhy 


kor.sáhy 


korce sáhy 


1071,548 


32,692 


103,517 


18,591 


26,187 


3,423 


685,513 


— 


— 


1942,271 


1212,194 


42,83 


112,354 


— 


82,114 





650,28 


12,649 


58,492 


2170,314 


víc 

TQ.rO/ 

í ó l /o 


víco 

28% 


VÍCO 

8-4% 


VÍC 
82% 


míň 
100% 


míň 
5-i% 


1842 VÍC 
100% 


víc 

100% 


VÍCO 

ii-7% 



Procenta v tabulce vypočtená udávají poměr obou výměr do- 
statečně a nepotřebují výkladů. Popatřeme nyní na to, jak velikým 
jeví se pouhý rustikál nepřívěcký podle výměry z r. 1842 : 

Rustikál katastru nepřívěckého r. 1 842 v korcích : 



pole 


zahrady 


luka 


pastviny 


lesy 


staveb. area 


půda 
nenlodná 


celkem 


1126,420 41, 793 | 102, 153 76,22 


96,40 


12,536 58, 189 1 1512,553 



Vidíme, že v Nepři věci je r. 1842 vykázáno méně půdy, než 
bylo naměřeno Hotzlem (srv. str. 84). Neboť půdu neplodnou a za- 
stavěnou, skoro 71 korců, musíme od celkové summy odpočíst; tu 
zajisté Hótzl pominul. Vidíme také, že tabulka z r. 1842 vykazuje 
skutečně méně lesů, luk i pastvin, než jich bylo r. 1748. Všechno to 
souvisí s tím, že Hótzl byl změřil půdu, která náleží osedlým ve 
Vesci, Nepřívěci a Stéblovicích, třebas by i ležela v mezích vsí sou- 



86 



VSI ALANY. 



sedních. Pro srovnání potřebujeme tedy tabulku s číslicemi stabil- 
ního katastru, shromážděnými tak, jak tomu bývalo v starých 
výkazech a katastrech. Tu je potřebí projíti parcelní protokoly 
katastrů s obcí Nepřívěckou sousedících a vyhledati jednak, co půdy 
měli obyvatelé vsi Vesce, Nepřívěce a Stéblovic v cizích katastrech 
(a souhrn toho připočísti k rustikálu) ; jednak co drželi cizí v ka- 
tastru nepřívěckém (a tu půdu odečísti). Najdeme, že Nepřívecčtí 
měli v sousedství celkem 072 korců půdy víc než cizí sousedé v Ne- 
přived. Přesná data o skutečné rozloze rustikálu tří vsí v katastru 
nepřívěckém spojených obsáhne pak tato tabulka (opět v korcích 
a sázích vídeň.) : 



POTŘEBA 
OPRA VY. 



pole 


zahrady 


luka Ipastviny lesy staveb, area 


půda 
neplodná 


Celkem 


U36,597 


41,793 111,326 


79,162 151,309 12,536 


58, 189 


I59I.5" 



A teprv nyní můžeme oceniti řádně spolehlivost měření Hotz- 
lova i měření starších katastrů. Předpokládám ovšem, že nebylo od- 
prodejů do cizích obcí a naopak, jež by rozsah rustikálu pozměnily. 
Odečteme-li půdu neplodnou a zastavěnou, zbude nám k srovnání 
1520 korců 587 sáhů přesné výměry z r. 1842. Hótzl naměřil 1494 
korců 425 sáhů, ale v menších korcích staročeských. V korcích po 
800 vid. sázích vydá jeho měření 1480 korců. Tedy by byl Hótzl ne- 
doměřil všeho všudy 40 korců, t. j. 2-67%. 

Ve skutečnosti byl asi rozdíl o něco větší než 40 korců. Vzpo- 
meňme jen, že mezi r. 1746 a 1842 přibylo v jmenovaných vsích 
trochu zastavěné půdy. Nepochybně také se prodejem a koupí tu 
a tam skutečná država o něco změnila. Ale v celku vidíme, že Hótz- 
lova výměra z r. 1744 — 48 je před stabilním katastrem daleko nej- 
spolehlivějším zjištěním plochy půdy na Kostečku. Jeho data jsou 
proto pramenem prvého řádu. Škoda, že se nezachovala celá. 

Výměra Hótzlova spolu s výměrou rustikálu z r. 1842 posky- 
tuje vděčné poučení o změnách ve vzdělání půdy mezi lety 1748 



JAK MĚŘIL 
HÓTZL. 



87 



DÍL DRUHÝ. KAP. TŘETÍ. 

rozdíl a 1842 v katastru nepřívěckém. Polí za tu dobu přibylo. Z 71*9% 

za sto let stoupla pole na 74*7%. Procenta r. 1842 vypočítávám pouze z půdy 
plodné, tak jak byla počítána r. 1748. Poznáme hned, že polí orných 
přibylo na úkor lad a pastvin (r. 1842 jen 5*2 %; o ladech vlastně již 
není zmínky) a na úkor lesů a luk. Lesy s 1 1*4% Hótzlových klesly 
na 9*9%. Tak ubývalo obecního lesa. Luka r. 1842 tvoří jen 7*3% 
vší arey. Zahrad přibylo o něco míň, než ubylo luk. Stouply z 2*26% 
na 2* 7%. To souvisí jistě s dělením některých gruntů a vznikem 
nových chalup, při nichž ovsem zřízeny byly zahrady. 

Srovnání takováto jsou pro dějiny našeho venkova velmi důle- 
žitá. Málokde, bohužel, poskytují staré výměry k tomu základ tak 
spolehlivý, jako na Kostečku data zeměměřiče Ignáce Hótzla. 



88 




KOST. PROSTORA MEZI TŘETÍ A ČTVRTOU BRANOU. 

(Barevný dřevoryt Karla Vika) 



KAPITOLA IV. 



GRUNTY A OSEDLI 



DRUHY OSEDL ÝCH. — PODSEDCI. — SEDLÁCI A CHALUPNÍCI. 

— VZRŮST SOBOTKY. — PŘIB ÝVÁNÍ OSEDL ÝCH PO VÁLCE TŘICETILETÉ. 

— VELIKOST GRUNTŮ V TÉ DOBĚ. — PŘEHLED VÝVOJE ZA DVĚ STĚ LET. — 
VELKÝ PŘÍROSTEK MALÝCH OSEDLÝCH. — VZRŮST OSAD. — DROBENÍ 
GRUNTŮ. — VÝVOJ POPULACE. 



DOSUD obírali jsme se půdou selskou, jejím rozsahem, roz- 
dělením a měřením všeobecně. Takřka bez ohledu na osedlé, 
kteří se o ni dělili a její povahu a pohyb spoluurčovali. Nyní bude úkol práce 
třeba vyložiti, jak utvářela se základní disposice lánová po vsích 
vlivem hospodářských a sociálních poměrů, nesených osudy a sna- 
hami usedlého obyvatelstva. Dospějeme tak k důležité otázce roz- 
dělení majetku pozemkového na panství, k pohybu gruntů a roz- 
třídění osedlých. Gruntem tu rozumím pozemkovou držebnost 
vůbec, ač v pramenech našich se gruntem míní pravidlem usedlost 
selská. Grunt byl vlastně na Kostečku selské stavem, nikoliv celek 
živnosti, stejně jako chalupa byla stavení menšího osedlého. Pra- 
meny naše počínají se i tu, bohužel, teprve s koncem války třicetileté. 
Ale jdou odtud nepřetržitě až do r. 1848. Tak i tuje možno sledo- 
vati vývojovou linii spolehlivě a naučiti se leccos pro české dějiny 
vůbec. 

Dat archiválních je mnoho, ale správné srovnávání jich vyža- 
duje opatrnosti a především dobré znalosti věci. Jednotlivé výkazy 
se mezi sebou rozcházejí a to někdy o celá sta. To souvisí s tím, že 
obyvatelstvo poddanské na feudálním panství skládalo se z vrstev 
několika a podle toho počítáno bylo rozličně. Lze je rozděliti přede- 
vším v osedlé a neosedlé. Osedlí v širším slova smyslu byli ti, kteří 



DRUHY 
OSEDL ÝCH. 



12 



89 



DÍL DRUHÝ, KAP. ČTVRTÁ. 

měli dům, statek, chalupu nebo barák na půdě poddanské. Tedy 
krátce majitelé domů. Neosedlými byly rodiny a jednotlivci žijící 
v nájmu, podruží, nemající účasti v půdě rustikální. Mezi osedlými 
třeba vsak rozeznávati. Pravými osedlými čili sousedy byli jen ti, 
kteří měli podíl v půdě lánové. To byli sedláci a chalupníci. Ale 
z chalupníků náleželi sem jenom tací, kteří měli nejméně jednu 
osminu lánu. Lze je pojmenovat pravými chalupníky. Ti kdo měli 
půdy méně než osminu lánu, k pravým osedlým nenáleželi. Agrární 
ústava doby kolonisační, kdy lánové vsi byly zakládány, chalup tak 

chalupy malých neznala. Vznikly přes to velmi záhy a to nejvíce na obecní 
půdě. Sluly proto chalupami „na obci". Také se stávalo, že sedlák 
nebo chalupník postoupil kus zahrady příbuznému nebo cizímu člo- 
věku, aby si tam postavil chaloupku a že mu prodal i dílec pole. 
Ovšem jen v tom případě, trpěla-li vrchnost takovou proceduru. 
Mohlo se přihoditi také, že chalupa stála na selské zahradě a dva až 
tři korce k ní ujal nový drobný osedlý od obce. Chalupy a baráky 
tohoto druhu, ať k nim slušelo pár korců pole nebo louky obecní 
ať selské, nedržely půdu svou bezprostředně od pána velkostatku. 
Jejich „gruntovním pánem" byla vlastně obec, eventuelně sedlák. 
Proto sluli „podsedci", chalupy jejich pak na Kostečku „chalupami 
podsedkovými", později „pocetkovými" i „početkovými". Byli to 

podsedkově. tedy jaksi poddaní poddaných. Odtud jméno „podsedci". Zjev 
i název jeho je vlastně projevem feudálního systému. Měl-li takový 
podsedek ještě nájemníka, mohl se vůči němu považovati sám tak 
trochu za feudální vrchnost. Platili-li podsedkové roční činži z půdy, 
na které hospodařili, platili ji k obci, po případě (ale to vrchnost 
obyčejně zakazovala) sedlákovi. Ne zámek neplatili nic, leč v tom 
případě, že by drželi i nějakou kopaninu panskou nebo že by pro- 
dávající sedlák (nebo obec) díl svého úroku vrchnosti přesunul na 
podsedka. Mezi sousedy, t. j. členy obce vesnické, ovšem nepatřili 
a neměli tudy podílu v právech jejich. V Libošovicích (a asi i v ji- 
ných vsích kostelních) byly i chalupy „na záduší". 

Byla tedy na Kostečku trojí vrstva poddaných: i. praví osedlí, 

90 



GRUNTY A OSEDLI. 

2. podsedci neboli chalupníci na obci, 4. podruzi. Na vynechané 
třetí místo položme: baráčníky, t. j. domkáře beze všech polí, kromě 
snad kouska zahrádky. Seděli ovšem také pravidlem na obci, aleje 
slušno rozeznávat je od podsedků několika málo korci vládnoucích. 
Mezi pravé osedlé počítati jest ovšem i měšťany sobotecké. Skutečná theorie 

praxe nevypracovala ty rozdíly tak přesně a určitě, jak bylo vylo- 
ženo. V urbáři z r. 1648 na př. jmenují se podsedky jen majitelé 
stavení na obecní půdě sobotecké a dolnobousovské. V Sobotce ne- 
měli podsedkové půdu pražádnou, leč kus zahrádky. V Dolním 
Bousově urbář dokonce rozlišuje podsedky a chalupy na obci. Také 
v gruntovních knihách se častěji činí rozdíl mezi chalupou podsed- 
kovou a chalupou na obci — a v tom případě je chalupa na obci 
něco horšího, barák s kouskem pole nebo zahrady — ač někdy se 
oba terminy zaměňují. Od pol. stol. 18. starobylá označení ta 
v gruntovních knihách mizí. Tenkrát šlo už jen o otázku, kolik půdy 
sluší k chalupě, bez ohledu na to, stojí-li chalupa na půdě lánové 
přímo nebo nepřímo. Poněvadž z chalupy podsedkové plat na zá- 
mek pravidlem nešel, nestará se urbář o ně. Registruje je jen sou- 
hrnně. Zato vzdělal-li si baráčník nebo podsedek s dovolením vrch- 
nosti kus neplodné panské půdy v kopaninu a platil za to pár 
krejcarů do důchodu, dostal se hned s platem svým do urbáře. 
Urbář kostečky nepodává tedy plného obrazu osazení rustikálu, seznam pod- 
a ti poddaní, které jménem uvádí, nejsou vesměs pravými osedlými. daných. 

Úplného počtu poddaných nepodávají ani seznamy kontribuentů 
královské daně. Zejména v starší době; chybí v nich baráčníci a 
ovšem podruzi. Totéž lze říci o gruntovních knihách. Nejúplnější 
jsou poměrně seznamy robotní. Robotovat musili všichni, rozuměj 
kromě Soboteckých a později i Dolnobousovských. Ale některé 
robotní seznamy vynechávají drobné poddané k práci nezpůsobilé. 

Úkolem statistika bude rozlišit osedlé na půdě lánové od drob- 
ných chalupníků podsedkových a baráčníků. To jest: znázornit praví osedlí 
zvlášť pohyb gruntů selských a chalupnických a zvlášť přibývání osedlí 

9i 



DÍL DRUHÝ. KAP. ČTVRTÁ. 

malých osedlých na půdě nelánové. Berní rolle z r. 1654, jak víme, 
dbá celkem těch rozdílů. Její „sousedi a sedláci effective" a „cha- 
lupníci" jsou držitelé gruntů na půdě lánové, kdežto „zahradníci" 
jsou domkáři. U těchto se ani nepraví, kolik korců půdy drží. Poz- 
dější katastry nerozeznávají již poddaných podle jmenovaných ka- 
tegorií. Také starého rozdělení lánového přestali kol r. 1750 na 
Kostečku úředně užívati; jen pro repartici robot rozdělili poddané 
podle čtvrtí lánových. Ale na základě zcela novém. Zde tedy také 
není možno sledovati vývoj až do 19. stol., třebas by ještě pozem- 
nostní archy katastru stabilního z let padesátých karakterisovaly 
jednotlivce jako celé sedláky, půlsedláky, čtvrtsedláky atd. Pro dobu 
novější, t. j. prvou polovici 19. století nezbude proto než vzíti za 
základ výměru všech poddanských gruntů, jak byla stanovena v ka- 
tastru josefínském. 

Kdo by chtěl studovati pohyb obou tříd osedlých, dělících se 
sedláka o půdu lánovou, tedy sedláků a chalupníků, narazí na jiné obtíže. 
Řekl bys, že chalupník je ten, kdo má Vs až 1 / 4 , snad až 3 /s lánu; 
kdo má víc, je sedlák. Ale poznáme brzo, že naši předkové nalézali 
hranici mezi oběma kategoriemi jiným způsobem. Na Kostečku je 
v druhé polovici 17. století sedlákem ten, kdo má celý potah. To jest 
dva koně nebo dva voly. Sedlák je „potažník", osedlý povinný po- 
tažní robotou. Kdo nerobotuje s celým potahem, je chalupník, 
třebas držel půllánový statek. V době starší, kdy robota nezname- 
nala daleko tolik v selské ústavě, nemohlo ovšem toto dělidlo státi 
v popředí. V knihách gruntovních míní se chalupou pravidlem 
statek o půlčtvrti až jedné čtvrti lánu, někdy však i horší statek půl- 
lánový. Ze i tu ohled na jakost roboty spolurozhoduje, patrno na př. 
v Přepeřích u půllánu č. 19, jenž se v gruntovní knize k r. 1735 
označuje za „chalupu s vejchozí robotou". Menší držebnosti jme- 
nují se, jak víme, chalupami podsedkovými nebo chalupami na obci. 

Nesnáze způsobuje konečně nestejné chování jednotlivých vý- 
kazů a seznamů k městu Sobotce. Jednou je Sobotka opominuta, 

9* 



GRUNTY A OSEDLI. 



jindy spolu počítána. Bousov Dolení je pravidlem veden v evidenci 
stejně jako selské osady vesnické, k nimž agrární povahou svou také 
náležel. Teprv od r. 1786, kdy vyplatil se z robot naturálních úplně, 
mizí i on z robotních seznamů. Sobotku v nich ovšem nenajdeme 
nikdy. Tedy aspoň o poměrech soboteckých třeba se zmíniti zvlášť. 
Urbář z r. 1648 vyčítá v Sobotce 44 držitelů domů městských a 
51 podsedků. Podsedků jménem neuvozuje. Proč, již víme. Z těch 
95 osedlých jen 22 platilo roční ourok z pozemků; ostatní byli živ- 
nostníky a obchodníky. Berní rolla zná v Sobotce dohromady 98 
osedlých. Ale 18 stavení domkářských stojí pusto. Bylo tedy v městě 
po válce jen 80 domů — tak malá byla tenkrát Sobotka! Vůbec 
nesmíme si představiti, že stará naše města a městečka venkovská 
lišila se v minulosti vnějším rázem a rozlohou tolik od obcí vesnic- 
kých jako namnoze dnes. V Sobotce snad všechny domy byly dře- 
věné a jen kamenná mohutná stavba chrámu sv. Bartoloměje týčila 
se vysoko nad šindelové a doškové střechy trpasličího městečka. 
Hlavní rozdíl mezi městem a vsí, co do podoby vnější, tkvěl v tom, 
že tam dům přiléhal těsně k domu. Tomu se nejvíce divili barbaři 
slovanští a germánští před staletími v městech římských a řeckých. 
Město jako Sobotka mělo konečně nějaké primitivní opevnění, lépe 
snad řečeno oplocení, ale s důležitým znakem městského „stavov- 
ství": s jednou nebo dvěma kamennými branami. 

Z těch 80 obyvatel, jež vyčítá v Sobotce berní rolla, drželo jen 
20 ornou půdu a to celkem asi 6 lánů. Berní rolle dělí sobotecké 
osedlé především na 18 „sousedů". Mezi nimi jsou ti, kteří mají polí 
jako sedlák půlláník až celoláník, dále ti, kteří mají polí méně, ale 
vedle toho dobré řemeslo, konečně ti, kteří vůbec polí nemají, ale 
pěstují řemeslo nebo obchod zvlášť výnosný (takovýchto je pět). 
Potom následuje 7 chalupníků, t. j. měšťanů majících málo polí, 
třebas jen dva korce. Konečně je 54 zahradníků, t. j. stavení bez 
polí, jejichž vlastníci pěstují rozličná řemesla. Osmnáct jiných sta- 
vem je pobořeno. 

Později se město rychle vzmáhalo. R. 1684 má 114 domů, 



POČET 

OSEDLÝCH 

V SOBOTCE. 



VNĚJŠÍ 

ROZDÍL VSI 

A MĚSTA. 



93 



DÍL DRUHÝ. KAP. ČTVRTÁ. 



VZRŮST 
SOBOTKY 
OD MARIE 
TEREZIE. 



r. 1757 již 163 — z těch má 34 podíl v půdě lánové. R. 1773 má 
domů 225, a 58 měšťanů dělí se o pole k městu slušící. Sčítání 
z r. 1787 nalézá tu 227 domů a 1315 obyvatel. R. 181 1 je v městě 
256 popisných čísel a v 1. 1843 až 1848 asi 280 — 290. Největší 
přírůstek náleží, jak vidno do doby Marie Terezie. Počet domů se 
od r. 1654 do r. 1848 víc než ztrojnásobil. Ale r. 1848 platí do dů- 
chodu kosteckého roční „šos" týchž 44 starých domů městských, 
jež jej platily od nepaměti. Jenže dělením vyrostl počet platících 
na 48. Ostatní jsou podsedci; na jejich účet spadá skoro veskrze 
velký přírůstek domů v městě. Ti z měšťanů, kteří drží půdu, platí 
ovsem ourok na Kost. R. 1848 bylo jich celkem 51, nečítaje ty sou- 
sedy, kteří zakoupili něco půdy v okolních osadách. Kdybychom 
tedy měli urbář panství Kosteckého z r. 1848, znal by v Sobotce 
stále jen 70 — 95 osedlých. Ostatní by pro něho neexistovali. 



KOSTEČTI 
OSEDLÍ 
R. 1648. 



R. 165 4. 



Výklad následující týkati se bude celého panství, ale bez 
Sobotky. Porovnáme nejprve data z doby Černínské, vztahující se 
na dominium ještě nezmenšené. Potom bude lze omeziti se na Kos- 
tečko bez dílu osenického a podati přehled osídlení jeho z let 
1648 — 1848. Data naše, pokud není jinak výslovně poznamenáno, 
mají na mysli jen osedlé poddané; tedy nikoliv podruhy. 

Podle urbáře z r. 1648 bylo na panství celkem 577 osedlých, 
v tom 10 1 chalup na obci a podsedků. Počet gruntů selských a cha- 
lupnických na půdě lánové odhaduji asi na 428. Že značný díl jich 
byl r. 1648 bez stavení i hospodářů a že i díl podsedků vlastně ne- 
existoval, urbář zamlčuje. Proto číslice jeho nejsou spolehlivé. 

Berní rolle (1654) počítá všech osedlých 548. V tom bylo 91 
pustých gruntů a chalup. Bez nich zbude osedlých 457. Sedláků 
zná berní rolle 254 a 34 statků pustých; chalupníků 116 a 27 pus- 
tých, zahradníků (domkářů) 87 a 30 pustých. Gruntů selských a 
chalupnických, i pusté v to počítaje, je 431. Tedy asi tolik, co vyčetl 
urbář. Odečteme-li pusté grunty, zbude 370 statků. 

Podrobný výkaz z r. 1684, sestavený k poučení vrchnosti nejí- 



st 



GRUNTY A OSEDLI. 



manem Blatenským, ví dohromady o 560 osedlých. Z těch je 17 míst 
pusto. Tedy ještě třicet šest let po válce nejsou spousty její zahlazeny. 
Proti r. 1654 stal se ovšem veliký pokrok. Osedlé dělí výkaz na 
263 sedláků, 130 chalupníků (a 1 pustý) — to je dohromady 394 
gruntů na lánové půdě, z nichž jen jeden leží ladem. Srovnáme-li 
to číslo s číslem 431 gruntů r. 1654, vidíme, že neméně než 37 sel- 
ských živností zmizelo. Vysvětlení je na snadě : něco gruntů bylo 
vrchností skoupeno a svedeno; něco jiných bylo spojeno po dvou 
až i třech v nové větší statky. Pověděli jsme o tom více v díle prvém 
na str. 117. Že náprava k lepšímu stala se značná, vyplývá ze srov- 
nání osazených gruntů r. 1654 (370) a r. 1684 (393). Podsedků na 
půdě nelánové proti r. 1654 přibylo. Seznam z r. 1684 vyčítá drob- 
ných chalupníků podsedkových, kteří mají % korce až 4 korce polí, 
celkem 62 (a 1 pustého), domkářů bez polí 88 a 15 pustých. Tito 
malí osedlí vydají tedy dohromady 166 čísel, z nichž 16 je po- 
bořeno, neobydleno. R. 1654 bylo jich 1 17 čísel, z nichž 30 pustých. 
Pramenem bude nám dále soupis poddaných z r. 1736. Je to 
vlastně seznam kontribuentů. Od výkazu z r. 1684 dělí jej přes 
50 let. Vidíme, že za tu dobu učinilo panství pokrok nepatrný. 
Všech osedlých je 578, tedy jen o 16 více, eventuelně o 33 více. 
Neboť r. 1 736 není již ani jediné pusté chalupy na Kostečku. Gruntů 
selských a chalupnických (až do V 8 lánu dolů) je 417. Půdy lánové 
od r. 1684 nepřibylo, ale statků přibylo: to je důkaz, že nastává 
proces opačný proti onomu, jejž přivodily pohromy války třicetileté. 
Grunty se pomalu počínají děliti. Ale ještě jich není tolik, kolik jich 
mělo býti r. 1654. Osedlých na půdě nelánové je r. 1736 jen 161. 
Proti 150 z r. 1684 je to přírůstek ku podivu malý. Uvidíme později, 
kde tkví pravděpodobně příčina. Léta 1690 — 1739 byla periodou 
největší bídy, jež kdy panovala v době trvalého vnitřního míru na 
Kostečku. Pomalé přibývání stavení domkářských souvisí však 
i s tou okolností, že vrchnost Černínská vzniku nových chalup bez 
polí důsledně překážela. Takovým způsobem musilo přibývat po- 
druhů. R. 1684 bylo jich ještě velmi málo: mužů 22, žen 44. Asi 



osedlí 

R. 1684. 



SEZNAM 
Z R. 1736. 



PODRUZI 



95 



DlL DRUHÝ. KAP. ČTVRTÁ. 

r. 1738 počítá se vsak v seznamu osedlých (vedle 232 sedláků, dále 
asi 228 chalupníků, v tom ovšem i podsedkových, a 62 baráčníků) 
155 podruhů, vše bez Bousova. To je vzrůst několikanásobný. 

Nechybí ani přehledných zpráv o roztřídění gruntů podle veli- 
kosti. Je to zejména dotčená již statistika hejtmana Blatenského 
z r. 1684. J e sestavena po obcích, v nichž jednotlivé kategorie osed- 
lých jsou v řadě rubrik sečteny. Velikost živností měří ovšem čtvrtmi 
lánovými. Se seznamem tím můžeme srovnat soupis kontribuentů 
kosteckých z r. 1736, také podle lánů sestavený a tak i v této 
příčině postihnout tendenci vývoje během celého půlstoletí. Sestavil 
jsem obojí řadu dat do této tabulky: 



VELIKOST 

GRUNTŮ 

R. 1684 A 1736. 







Sedláci 


Sedláci a chalupníci 


Chalup. 




v 
c 


Díly lánů 


i 1 /. 


i7 8 


1 


7. 


»/« 


V. 


V. 


7a 


V. 


v# 


7 8 


sedl. chal. 


sedl. chal. 


sedl. chal. 


Roku 
1684 


počet 
osedlých 


10 


- 


49 


3 


93 


8 


92 


20 


4 


" 


4 


79 


- 


31 


394 


v procentech 


25 


— 


I2"4 


C76 


2 3 '6 


2 


23 3 


5 


1 


02 


1 


20 


— 


7-8 


— 


drží lánů 
celkem 


I2 1 /, 





49 


2 5 / 8 


697* 


5 


46 


10 


i7» 


'/■ 


1 


197* 





3'/. 


221V. 


56 


i7 8 


20 3 / 4 


v procentech 56 


— 


22' I 


12 


3i'5 


2*2 


253 


084 


93 


— 


1-7 


— 


Roku 
1736 


počet 
osedlých 


5 


I 


52 


5 


87 


10 


ni 


13 


90 


3 


40 


417 


v procentech 


1-2 


0-2 


12-4 


1-2 


20-8 


24 


266 


31 


215 


0-7 


95 


— 


drží lánů 
celkem 


«7* 


x7. 


52 


4 8 /. 


657, 


67* 


557, 


47. 


22 1 /, 


7. 


5 


22 3 7. 


v procentech 


2-7 


0-5 


23-2 


1-9 


29-2 


2-7 


248 


22 


IO 


0-2 


2-2 


- 



Tabulka nedovoluje srovnati rozdíly let 1684 a 1736 přesně, 
protože je r. 1736 v půdě lánové vykázáno víc o 2V2 lánu. Vskutku 
lánové půdy nepřibylo, ale r. 1736 pojali i některé mlýny poddán ké 
do součtu a berní povinnost jejich (nikoliv orná pole jejich) odhadli 



96 




Z 



2 s 

> £ 

Q -> 

£ 

~ N 

1 - 

O 






■r 



GRUNTY A OSEDLI 

měrou lánovou. Rozdíl je přece neveliký. Největších statků, i % láno- JAK ubývalo 
vých, je r. 1736 o polovici méně; co tu ubylo, přibylo v počtu živ- statků 

ností 1 78 až 7 /s lánových. Podobně ubylo statků třičtvrtilánových 
a přibylo statků typů menších. Nejvíc ovšem těch nejmenších: 
čtvrtlánů a osminek lánů. Ale celkem drobení gruntů ještě mnoho 
nepokročilo. Výkaz z r. 1836 nerozeznává půdu selskou a chalup- 
nickou. Je to škoda: viděli bychom jasněji, jak selské půdy ubývá 
a jak přibývá chalupnické. R. 1 684 má 263 sedláků celkem 1 87 3 / 8 lánů 
půdy, t. j. 84*6% vší půdy lánové. Na 131 chalupníků zbývá jen 
15-36%. A to je ještě 20 osedlých s půllánem rolí počítáno za chalup- 
níky. Kdybychom ty půlláníky přičetli k sedlákům a všechny čtvrt- 
láníky chalupníkům, stoupne procento selského podílu v půdě lá- 
nové na 88%. V době zakládání vsí, v 13. — 14. stol., byl ten selský 
podíl jistě ještě vyšší. Vsi měly skládati se jen z velkých statků. I toho 
poddaného na novém právě německém myslila si doba feudální 
trochu aristokraticky, jako zámožného, větším statkem vládnoucího 
hospodáře. V tom tkví, přes všechny nepříznivé stránky pozdějšího 
vývoje, ještě dnes síla selského stavu v naší vlasti. 

R. 1684 je ještě 70% všech osedlých na půdě lánové sedláky 
— po opravě navržené je jich celkem 279 — a každý z nich drží poměr 

průměrem 070 jednoho lánu. Tedy 65*6 korců. Chalupník má chalupníků 
jenom 0'2i jednoho lánu, t. j. bezmála 20 korců. Jak patrno, byli 
poddaní kostečtí půdou dobře opatřeni. Nepozorujeme ovšem, že 
by průměrná velikost gruntů po válce třicetileté vzrostla. Urbář 
z r. 1648 vyčítá asi 428 gruntů na rustikálu obsahujícím 242 lánů 
(za Sobotku jsme vyloučili 6 lánů). Na grunt připadne 0*56 lánu. 
R. 1684 musíme 22i 3 / 8 lánu děliti 394 grunty a obdržíme zas po 0*56 
lánu na jeden grunt. Přibylo sic po válce větších statků, ale sve- 
dením ztraceny byly rustikálu právě grunty největší. Tak prů- 
měrná velikost živnosti poddanské se vlastně neproměnila. Připadá 
na ni před i po válce něco přes 52 korců. Později, r. 1736, ovšem již 
méně. Jen 0*53 lánu, t. j. bezmála 50 korců. 

Výkazy pozdější týkají se dominia o díl osenický zmenšeného. 

13 97 



DÍL DRUHÝ. KAP. ČTVRTÁ. 

Vypočetl jsem příslušná data o této menší ploše panství i pro léta 
1648 — 1 736 a spojil je v jedno s daty o vývoji pozdějším. Tak vznikla 
tato tabulka: 



PŘEHLED 
VÝVOJE 

1648—1848. 



POUČENI 
JEHO. 





roku 


gruntů 
na půdě 
lánové 


domů 
na půdě 
ostatní 


všech 
osedlých 


|o§ 
! « 2 

co £> 




1 gruntů 

jna půdě 

lánové 


domů 
na půdě 
ostatní 


všech 
osedlých 


-3 
-C 
3 
U 
T> 
O 
O, 


Kostečko bez Sobotky i bez dílu 
osenického 




1648 


356 


136 


492 


587 


> 


00 

O 

n 

~o 
Q 

N 
li 

x> 
"3 

SU 
O 

h 


328 


99 


427 


? 


1654 


359 

(44 
pust.) 


109 

(30 

pust ) 


s pust.: 468 

bez pust.: 

394 


566 

474 


330 

(38 
pust ) 


92 

(22 
pust.) 


s pust.: 442 

bez pust.: 

362 


? 


1684 


329 


148 
(16 

pust.) 


s pust.: 477 

bez pust.: 

461 


575 


302 


131 

(14 
pust.) 


s pust.: 433 

bez pust.: 

419 


49 


1736 


asi 346 


146 


492 


- 


314 


128 


442 


138 
135 


1770 


asi 415 


347 


asi 762 


982 


379 


309 


688 


1S11 


asi 478 


584 


1062 


I3I2 Í 


425 


437 


862 


? 


1848 


asi 
490 — 500! 


asi 
683—693 


asi 1193 


asi 

1473 


asi 
440-448 


asi 
505—513 


953 


? 



Tabulka je jistě velmi instruktivní. Od r. 1654, kdy berní 
rolle popisovala vylidněné a pobořené české osady, až do r. 1848, 
tedy za dvě stě let, se počet poddanských stavení (čítáme-li vsi 
i města), víc než ztrojnásobil, na venkově bez měst víc než zdvou- 
apůlnásobil. Na vesnicích je od r. 1654 až do panování Marie 
Terezie přírůstek jen neveliký, 22%. Ale v letech 1736 až 1848 
činí 1 15%. Vyjdeme-li od stavu, jaký měl na mysli urbář z r. 1648, 
t. j. od ideálného obrazu plného osazení gruntů, málo nebo nic 
dotčeného válkou, pozorujeme, že teprv r. 1736 bylo dostihnuto 
(nebo jen málo překročeno) toho počtu poddaných, jaký v urbáři 
vzat za základ normální. 2e tedy až do doby Marie Terezie hojí 
se rány válkou zasazené ; nový rozkvět, a to dosti kvapný, že počíná 
se teprv dobou tereziánskou. Na ni vůbec připadá největší kvóta 
přírůstku. Na Kostečkuje to ovšem osobní zásluhou svob. pána Ne- 
tolického, jenž svou ekvivalencí počet poddaných velice rozmnožil. 



98 



GRUNTY A OSEDLI. 



V obou hlavních kategoriích, jednak usedlých na půdě lánové, 
jednak v třídě drobných chalupníků a baráčníků je vývoj velmi 
nestejný. Vzrůst v kategorii prvé činí v 1. 1654 — 1848 asi 52%, ale 
v kategorii druhé 628%. Kdybychom počítali i se Sobotkou a Bou- 
sovem, byl by rozdíl těchto čísel ještě větší. Gruntů na půdě lánové 
tedy přibylo víc asi o polovici. Ale půdy lánové při tom ubylo. Neboť 
tabulce naší třeba rozuměti tak, že usedlostmi na půdě lánové míní 
jen zbylé živnosti selské a chalupnické, pokud velikost jejich neklesla 
pod jednu osminu lánu, t. j. pod 8 korců orných polí. Od mnoha 
selských statků bylo v době Netolických i později odprodáváno po 
několika korcích malým osedlým, takže půdy, kterou zveme nelá- 
novou, přibylo. Dalo by velkou práci zjistiti i v této příčině pohyb 
půdy číselně. Bylo zajisté již pro rok 181 1 potřebí, chtěl-li jsem roz- 
lišiti osedlé lánové od nelánových, vzíti za základ soupis všech kon- 
tribuentů podle výměry statků jejich (spokojil jsem se jen výměrou 
orných polí) a rozděliti poddané v kategorie velikostní, odpovídající 
poměrně starému odhadu na lány. Počítal jsem statek nejméně 
o 76 korcích rolí za pětčtvrtilán, o 56 korcích za lán, 44 třičtvrtilán, 
28 púllán, 14 čtvrtlán a chalupy o 8 korcích za osminu lánu. Tak 
bylo lze srovnati velikost gruntů v 1. 1684, 1736 a 181 1, jak ukazuje 
tabulka dole položená. Týká se Kostečka bez dílu osenického, bez 
Sobotky, ale s Bousovem. 



VELKÝ 

VZRŮST 

DROBN ÝCH 

OSEDL ÝCH. 



Díly 
lánů 


i 1 /. 


x 1 /. 


l 


'/• 


J , 


»/• 


V, 


3 ;', 




^ ,, Drobni 
. Celkem| cha i upníci 


Baráčníci 


1684 


5 


- 


44 


3 


81 


7 


96 


5 


68 


™ || •Jíl 4 : 56 


89 a 15 pustých 


1736 


I 


1 


45 
16 


5 


75 
60 


9 


98 

T2 4 


9 


74 
135 


29 

142 


346 U^tíi-.m 


87 


1811 


478 |sE£?'s» 


se zahrad- Beze 
kou 85 všeho 142 



DROBENÍ 

GRUNTŮ 

1684—1811. 



Tedy z 52 velkých statků selských, držících sedm osmin lánu 
nebo více, zachránilo se do r. 181 1 jen 17 gruntů. Z živností o 3 / 4 
a 5 /s lánu zbyly jen dvě třetiny. Za to přibylo púllánů o 28%, čtvrt- 
lánů o 98% a osmin lánů dokonce o 610%. Chalupníci mají již na 



99 



DÍL DRUHÝ. KAP. ČTVRTÁ. 

půdě lánové většinu nad sedláky. Ale větší díl půdy, t. j. 124% lánu, 
přece ještě patří sedlákům; na chalupníky připadá 51% lánů, t. j. 
29%. Počítáme-li k sedlákům všechny osedlé, počínaje od těch, kteří 
měli nejméně 3 /s lánu, bylo jich r. 1684 241; r. 181 1 jejich 201. 
Chalupníků bylo r. 1684 88; nyní jich je 277. Víc než třikrát tolik! 
R. 1684 připadalo na pravého osedlého skoro 0*57 lánu čili přes 
53 korců. R. 181 1 jen 0*36 lánu čili skoro 34 korců. 

Půda malochalupnická, která r. 1684 mohla býti odhadována 
všeho všudy asi na dva lány, obsahuje r. 181 1 okrouhle 18 starých 
lánů. Devětkrát tolik! Z těch 379 malých chalupníků a domkářů 
s poli drží totiž 69 orných polí po 6 — 8 korcích, 89 po 4 — 6, 136 po 
dvou až čtyřech korcích a 85 méně než 2 korce. Rozuměj kromě 
půdy jiného vzdělání. Znásobením dospějeme k přibližné summě 
vzrůst půdy víc než 18 lánů. Je vidno na prvý pohled, že tento velký vzrůst půdy 
nelánové není pouhým důsledkem zmenšení půdy lánové. Staré 
půdy lánové bylo bez Sobotky r. 1684 221 3 /s lánů; po odprodeji dílu 
osenického (34 lánů) zbylo i87 3 / 8 lánů. R. 181 1 nalézáme půdy 
lánové přibližně jen 175% lánu, t. j. o n 5 /s lánu (6*6%) méně. Ale 
půdy nelánové je víc než 1 8 lánů, na rozdíl od asi dvou lánů z r. 1 684. 
To souvisí hlavně s ekvivalencí Černínskou a netolickou. Od vrch- 
nosti vráceno sic poddaným tenkrát polí jen asi čtyry lány, ale asi 
2 — 3 lány přibyly na půdě obecní, v ekvivalenci pojaté. Všechno, 
jak vidíme, se shoduje. Poznamenávám jen, že součet osedlých 
z r. 181 1 je v tabulce předchozí o něco vyšší (o 22) než byl v tabulce 
na str. 98, protože jsou tu za zvláštní jednotky vlastnické počítány 
i držebnosti po vsích, na nichž hospodařili měšťané sobotečtí nebo 
cizí sousedi. 

Pohyb gruntů a osedlých, jak jsme jej zhruba sledovali, nebyl 
stejnoměrný ve všech osadách. Ze v městech Sobotce a Bousově 
domků bez polí přibylo nepoměrně více než ve vsích, víme. I mezi 
vesnickými osadami jsou však rozdíly. Srovnej o tom následující 
tabulku : 



100 



GRUNTY A OSEDLI. 



Jména osad 


1654 


1684 


1736 


1811 


1848 1)1654-1848 


sou- dom- 
sedi 1 káři 
i s pustými 


sou- 1 dom- 
sedi | káři I 
i s pustými 


sou- 
sedi 


dom- 
káři 


sou- 
sedi 
(nad 
3 koř.) 


dom- 

káři 

(do 

8 kor.) 


baráč- 
níci 


počet 

osedlých 

vůbec i 


Přírůstek 
procent 


Dol. Bousov 


29 


17 


3i 


13 


32 


18 


50 


100 


48 


240 1 421 


Trní 


3 


- 


4 


- 


4 


~ 


5 


8 


- 


« 


366 


Libošovice 


9 


8 


9 


9 


9 


9 


15 


13 


13 


54 


217 


Lhora Rytíř. 


10 


3 


8 


5 


9 


4 


17 


11 


— 


35 


169 


Lhota Staň. 


6 


— 


5 


— 


5 


- 


6(8) 


7 (14) 


3 


16 


166 


Skuřina 


10 


2 


10 


5 


10 


5 


16 


10 


5 


31 


158 


Rakov 


11 


2 


8 


4 


9 


4 


14 


8 


5 


32 


146 


Stéblovice 


6 


1 


6 


— 


6 


I 


7 


3 


5 


17 


143 


Březno 


11 


3 8 


2 


9 


- 


9 


4(8) 


19 


33 


135 


Přepere 


16 


5 


19 


4 


19 


I 


20 


12 


8 


45 


114 


Osek 


13 


5 


15 


6 


15 


I 


16 


10 


11 


38 


„, 


Markvartice 


27 


4 


25 


8 


25 


11 


34 


22 


5 


62 


100 


Nepřívěc 


8 


3 


8 


1 


8 


3 


11 


4 


— 


21 


90 


Vesec 


11 


2 11 


2 11 


, : « 


3 


, 


19 


46 



VZRŮST OSAD 
1654 — 1848. 



Je zřejmo, že podmínky vzrůstu obcí jsou povahy velmi roz- 
manité a pravidlem těžko postižitelné. Řekl bys, že osady přilehlé 
těsně k Sobotce nebo na říšské silnici ležící, porostou nejvíce. Vidíme 
vsak, že Trní a Libošovice mají mnohem větší přírůstek než Březno 
nebo Lhota Staňkova. Vidíme, že Markvartice, kde byla fara a škola 
(ovšem teprv od pol. 18. stol.), rozmnožily počet svých osedlých 
poměrně málo. Předměstí u Sobotky, jež r. 1654 mělo 8 osedlých, 
má jich zrovna tolik i r. 181 1 a 1848. Zde nepřibylo tedy ani jedi- 
ného procenta. Nejvíc záleží po mém soudu na tom, jak daleko po- 
kročilo v té které osadě dělení starých gruntů. Kde selské lány ne- 
odolaly rozdrobení, tam přibylo nejvíc drobných usedlých. Tak tomu 
bylo v Trní a v Rohatskunebo Dobšicích. Zde bylo r. 1654 osedlých 8, 
r. 1848 však 23. Zdá se také, že nových stavení přibývalo víc ve 
vsích, kde od počátku bylo větší procento drobných osedlých (na př. 



PODMÍNKY 
JEHO. 



101 



DlL DRUHY. KAP. ČTVRTÁ. 



ZÁNIK 

NEJVĚTŠÍCH 

GRUNTŮ. 



v Dobšíně a Podkosti), než ve vsích velkou převahou selských. Zde 
velký selský statek silou setrvačnosti, ale nepochybně i v zralém uvá- 
žení svého prospěchu udržel se poměrně dobře. Vesec a Nepřívěc, 
ale zejména Vesec (kromě Předměstí) jsou osadami, které nejvíc 
uhájily a to až do dnešní doby svou starodávnou povahu. 

Viděli jsme, že to byly právě největší selské grunty, jež padly 
v oběť novému směru agrární politiky. Pětčtvrtilán zachoval se na 
Kostečku r. 1811 jen jediný — statek Ortův ve Střehomi, statek, 
který býval vlastně počítán za třičtvrtilán. Ze 44 lánů zbylo jen 16. 
Nejvíc v Přepeřích (3 místo starých 5), 2 v Trní, 2 v Rakově a jen 
po jednom v několika vsích ostatních. Ze třičtvrtilánů zachránilo se 
jich však 75%. Z toho 6 v Dol. Bousově, 6 v Skuřině, 5 v Přepeřích, 
po 4 v Spisové, Markvarticích a Nepřívěci. Ovšem, že tu někde 
přibyl třičtvrtilán tam, kde ho dříve nebylo. Prostě zmenšením pů- 
vodního lánu. Půllánů, jak víme, přibylo. 

Na Kostečku bylo to dělení největších selských statků zásluhou 
svob. pána Netolického. Záleželo původně jen na vrchnosti, chtěla-li 
zmenšení poddanského gruntu dovoliti; stát se do té otázky ještě 
nemíchal. S důvody, jež vedly Netolického, se ještě seznámíme. Ne- 
myslil při tom jen na prospěch vrchnosti. Feudální vrchnost té doby 
nemohla nikde chtíti tomu, aby statky selské zmenšily se tak, aby 
dostatečné kvantum selské potažní roboty bylo ohroženo. Ale nejvíc 
padalo na váhu, že sedlák 17. — 18. stol. statek příliš velký řádně 
vzdělati nemohl. Co je dnes argumentem pro zachování většího pod- 
niku zemědělského, bylo dřív důvodem proti němu. Proto přede- 
vším i zákonodárství doby tereziánské a josefínské dovolovalo, ano 
někdy i doporučovalo děliti největší selské statky. Pamatovalo ovšem 
na to, aby jádro statku nekleslo pod 30 korců a aby nevzniklo děle- 
ním mnoho drobných parcelových hospodářství. Potřebu zachovati 
sedlákům jejich půdu, neproměniti jich v chalupníky (jako se stalo 
dělitelnost velkým dílem v Polsku a na Slovensku) nespustilo nikdy s mysli. 
Chtělo však, aby drobným chalupníkům, půdou již nadaným, půdy 
přibylo. Od doby tereziánské žádalo se také k dělení gruntů svolení 



ÚSILÍ 

VRCHNOSTI 
V TOM 
SMĚRU. 



GRUNTU. 



102 



GRUNTY A OSEDLI. 

státní, t. j. povolení krajského úřadu. Při tom v podstatě zůstalo přes 
nový občanský zákonník z r. 1 8 1 1 . A to až do volné dělitelnosti všeho 
allodiálního majetku pozemkového, uzákoněné r. 1868. Sledovati 
pohyb půdy kostecké až za tuto hranici je mimo program naší práce. 
Ale kdybychom se o to pokusili, shledali bychom, tuším, že volná 
dělitelnost posledního půlstoletí nepřivodila parcelací tolik, jako ob- 
mezená dělitelnost doby tereziánské a josefínské. V převaze velkých 
statků a velkém počtu bezzemků v letech kol r. 1748 bylo něco 
nezdravého. Dělení Netolickým a po něm podniknutá přinesla 
korrekturu žádoucí. Opakování stavu podobného v dnešní době 
(psáno r. 1909!) je málo pravděpodobné a to snad i pro ubývání 
vesnického obyvatelstva. Na Sobotecku jest úbytek ten stále patrnější. 



Tak dostáváme se k otázce počtu obyvatelstva na bývalém 
Kostečku. Cřední data o něm počínají se teprve s dobou josefínskou. 
Soukromých výkazů vrchnostenských jsem nenašel. Důchodní písař 
Parízek píše sic jednou kolem r. 1650 hraběnce Sylvii, že sestavil 
takový podrobný výkaz ode vsi ke vsi. Ale ten se nám bohužel neza- 
choval. Nezachovaly se také v kosteckém archivu žádné podrobné 
seznamy poddaných a pohybu jejich z doby pozdější, žádné „Mann- 
schaftsbůcher", jako se zachovaly na panstvích jiných. Tak třeba 
spokojiti se touto tabulkou : 



POČET 
OBYVA- 
TELSTVA 
NA PANSTVÍ. 



Obyvatelů na 
Kostečku bylo 


roku 


domů 


osob 


na dum 
připadá 


1842 


1595 


1 1022 


598 


1827 


1478 


9743 


6-59 


1807 


1385 


8156 


588 


1787 


1 183 


7201 


608 



Tedy za 55 let vzrůst o 53%. Je to přírůstek značně menší, než 
vzrůst celozemský v té době. R. 1842 bylo v Čechách (i s vojskem) 
spočteno 4,318.000 obyvatel; r. 1785 2,500.000. To je víc o 72%. 
Do let 1772 — 1842 náleží těch podivuhodných sedmdesát roků, kdy 



PROCENTO 
PŘÍRŮSTKU. 



103 



DÍL DRUHÝ. KAP. CTVRTA. 



VÝPOČET 
OBYVATEL 
V STARŠÍ 
DOBĚ. 



FARNÍ 
SEZNAMY. 



se nás malý národ počtem zdvojnásobil. Na Kostečku patrně nebyl 
vzrůst obyvatelstva tou dobou tak pronikavý. Nejspíš proto, že tu 
nejsilnější procento přírůstku náleží do let asi 1747 až 1760, do doby 
vnitřní kolonisace, prováděné svob. pánem Netolickým. Můžeme to 
i číselně postihnouti. Neboť zjištěný počet osob připadajících najeden 
dům umožní vyhledati přibližná data i pro dobu starší. Ale nesmíme 
zapomenout, že počet domů, v předchozí tabulce vykázaný, je vyšší 
než počet osedlých, jak jsme jej stanovili v tabulkách výše polože- 
ných. V tabulce poslední se míní všechna domovní čísla na panství, 
v tom i domy vrchnostenské (dvory, stavení panských úředníků a 
zřízenců), školy, obecní pastoušky atd. My výše sčítali jen domy 
poddanské. Budu proto počítati 6*5 osob na jeden dům či vlastně 
jednoho osedlého. Tak bychom obdrželi pro rok 1770 na panství 
6383 obyvatel. Za Sobotku jsem čítal 220 domů. Pro rok 1736 bych 
zvýšil kvótu na dům připadající (vzhledem k velkému počtu podru- 
hů a bezzemků) na sedm. I bylo by obyvatelstva 4354. Roku 1684 
(počítáno zas po šesti a půl) by bylo 3737, pro rok 1654 pak 3081. 
To by bylo minimum přivoděné vylidňující válkou. Urbář z r. 1648 
se svým bezmála úplným počítáním míst, předpokládá asi 3815 oby- 
vatel na Kostečku, ovšem na Kostečku, které by válkou jen málo 
dotčeno bylo. Vše se Sobotkou, ale bez dílu osenického počítáno. 

Je v povaze těchto čísel, vzniklých jen na základě přibližného 
dohadu, že nesmíme užiti jich k dedukcím určitějším. Ale mám za 
to, že zhruba nejsou daleko pravdy. Mám za to, že před válkou 
třicetiletou bylo na Kostečku (bez dílu osenického) sotva víc než 
4000 obyvatelstva. Válka by panství vylidnila asi o 25%. R. 1736 
by vývoj k lepšímu překročil stav původní, čtyřtisícový, již o 354 
hlav a r. 1807 by dospěl k číslu dvojnásobnému. 

Máme sic pro druhou polovici stol. 17. i data církevních úřadů 
o počtu duší v farních obvodech. Ale s těmi nelze nic počíti. Jednak 
počítají (jistě nedokonale) jen dospělé obyvatelstvo, aniž by držely 
se přesné hranice mezi dospělými a nedospělými, jednak pak obvod 
děkanství soboteckého zahrnuje v té době i farní okresy Mladějovský 



104 



" I 





I" 

i 



H 
r. 

O 

, ■ u 

cd 

*+ i— « 

K u 



W 13 

H N 



Q 

- 



KON SKŘIPCE. 



GRUNTY A OSEDLI. 

a Samšinský. Zelenská Lhota a část dílu osenického slušely k Líbáni 
a Osenicúm. Tenkrát totiž žádná fara na panství nebyla osazena 
farářem; děkan sobotecký s dvěma kaplany měl přímou duchovní 
správu skoro na celém dominiu ano i za hranicemi jeho. Nebylo dost 
kněží, nebylo ani dostatečného hmotného zabezpečení pro ně, a farní 
poddaní, dílemještě pochybní katolíci, snad o ně ani mnoho nestáli. 
Statistik a dat přibývá od doby josefínské. Ukázkou podávám 
podrobná data vojenské statistiky konskripční za jediný rok, uza- vojenská 
vřený 31. března 1807. Hlavní číslice viz v předchozí tabulce. Vedle 
domů počítá ten summář i domácnosti (Parteien), jichž je 1981 . 
Ženského pohlaví je 4376, mužů 3810, v tom 1540 ženatých. Hochů 
mladších než 14 let je 1325, od 15 do 17 let 362. Podle stavu a povo- 
lání je na panství 8 duchovních, 2 šlechtici, 14 úředníků a ,,hono- 
rací", 312 měšťanů, živnostníků a ,, umělců", 304 sedláci a 901 dom- 
kářů a baráčníků s rozličnou živností. Tato data mají patrně na 
mysli jen hlavy rodin čili , přednosty domácnosti'. Panství vykazuje 
ku podivu úbytek osedlých: narodilo se 94 duší, umřelo 97. Přibylo 
vůbec (také přistěhováním nebo návratem nepřítomných) 138, 
ubylo 170. Nepřítomných je 161, cizích přítomných je 79, vtom 
3 cizozemci. 

Statistik podobných a ještě víc seznamů z těch let, týkajících se 
osobní daně, je dost v archivech venkovských a jistě ještě více v cen- 
trálách pražských a vídeňských. Bude mít vděčnou práci, kdo se jich 
jednou znalecky ujme. 



14 I0 5 



KAPITOLA V. 
SELSKÁ ÚSTAVA A SPRÁVA. 

LÁN. — ČLOVĚČENSTVÍ. — ÚSTAVA DOMINIA. — DĚDIČNOST 
PODDANSTVÍ. — OBMEZENl PŮVODNÍ SVOBODY. — VÝVOJ JEHO A DŮ- 
VODY JEHO. — ČEŠTI SEDLÁC I NEBYLI NEVOLNÍKY. — PRÁVO ZÁKUPNÍ. 
— VZÁJEMNÁ POMOC PÁNA A PODDANÝCH. — DĚDICKÉ PRÁVO A OD- 
ÚMRTI. — SPRÁVA PODDANÝCH. — SOUDY RYCHETNl A KOMPETENCE 
JEJICH. — ÚKOLY RYCHET V JINÝCH SMĚRECH. — VOJENSKÁ HOTOVOST 
KOSTECKÝCH SEDLÁKŮ. — ÚSTAVA A SPRÁVA SOBOTKY. — HRANICE 
RYCHET KOSTECKÝCH. 



C 



Oje lán? Povězme nejdříve, co není. Není to původně žádná 
polní míra. Názor, že je to pojem metrologický jako na př. 
co je lán. jitro, přispěl jen k neporozumění věci. Lán je především název, urču- 
jící právní povahu poddanského statku. Poněvadž pak selský lán 
v době, kdy byl u nás v život uváděn, měl určité typy velikostní, 
stalo se velmi záhy, že slovo tlumočilo zároveň přibližnou plošnou 
výměru statku. Brzo vidíme, že i lesy se měří počtem lánů. Ale že 
pojem lánu jako míry plošné je přece jen druhotný, vyplývá ze sku- 
tečnosti, že velikost jeho určuje se znovu a znovu a to rozdílně počtem 
strychů. V slově lán, jak se ho u nás užívá v 13. — 14. století, tají se 
vlastně trojí smysl. Je to předně selský neboli poddanský, z domini- 
kálu odměřený statek vůbec; v tom rovná se staršímu německému 
,,mansus" nebo ,,hufe". Je to dále statek poddanský, propůjčený 
sedlákovi za určitých výhodnějších podmínek právních. V tom je 
smysl individuelní, vlastní, i jmenoslovně postižitelný. Je to konečně 
termin označující přibližný typ velikostní selského statku. Kolísala-li 
velikost středověkého jitra mezi 22 — 58 ary, pochopíme, že velikost 
lánu, který vlastně polní měrou nebyl, mohla pohybovati se v roz- 

106 



SELSKÁ ÚSTAVA A SPRÁVA. 

pjetí ještě větším. Poznali jsme lány i5okorcové, ano ještě větší. 
Uslyšíme i o patnáctikorcových. Normální lán zemský byl ovšem 
čítán za 60 až 64 korců osevu. 

Slovo lán ozývá se po prvé v našich pramenech v stol. 13. — 14. 
Etymologicky není to nic jiného než německé „lehen", t. j. česky 
léno. Rozuměl se tím statek neboli usedlost, postoupená v dědičné Clově- 

Č^ F 'V 9 'TV f 

užívám od držitele velkostatku někomu, kdo se pánu velkostatku 
zavázal slibem věrnosti a poslušnosti. Ten slib a stav věrnosti zvali 
staří Čechové podle latinského „homagium" česky „člověčenstvím". 
Myslili tím totéž, co my vyjadřujeme slovem „manství". Sedlák 
takový slib manský učinivší slul „člověkem", t. j. asi jako manem 
pánovým, později „poddaným" jeho. Slovo „člověčenství" se ještě 
v 16. stol. rozvádí podrobněji terminy „věrnost, poddanost a poslu- 
šenství". Všechny ty názvy ukazují bezpečně, že i poměr sedláků 
k pánům půdy ve vlasti naší určován byl od 1 3. stol. počínaje názory 
a formami práva manského. Selský lán neboli usedlost lénem pro- 
půjčená lišila se ostatek podstatně od svobodného léna šlechtického. 
Předem v tom, že sedlák ze statku propůjčeného platil roční úrok 
v penězích, kromě dávek v naturaliích a bylo-li třeba i robot na 
panském. To vše znamenalo, že držel půdu nesvobodnou. Na svo- 
bodném lénu šlechtickém nelpěla pravidlem povinnost ani platu ani 
roboty; držitel jeho byl povinen jen službami rytířskými, t. j. dvoř- sedlAci plné 
skými a vojenskými. Ale doba kolonisační stvořila u nás i značný svobodni. 
počet svobodných lánů selských, tedy „lén" v pravém slova smyslu, 
prostých platů a robot. Držitelé jejich byli zavázáni gruntovnímu 
pánu jen službami úředními (to byli hlavně rychtáři ve vsích), nebo 
vojenskými. Tak povstali pozdější „manové", „nápravníci", „dvo- 
řáci", jež můžeme zváti souhrnně svobodníky. 

Poddaný člověk je k pánu léna připoután dvojím svazkem: 
jednak poutem osobním — sedlák každému novému pánu dominia dvojí pouto 
slibuje věrnost čili člověčenství, což je důležitým znakem manského kpAnu 

poměru — jednak poutem věcným: za to, že drží usedlost pánu 
náležející, je povinen platy a službami. Je nesnadno rozlišit přesně, 

ioy 



DÍL DRUHÝ, KAP. PATA. 

co v povinnostech a právech na obou stranách vyplynulo z onoho 
osobního, co z tohoto věcného svazku. Důsledkům tohoto poroz- 
umíme bez nesnází: selský grunt náležel vlastně vrchnosti; sedlák 
za právo ho užívati byl povinen ročními platy a robotami. Tíž je 
modernímu člověku vyložiti právní důsledky onoho závazku man- 
ské věrnosti, jak jej chápal středověk a jak se v souvislosti s duchem 
státního zřízení středověkého vyvinuly. Kdo vstoupil v manský po- 
měr k lennímu pánu, uznával zároveň lenního pána za svého řád- 
ného soudce. T. j. vrchnost gruntovní stávala se zároveň vrchností 
soudní; „lidé" čili „poddaní" slušeli již jen k soudu, jemuž předsedal 
pán. Man uznával dále lenního pána za svého jedině oprávněného 
ochránce či protektora, ano celkem vzato uznával jej za držitele 
a vykonavatele všech veřejných práv, za jediné oprávněného zá- 
stupce státní autority vůči sobě. 

Tvořila-li, jako tomu bylo na Kostečku, řada souvislých vsí, 
ústava v lány selské rozdělených, uzavřený celek, vyvinul se pod vlivem 

vyložených názorů doby feudální z dominia malý, svým vlastním 
životem ústavním, správním a hospodářským žijící stát. Vlastník 
dominia byl v malém knížetem své země: jako vrchní majitel vší 
půdy území svého byl v držení rozsáhlých práv soukromoprávních, 
jako „dědičný pán" svých „lidí" disponoval důležitými právy veřej- 
nými. Byl (populárně řečeno) poddaným svým okresním soudcem, 
okresním berním, okresním hejtmanem. Státní moc, pokud by se 
měla vztahovati na sedláky, byla takřka rozparcelována mezi držitele 
dominií. Poddaní kostečtí nebyli státními občany českého státu, 
nýbrž jen „spolusousedy", mohli bychom říci: státními občany do- 
minia kosteckého. Státními občany českými byli pouze majitelé velko- 
statků, pouze páni, pouze ti, kteří měli právo míti sami poddané 
sedláky. Středověký stát doby feudální rozřešil si tak otázku státní 
správy dosti jednoduše a dosti prakticky: ponechal v rukou vlastníků 
velkostatků neboli gruntovních pánů správu politickou, soudní a 
berní nade všemi poddanými obyvateli, kteří na půdě velkostatku 

108 



DOMINIA. 



SELSKÁ V STAVA A SPRÁVA. 

byli osídleni. A nelze ani říci, že by byl funkce úřední svěřil majite- 
lům svobodné půdy, tedy pánům, prelátům, rytířům a svobodným 
městům, že by je byl zplnomocnil, aby velkou většinu národa, t. j. 
poddané, nemající politických svobod, spravovali a ovládali. Neboť 
tito „stavové" považovali vládní moc svou nikoliv za odvozenou, 
nýbrž za samostatnou, z vlastních práv jejich vyplývající. 

Člověčenství čili poddanství bylo stavem dědičným; děti, jež se 
zrodily z rodičů poddaných, byly pánu stejně jako rodiče zavázány dědičnost 
„člověčenstvím". Pán dominia slul „dědičným pánem" svých „lidí", 
tito „dědičnými poddanými". Jen propuštěním na svobodu, t. zv. 
výhostem, nabýval poddaný volnosti. Vejhost udílela pouze vrch- 
nost a to velmi zřídka (pravidlem v závěti několika věrným služeb- 
níkům) ; častější byl „výhost" daný poddanému, aby mohl přiženiti 
se nebo vdáti nebo se vyprodati na jiné dominium. Ale tím vstupoval výhost. 

hned vyhoštěný v poddanství nového pána. Bez výhostu nesměl pod- 
daný vystěhovati se z území svého pána, a výhost dostal pravidlem 
jen tehdy, dostál-li řádně svým povinnostem vůči pánu. Vystěhovati 
se tedy mohl. Někdy se žádalo také, aby opatřil pro statek, jejž 
opouštěl, nového, vrchnosti se hodícího hospodáře. Není po mém 
soudu správno spatřovati v tomto obmezení volné stěhovavosti příliš 
tíživý znak nesvobody: mnohem silnější bylo zajisté přirozené pouto 
hospodářské, kterým poddaný lpěl na gruntu, na kterém seděl. Proto 
také, když r. 1781 dáno poddaným právo volně se stěhovati, obá- 
vané opouštění gruntů poddanských nikde nenastalo. Za to těžkým obmezení 

. VOI Np 1 ^TpHO- 

obmezením svobody byla zákonná přináležitost poddaného k terri- " vavosti. 
toriu panství u selských dětí, nemohly-li dosáhnouti gruntu a u ostat- 
ních bezzemků : u podruhů nebo domkářů, živících se prací na sel- 
ském gruntu. Dostávali výhost jen v tom případě, když pracovní síly 
jejich na panství nebylo potřebí. Učiti se řemeslu a to i v obvodu 
panství, směli jen se svolením vrchnosti, ženiti a vdávati se jen se 
svolením vrchnosti. I městský synek sobotecký, chtěl-li studovati, 
potřeboval k tomu svolení vrchnosti. Nenalezl jsem nikdy, že by byl 
úřad svolení k sňatku odepřel, za to častěji že k němu nutil. Povolení 

iog 



DÍL DRUHÝ. KAP. PATA. 



UMENŠENI 
SVOBOD 
V DOB ACH 
POZDĚJŠÍCH. 



PRAVDĚ- 
PODOBNÝ 
VÝVOJ JEHO. 



učiti se řemeslu záleželo však již od úvahy o potřebě jeho pro panství. 
Neboť hlavní zásadou vrchnostenské politiky vůči poddaným stalo 
se během dob užiti jejich pracovních sil co nejvýhodněji, především 
k prospěchu panského hospodářství a v druhé řadě k prospěchu 
celého dominia. 

Vyložená obmezení osobní svobody poddaného vyvinula se 
v hotový systém, vypočítaný k všestrannému zužitkování materiálu 
poddanského, teprv později. V 13. — 14. stol., kdy, jak jsme pověděli, 
i poměr sedláka ke gruntovnímu pánu naplňuje se zásadami práva 
manského, bylo postavení sedláka velmi výhodné a sotva lepší kde- 
koliv v sousedství než u nás. Bez propuštění z člověčenství ovšem ani 
tenkrát nesměl poddaný opustiti území neb služby svého pána. 
V tom domnělé znevolnění českých sedláků za krále Vladislava — 
jak o něm omylem učí Palacký a po něm Kalousek — na starodáv- 
ném právním stavu nezměnilo nic. Ale svolení k sňatku a k učení se 
řemeslům a nucená služba poddanských synků a dcer v panských 
dvořích přibyly teprv později. Soudím také, že původně děti pod- 
danské mohly za svým opatřením vystěhovati se z panství svobodně. 

Z velké publikace Kalouskovy (nadpis její zní: Řády selské 
a instrukce hospodářské; má pět rozměrných dílů) lze, tuším, po- 
stihnouti, jak se věci v té příčině vyvinuly. V starší době bylo přední 
sociální péčí vrchnostenské správy, jak opatřiti hmotně i mravně 
osud lidí neosedlých, zejména sirotků poddanských. Proto sirotkové 
měli se každoročně o výročních soudech ,, stavěti" na kancelář vrch- 
nostenskou, aby — jak ze starších instrukcí patrno — bylo rozhod- 
nuto o jejich opatření. Úřad spolu s obcí selskou měl jim vyjednati 
službu — a to buď v panském dvoře nebo u sedláka — nebo měl je 
dáti na řemeslo. Najdeme i ustanovení, že schopnější ze sirotků mají 
dáni býti do škol. Na obmezení řemesel nebo školy nemyslí se ještě 
nikterak. Tak rozhodovala patriarchální správa panská o budouc- 
nosti sirotka nebo i neosedlého poddaného vůbec původně v zájmu 
jeho : kázala nebo svolovala, kdo má sloužit, kdo učit se řemeslu, kdo 
studovat a nepochybně osobila si otcovské rozkazy i v příčině man- 



110 



SELSKÁ V STAVA A SPRÁVA. 



želství. V době pozdější, proniknuté již názorem, že veškeren lidský 
materiál poddanský má sloužit především k opatření agrární velko- 
výroby dominikální, stalo se to, co bylo původně laskavou péčí dě- 
dičné vrchnosti, právem jejím. A to právem, šířícím se na všechny 
dorostlé děti poddanské a neseným snahou opatřiti co nejvýhodněji 
pracovní síly pro dvory panské i pro poddaného sedláka. Zdržeti 
vůbec bezzemky na panství do té míry, aby o laciné pracovní síly 
nebylo nouze a k řemeslům propouštěti učedníků tolik, kolik je 
zdrávo řemeslu samému i potřebno dominiu. Vymýcení nebo těžké 
omezení volné konkurrence, nabídky a poptávky na trhu práce 
i v řemeslné výrobě je vůbec karakteristickým znakem středověké 
ústavy hospodářské. 

Záleželo potom na míře lidskosti a spravedlnosti pánovy, zda 
této rozsáhlé moci bude užíváno k prospěchu celého panství nebo 
jen k odírání poddaných. Nesmíme si představovati, že tato druhá 
možnost stávala se pravidlem. Na Kostečku nenalezl jsem jediné stíž- 
nosti poddanské, jež by se dotýkala vyložených práv vrchnostenských. 
Na př. výše poplatků za svolení k sňatku nebo pěstování řemesla. 

V důchodech panství ještě v 17. stol. jich postihnouti nelze, v 18. stol. 
pak měrou nepatrnou. Ovšem, zdá se, že náležely většinou přímo 
úředníkům, ne pánovi. Na Kostečku také není zpráv o nucené službě 
všech poddanských dorostlých dětí ve dvorech panských po určitou 
dobu nebo o výplatě z ní. Mám za to, že tu ke službě vybíráni byli 
po starém obyčeji jen sirotci. A to ovšem za normální mzdu jako 
jinde. Poddaní také nejsou na př. nuceni mlíti obilí jen v mlýnech 
panských. Nejsou nuceni prodávati se škodou pánovi určité zboží 
nebo jiné od něho kupovati, krom piva, kořalky a soli. 

Duch staré humánní správy vrchnostenské, na dobro podda- 
ného nezapomínající, udržel se na některých panstvích až do 18. stol. 

V archivu hruboskalském nalezl jsem obšírnou instrukci poddan- 
skou, sic staršího (jak se zdá, jindřichohradeckého) původu, ale 
upravovanou pro potřeby panství skalského někdy kolem r. 1700. 

V ní hned na třetím místě nařizuje se rodičům, „aby děti své ku 



POMĚRY NA 
KOSTEČKU. 



HUMÁNNÍ 

PÉČE 

O PODDANÉ. 



III 



DlL DRUHÝ. KAP. PATA. 



A VŠE- 
STRANNÉ 
PO RUČN 1 KO- 
VÁNÍ JEJICH. 



PŘÍČINA 
OBRATU 
K HORŠÍMU. 



ČLOVĚ- 
ČENSTVÍ 
A NEVOLNIC- 
TVÍ. 



pobožnosti vedouce, tak aby se něčemu naučiti a skrze to se Pánu 
Bohu líbiti a vrchnosti i rodičům hoditi mohly, do školy dávali a jich 
ze škol pod pokutou 5 kop gr. českých bez vůle J. M. hraběcí nestr- 
hovali." Je to táž instrukce, v níž najdeme pro poddaného ustano- 
vení velmi povážlivé, že totiž bez vědomí panského nesmí prodati 
ani koní, ani jiného dobytka, ani drůbeže. Zdá se to sic myšleno 
v zájmu selského hospodářství. Aleje zřejmo, že v praxi osobily se 
vrchnosti moc vésti, vázati a poručníkovati poddaného v každém 
směru. Z bývalé svobody jeho zbývalo čím dál tím méně. 

Proč právě od 16. až 17. stol. počal se zhoršovati stav podda- 
ných, lze vyložiti dobře. Viděli jsme v předchozích kapitolách, co 
kostečka vrchnost přikoupila tenkrát cizích dvorů a že tři nové dvory 
vzdělala z rustikálu — kolik tím rozmnožením dominikálu musilo 
přibyti robot poddaným! Vůbec neobyčejná důraznost hospodář- 
ského zájmu vrchnosti, jak se počala jeviti asi od polovice 16. stol., 
musila nárok na pracovní síly poddaných zvýšiti. Poznáme v násle- 
dující kapitole, jak nutkavé měla nová výdělečná snaha vrchností 
důvody. K tomu přistoupil duch románské protireformační kultury, 
s třicetiletou válkou u nás převahy nabyvší, jenž, po vzoru práva 
římského, by byl rád viděl v poddaném otroka, duch, jenž neměl 
kusá srdce pro bídu malého člověka, mysle jen na povznesení lesku 
a moci pánovy a jenž i trestání českých rebelů za povstání proti 
králi svému z r. 161 8 by byl rád rozšířil na české sedláky. Pod vlivy 
vyloženými měnil se právní obsah starého „člověčenství". Pravému 
významu starého slova již v Čechách nerozuměli a v 17. — 18. stol. 
počali tu a tam překládati je do němčiny slovem „Leibeigenschaft". 
To však znamená: otroctví, nevolnictví. Stav sedláků zhoršil se tak, 
že v úřadech a patentech mohli — třebas omylem — označovati jej 
slovem „nevolnictví". 

Stavové čeští r. 1781 dovozovali podle pravdy, že v Čechách 
právně žádného nevolnictví není, nýbrž pouhé poddanství. Ale mnozí 
z nich touže dobou terminu „leibeigen" užívali se zálibou, a to 
někdy i o svých městech. Zajímavý nárys české ústavy, brzo po 



112 





X 

u 

N 



SELSKÁ ÚSTAVA A SPRÁVA. 

r. 1752 sepsaný (v Rieggrových Materialien zur Statistik VIII.), 
praví, že český poddaný je ,, do jisté míry leibeigen", ale že české 
poddanství je mnohem snesitelnější než u národů východních pří- 
buzného jazyka, ano výhodnější pro poddaného než v německých 
zemích rakouských. Tam mají velké platy a pocty pro případ úmrtí 
hospodáře a roboty jejich jsou neobmezené. Dodávám, že opravdu 
daleko nejvíc platili a robotovali ze všech zemí habsburských pod- 
daní v Dolních Rakousích. 

Český sedlák vskutku ani v té nejhorší době, v 18. stol., nevol- 
níkem nebyl. Nevolník čili otrok, jak jej znalo římské právo i starší 
středověk, je věcí prodejnou a bezprávnou jako kus dobytka. Nemůže 
míti žádného majetku (co je jeho, náleží vlastně pánovi), nemůže český 

děditi ani odkázati, ani se souditi ani smluv uzavírati. Ve všech nebyl 

těchto směrech byl vsak český sedlák právní osobností. Osobně vůbec nevolníkem. 
robotovati nemusil. Povinnost roboty tkvěla na gruntu, ne na osobě; 
sedlák také vskutku posílal místo sebe na robotu pravidlem čeledína. 
Poznáme ještě, jak značné autonomii se ten domnělý český nevolník 
těšil. Velký náš nekorunovaný král, Josef II., když r. 1781 zrušoval 
„nevolnictví", v tom, co uvedeno, českého sedláka osvobozovati ne- 
musil. Josef II. rozuměl „nevolnictvím" jen obmezení sedláka ve 
volné stěhovavosti a v právu se ženiti, učiti řemeslu, jíti na studie 
bez panského svolování. Tato obmezení osobní svobody, od nichž 
však bylo ještě daleko k „nevolnictví", tedy zrušil — ale svazek dě- 
dičného poddanství potrval nedotčen až do r. 1 848. 

Postavení poddaných na Kostečku i v těch pro sedláka horších 
časech, tedy asi od války třicetileté počínaje, bylo — z právního sta- 
noviska — jedno z nejvýhodnějších v království. Neboť ne na všech 
panstvích byly v té příčině stejné poměry. Hlavní bylo, že sedláci sedlAci kos- 
kostečtí měli dědické právo na svém gruntě. Tinvmi slovv, že bvli tečtíbyli 

ZAKOUPEN í 

zakoupeni neboli že drželi statky své právem zákupním. To byl nej- 
důležitější obsah výhody, tající se v postupu statku jako léna-lánu. 
Sedláci nezakoupení neměli práva dědického ke svým živnostem. 

15 113 



DlL DRUHÝ. KAP. PATA. 



PRÁVO 
ZAKUPNÍ. 



ČESKÉ 

A NĚMECKÉ 

PRÁVO. 



Drželi statek vrchností propůjčený jen do vůle pánovy a mohli býti 
kdykoliv i s rodinou s gruntu sehnáni. Rozumí se, že poddaným 
sedícím na tomto horším právě, mohl gruntovní pán libovolněji sta- 
noviti a zvyšovati dávky a povinnosti jejich. Platy a závazky pod- 
daných zakoupených pokládaly se za nezměnitelné. Mnohé obce 
i mnozí jednotlivci dali si nezvyšitelnou míru povinností svých za- 
bezpečiti listinně. Praví se, že v Čechách většina poddaných držela 
grunty své nikoliv právem zákupním, ale do vůle pánovy. Mám za 
to, že pravý opak je pravda. Aspoň kdekoliv jsem se u nás na severu 
nebo na jihu (na Třeboňsku a Jindřichohradecku) otázky dotkl, 
nalezl jsem jen poddané zakoupené. Soudím dokonce, že u nás bylo 
zakoupených poddaných víc, než na př. v sousedních státech ně- 
meckých. 

Právo zákupní objevuje se v naší vlasti teprv v 13. stol. Jeho 
výhody platily především přistěhovalým osadníkům německým, kteří 
měli novými vesnicemi a městečky pokrýti některé řídce osazené 
nebo vůbec rádlem nedotčené české krajiny. Odtud slulo právem 
německým. Slulo také právem purkrechtním, t. j. takovým právem 
vlastnickým, jaké přiznáváno bylo tenkrát měšťanům. Odborným 
terminem právnickým nazývá se emfyteutickým, t. j. asi právem 
dědičného nájmu. Horší právo nájmu kdykoliv vypověditelného 
(ovšem s poddanstvím spojeného) slulo brzo na rozdíl od německého 
práva právem ,, českým". Třeba však pověděti, že v Němcích samých 
bylo více sedláků na právu podobném tomuto ,, českému", než na 
právu „německém". Právo německé se v době kolonisace rozšířilo 
totiž nejvíc v zemích na východní hranici říše ležících, tam právě, 
kam se proud německé kolonisace valil. Proto ,,lány" zůstaly ne- 
známy vlastnímu, t. j. původnímu Německu. I tam, kde seděl pod- 
daný na právu ,, českém", nenapadlo gruntovnímu pánu, aby ho 
vyháněl s gruntu, když plnil řádně své povinnosti. I tu tedy, nikoliv 
podle práva, ale fakticky, přecházel statek s otce na syna. Tak ne- 
jevil se v praxi ani tento poměr pro poddaného nevýhodným. Sta- 
vení nezakoupeného poddaného náleželo na př. vrchnosti. To však 



114 



SELSKÁ ÚSTAVA A SPRÁVA, 



znamenalo, že vrchnost je musila vydržovat; vyhořelo-li, musila je 
postavit sama. Zakoupenému poddanému vrchnost při stavbě po- 
máhala jen darováním trocha stavebního dříví. Někdy se zdá, jako by 
během času rozdíly mezi oběma druhy selských práv zmizely. Není 
o nich aspoň zmínky. Ale třeba povědět, že rozdílů těch v určitých 
případech, zejména pokudjde o právo dědické, dosud neznáme dobře. 

V duchu lenní ústavy bylo, že pán i manové byli si navzájem 
povinni pomocí. Pán zaručoval poddanému a majetku jeho ochranu 
v pevných zdech svého hradu, mstil nebo soudně stihal křivdy, jež 
utrpěl poddaný od cizích vrchností nebo lidí jejich. Zastával vůbec 
při a zájmy svého poddaného u cizích instancí. V čase neúrody nebo 
běd válečných byl povinen přispěti mu obilím k osevu, někde i vy- 
pomoci tažným dobytkem. Podle okolností poskytovala vrchnost 
pomoc tu bez náhrady nebo za prosté vrácení půjčeného. Ale často 
také s tou pomocí obchodovala. Za korec osevu chtěla zpět na př. 
pět věrtel. Poddaný naproti tomu byl původně, jak uslyšíme, povi- 
nen přispěti pánu jak brannou pomocí tak po případě pomocí peně- 
žitou. Vše to zahrnoval v sobě právní i mravní obsah svazku manské 
věrnosti. V dobách pozdějších, kdy ideální obsah starého poměru 
upadl v zapomenutí, kdy vrchnosti nevedly mezi sebou válek jako 
v době rytířské, ale počaly hospodařit a vydělávat, kdy vařily pivo 
nebo prodávaly pálenku, nebylo ovšem o branné pomoci poddaných 
řeči. Pán však žádal, aby poddaní jeho nekupovali piva jiného, 
kromě jeho, aby pili jen panskou kořalku. Po případě aby kupovali 
i jiné objekty pánova průmyslu nebo obchodu. 

Kostečtí sedláci byli tedy zakoupení. Každý sedlák mohl (se 
svolením vrchnosti) grunt svůj prodati jinému poddanému páně; 
zbaven býti mohl gruntu jen pro těžké provinění nebo lehkomyslné 
hospodaření. Ale i v tomto případě náleželo to, co byl za grunt 
zaplatil, jemu nebo jeho dědicům. Kupoval-li nový držitel od býva- 
lého nebo přejímal-li syn statek po otci, splácel kupní cenu pravidlem 
po 15 — 30 let, v malých splátkách ročních. A to vždy na úřadě kos- 
teckém, jenž tyto splátky (zvané gruntovními nebo področními pe- 



VZÁJEMNA 

POMOC 

PÁNA A 

PODDANÉHO. 



POSTUP 
GRUNTŮ. 



"5 



DÍL DRUHÝ. KAP. PATA. 



DĚDICKÉ 

PRÁVO 

A OD ÚMRTI. 



nězi nebo i „vejrunky") rozděloval mezi věřitele a mezi prodávají- 
cího hospodáře nebo dědice jeho. Kupní smlouvy kladly se do grun- 
tovních knih, vedených v evidenci úředníky panskými. Upozorňuji 
však, že toto zakoupení gruntu neznamenalo, že sedlák stává se do- 
konalým vlastníkem jeho, jako znamená zakoupení statku dnes. Ten- 
krát sedlák kupoval si vlastně jen právo dědičného užívání živnosti. 
Vrchním majitelem jejím byl stále gruntovní pán, tedy vlastník kos- 
teckého dominia, a poddaný uživatel byl v disposici statkem svým 
rozličně obmezen. Ale na to obmezení nesmíme se dívati se stano- 
viska práva dnešního. Středověké právo neznalo volné disposice ma- 
jetkem pozemkovým, jak ji chápe dnešní doba, úplně ani u půdy 
svobodné. 

Ani právo dědické nebylo původně neobmezené. Bývalo dříve 
v povaze statku kupním právem poddanému postoupeného, že, ne- 
zanechal-li sedlák synů a dcer, připadal grunt zpět jako „odúmrť" 
— na Kostečku říkali : „oumrť" — vrchnosti. Tato odúmrť je jednou 
z podstatných znaků lenního práva. I tu tedy vidíme, jak středověké 
selské právo je naplněno duchem feudální čili lenní ústavy. Někde 
bylo původně odúmrtní právo pánovo ještě rozsáhlejší: zbyly-li po 
držiteli usedlosti jen dcery, tedy nebylo-li syna, spadala část statku, 
jedna až dvě třetiny, jako odúmrť na pána. Pravidlem bylo v starší 
době, že nedědili po bezdětném poddaném příbuzní postranní 
(bratří, sestry) ani předkové jeho (rodiče, strýcové) ; v takových pří- 
padech statek cele nebo částečně — v té příčině byly poměry velmi 
rozmanité — dostal se odúmrtním právem vrchnosti. Od 14. až 
16. stol. přál právní vývoj u nás obmezení práva odúmrtního a to 
jak u lén svobodných (Šlechtických), tak u statků selských. Vrchnosti 
většinou připouštějí k dědictví u statků zakoupených i příbuzné po- 
stranní i předky, takže odúmrť zůstávala obmezena jen na případy, 
kdy po držiteli statku nezbylo žádných blízkých příbuzných vůbec. 
Někde dosáhli poddaní i práva činiti poslední pořízení o svém ma- 
jetku, ale většinou v mezích vyloženého práva dědického. Tedy ne 
na př. pro ten případ, kdyby poddaný neměl žádných krevních pří- 



116 



SELSKÁ V STAVA A SPRÁVA. 



buzných. A jen ve prospěch osob náležejících k svazku dominia nebo 
ke kostelům, špitálům a školám na panství se nacházejícím. 

Takovýto asi řád byl i na panství kosteckém v 17. — 18. stol.: 
odúmrť panská tu byla obmezena na nejmenší míru; poddaní mají 
i právo kšaftu, jehož však užívají (to platí zejména o době od války 
třicetileté počínaje) měrou skrovnou. Obyčejně postupuje hospodář 
statek svému synovi ještě za živa. Kdy a jak zřekla se vrchnost od- 
úmrtí, rozšiřujíc tím dědické právo poddaných, nevím. Nejspíš za 
Lobkoviců v druhé polovici 16. stol. Městu Sobotce byly však od- 
úmrti propuštěny cele a úplně již r. 1497 od pána z Šelnberka. Jak 
to vše vypadalo v praxi, ukáži v pozdější kapitole podrobněji na 
základě gruntovních knih. 

Ovšem z pokuty za těžké provinění poddaného propadal i po- 
tom statek vrchnosti. Tak zejména sběhl-li, což stávalo se ve zlých 
časech 17. stol. velmi často, poddaný s gruntu. V tom případě podíl, 
který na gruntu vskutku měl (mnoho toho nebývalo, neboť statky od- 
běhlých byly obyčejně silně zadluženy), zabrala vrchnost jako ,,od- 
běžné". Praxe byla však i zde pravidlem mírnější : dědicům sběhlého 
hospodáře vydala vrchnost z milosti části jejich podílů nebo podíly 
celé. Grunty byly v zásadě nedělitelné; ale bývalo dovoleno podda- 
nému odprodati nebo přikoupiti kus pole nebo celou čtvrt od jiné 
usedlosti. Více o tom pověděli jsme v kapitole předchozí. Nový zá- 
konník občanský z r. 181 1 dovolil i poddaným pořizovati o majetku 
svém svobodně. Ale v Čechách nevztahovaly úřady práva toho na 
sedláky nezakoupené. Tím také nebylo dotčeno vrchní vlastnictví 
gruntovního pána a zejména ne služebnosti, jimiž statek byl zavázán 
vrchnosti. Ty byly odstraněny teprv vyvážením, nařízeným v zákoně 
o zrušení poddanského svazku ze dne 7. září r. 1848. I o něm bude- 
me ještě mluviti. 



PROPUŠTĚNI 
ODÚMRTf. 



ODBĚŽNÉ. 



NEDĚLITEL- 
NOST 
GRUNTŮ. 



Správa poddaného obyvatelstva byla na feudálním dominiu 
vybudována bohatěji a v některých směrech účelněji než dnes. Dnes 
je v Sobotce okresní soud pro obvod skoro dvakrát tak veliký, jaký 



SPRÁVA 
PODDANÝCH. 



"7 



DÍL DRUHÝ, KAP. PATA. 

zaujímalo Kostečko v 17. stol. Dříve bylo na panství soudů s kom- 
petencí podobnou šest a kromě nich jeden s kompetencí asi dnešního 
soudu krajského, t. j. městský soud v Sobotce. Těmi šesti okresními 
soudy míním autonomní soudy selské, jež sluly právem konšelským, 
později právem ,, rychtář- a konšelským". Obvod jejich, jenž obsa- 
hoval 6 — 10 osad vesnických, slul krátce rychtou. V čele soudu stál 
vrchní rychtář, přísedícími byli konšelé. Ti všichni byli ustanovo- 
váni nebo obnovováni každoročně při výročních soudech purkrecht- 
selskě auto- nich (o nichž jsme promluvili v díle prvém, str. 112); při tom zava- 
soudy zováni byli přísahami. Zdá se pak, že v starší době selská obec na- 

vrhovala nové své představené řídícímu hejtmanu nebo pánu sama. 
O řízení před soudy jejich nenašel jsem, bohužel, zpráv žádných. 
Dalo se ovšem ústně, bez zákonníků a paragrafů, ale nepochybně 
s jistou znalostí práva městského — neboť městským právem, pů- 
vodu německého, spravoval se náš selský lid, nikoliv právem zem- 
ským — hlavně však po starém obyčeji a selském rozumu. Soudci 
měli tu výhodu, že pocházeli z lidu, jemuž byli představeni, že znali 
dokonale jednotlivce i poměry. Závorou proti nespravedlivostem 
byla dočasnost jejich hodnosti, kromě toho ovšem i kontrola vrch- 
nostenského úřadu, k němuž bylo volno se odvolati. 

Kompetence práva konšelského nebyla vymezena přesně. Stře- 
dověk to všechno řídil podle starého obyčeje, zhruba, od oka. Jisto 
je, že rychtář s konšely smírně rovnali nebo rozsuzovali a trestali 
kompetence urážkv na cti, ublížení na těle, spory o dluhy, škody na polích a do- 
bytku, spory o meze. Jisto je také, že veliké věci jako vražda, zabití, 
smilstvo, žhářství, větší krádež (každá krádež byla předkům našim 
zločinem) neslušelo souditi jim, nýbrž přímo vrchnosti. Vskutku po- 
dávala vrchnost tyto případy k rozsouzení soboteckým konšelům. 
Nejdůležitější bylo spolupůsobení konšelského práva selského v ne- 
sporném řízení soudním: záležitosti pozůstalostní a poručenské nále- 
žely cele do jeho kompetence. Testamenty, smlouvy, trhy, inventáře 
musily býti uzavírány nebo předsevzaty před právem konšelským. 
Schválení úřadu vrchnostenského dovršovalo platnost jejich. Úřední 

118 



SELSKÁ ÚSTAVA A SPRÁVA. 



odhad statku po úmrtí hospodáře nebo při nuceném prodeji náležel 
právu konšelskému tří až čtyř rychet sousedních. Spojené právo 
rychet několika sluje v takové funkci někdy právem „ hraničním". 
Exekutiva slušela rychtáři. Tresty záležely obyčejně v sázení do 
klády nebo peněžitých pokutách, zřídka ve vězení. Pokuty ovšem 
připadly panskému důchodu. Nebylo jich patrně mnoho. Na rozdíl 
od dob starších, kdy pokuty soudní byly důležitou složkou požitků 
panských, nelze jich nyní postihnout mezi panskými příjmy. Kon- 
šelům slušelo jisté procento z tržní summy gruntů i ze splátek 
závdavku na statky, rychtáři tuším nějaký peníz soudní. 

Dříve nelišil se soud rychetní svou pravomocí, jak za to mám, 
od soudů v městech poddanských. Později s nenáhlým vývojem do- 
minií v malé státečky s velmi intensivní správou mizejí zprávy o pra- 
videlných zasedáních jeho a soudních výrocích jeho. Ale i na základě 
toho, co se zachovalo až do r. 1848, můžeme tvrditi, že autonomie 
našeho venkova byla v době poddanství větší než dnes. Císař Josef II. 
ovšem autonomní soudnictví rychet vesnických obmezil podstatně. 
Základem nové úpravy stala se soudní instrukce z 9. září 1785. 
V řízení nesporném fungují rychty i později jako dříve. Ale věci 
processní měly od doby Josefa II. náležeti do kompetence pan- 
ského úřadu „hospodářského" (tak se říkalo tenkrát místo „vrchno- 
stenského"). Dominium mělo k tomu konci vydržovati zkoušeného 
právníka, t. zv. justiciára. Radikální reforma ta neznamenala, že 
poddaní byli vydáni cele do rukou vrchnosti, nýbrž spíše, že dostali 
se přímo pod správu státní. Neboť od doby josefínské jsou vrchno- 
stenské úřady, pokud jim náleží obstarávati úkoly státní správy, 
vlastně postátněny. O všem rozhoduje královský úřad krajský a pánu 
velkostatku nezbývá vliv takřka žádný. 

Rychta byla zároveň orgánem správy berní a politickopolicejní. 
Na Kostečku to byl v 17. stol. vrchní rychtář s prvým konšelem, 
jemuž náležela repartice daní na rychtu připadajících mezi „pod- 
rychetní" usedlé. Ve starší době při tom spolupůsobili i lidé rytířští, 
na panství usedlí, patrně jako osoby zvláštní důvěry hodné. A to, 



ZMĚNY 

V DOBĚ 

JOSEFÍNSKÉ. 



RYCHTA 
OKRESEM 
BERNÍM I PO- 
LITICKÝM. 



"9 



DÍL DRUHÝ. KAP. PATA. 

jak se zdá, beze vší ingerence panského úřadu. Později ovšem sta- 
noví berní kvóty rychet vrchnostenská kancelář. Kolem r. 1660 volí 
si všichni poddaní, i měšťany sobotecké v to počítaje, ještě svobodně 
sílu účetnickou (panského úředníka), která kontribuci rozvrhuje, 
shromažďuje a zúčtuje před zástupci celé obce poddanské. Rozkazy 
vrchnosti nebo krajského úřadu v záležitostech politických, vojen- 
ských, policejních a (můžeme dodati) i v záležitostech vlastní správy 
vrchnostenské, na př. o robotách, přijímal z kanceláře vrchní rychtář 
a tlumočil sousedům své rychty. Byla-li věc důležitá, svolával obec 
do „hromady". Říkalo se, že „vzdělával hromadu". Zdá se odtud, 
že nikoliv obec vesnická, nýbrž obec rychetní byla nejnižší instancí 
správy politické a berní. Také při soudech purkrechtních vystupo- 
vala obec rychetní jako zvláštní jednotka. Na panství hruboskalském 
srovnali si proto hranice rychet s plochami katastrálních obcí. r. 1842 
stanovených. Stalo se to ovšem již v době, kdy kompetence rychtář- 
ského úřadu byla jen stínem moci starodávné. Tak na místě starých 
devíti rychet vzniklo jich 24. 

Rychtáři a konšelé byli konečně orgány správy vrchnostenské 
ve vlastní její působnosti a orgány správy obecní. Ale v té příčině 
vstupují do popředí rychtáři obecní s obecními konšely. Rychtáři 
rychtAři v obcích byli jaksi zástupci vrchního rychtáře pro obvod své obce. 
vrchnosten- Nevím však jistě, byli-li to oni, kteří vybírali urbariální dávky a kon- 
ské. tribuce, či vrchní rychtáři. Vedle toho měli nejvíc co činiti ve své 

působnosti trestně-policejní. Nebyli tak zástupci obce jako spíš funk- 
cionáři vrchnosti vůči obci. Dohlíželi na poddané, aby dobře hos- 
podařili, aby nejednali na škodu panského hospodářství, aby řádně 
plnili své povinnosti urbariální, robotní a kontribuční. Vůbec aby 
se po obcích nedělo nic proti obecným zákonům zemským, proti 
zájmům vrchnosti a proti dobrým mravům. Při robotách dohledali; 
sami od robot byli osvobozeni. Poddaní byli jim zavázáni uctivostí 
a poslušností. Poddaní namnoze nesměli při nebo stížnost svou před- 
nésti úřadu panskému, nepředložili-li jí dříve rychtáři eventuelně 
právu konšelskému. Za doprovod poddaných k jízdným robotám do 

120 




CHALUPA V MARKVARTICÍCH Č. 29 (U URBANŮ 



SELSKÁ V STAVA A SPRÁVA. 



Prahy nebo na jiné panství Černínské měl rychtář diety. Ve větších 
obcích jako na př. v Markvarticích, měl v 19. stol. již „salare", roční 
odměnu (4 zl., asi 120 Kč; prvý konšel 3 zl.). Týdenně, obyčejně 
v sobotu, dostavovali se rychtáři k úřednímu dni na kancelář kos- 
tečkou. V obcích vedle rychtáře a konšelů — rozeznává se konšel 
starší a konšel mladší; víc než dva jich v průměrné obci sotva bylo 
— voleni byli též obecní starší a to ke kontrole obecního hospodář- 
ství. Měli, nemýlí m-li se, k tomu konci právo svolati obec (v městech 
se říkalo ,, počestnou obec"). V ní se někdy ozvala důrazná kritika 
proti rychtáři a konšelům. Původně byly rychty po vsích dědičné. 
Takovou dědičnou vejsadní rychtou, t. j. osvobozenou všech platů 
a robot, bylo na př. č. 7 ve Vesci. Ale ku konci 16. stol. připomínalo 
již jen jméno její bývalé postavení právní. Vrchnost, snad někdy kol 
r. 1500, dědičné výsadní rychty vykoupila. Tak proměnila svobod- 
níky v obyčejné sedláky. 

Při patriarchálním zabarvení feudální správy vrchnostenské je 
pochopitelno, že rychtář a konšelé měli pečovati také o mravní 
a duševní blaho poddaných. Na př. aby poddaní Pána Boha se báli, 
přikázání jeho svatá plníce, v den sváteční krčmování aby nechali, 
než raději každý doma dobrodiní, která se nám skrze syna božího 
stala, rozjímali. „Ne abyste, vejdúc do krčmy, tam se užrali, potom 
co psi za vlasy smejkali neb jinak prali nebo tancovali a hráli." Ve 
velkém díle Kalouskově najdeš mnoho takových instrukcí, jež péči 
vrchnostenskou v té i v jiné příčině osvětlují podrobně. Instrukce 
hruboskalská, o níž jsem se zmínil výše, ukládá rychtáři mimo jiné, 
aby vsadil do klády poddaného, jenž v neděli místo do kostela za- 
padne do hospody. Aby trestal láni, hromování, hry a rvačky po 
hospodách. Nezapomíná ani na svárlivé a vadivé ženy. Mají býti 
vsazeny do trdlice a z trestu snísti tři lžíce kolomaze. 

Je zřejmo, že ústava takováto (nemysleme při tom na trest 
právě zmíněný), zejména stála-li v čele dominia vrchnost humánní 
a osvícená, mohla se v některém ohledu státi působivějším nástrojem 
hmotného i mravního pokroku poddaných než svobodné řády doby 



RYCHTY 
VÝSADNÍ. 



PATRI- 
ARCHÁLNÍ 
DUCH STARÉ 
SPRÁVY. 



121 



DlL DRUHÝ. KAP. PATA. 

přednosti moderní. Na př. šlo-K o poddaného, jenž hospodařil špatně, pil, 
ústavy. minoval statek. Tu zakročili konšelé a úřad v zájmu rodiny. Statek 

byl krátkým processem držiteli vzat, odhadnut a postoupen na řadu 

let jinému hospodáři, do vzrostu dědice. 

Dotkli jsme se několikrát toho, že řada známek i přímých zpráv 
větší svobo- nasvědčuje, že v dobách starších byla ústava poddanská svobodnější 
starší ne ^ v st °l- T 7- — x ^- Ze všeho vysvitá, že vrchnost stol. 14. — 15. vyko- 

návala správu soudní a politickou jen ve věcech nezbytných, ostatek 
že měli poddaní úplnou autonomii, jež byla ovšem jaksi zdaněna ve 
formě soudních pokut. Nebylo tenkrát ani zdaleka tolik robot a tolik 
kontribucí jako později a tudy mnohem méně úředních styků mezi 
vrchností a poddaným. Velkostatky nebyly všude zcelené, vrchnost 
namnoze dovídala se o některých vzdálených poddaných vesnicích 
jen v té chvíli, když rychtář přinesl pololetní ourok a soudní pokuty. 
V gruntovních knihách kosteckých, založených r. 1574, nalézáme 
leckde ohlasy těch starších svobodnějších časů. Při odprodeji kusu 
louky lažanského sedláka ke statku na Dehetník praví se na př., že 
stalo se to s povolením úředníka pánova a konšelů. Toho později 
nedočteš se nikdy. Nedotknutelnost gruntu je tedy v starší době pod 
ozbrojení právní ochranou sedláků samých. Ještě významnější jsou přehojná 
sedláků data starých knih gruntovních, z nichž plyne, že všichni poddaní 

sousedé byli ozbrojeni. Při prodeji nebo postupu gruntů, v městě i ve 
vsích, se poznamenává skoro vždy ,, zbroj, kteráž k tomu gruntu pří- 
sluší". Často se ta zbroj vyčítá jednotlivě. Nejčastěji je to ,, přední 
a zadní kus" nebo přední a zadní ,, plech" s řemením (plechový kru- 
nýř na prsa a na záda), ,,poklhaubec" a ,,voštip" neb ,,voštipce". 
Poklhaubec je ovšem předchůdce pruské piklhaubny. Tu měl tedy 
každý kostečky sedlák ve své „zbrojnici". Někdy najdeme i „voboj- 
ček", plechový zarukávník a šavli. Zřídka ručnici, jednou výslovně 
ručnici půlhákovou. S r. 1620 zprávy ty úplně mizejí. V nových 
gruntovních knihách, založených za Albrechta z Valdštejna r. 1633, 
nenajdeš nejmenší zmínky o zbroji, „kteráž k tomu gruntu přísluší". 

122 



SELSKÁ ÚSTAVA A SPRÁVA. 

Myslil jsem původně, že tu jde o ozbrojení pořízené v době starobylost 
Rudolfa II., když ve válkách tureckých povolovaly se častěji hoto- 
vosti zemské. Ale zprávy kostecké jsou z doby starší a celým rázem 
svým ukazují na instituci trvalou, s ústavou selskou srostlou. To 
vyplývá i z Kalouskových „Řádů selských". V nich čtou se zprávy 
o zbroji, ,, která ke gruntu přísluší a která vždy při gruntě zůstati 
má," na dvou místech, z dob války třicetileté. Týkají se panství 
Rychmburského v Čechách a města Meziříče na Moravě. Obě tkví 
na starším společném prameni. Všiml jsem si konečně, že August 
Sedláček ve svých Hradech a zámcích líčí nám ozbrojení zvíkovských 
manu v 15. stol. zcela podobně, jak je popisují gruntovní zápisy 
kostecké. Z toho uzavírám, že sedláci kostečtí byli původně pro pří- 
pad potřeby i zbrojnými many svého lenního pána, povinní postaviti 
se branně na zavolání jeho. Bylo tomu tak snad v starší době i na 
některých panstvích jiných. Potom vysvětlíme si lecos v našich 
dějinách, co dosud těžko bylo vyložiti. Míním účast selskou ve vál- 
kách husitských. Můžeme-li předpokládati, že český sedlák té doby 
stál někde na roven měšťanu i potud, že měl právo ozbrojení, že 
uměl zacházeti se zbraní a uplatniti se vojensky, porozumíme snáze, 
kterak mohly vznikati táborské šiky. Ale k úsudku bezpečnému bude 
třeba dokladů hojnějších. 

V názoru středověkém slušela se služba vojenská jen svobod- 
nému, nesvobodného sociálně povznášela. Souhrn mých výkladů svoboda čes- 
nasvědčuje závěru, že v 14. — 15. stol. těšil se český sedlák zakoupený K ZZ i L ÍyarÍ} 
téže asi míře samostatnosti a svobody jako měšťan měst poddán- době. 

ských. Že byl tedy osobně svoboden, třebas vázán člověčenstvím 
a třebas politicky v našem slova smyslu nesvoboden. A účast selskou 
v hnutí husitském vykládal bych jako důkaz poměrné zámožnosti 
i svobody českých sedláků, nikoliv jako doklad hospodářské a 
sociální uhnětenosti jejich. Ze i výklady o domnělém znevolnění 
českých sedláků ku konci 15. stol. zakládají se na omylu, t. j. na ne- 
správném výkladu pramenů, pověděl jsem již výše. Co na tom je 
pravdy, třeba formulovat zcela jinak. 

123 



DÍL DRUHY. KAP. PATA. 

Povaze selské ústavy a správy budeme rozuměti lépe, povíme-li, 
sedláci co nutno, o ústavě města Sobotky. Sobotečtí byli poddanými páně 

jako jiní. V platech a robotách původně mezi nimi a sousedy ves- 
nickými rozdílu nebylo, leč že měšťané platili také roční úrok ze 
svých domů (tedy ne pouze z půdy, kterou vzdělávali), zvaný 
šosem. Pokud jde o míru svobody osobní, nebylo, zdá se, rovněž 
rozdílu mezi nimi a vesnickými poddanými. Řekli jsme, že i tito 
byli dříve svobodni. Rozdíl byl především v hospodářském určení 
městečka. Obyvatelé jeho měli pěstovati řemesla a handle. K tomu 
konci nadáni byli od počátku právem týdenních trhů. Mnohá měs- 
tečka podobná byla přes to převahou osadami zemědělskými. So- 
botce však bylo v době jejího založení přiměřeno málo půdy; měš- 
ťané mohli tedy jen poměrně nevelikou měrou věnovati se polaření. 
Ostatní rozdíly mezi poddanským městem a vsí vyvinuly se 
vývoj teprv během doby. A to jednak tím, že měšťané zůstali ušetřeni 

mrKÝrn OBOm on °h° obmezení původní poddanské svobody, jež tak citelně stihlo 
sedláky. Sirotci jejich nesloužili tedy v panském dvoře, děti jejich 
nepotřebovaly svolení k sňatku nebo k řemeslu. Měšťané zůstali 
také prosti pozdějších těžkých robot naturálních. Ostatek rozdíl 
mezi městem a vsí vzrůstal hlavně proto, že svobod městských 
přibývalo. A to z darování vrchnosti nebo prostřednictvím jejím 
z privilegií královských. Ve středověku jsou to vůbec privilegia, 
t. j. výminky z takřka přirozené nesvobody, jež zakládají zvláštní 
svobodu jednotlivců i celků. Tak Sobotečtí na př. za Jana z Šeln- 
berka ku konci 15. stol., jistě první na celém panství kosteckém, 
dosáhli úplné odúmrti. Na přímluvu téhož pána povýšil král měs- 
tečko jejich na město. To znamenalo, že si mohli vystavěti zdi 
s cimbuřími, s branami a příkopy kolem obce (užili toho pro ná- 
kladnost věci asi nemnoho) a že mohli míti výroční trhy. Tedy ne 
pouze týdenní. Dostali pro začátek dva takové jarmarky. Konečně 
to znamenalo, že mohou užívati erbu, tedy znaku svobody či spíše 
šlechtictví. S erbem a s věžemi s cimbuřím těžko se srovnávalo, aby 
Sobotečtí byli povinni robotami jako jiní poddaní. Proto týž laskavý 

124 



SELSKÁ V STAVA A SPRÁVA. 



pán z Šelnberka jim polovici robot (t. zv. ženných) slevil a za dru- 
hou polovici dovolil platit přiměřenou náhradu peněžitou. A vy- 
mohl jim ještě u krále právo vybírat mýto z každého vozu městem 
projíždějícího. Sám zřekl se příjmů z tržného, z prodeje piva a soli 
a sobotecké obci daroval lán lesa. Vrchnost následující zřekla se ve 
prospěch obce dávek z vaření piva a dávek z vína (možná že domácí 
výroby). Král Rudolf II. přidal třetí jarmark, rozmnožil mýtní 
pravomocnost, polepšil erb a dovolil pečetiti voskem červeným. To 
znamenalo zase zlepšení společenské kvality. Zelená barva, kterou 
dosud pečetili, byla sprostší. 

Lobkovicové Krištof a Oldřich Felix šli v milostech nejdále: 
prvý dal Soboteckým právo vařiti svobodně pivo pšeničné, druhý 
pivo ječné. Dosud vařili Sobotečtí pivo jen jaksi jako podsudní 
vrchnosti. Nyní měl jim připadnouti zisk všechen. Ale Oldřich 
Felix dal svobodu na piva ječná jen katolickým sousedům. Neka- 
tolickým nezbylo patrně než spokojit se pivy pšeničnými. Oldřich 
Felix stanovil také, že poddaní nesmějí prodávati obilí po vsích for- 
manům, že musí přivézti je na sobotecký trh a Soboteckým že má 
příslušeti výhradně obchod obilím na panství. Ten monopol obil- 
ního prodeje nebylo však možná provést úplně. Již následující 
vrchnost praví výslovně, že poddaný může dráže, než v Sobotce, 
prodávati obilí všude. Nová vrchnost tato — byla to paní Polyxena 
z Lobkovic, první dáma království — kladla již zisk rozumně za- 
vedeného hospodářství nad nesobeckou péči starých vrchností 
o rozvoj městské obce poddanské. Svobodné pivovarství sobotecké 
bylo zlou konkurencí pivovaru zámeckému. Když před lety kostečtí 
páni koupili statek Hornobousovský, zrušili nejdřív tamní pivovar. 
Paní Polyxena dovedla vskutku (r. 1629) zbaviti se nebezpečné sou- 
těže městské. Smluvila se s obcí, že vzdá se dobrovolně varem piva. 
Za to dostala Sobotka právo vařit pálenku, dostala sklad a obchod 
solní a úplnou slevu posudného z vína. Sobotečtí si vymírali, že 
vzdávají se várek piva jen v zájmu vrchnosti lobkovické. Kdyby 
panství ujal pán rodu jiného, má jim ihned várky piva bílého (pše- 



MILOSTI 

DANÉ PÁNY 

Z LOBKOVIC. 



MONOPOL 
OBILNÍHO 
OBCHODU. 



125 



DlL DRUHÝ. KAP. PATA. 

ničného) propustiti. Dokud nepropustí, nemají a nebudou povinni 
slibovati mu poddanost a člověčenství. Ovšem že nová vrchnost 
Černínská dovedla i v této příčině obhájiti stav paní Polyxenou 
zavedený. 

Tak vidíme, jak rostly svobody městské až do té doby, jež 

mez rozvoje, přinesla hospodářskou zkázu celé zemi. A zároveň do té doby, od 
níž počínaje vrchnosti myslily víc na zmenšení než rozmnožení 
výsad poddanských. Městu sic potom nevzato nic více (leč že hrabě 
Heřman Černín sjednal s ním za slevení starých dluhů, aby se 
vzdalo práva šenkovati víno beze všeho platu vrchnosti), ale také 
nic nepřidáno. Co obec byla dosáhla dříve, stačilo, aby v zlých 
letech potomních s nouzí živořila. Hlavní důchod byl z obecního 
dvora, jejž obec zřídila si ze tří menších statků na počátku 17. stol. 
Dvůr nesl zhruba desetkrát tolik, co obchod solní. Tomuto ostatek 
učinila správa státní konec r. 1829. 

I ve zřízení obecním nebylo původně, tuším, mezi obcí ves- 

obecnízří- nickou a maloměstskou podstatného rozdílu. I v Sobotce byla dě- 
dičná výsadní rychta, jako ve vsích, a rychtář byl hlavním činitelem 
správy městské. Gruntovní vrchnost později tuto rychtu, nadanou 
podle všeho velkými svobodami, vykoupila. Ale od té doby, kdy 
zřízení městské můžeme sledovati z přímého názoru, od doby, kdy již 
Sobotka byla městem, postihujeme v ní. tutéž správu, jako v jiných 
poddanských městech v království. Autonomie města v té době byla 
bohatěji opatřena než autonomie vsi. Úřad sobotecký skládal se 
z 1 1 radních osob čili konšelů, z nichž prvý slul primasem. Nebyl to 
však náš purkmistr. Tenkrát střídali se konšelé v úřadu purkmistra 
každý měsíc, prvý a poslední měsíc byl purkmistrem primas. K radě 
patřil v době pobělohorské a to jako nejpřednější radní osoba ,,hra- 
běcí rychtář". Byl zástupcem vrchnosti vůči městské radě a účastnil 
se jako kontrolní orgán všech jednání a soudů konšelských. Tak byla 
vlastně městská rada dvanáctičlenná. Vedle konšelů byli dva rych- 
tářové, starší a mladší, zavázaní poslušností hraběcímu rychtáři a 
konšelům. Byli exekutivním orgánem soudní a policejní správy. 

126 



SELSKÁ ÚSTAVA A SPRÁVA, 



Zvláštní místo zaujímalo čtyři až šest obecních starších. Jim byla 
uložena kontrola obecního hospodářství, měr, váh a komínů. Vše- 
chny tyto osoby byly, obyčejně v prosinci nebo v lednu, od vrchnosti 
na návrh hejtmanův k úřadům svým jmenovány. Tomu se říkalo 
„obnovení rady". Obec tedy volebního práva neměla, ale činila 
návrh na jmenování. Za to kompetence rady sobotecké byla daleko 
rozsáhlejší než dnes. Lze říci i o poddanském městečku českém, že 
až do doby tereziánské se samostatností správní a soudní rovnalo 
malé republice. Soud konšelský měl právo hrdelní; ale rozsudky 
o hrdlo podléhaly schválení apelačního soudu. 

Radě sobotecké na rozdíl od obcí vesnických příslušelo právo 
vésti gruntovní a sirotčí knihy městské a ovšem i rozvrhovati a vy- 
bírati kontribuci i obecní dávky. Obecní počty musily (jistě však 
nikoliv v době dřívější) býti schváleny hejtmanem kosteckým. Hra- 
běcí rychtář v Sobotce měl pravidlem vedle své povinnosti šenk 
vína a piva; i rychtáři ve vsích zhusta bývali šenkýři. Dolní Bousov 
měl zřízení asi stejné, ale tuším, že s kompetencí podobnou spíše 
obci vesnické. Nebyl městem „privilegovaným" jako Sobotka, nýbrž 
městečkem ,,robotním". Teprv r. 1600 dostal výslovné listinné 
oprávnění na městský znak do pečeti, r. 1560 na trh týhodní a dva 
jarmarky. Marie Terezie r. 1754 přidala jarmark třetí a přeložila 
trhy týdenní na čtvrtek. O bojích městečka o postavení takové, jak 
měla Sobotka, zmíníme se na vhodném místě později. Co jsem vy- 
ložil o ústavě městské, týká se ovšem doby předtereziánské. Druhá 
polovice 18. stol., zejména za Josefa II., sáhla také rušivě na starou 
ústavu městskou a proměnila ji k nepoznám. 



ROBOTNÍ 

MĚSTEČKO 

BOUSOV 

DOLNÍ. 



Organisaci rychet na panství znám z doby od r. 1638 do r. 1849. 
Město Sobotka do rozdělení v rychty pojato nebylo. Proto také se 
rozeznávali „sousedé podrychetní" od sousedů soboteckých, nebo 
podrychetní „poddaní" od měšťanů. Nezřídka se stávalo, že supli- 
kaci k pánu, o tutéž věc usilující, podávali podrychetní zvlášť a 
zvlášť Sobotečtí. Byla-li suplika společná, podpisovalo se veškeren- 



SOUSEDÉ 
POD- 
RYCHETNÍ. 



i2y 



DlL DRUHY. KAP. PATA. 



HRANICE RY- 
CHET V DOBĚ 
ČERNÍNSKÉ. 



V DOBĚ NETO- 
LICKÝCH. 



stvo poddaných: „všichni spolusousedé a obyvatelé z panství Kos- 
teckého". Od doby Netolických, kdy také městečko Dolní Bousov 
vyplatilo se z hlavních robot naturálních, stálo i toto mimo rychty, 
nemajíc však té svobody jako Sobotka. 

Rycht bylo v době Černínské šest : Předměstská, Vesecká, Mark- 
vartská, Zelenská, Doleňátská (Dolnobousovská) a Hořeňátská 
(Hornobousovská). K prvé náležely vsi okolo Sobotky: Předměstí, 
Březno, Cálovice, Lhota Staňkova, Lavice, Spisová, Osek a Kda- 
nice. K rychtě Vesecké, daleko největší, slušely všechny vsi ležící 
odtud k severu, v tom i Stéblovice a Střehom, dále ojedinělé grunty 
kostecké v cizích panstvích roztroušené. K rychtě Markvartské 
patřily vsi zálesní až na Spařence, Zelenskou Lhotu a Skuřinu. Obě 
posledně jmenované vesnice náležely již k rychtě Zelenské, k níž 
slušel zároveň t. zv. osenický díl Kostečka, vyjímaje Veselici a Ba- 
čálky. Veselice a Bačálky patřily do rychty Dolnobousovské. Rychta 
tato objímala kromě Dol. Bousova a Lhoty Zahumenní ještě Spa- 
řence a Vyšší Pole. Trní, Rohatsko, Vosťovice, Hoření Bousov, 
Přepere a Obruby tvořily rychtu Hořeňátskou, nejmenší ze všech. 
Na přiložené mapce (u str. 8) je rozdělení v rychty za doby Černín- 
ské zhruba naznačeno. 

Když svob. pán Netolický odprodal díl osenický a přikoupil 
Roven, bylo toto rozdělení (kol r. 1744) pozměněno. Rychta Do- 
leňátská zmizela. Ne-li hned kol r. 1744, tedy jistě o několik let 
později. Dolní Bousov postaven byl mimo rychty a ostatní obce při- 
děleny k rychtám sousedním. Lhota Zahumenní byla připojena 
k zbytkům rychty Zelenské, zvané odtud Vyšopolskou (skládala se 
tedy ze vsí Lhoty Zel., Skuřiny, Lhoty Zahumenní, Vyššího Pole 
a 4 chalup v Řitonicích). Trní bylo připojeno k rychtě Předměstské, 
Střehom k Hor. Bousovu. V obvodu rychty Markvartické vznikla 
nová rychta Příchvojská. K ní vedle Příchvojí, Zajekur a nové vsi 
Netolic přidělena i Lavice. Ostatek rychty Markvartické slul také 
rychtou Rakovskou a připojeny byly k němu i Spařence. Z velké 
rychty Vesecké vyloučeny Nepřívěc a Stéblovice jako nová rychta 



128 




X 



CG 



SELSKÁ V STAVA A SPRÁVA. 

Nepřívěcká a Malá Lhota a Malechovice jako součást rychty 
Roveňské. Ale toto umenšení rychty Vesecké trvalo jen nedlouho, 
do odloučení Rovně. Potom nabyla tato rychta starých hranic 
svých (až na Střehom). Slula však již nikoliv Veseckou, nýbrž 
Kostečkou. 



129 



KAPITOLA VI. 
PLATY A DÁVKY. 

DRUHY PLATŮ A DÁVEK. — NEROVNOMĚRNĚ ROZDĚLENI 
JEJICH. — PŘÍČINY TOHO. — VÝPOČET BŘEMEN TKVÍCÍCH NA VSI 
A LÁNU. — PŘÍKLAD Z OSEKÁ. — NEVELIKOST BŘEMEN SELSKÝCH. — 
PROBLÉM, O NĚJŽ JDE. — POKLES HODNOTY PENĚZ ZA TŘI STA LET. — 
PATNÁCT SET KORUN ČS.ATŘI STA KORUN Z LÁNU.— CHUDNUTÍ ŠLECHTY 
ČESKÉ DO XVI. STOLETÍ A HOSPODÁŘSKÉ DŮSLEDKY JEHO. — ÚPLNĚ 
ZNEHODNOCENÍ PODDANSKÉHO OUROKU. — DODATEK O DESÁTKU 
CÍRKEVNÍM. 

VŠICHNI poddaní byli povinni vrchnosti dávkami. A to jednak 
peněžitými, jednak naturálními. Peněžité dávky záležely 
z ročního „ouroku", placeného ve dvou lhůtách: na jaře o sv. Jiří 
a na podzim o sv. Havle. Naturální byly dávky ovsa, zvané „osep- 
ním ovsem", dávky slepic, vajec a kuřat. „Ourok" není nic jiného 
než roční činže neboli plat dědičného nájmu z usedlosti, náležitý 
vrchnímu vlastníku gruntu. Platili jej všichni poddám bez výjimky. 
Ourok byl v zásadě nezměnitelný. Byl-li grunt koupí nebo od- 
prodejem zvětšen nebo zmenšen, přibylo nebo ubylo úroku v po- 
měru k nastalým posunům půdy, ale úhrn jeho z celé vsi zůstával 
týž. Výše jeho byla nestejná; v některých vsích platilo se z lánu 
více, v jiných méně. Rozdíly byly někdy značné, také ovšem proto, 
že lány byly rozličné velikosti. Ještě větší rozdíly byly v dávkách 
naturálních. Hospodářsky nejvydatnější daň naturální záležela 
osepní oves. v osepním ovsu. Ale vsi Stéblovice, Malechovice, Meziluží, Dobšice, 
Dobšín, Lavice, Kdanice, Trní, Vyšší Pole, Obruby, Mrkvojedy, 
Rakov, Leština, Příchvojí, Zajekury, všechny vsi dílu osenického 
a Markvartice (až na dva grunty) žádným ovsem povinny nebyly. 
Oves se odváděl po korci „osepním", o osminu větším korce praž- 

I 3° 



PLATY A DÁVKY. 

ského a k tomu ještě vrchovatém. V urbáři z r. 1738 převedena je 
ta míra na pražský korec sháněný; proto jeví se proti dřívějšku skoro 
o čtvrtinu větší. Nasypaný vršek počítán byl totiž nestejně: v ně- 
které vsi za desetinu korce, jinde za sedminu až osminu. Průměrem 
asi za devítinu. Dávkami slepic byly stiženy všechny vesnice vyjí- 
maje Stéblovice a Malechovice. Vejce odváděli jen v Sobotce, Do- 
lením a Hořením Bousově, Lhotě Záhumenní, Rohatsku, Trní, ve 
Lhotě Zelenské a Hrubé Bystřici. Kuřat odvádělo se na celém do- 
miniu jen 24, v tom 7 v Skuřině a 5 v Rakově. 



Čtenáři namane se jistě otázka, odkud tyto veliké rozdíly v za- 
tížení jednotlivých vsí dávkami? Čekali bychom zajisté, že povin- 
nosti poddaných byly v osadách téhož panství stejnoměrně roz- 
děleny. Takový je názor moderního člověka, jenž vychován byl 
v úctě k požadavku: rovnost v právech a rovnost v povinnostech. 
Ale středověk tohoto principu neznal. Či lépe řečeno: jemu byla 
závažnější zásadou úcta k starému obyčeji, starému právu. Po- 
něvadž rozdíly v selských dávkách ve vesnicích kosteckých byly 
ospravedlněny staletým trváním, neměli současníci za to, že by 
se někomu dala křivda. Tak, jak to bylo, bylo to po právu. A roz- 
díly byly tak veliké proto, že vsi, v 17. stol. k dominiu kosteckému 
náležející, patřily původně vrchnostem několika. Někde třeba jediná 
ves dvěma i třem pánům. V době, když vsi byly zakládány na půdě 
z lesa vyklučené nebo nově rozměřovány na činžové vsi lánové, 
stanovil si každý jednotlivý gruntovní pán platy a dávky svých 
poddaných svým způsobem — a tak to mělo zůstati podle pojímání 
středověkého na věčné časy. Proto, když později za Hazenburků 
nebo za Lobkoviců skoupila vrchnost kostečka malá vladycká do- 
minia a spojila s panstvím, nenapadlo jí, aby upravovala jakýmkoli 
způsobem nestejné dávky nově získaných poddaných: jak kdo platil 
od století, tak měl platiti budoucně. 

Pozorování toto může býti cennou pomůckou methodickou. 
Poněvadž lze předpokládati, že vsi touže vrchností v téže krajině 



NEROVNO- 
MĚRNÉ 
ZATÍŽENÍ 
PODDANÝCH. 



STŘEDOVĚKÁ 
NEHYBNOST. 



131 



DlL DRUHY. KAP. SESTA. 



POMŮCKOU 
METHODIC- 
KOU. 



VÝPOČTY 

SELSKÝCH 

BŘEMEN. 



ROBOTY 
SPECIÁLNÍ. 



současně založené byly vysazeny se stejnými poměrně povinnostmi, 
možno z nápadných rozdílů v dávkách usuzovati zpět na rozličnost 
vrchnosti gruntovní. Tvrdím na př. na základě této úvahy, že vsi 
kostecké, jež neodváděly žádného osepního ovsa, ke Kosti původně 
nepatřily. Ukázalo by se vskutku, že zprávy historické pravdivosti 
tohoto tvrzení nasvědčují. Nebo tvrdím: vsi s určitými stejnými dáv- 
kami jako Dolní a Horní Bousov, Lhota Záhumenní, snad i Trní 
byly založeny touže vrchností. 

Oprávněnost této methody a její schopnost vésti badatele na 
cestu nových poznání jest, tuším, nesporná. Ale srovnávací materiál 
třeba připraviti pečlivě. Hlavním úkolem bude zajisté stanoviti 
spolehlivě míru zatížených gruntů selských dávkami vrchnosten- 
skými. Při tom však třeba v počet bráti všechno, i ourok v penězích, 
i jiné dávky, i roboty. Neboť platilo-li se na př. ve Vesci z Ježkova 
lánu č. 3 ouroku peněžitého 6 zl. 3 kr. 2 den. a vedle toho 12% korců 
ovsa (kromě 7% slepic), je jasno, že ta dávka ovsa (při ceně řekněme 
35 kr., t. j. 35 Kč za korec) vydala 7 zl. 17 kr. Tedy více než ourok 
peněžitý. Bude proto třeba, abychom všude převedli dávky natu- 
rální na cenu peněžitou. Užijeme k tomu původní pomůcky, která 
celkem dobře znázorňuje hodnotu dávek v 2. polovici 17. stol., t. j. 
úředního odhadu panství kosteckého z r. 1738. Tam se počítá korec 
ovsa za 30 kr. (t. j. našich 30 Kč), slepice za 10 kr. (10 Kč), kopa 
vajec za 20 kr. (20 Kč), kuře za 5 kr. Převod hodnotí tu, mimo- 
chodem řečeno, cenu slepic, vajec a kuřat a zejména cenu ovsa 
nízko : 30 kr. za korec platilo se v laciných letech v druhé polovici 
17. stol. Ale právě pro tu dobu chci hodnotu dávek poddanských 
vyšetřiti : proto nám přijde odhad z r. 1 738 vhod. 

K platům peněžitým a dávkám naturálním musíme však při- 
počísti ještě část robot. O zatížení poddanských gruntů robotou bu- 
deme mluviti zvláště. Není prozatím mým úmyslem vzíti do úhrnu 
poddanských dávek robotu obyčejnou. Zde mám na mysli některé 
roboty speciální, kterých poddaní kostečtí již dávno nevykonávali 
in nátura, nýbrž za které platili náhradu v penězích. Je to robota 



132 



PLATY A DÁVKY. 

ženná, záležející v několika dnech do roka z každého gruntu. Byla 
jí povinna obojí města i všechny vesnice až na Malechovice, Trní, 
Příchvojí, Zajekury, Osenice a Bystřici. Dále robota shonná. Byla 
to podle domnění 18. stol. povinnost stavěti honce k lovům, ale 
v urbářích z doby předhusitské znamená to robotu ženní. Bylo jí 
stiženo jen šest vesnic. Náhrada za ni dosahovala poměrně značné 
výše v Lavicích, Příchvojí (se Zajekurami), Leštině, Rakově a Spa- 
řencích; v Příchvojí na př. po 34 gr. míš. (skoro 40 Kč) z většího 
gruntu. Konečně sem náleží robota t. zv. padesátní nebo padesáti- 
denní, která podivným způsobem tkvěla jen na čtyřech gruntech ve 
Vesci a třech v Libošovicích. Byla vyplácena draho, po 3 zl. 2 kr. 
(182 Kč) z usedlosti. Konečně platily všechny vsi rychty vesecké 
a předměstské ,,za ponůcky", 15 kr. až 4 zl. (15 Kč až 240 Kč) za 
ves. Vše to dohromady s ourokem a dávkami naturálními předsta- 
vuje — kromě robot obyčejných — souhrn toho, čím poddaní byli 
povinni své dědičné vrchnosti. 

Sečteme-li všechny tyto dávky po vsích a vypočítáme-li si všude 
kvótu připadající najeden lán, budeme teprve s to, abychom o po- 
měru, v jakém jednotlivé vsi byly platy vrchnostenskými zatíženy, podíl vsí 
nabyli poučení spolehlivého. Všimněme si nejprve, kolik na jed- v dávkách 
notlivé osady připadlo v celku. Město Sobotka ovšem odvádělo na 
zámek nejvíce (188 zl. 21 kr., čili 11.300 Kč). Pak přijde na řadu 
Bousov Dolení (128 zl.; vynechávám v dalším krejcary) — na 
třetím místě nejsou však Markvartice, jak bychom podle počtu 
lánů jejich očekávali, nýbrž Osek (1 13 zl. = 6780 Kč). To byla tedy 
nejvýnosnější ves kostečka. Platila vlastně o něco více, neboť v součtu 
jeden čtvrtlán chybí. Teprv pak přijdou Markvartice (94), pak 
Březno (89), pak Vesec (89). Tedy Vesec se svými 5% lány je na 
šestém místě! Pořad další je takový: Nepřívěc (87), Spisová (86), 
Předměstí (81), Libošovice (79), Přepere (73), Lhota Zelenská (73), 
Příchvojí (72), Lhota Rytířova (71), Skuřina (67), Bačálka (60). 
Atd. Kdyby čtenář s touto posloupností srovnal pořad vsí podle 
počtu lánů jejich, výše uvedený, pozoroval by teprv, jak velký ne- 

'33 



DÍL DRUHY. KAP. SESTA. 

poměr byl mezi velikostí vsí a platebními povinnostmi jejich. Hrubá 
Bystřice se svými velkými sedláky platila všeho všudy jen 53 zl. 
(318 Kč). Méně než malé Cálovice (skoro 55 zl.). Cálovice neměly 
ani 4 lány. 

Rozpočteno na lán jeví se to takto: ve Střehomi připadá na 
lán 22 zl. 50 kr. (1370 Kč), v Dobšíně 22 zl. 40 kr. — to jsou, ne- 
podíl vypoč- hledí me-li k situacím zcela mimořádným (jaká je na př. v Podkosti), 
jeden lán. maxima; 4 zl. 14 kr. (254 Kč) v Trní a 4 zl. 42 kr. v Osenicích jsou 
minima. Více než pětkrát tolik byl tedy zatížen chalupník v Dob- 
šíně než bohatý sedlák v Trní. Ve Spařencích dostalo se na lán 
18% zl. — a P a k dostáváme se ke skupině, jejíž jednotný ráz vzbudí 
v nás ihned domněnku, že tu jde o osady jednou a touže vrchností 
vysazené. Je to kmen původních starých vsí kosteckých, organiso- 
vaných pravděpodobně ještě dřív, než byl založen hrad Kost. Jsou 
to vsi Březno, Předměstí, Lhota Staňkova, Spisová, Osek, Vošťovice, 
Vesec, Nepřívěc a Cálovice — ve všech těchto osadách připadá 
vrchnostenských dávek na lán 16 zl. 4 kr. až 14 zl. 28 kr. Vesec 
ovšem, kdybychom vyloučili roboty padesátní, jež snad jsou původu 
pozdějšího, vypadl by trochu z šiku. Zbylo by v něm 13 zl. 36 kr. 
na lán. Následuje skupina s 10 zl. 48 kr. až 1 1 zl. 24 kr. z lánu: v ní 
jsou Libošovice (kdybychom zde spolu počítali robotu padesátní, 
vzrostou Libošovice na 12 zl. 44 kr.), Lhota Rytířova a Malá Lhota. 
Zcela blízko této sazbě jsou Stéblovice (10 zl. 27). Pak následují 
Skuřina (10 zl., t. j. 600 Kč), Lhota Zelenská (8 zl. 52 kr. z lánu), 
Leština (8 zl. 4 kr.) a Dobšice (7 zl. 42 kr.). Mezi nimi mimo dvě 
prve jmenované pro vzdálenost místní sotva bylo souvislosti. Sazbu 
6^2 až 7% zl. ma skupina bousovská: Bousov Dolní (7 zl. 36 kr.), 
Rohatsko (7,28), Bousov Horní (6,52), Přepere (6,36) a skupina 
vsí zálesních: Rakov (7,36), Markvartice (6,32), Mrkvojedy (6,40), 
Příchvojí (6,37) a Zajakury. Tolikéž co Rakov, platí Lavice (7 zl. 
35 kr.). Také vzdálené Meziluží má dávky podobné (6 zl. 56 kr.). 
Výborně stáli si sedláci ve velkých vsích Rokyťanech a Bystřici: 
zde se platilo z lánu jen 5 zl. 38 kr. až 5 zl. 57 kr., tedy asi třetina 

'34 



PLATY A DÁVKY, 



ZISK 
NAVRŽENÉ 
METHODY. 



toho, čím byly povinny vlastní vsi kostecké. Pak teprv přijde Trní ves nejméně 
se svým minimálním platem 4 zl. 14 kr. z lánu. 

Pravdu je někdy snáze nalézti než jí užiti: vedlo by nás zajisté 
daleko, kdybychom methodu naznačenou provedli do důsledků. 
Bylo by totiž třeba revidovati shody, jevící se ve stejné výši celkových 
povinností, mluvou číslic v urbářích, tedy porovnati v každé skupině 
druh i výši speciálních dávek, tázati se, zda předpokladu o jednot- 
ném vysazení určité skupiny neodporují. Připomínám jen, že by- 
chom se na př. u skupiny starých vsí kosteckých dohledali jen po- 
tvrzení dohadů výše vyložených. Potřebno by bylo přihlížet při tom 
zároveň k velikosti a bonitě lánů. Našli bychom, že vsi Lavice, 
Rakov, Příchvojí, Zajekury (tato víska beztoho původně tvořila část 
vsi Příchvojí) a snad i Leština vyšly z rukou téhož zakladatele, že 
podobně spolu souvisí oba Bousovy, Lhota Záhumenní, Rohatsko, 
snad i Trní, že týž typ představují Markvartice a Mrkvojedy. Ale 
velký rozdíl mezi velikostí lánu v Horním a Dolním Bousově pro- 
zradil by nám, že osady ty sotva vznikly současně. Pokusit se o vše to 
ponechávám badateli — vím, že se sotva přihlásí — jenž bude míti 
více pokdy, aby jemněji a podrobněji propátral agrární praehistorii 
Kostečka. Já chtěl jen upozorniti na methodu, kterou lze přiblížiti 
se k tomu cíli. 



KU PLATIL 
LÁN. 



Nerovnost, kterou jsme postihli v rozsahu selských dávek ve 
vsích kosteckých, souvisí především s faktem, že některé vsi povinny kolik ouro 
byly odváděti osepní oves, jiné nikoliv, že některé platily za roboty 
speciální, jiné nikoliv. Ale ani výše ouroku peněžitého nebyla daleko 
stejná v jednotlivých osadách. Peněžitý ourok z celého panství činil 
r. 1738 bez Sobotky 1238 zl. (7428 Kč); z lánu tedy 5 zl. 35 kr. 
V součtu ouroku je ovšem obsaženo i to, co platili podsedkové cha- 
lupy (a ty byly platy poměrně víc zatíženy než půda lánová) nebo 
obce; odečteme-li to, zbude nám dohadem průměr asi 5 zl. (300 Kč) 
na lán. To rovná se 4 kopám 17 grošům míšeňským čili 2 kopám 
8% gr. českým. Vskutku, studuj eme-li dávky ouroku v záznamech 



'35 



DlL DRUHY. KAP. ŠESTÁ. 



LAN ortů v 

V STŘEHOMI. 



VYSOKÝ 
OUROK NA 
KOSTEČKU. 



urbariálních, dojdeme poznání, že v skupině osecké (starých vsí 
kosteckých) platilo se z lánu průměrně 2 kopy 16 až 2 kopy 46 gr. 
čes. Podobně ve vsích zálesních: na př. v Markvarticích z půllánu 

1 kopa 1 gr. čes. až 1 kopa 20 gr. čes. V skupině bousovské byla stará 
základní sazba 1 % kopy gr. čes. (= 3 kopy mís. = 3 zl. 30 kr.), tedy 
nižší. Tutéž sazbu má ves Trní. Ve velkých vsích Bystřici a Roky- 
ťanech, jejichž malou poplatnost jsme vytýkali, byl ourok jen málo 
nižší než ve skupině osecké, ale ovšem vsi tyto neměly kromě ouroku, 
slepic a roboty ženní žádné jiné povinnosti. Ve vsi Malechovicích, 
kde nebylo pražádných dávek a robot speciálních, platilo se také 

2 kopy 5 gr. až 41 gr. z lánu. Za to v Stéblovicích (kde vedle 
platu byla jen malá robota ženní) byl průměrný ourok z lánu vy- 
soký: 3 kopy 45 gr. čes. ! Tolik neplatil ani lán Ortův ve Střehomi, 
který sic pro svou neobyčejnou velikost zasloužil, aby odváděl činži 
nadprůměrnou. Platil 3 kopy 27 grošů čes. 3 d. (= 8 zl. 5 kr., t. j. 
485 Kč). Vedle toho ovšem 12 strychů ovsa, 10 slepic a 1 1 dní ženné 
roboty. Dohromady asi za 1000 Kč. 

Plat 5 zl. čili původně 2 kopy 8 gr. čes. byl úrokem poměrně 
vysokým. Ve století 13. — 14., kdy se platy v nových vsích lánových 
stanovily, platí válo se nejčastěji po kopě gr. čes., čili jedné hřivně 
stříbra z lánu 60 — 72korcového. Sazba 1% kopy a ovšem ještě víc 
sazba dvou kop nebo nad to byla již vzácnější. Prohlížíme-li urbář 
kláštera Hradiště z doby předhusitské, jediný to pramen, který nás 
o starších poměrech agrárních v naší krajině poučuje, poznáme, 
že ve většině vsí (v tom i v Podolí u Turnova) platilo se z lánu po 
kopě i méně; po dvou kopách jen v několika málo vsích, na př. 
v blízkém Kosti Dnebohu a Mužském. Na Kostečku však jsou dvě 
hřivny stříbra (jež počátkem 14. stol. rovnaly se 2 kopám 8 grošům) 
sazbou průměrnou; ovšem že k nim ve většině vsí přistupovala ještě 
mimo drobnější povinnosti dávka osepního ovsa. Byly tedy vsi na 
Kostečku vysazeny za podmínek dosti tuhých. To platí ovšem nejvíc 
o vsích skupiny osecké, dávkami, ale i půdou hojně nadané; vsi 
s menšími lány jako Horní Bousov a Přepere nebo Rokyťany a 



136 




X 

u 

V- 1 

u 

> 

o 

H 

1/3 



PLATY A DÁVKY. 



Bystřice odváděly méně. Ale slyšeli jsme, že právě vsi s největšími 
lány (na př. Trní) platily nejméně. Snad byly založeny v málo 
cenné půdě, kterou teprv staletá práce kulturní učinila výnosnou. 
Příklady o podivně nestejné výši ouroku v rozličných osadách 
bylo by lze vůbec rozmnožiti. Ale ani v téže vsi, touže vrchností sazba úroku 

, ,, iV i v, .„. . v- v v v A ROZDĚLENÍ 

vysazené, nedovedl středověk upraviti sazbu cinze stejnoměrné. lánové. 

Možno sic pozorovati, že nestanovil jí libovolně. Dvě vůdčí zásady 
vedly jej pravidlem přece. První byla, aby činže (a i jiné dávky) 
byly přizpůsobeny rozdělení na lány a zlomky jejich, druhá pak, 
aby se při tom přihlíželo k většímu nebo menšímu rozsahu lánu 
a dílu jeho a snad i ke kvalitě jeho polí. Tak najdeme velmi málo 
případů, kde by v téže osadě na př. řada půllánů odváděla od po- 
čátku stejnou činži: jeden odvádí o několik grošů víc, druhý méně. 
Ale byly i vsi jako na př. Bousov Hoření, kde bez ohledu na plus nebo 
minus polí byly původně stanoveny jednotné dávky pro určitý díl 
lánu. Tedy pro všech 14 zmizelých půllánů zcela stejně po 46 gr. 
čes., 2 slepicích, 30 vejcích a jednom dni roboty. Menší i větší 
posuny půdy mezi grunty pozměnily během století tuto původní 
schematičnost, ale nikoliv tak, aby bedlivý pozorovatel ji mohl, 
třebas v pozdním urbáři, přehlédnouti. Pravidlem také bylo, že 
o sv. Jiří i o sv. Havle odvádělo se přesně po polovici ouroku. Ve 
většině vsí kosteckých, v tom zejména v osadách skupiny osecké, 
platí se o něco málo o sv. Jiří více. Myslím, že tu oboustrannou do- 
hodou byl (z příčiny neznámé) ourok zvýšen. 

Ale co najdeme případů, jež těmto vůdčím zásadám se vy- 
mykají a pro něž badatel marně hledá nějakého vysvětlení! Místo 
dlouhých výkladů předložím čtenáři obrazec dávek ve vsi Oseku, 
největší z kmenových vsí kosteckých. Zcela podobné byly poměry 
v ostatních osadách téže skupiny. Doprovodím jej ovšem údaji 
o lánové míře jednotlivých gruntů a o počtu korců polí a korců 
vůbec slušících k usedlosti (podle vyměření Hótzlova z r. asi 1 746) . 
Přidám i ve zvláštní rubrice data o tržní ceně oseckých statků podle 
gruntovních knih z let 1680 — 1755 a převedu souhrn dávek na naše 



HOJNOST 
VÝMINEK. 



18 



'37 



DÍL DRUHÝ. KAP. ŠESTÁ. 



OBRAZEC DÁ- 
VEK VE VSI 
OSEKU. 



VÝKLAD 
TABULKY. 



peníze. Převod ten platí pro 
druhou polovici 17. stol., ač 
jména držitelů gruntů vzata 
jsou z doby pozdější. Dávky 
ovsa uvádím podle míry 
pražské sháněné. Dávku ,,za 
ponůcky",jež ročně vynášela 
4 zl. 1 kr. 3 den. v celé vsi, 
rozvrhl jsem sám na jednot- 
livé grunty podle stupnice 
lánové. 

O tabulce vedle polo- 
žené bylo by možná napsati 
celou studii. Ale nelekej se, 
čtenáři — omezím se na nej- 
nutnější. Poukazuji přede- 
vším na nepoměr zdanění 
jednotlivých gruntů. Půllán 
č. 3 (od něhož ještě v 18. stol. 
oddělena osmina k č. 8), 
půllán skoro s 50 korci rolí a 
58 vší plochy platí o 1 % zl. 
méně než půllán č. 30 s 25 
korci polí a 56 k. všeho pří- 
slušenství! Čtvrtlán č. 1 s 35 
korci polí, jenž je vlastně 
dobrým půllánem, platí sko- 
ro o 1 zl. méně než čtvrtlán 
čís. 5, držící 30 k. polí. A jen 
o 43 kr. více než čtvrtlán 
č. 15 s 1 4% korci polí ! Osta- 
tek vidíme pravidlem, že 
souhrn dávek snaží se vy- 



a 
c 


O 


N 

00 
M 




m 

00 

M 


>N 

ca 

O O 
O O 
co co 

f- M 

fO tJh 


>N 
C3 

O O 

V~\ O 

On 1^ 

M M 


>N 

« 





O 
O 

O 

M 


C3 

s 

v-> 
vri ro 
>o ■^ , 
(S ro 


•ui •>! A 

mUTUg BU33 




NO 

N 


vn 

N 


O O 
ON •* 


00 m 


O O 


O 


v~> O 

NO ON Tf 

rori- tj- 


Rovná 

se 

zhruba 

Kč 




ON 




00 

On 


ON 
O 


On 

M 


1 


00 
ro 

00 


6 

u 

c 

H 

O 


•o 


(S 


1 


ro 


ro i «/^ 


1 


^1" 


C 


M 


On 


00 


ON 
^1- 


OO 


1 




"n 


r- 


00 


H 


O 


NO 


1 


ro 


Aipriuod| J2 


H 


NO 
H 




NO 


NO 


1 


ro 


iptuuaz 
íup * 


VO 


00 


^f 


NO 


NO 


1 


M 


oidajs 


m 


řo 


^O 


ro 


ro 


1 


NO 


°3 a 


oo 


t^ 


00 


'V 


NO 


NO 


1 


"rí 

M 


J3 co 

■§3 


•d 


(S 


ro 


1 


1 


(S 


1 


TT 


^c 


ON 







O 


ON 


1 


00 


"n 


N 


<S i >r> 


<s 


N 


1 


Tf 


. 

£ > 

m CB 


■d 


1 


ro 


N 


<s 


1 


1 


1 




O 


ro 

M 


CO 


w-t 


O 


1 





*N 


M 


M 


N 


M 


M 


1 


M 




H 


N | | 


^T 


^* 


M 


1 


^1- 


ON 




NO 


'Ť 


ON 

l-( 


1 


00 

ro 


"n 


M 


M 


ro 


M j , 


! 


(S 


•3 


u 



M 


U 

.O 




NO 


•* 

n 
ON 
ON 


3 


00 




ON 


"3 


05 

ro 




NO 


Í 


n 


OO 
H 


NO 


nu ?I 


-^ 


N 


►H 


m 


a 


»» 


H 


co 
co 

ů 

>N 

Q 


c 
^- 
ffl 

; ? 
1 d 

r 


C/3 


O 
u 

á 

í2 


C 

O 
u 

i 

c 




u 

a 

> 

> 


1 

a 

N 


a 


°l s JO 


13 




m 


H 

m 


rr 


ro 


NO 


r^ 



'3* 



PLATY A DÁVKY. 



ze 

M 
l/O 



IT\\ l/"> 



u 



ri i/*i »/"i VO 



>N 
■ 

O o 
o o 

moo 



rovnati skutečnému rozsahu statků, ale 
že přece brání provedení té zásady 
lánová stupnice, jež zůstává základem 
vyměření platů. Zdá se, že můžeme 
v úroku svatohavelském dobře rozez- 
nati schéma té sazby základní: je to 
2 zl. 20 kr. (140 Kč) (t. j. 1 kopa gr. 
čes.) z lánu za půl roku, tedy 2 kopy 
čes. za rok. Vskutku se platí již 1 kopa 
8 gr. (= 2 zl. 38 kr. 4 d.) o sv. Jiří 
a 1 kopa o sv. Havle. U dávek naturál- 
ních je to z lánu 12 dní ženné roboty, 
z půllánu 6, z čtvrtlánu 3; je to dále 
6 slepic z lánu, 3 z půllánu, 1 2 % korců 
ovsa z lánu a 6% z půllánu. Podle 
staré osepní míry to bylo 10 korců 
z lánu, 5 z půllánu. Tak tomu je ve 
všech vesnicích skupiny osecké a tak 
i ve Střehomi, takže i tato ves k sku- 
pině zmíněné náleží. Její neobyčejně 
vysoké dávky vysvětlují se patrně veli- 
kostí dvora Ortova, jenž zcela ne- 
právem byl veden v evidenci jako 
statek lánový. 

Dávky naturální přiléhají k 
stupnici lánové plněji a svádějí 
proto k myšlence, užiti jich ke kon- 
trole rozdělení lánového. Dní ženné 
roboty bylo ve vsi celkem 98: to 
by ukazovalo na 8V 6 lánu. Ovsa bylo 
102% korců. Dělíme-li to kvótou 
lánovou 12% korců, dospějeme zas 
k 8 a jedné šestině až pětině lánu. 



DÁVKY 

NATURÁLNÍ 

A ROZDĚLENÍ 

LÁNOVÉ. 



139 



DÍL DRUHY. KAP. SESTA. 



BŘEMENA. 



Slepic se odvádělo 47%, což by bylo 7 7 / 8 lánu — ve vsi je však vyká- 
záno jen yY 2 lánu. Ovšem bez jedné čtvrti, jejíž dávky nejsou udány. 
Zdá se tedy, že původní odhad vsi zněl asi na 8 lánů. Ale prostudu- 
jeme-li výměry dávek naturálních u jednotlivých gruntů s ohledem 
na jejich míru lánovou, najdeme, aspoň z části, vysvětlení rozdílu. 
Lán čís. 31 je na př. podle platu víc než lán. Má víc o dva dny 
roboty ženné, o y 2 slepice a o y 2 korce ovsa. Mohl by býti dobře 
označen za 9 /s lánu. Podobně je to jinde, ač ne vždy v poměru 
k velikosti gruntu. Nasel jsem také, srovnávaje urbář z r. 1648 
s urbářem z r. 1738, že dva osedlí proměnili si jeden úroční slepici 
v plat peněžitý, druhý 6 kr. platu v den ženné roboty. Tedy ani 
s takovýmito výpočty nelze bez veliké opatrnosti mnoho počíti. 
cena gruntů Důležitější je všimnouti si ceny usedlostí oseckých, jak ji udávají 
gruntovní knihy. Dohromady činí ve vsi okrouhle 4000 kop 
(280000 Kč). To znamená, že korec se prodával v té době, čítáme-li 
i budovy a inventář, po 5 kopách 9 gr. čili asi 360 Kč. Srovnáme-li 
cenu gruntů s úhrnem jejich závazků k vrchnosti — ovšem bez 
roboty — vidíme, že rovná se čtyřprocentnímu ročnímu výnosu 
tržní ceny. 

Tabulka nás poučuje, že vlastní činže peněžitá tvořila ve vsi 
již menší díl selských povinností. Souhrn všech dávek z půdy lánové 
(čtyry podsedkové chalupy, jež tou dobou byly v Oseku, jsou 
v tabulce vynechány) činí 1 13 zl. 42% kr. (6822 Kč) ; z toho však na 
roční ourok peněžitý připadá jen 40 zl. 50% kr., čili 35*92%. 
Ostatek čili 64% vydají dohromady dávky naturální a náhrada za 
drobnou robotu. Nejvíc tu připadá ovšem na oves: 44*97% — to 
tedy vlastně byla hlavní, nejdražší dávka ve vsích osecké skupiny. 
Oč byly na tom lépe vsi, které ovsa vůbec neodváděly ! Dávka slepic 
tvoří v souhrnu platů 6*96%, náhrada za dny ženní roboty 8'6i% 
a za ponůcky při dvoře semtinském 3*54%. 

Zcela jiný obraz poskytuje poměr dávek ve vsích, kde nebylo 
speciálních robot ani osepního ovsa. Na př. v Hrubé Bystřici. Tam 
činil peněžitý ourok 85% všech dávek. Ač ves byla o několik lánů 



POMĚR 
OUROKU 
A DÁVEK. 



I4O 



PLATY A DÁVKY. 

větší než Osek, byla celková summa ouroku vyšší pouze o 4% zl. 
Kdežto však ostatní dávky vydaly v Oseku dohromady 46%, tvořily 
v Hr. Bystřici jen přes 13%. 

Na celém panství to vypadalo (v 1. 1738 a 1648) takto: 



Poddaní odváděli na celém panství r. 1738 


Činí v peně- 
zích 

zl. | kr. 


v pro- 
centech 


ouroku peněžitého 1237 zl. 55 kr. 


1237 


55 


5698 


ovsa osep. praž. sháněných k. 1000 kor., 2 v. 


500 


15 


23-02 


ženné roboty I388y 2 dní 


138 


5i 


6-39 


slepic 1 160% kusů 


193 


27 


89 


kuřat 26 kusů 


2 


10 


009 


vajec 22 kop 43 


7 


34 


034 


za roboty shonní a padesátní 


52 


38 


}425 


za ponůcky 


39 


41 


Dohromady 


2172 


3i 




Připadá na lán (225 lánů, v tom 3 5 / 8 za podsedky) 


9 


40 




V našich penězích 


580 Kč 




R. 1648 se odvádělo 


Ubylo 
svedením 


Sobotka !<* 
odváděla 

| zl. 


ní 
ězích 

kr. 


ouroku peněžitého 


i373zl.8kr. 


135 zl. 13 kr. 


42 zl. 53 kr. 

z domúj 

80ZI.58 kr. činže 


123 


51 


ovsa osepního 


941*4 

(8367a kop velké 
míry) 


asi 40 k. 
praž. vrch. 


77 k., I čtv. 
praž. vrch. 


38 


37 


ženné roboty 


1475 dní 


86y 2 


67V2 dne 


4 


36 


slepic 


1258 kusů 


97% 


115VÍ 


19 


12 


kuřat 


3i 


5 


— 


— 


— 


vajec 


2 1 kop 53 


50 kusů 


6 kop 15 


2 


5 


za rob. shonní a padesát. 


53 zl. 37 kr. 


59 kr. 




za ponůcky 


39 zl. 40 kr. 












Dohromady 


188 


21 



DÁVKY 

PODDANSKÉ 

R. 1738 A 1648. 



I 4 I 



DlL DRUHÝ. KAP. SESTA. 



PRŮMĚR 
NA PANSTVÍ. 



Průměrný poměr na celém dominiu byl (jak z tabulky výše 
položené vysvitá) takový, že ourok peněžitý činil bezmála 57% 
všech dávek poddanských, osepní oves 23%, slepice a vejce něco 
přes 9% a náhrada za roboty speciální přes 10%. Z celého panství 
bez Sobotky platilo se všeho všudy dohromady 2172 zl. 31 kr. 
(= 130.351 Kč), se Sobotkou 2360 zl. 52 kr. čili 141.650 Kč. Na 
jeden lán připadalo 9 zl. 40 kr. čili 580 Kč. 



MÍRNOST 

DÁVEK 
PODDAN- 
SKÝCH. 



Na Kostečku tedy vydal souhrn selských povinností ke grun- 
tovní vrchnosti 580 Kč za každý lán. To byl ovšem průměr; 
v Oseku, jak jsme viděli, platilo se více, t. j. 910 Kč z lánu. Ale 
v Trní naproti tomu jen 254 Kč. ! Poněvadž měl lán průměrem 
74 korců polí a 20 korců ostatního příslušenství, vypočítáme si 
snadno, že poddaný odváděl v 17. století své dědičné vrchnosti, 
která byla vrchní vlastnicí jeho gruntu, jen as 6 Kč z každého korce. 
To bylo ovšem málo, ku podivu málo. Nikdo jistě, uvědomě si tento 
skutečný stav věci, neodváží se tvrditi, že poddaní byli od své vrch- 
nosti rozličnými platy a dávkami přetíženi nebo dokonce vykořisťo- 
váni. Spíše naopak: musíme si položiti otázku, kterak se stalo, že se 
mohla vrchnost tak nepatrným nájmem z půdy rustikální spokojiti? 
Sedlák, pravda, kromě dávek a platů byl ještě povinen robotou, 
která byla proň jistě velkým břemenem. Ale přes to je zjevno, že 
vrchnosti, které by chtěly býti živy jen z důchodu z půdy rustikální, 
poměr dávek by hospodářsky pouze živořily. V rozpočtu panstva kosteckého 
PANSTVÍ z r * ^38 na př. činí důchod z platů a dávek poddanských pouze 

17% všeho hrubého příjmu z dominia a 21% čistého příjmu. V bi- 
lancích z dob pozdějších bychom shledali, že ta kvóta klesla a 
klesala hloub a hlouběji, až na 10% pro dobu před rokem 1848. 
Čím to vy světliti — vždyť jsme slyšeli výše znovu a znovu, že 
v 13. a 14. stol. bylo zakládání vsí selských se zakoupenými sedláky 
výnosným podnikem spekulačním, jemuž věnovaly se o překot 
gruntovní vrchnosti? Zde jsme u jednoho z hlavních, a snad i u jed- 
noho z nejzajímavějších problémů našich dějin agrárních. Zodpo- 



142 



PLATY A DÁVKY. 



věděti danou otázku, vyložiti vývoj poměrů v té příčině, znamená 
porozuměti dokonaleji celému půltisíciletí selských dějin. A nejen 
selských, nýbrž i šlechtických v naší vlasti a spolu důležité stránce 
dějin hospodářských vůbec. Doufám, že po tomto (velmi důrazném) 
úvodu bude mne čtenář pozorněji sledovati. Věc se má tak. 

V 13. nebo 14. stol., když se vsi lánové na Sobotecku zakládaly, 
platil poddaný sedlák z gruntu svého zrovna tolik, kolik v 17 — 18. 
stol. — ale vskutku platil několikanásob více. Platil zrovna tolik, 
tedy na příklad průměrem z lánu 2 kopy 8 gr. čes., 10 velkých korců 
ovsa, 6 slepic atd. Ale v druhé polovici 17. stol. ty dvě kopy 8 gr. čes. 
(čili v měně zlatové 4 zl. 58 kr. 4 d.) měly kupní sílu 2o,8'6 Kč, 
kdežto ve 14. stol. znamenaly hodnotu při nejmenším pateronásob- 
nou. Srovnávám-li ceny práce, obilí a dobytka v 14. stol. s cenami 
v 17. stol., vidím na př., že v 14. stol. byla denní mzda nádenníka 
a dělníka o žních 3% až 4 den., ve století 17. však 4 až 7 kr., což je 
čtyrykráte až Šestkráte tolik. Při tom připomínám, že držím se pře- 
vodu 1 groš čes. = 7 denárům, z purkrabských účtů novohradských 
z roku 1390 jasně patrného a nikoliv výkladů Smolíkových v Praž- 
ských groších, podle nichž groš čes. v 14. stol. dělil se pouze na 
12 den. Jen ta denní mzda sekáčova, Smolíkem na 7 den. udaná, 
je myšlena patrně v těchto malých denárech, rovná se tedy asi 
3^4 d. Neboť existence dvojích denárů, větších, jichž šlo 7 na groš, 
a menších, zvaných později halíři (12 — 14 na groš), je nepochybná 
Korec ovsa byl v druhé polovici 14. stol. za dva až tři groše české 
Tedy za 4 — 6 pozdějších grošů míšen., čili za 4% až 7 krejcarů 
Střední ceny ovsa jsou v druhé polovici 17. stol. 30 — 45 kr., t. j 
šestkrát tolik. Pšenice stála ku konci 14. stol. 4 — 6 gr. Tedy 9V3 — 14 
kr. Geny pšenice po třech stech letech, v době velké láce, pohybují 
se mezi 70 — 90 krejcary. Tedy stouply o šestkráte. Kráva stála na 
sklonku 14. století 20 až 55 gr. (46% — 128 kr.). Po třech stech letech 
stojí 6 až 12 zl. Poměr je týž jako u cen pšenice. Poslu platí se 
v 14. stol. od míle 2 denáry české; v 17. stol. 4 kr. Zase šestkrát tolik. 
Příklady mohu rozmnožiti. 



PŘEDNÍ 

PROBLÉM 

DĚJIN 

AGRÁRNÍCH. 



ROZDÍL 

HODNOTY 

PENĚZ V 17. 

A 14. STOL. 



CENY ZBOŽÍ 
V 14. STOL. 



'43 



DÍL DRUHÝ. KAP. SESTA. 

Jak vidno, byl bych na základě těchto dat oprávněn předpo- 

zpráva kládati, že kupní síla jedné kopy arrošů českých v 14. stol. byla asi 

pramenů v „, ,' w, r v . 1 „ A1 i - •- *■!*:* j 

o nich . šestkrát vyssi nez v stol. 17. Ale spokoj ují se z opatrnosti převodem 

menším. Užil jsem sic všech dat pramenných, jež o cenách stol. 14. 
v Čechách poučují. Data ta stačí, počtem i povahou, aby na základě 
jich pokusil se badatel o srovnávání. Najdeš je hlavně v Tadrových 
Aktech konsistoře, Šustových Účtech Novohradských z r. 1 390, star- 
ších příspěvcích Truhlářových a Smolíkových v Archaeol. Památ- 
kách, něco i v urbářích z doby předhusitské. Srovnal jsem i ceny 
stol. 15. Ale třeba opatrnosti proto, že má data o cenách 17. stol. 
vzata jsou pouze z Kostečka. Ona ze 14. stol. pocházejí z krajin roz- 
ličných. Míry obilí v 17. stol. znám jistě, některé míry z 14. stol. 
(ač pravděpodobně rovnají se korci) jsou velikosti dosud neurčené. 
Připomínám však, že cena pšenice v 14. stol. výše stanovená udána 
je v pramenech v korcích. Kdybychom vyšli od cen z doby kol 
r. 1300, byl by převod 1 : 6 jistě plně oprávněn. Spokojuji se pře- 
vodem 1 : 5. T. j. pravím: kupní síla peněz klesla od druhé polovice 
14. stol. do druhé polovice 17. stol. na jednu pětinu původní hod- 
noty. Je to odhad přibližný, jenž nečiní nároku na platnost definitivní. 
Resultát bude, že kopa grošů českých, jejíž kupní sílu stanovím 
pro druhou polovici 17. stol. na 140 našich Kč, měla v druhé polo- 
odhad české vici 1 4. stol. hodnotu 700 Kč. Počátkem 14. stol. jistě více. Jeden 
v 2. pol. S r °š český rovnal se tedy tenkrát 1 1 *6 Kč, jeden denár český 1 '66 Kč. 

14. stol. Dodávám, že r. 171 7 hodnotila pražská mincovna kopu grošů 

Karla IV. na 12% zl., tedy 650 až 700 Kč, kopu grošů krále Jana 
na 15V5 zl. (800 až 850 Kč). 

Jak jsme poznali, připadlo na Kostečku peněžitého ouroku prů- 
měrně asi 5 zl. čili 2 kopy 8% gr. českých na lán. Peníz ten měl 
v 17. stol. hodnotu našich 300 Kč, ale v stol. 14. pětkrát tolik: to 
300 korun jest 1500 Kč! Řekneme-li, že lán měl okrouhle 96 korců, platil sed- 
v 14. stol. ^k z jednoho korce ve 14. stol. 15 Kč 60 hal., ale ve století 17. již 
jen 3 Kč 10 hal! Tak klesla cena peněz během tří set let, tak podivu- 
hodně zlepšilo se postavení poddaného sedláka a zhoršil důchod 

144 






(Pečeť) Josepii Ad. Schrótter 

p. t. Ambtmann 
(Pečeť) Johann g. W. Springer 



Václav Pažout, rychtář 

vrchní markvartský 

Jíří Mařan končel 

Mati-j Jiinaika, rychtář vrch 

vyšopolský 

Václav Linka konšel 

Jan Rejman, rychtář 

vrchní hořenačky 

Jiřík Stehelik (?) končel 

(příchvojský) 

Matěj Smetana, rychtář 

vrchní příchvojský 

Matěj Ždánckej 

končel hořenacký 

Jan Fišera, rychtář 



Jan Naymon končel 



[Peča držel č. i v Předměstí, Bartoň č. 28 v Oseku, Ort Č..15 v Nepři věci, Hortlík č. 1 v Nepřívéci, 
'ažout č. 37 (nebo 5) v Markvarticích, Mařan č. 8 v Mrkvojedech, Linka č. 16 v Lhotě Zelenské, Rejman č. 3 
' Vosfovicích, Stehlík asi č. 13 v Lavicích, Smetana č. 16 tamtéž, Ždánský Č. 13 ve Vobrubech, Dva poslední 
sou z panství roveňského.j 



Selské podpisy na smlouvě s vrchností z r. 1752. 







***»H> {LCletrV /Lý-rvta. VLon-[feV-. 







car JOav^oit yio+yr ^^yy. rjrY~y/£7 



/)Ž07% tj tr/fayfry^žtéf 




M*A- Á 



(%t^fa4tf6ot*.l£ 



PLATY A DÁVKY. 



vrchnosti ! Beze vší viny vrchnosti a beze všeho přičinění sedlákova ! 
Kdyby poddaný byl býval vrchnosti povinen jen peněžitým 
ourokem, klesly by závazky jeho k vrchnosti od stol. 17. vskutku na 
jednu pětinu neboli o 80%. On však byl povinen i dávkami natu- 
rálními, a tyto dávky to byly, jež to znehodnocení důchodů vrchno- 
stenských poněkud zdržovaly. Neboť jako cena peněz klesala, tak 
stoupala cena ovsa, slepic a j. Tak se stalo, že vsi, vysazené v 13. stol. 
jen s úrokem peněžitým a zcela nepatrnými dávkami osepního ovsa 
nebo slepic, snížily své závazky k vrchnosti do 17. stol. bezmála 
vskutku na jednu pětinu. Naproti tomu vsi s většími dávkami natu- 
rálními snížení tak velikého nedosáhly. Lán č. 7 v Oseku, jenž měl 
vedle ouroku odváděti 10 velkých korců ovsa, byl by platil v 14. stol. 
celkem 2055 Kč (v tom 291 Kč za oves), v 17. stol. platil jen 
837*6 Kč (v tom 300 Kč za oves). Tedy jen asi o 60% méně. Nemaje 
dávky ovsa byl by platil jen 537*6 Kč, t. j. o 73% méně. Nejhůře by 
byla na tom ves, která by vysazena byla v stol. 13. výhradně s dáv- 
kami obilí a žádným ourokem peněžitým. Nasel jsem vskutku tako- 
vou ves v urbáři kláštera hradištského z konce 14. stol. Jsou to Ne- 
myslovice u Bezna, ves o 20 lánech, již r. 1282 v majetku kláštera 
připomínaná a na 200 hřiven českých ceněná (patrně lán po 10 hřiv- 
nách, tedy asi 7000 — 7500 Kč). Tam platili sedláci z lánu mimo 
nějakou slepici a den ženné roboty po 10 korcích žita a 10 korcích 
pšenice. V 13. stol. měla dávka ta hodnotu — předpokládám-li cenu 
8 gr. za korec žita s korcem pšenice dohromady — 80 gr. českých 
čili 932 Kč z lánu. Ale v 2. pol. v 1 7. stol., když stálo žito 1 zl. (60 Kč) 
a pšenice 1 zl. 30 kr. (90 Kč), platili sedláci nemyslovičtí z lánu 
1500 Kč. A cena obilí ovšem stoupala dále, jak klesala cena peněz 
nebo i nad to: byly doby ve válce třicetileté, že stála pšenice 
přes 3 zl., žito skoro 3 zl. : v takových letech dosáhla platební 
povinnost poddaných až 3500 Kč z lánu ! Ovšem že Nemyslovičtí 
nepomyslili, k jakým koncům povede jimi zvolená úprava dávek 
vrchnosti. Zajímalo by mne zvěděti, vydrželi-li ty platy obilní 
v dobách pozdějších. 



60 KORUN 
V 17. STOL. 



VZESTUP 
DÁVEK 
NATURÁL- 
NÍCH. 



NEMYSLO- 
VICE 



19 



H5 



DÍL DRUHÝ, KAP. SESTA. 



Ale vraťme se ke Kostečku. Chceme-li poznati faktický rozdíl 
mezi zatížením nájemné selské půdy ve stol. 14. na rozdíl od stol. 17., 
bude nejlépe, přepočítáme-li tabulku na str. 141 na pravděpodobný 
stav ze 14. stol. 



SROVNÁNÍ 
DÁVEK V 17. A 
VE 14. STOL. 



ZA TŘI STA 
LET O 70% 
MÉNĚ. 



Poddaní by byli odváděli 
v 14. století 


v kopách a 
groších čes. 


znamená v našich 
penězích 


pro- 
cent 


ouroku v penězích 1238 zl. 


530 


38 


371.445 Kč 


83 


ovsa 1000 korců po 2% gr. č. 


41 


40 


29.160 Kč 


6-6 


roboty ženní 1388 dní po 

V-2 g r - Č- 


1 1 


34 


8.090 Kč 


i-8 


slepic 1 160 po 5 den. čes. 


13 


48 


9.660 Kč 


2'2 


kuřat 26 po 2 X 2 den. čes. 




9gr- 
2 den. 


1 10 Kč 


0-02 


vajec 22 kop 40 po 6 den. čes. 




20 gr. 
6 den. 


235 K č 


0-05 


za roboty a ponůcky 
(92 zl. 19 kr.) 


39 


34 


27.695 Kč 


6-3 


Dohromady 446.395 Kč 



V stol. 17. 


platili poddán 


L 




I30-350 


Kč 




V stol. 14. 


platili 






446.395 


Kč 




Povinnost 
let . . . 


i poddaných se 


zmenšily za 


tři sta 


316.045 


Kč čili c 


70% 










Najeden 


án připadlo ve 


stol. 14.. . . 




1-983 


5 Kč 




Najeden 


án připadlo v i 


7. stol. . . . 




580 


Kč 




Tedy měn 


ě 






I-403-5 


Kč,t.j. 


070% 









Tedy o 70% zmenšily se povinnosti selské k vrchnosti — a to 
nejen na Kostečku, ale v celé zemi — od 14. do 17. stol. Gruntovní 
páni chudli, chudli, nevědouce jak. Úbytek byl zajisté nenáhlý, vliv 
jeho nemohl býti sice nepozorován, ale mám za vyloučeno, aby kte- 
rékoliv době v 15. — 17. stol. bylo jasno, že tu jde o pokles příjmů, 
který nabude povahy katastrofální. Najdeme sice listiny, kde grun- 



146 



PLATY A DÁVKY. 



tovní vrchnost, zakládajíc ves lánovou s věčným platem činžovním, 
snaží se krýti proti zhoršení mince (chce na př. pro ten případ hřivnu 
čistého stříbra místo kopy grošů), ale ve skutečnosti patrně ani tako- 
véto výjimečné smlouvy neznamenaly nic. Mince se vskutku horšila, 
s počátku sotva pozorovatelně, ale později již rapidně. Z práce Smo- 
líkovy o pražských groších, r. 1894 vydané, vysvítá, že cena stříbra 
v pražském groši z poč. 14. stol. činila 30 kr. r. č., za Jana Lucem- 
burského 29 kr., za Karla IV. 22 kr., za Václava IV. a Jiřího z Po- 
děbrad 15 kr., za Vladislava 12 kr., za Ferdinanda I. 1 1 kr. Později 
již groše české podle Smolíka raženy nebyly, ale počítalo se na ně 
dále, jako do nedávná na zlaté a krejcary. Tedy jen hodnota mince 
klesla do polovice 16. stol. na třetinu; vedle toho třeba snad i počítati 
pro období hospodářského rozkvětu s klesáním kupní síly peněz, bez 
ohledu k jejich hodnotě kovové. R. 1539 stála na př. hřivna čistého 
stříbra mincovnu 4 kopy gr. českých, r. 1300 ani ne jednu kopu! 
Zdá se pak, jako by zištná politika mincovní našich králů, zhoršu- 
jících znenáhla minci, aby z ražení jejího plynul zisk komoře jejich, 
řídila se po výtce stoupáním a klesáním obecného blahobytu. Srov- 
nej na př. velký pokles o 50% v šťastné době Karla IV. a Václava IV. 
a rovnocennost groše Jiříkova s grošem Václavovým. Mezi těmito 
dvěma králi ležela hospodářská spousta válek husitských ! Vůči vše- 
mu tomu byli gruntovní páni bezbranní. Dočítáme se sic tu a tam 
v Starých Letopisech, jak zhoršení mince bylo příčinou rozporů 
mezi vrchností a sedláky v otázce, v jaké minci třeba platiti selský 
ourok. Ale nemůže býti žádné pochybnosti, že ourok řídil se vždy 
běžnou hodnotou českého groše a že s ním klesal v hodnotě své více 
a více. K tomu ovšem přistoupila tajemná úcta středověku před 
právním pořádkem jednou zavedeným, jakoby věčné trvání míti 
majícím. Neboť platy, jednou smluvené, nesměly býti zvýšeny. 



HODNOTA 

STŘÍBRA 

V ČESKÉM 

GROŠI. 



ZLEHČOVÁNÍ 
MINCE. 



Tak chápeme, proč v 13. a 14. stol. se tak rozmohla spekulace 
se zakládáním vsí lánových — 1000 až 2000 Kč z lánu, podle výše 
ouroku, a k tomu ještě nějaký důchod z toho, čemu se říkalo „pan- 



*47 



DÍL DRUHÝ. KAP. SESTA. 



VELKÉ 
DŮCHODY 
GRUNTOV- 
NÍCH PÁNŮ 
V 13. A 14. 
STOL. 



CHUDNUTI 

JEJICH 

POZDĚJI. 



PŘÍČINOU 
OBRATU. 



VÝHODNÉ 

POSTAVENÍ 

SEDLÁKŮ. 



ství", t. j. důchod z veřejnoprávní moci nad poddanými, především 
ze soudních pokut, dále příjem z odúmrtí, bylo vlastníku na př. pěti 
vsí 61ánových, založených na půdě lesní (která dřív nenesla skoro 
ničeho), příjmem znamenitým. Chápeme, proč šlechta i církevní 
preláti rušili tu a tam i dvory své, proměňujíce je v selské grunty. 
Šlechta mohla, zbavena hospodářských starostí, žijíc z renty, jíti za 
ideálem své doby: věnovati se povinnostem a ještě více radostem 
rytířského života, stavěti nákladné hrady a ze zpupnosti potírati se 
mečem a ohněm navzájem. A chápeme také, proč, když asi od 
1 6. stol. počaly se dávky poddaných nápadněji znehodnocovati, 
když důchod z lánů stavovskému životu již nestačil, vracela se šlechta 
k půdě, kterou by byla dříve nejraději všecku rozpronajala sedlá- 
kům, proč zřizovala dvory a rybníky, stavěla ovčíny, pivovary. Grun- 
tovní pán stával se zas statkářem, ekonomem: musil hospodařiti 
sám, chtěl-li se uživiti; selská renta ho již uživiti nemohla. A snahy 
té přibývalo, čím více selské dávky v hodnotě své klesaly. Velcí 
gruntovní páni to klesání ovšem vydrželi, ale malí ocitali se na mi- 
zině. Zeman 14. stol. mohl ještě býti živ z velké vsi nebo několika 
málo menších; od 16. stol. to již nebylo možné. Prodával tedy své 
vsi, své poddané velkým gruntovním pánům v sousedství. A se vzrů- 
stáním nových velkých dominií, přibýváním dvorů s vlastním pan- 
ským hospodářstvím bylo třeba, aby přibylo robotní práce selské. 
Jak jí dosíci? Právní stav stál v cestě pokusům o zavedení nových 
robot — ač přiznati musíme, že vrchnost vlastně měla právo na ná- 
hradu za těžké ztráty, jež utrpěla znehodnocením selské renty. Na 
to se však vrchnost neodvolávala — nevěděla zajisté, že by jí pod- 
daný měl platit místo původních 2 kop z lánu řekněme již 8 kop. 
Až přišla válka třicetiletá se svým přehodnocením všech hodnot 
(srv. co jsme o tom pověděli výše na str. 112) — cesta k nové úpravě 
robot byla již snadnější. 

A co sedlák? Snad nesl dost těžce své dávky potom, když skon- 
čilo se období toho neobyčejného hospodářského rozpjetí, jež při- 
nesla k nám kolonisace. Ale to mohlo trvati jen krátkou dobu — brzo 



148 



PLATY A DÁVKY. 

musily se projeviti důsledky stoupání cen půdy a plodin hospodář- 
ských a klesáni ceny peněz. Postavení sedláků musilo se odtud lepšiti 
pomalu, ale neodvratně. A ovšem ani pokusy vrchností zesíliti své 
„panství" nad poddanými, nemohly (ba ani nechtěly) býti tomu na 
překážku. Sedláci byli proti vrchnostem ve výhodě větší a větší, 
vedlo se jim lépe a lépe. Třebas že není třeba vývoj představiti si 
tak, jako by zlepšení to, to jest klesání ceny peněz, dalo se stejno- 
měrným tempem. Myslím spíše, že to byla jednotlivá, třebas kratší 
období, jež najednou přivodila změnu podstatnou, aby vystřídána 
byla zas obdobími povahy konservativní. Bude úkolem speciálního 
studia sledovati a prokázati tyto posuny podrobně — já mohu upo- 
zornitijen najednu takovou periodu rychlého vzrůstu selského blaho- 
bytu. Je to prvá čtvrtina 17. stol. až do války třicetileté — z grun- 
tovních knih kosteckých vidím, jak ceny selských usedlostí letí rychle 
nahoru, jak se v některých případech během desíti let až zdvojná- 
sobují. Odtud si vykládám také, proč tolik Němců hrnulo se z pohra- shon po 
ničních hor k nám, do kraje. Lákaly je výnosy selských statků a ne- gruntech 
patrné dávky jejich. To stěhování Němců jistě z třetiny (ne-li více) po R. 1600. 
okupovalo selské grunty kostecké — hrnuli se tenkrát k nám za lep- 
ším výdělkem, jako v 19. stol. náš lid do jejich středisk průmyslových. 
Zdá se mi, že poněmčení velké části litoměřického a boleslavského 
kraje, do 16. — 17. stol. náležející, tímto způsobem nejvhodněji lze 
vysvětliti. Na Kostečku a v sousedství se ovšem němečtí přistěhovalci 
počeštili, aby jako Češi účastni byli zničení selského blahobytu ve 
válce třicetileté. Statky, jež stály před válkou 300 kop gr. čes., stály 
po válce asi 400 kop míšeňských (200 kop č.), k dávkám vrchnosti 
přibyly těžké roboty a kontribuce. Ale pokles hodnoty dávek peně- 
žitých pánu gruntovnímu i potom se nezastavil ; v té příčině i potom 
stále se zvětšovala výhoda sedláků. A to tak, že r. 1848 platil pod- 
daný z téhož devadesátikorcového gruntu, z něhož prví držitelé od- 
váděli 2 kopy čili 280 K ročně, 4 zl. 40 kr. v měně šajnové — nikoli 
ve stříbře ! T. j. v kupní síle asi našich 45 až 55 Kč ! 



*49 



DlL DRUHÝ. KAP. SESTA. 



KLES OUROKU 
ZA PĚT SET 
LET. 



Můžeme zkusmo znázorniti, co to znamenalo v celé zemi. Vy- 
celkový^po- jděme od předpokladu navrženého v druhé kapitole, že totiž český 
produktivní rustikál obsahoval asi 11,333.000 korců. Rozdělme tu 
velkou plochu na lány 7okorcové (kdyby v tom nebyla i města pod- 
danská, musili bychom čítat asi 80 korců) a řekněme, že z lánu pla- 
tilo se původně po 1 kopě gr. čes. Tak obdržíme okrouhle 160.000 
lánových gruntů v zemi. Jejich roční ourok vrchnosti vydal v 14. st. 
160.000 kop gr. čes. čili 112 milionů Kč. Těchto 160.000 kop čes. 
rovnalo se v 17. stol. 373,333 zl. rýn. v hodnotě našich peněz asi 
— 22,400.000 Kč. A r. 1848 rovnalo se to 373.333 zlatým saj nů čili 
149.333 zlatým stříbra v hodnotě asi 3,730.000 Kč až 4,475.000 Kč. 
Od r. 1300 do r. 1848 počítaje, za pět a půl set let, zmenšilo se 
břímě českých poddaných ze 112 milionů Kč ročně na sotva 
4 — 5 milionů Kč. Čili ze 100% ani ne na 4 — 5% ročně. 

Je pravda, že po r. 1848 vyváženo bylo v království Českém 
peněžitých platů poddanských v celkové summě 1, 109. 1 56 zl. stříbra. 
Tedy daleko více než jsem vypočítal. Ale v té summě je jen malý díl 
starého ouroku. Jsou v tom jednak staré reluice za robotu, reluice 
za dávky naturální a řada jiných peněžitých důchodů vrchností, 
nepocházejících přímo z ouroku poddanského. Zejména z měst pod- 
danských, z mlýnů a pod. Hlavní je, že od doby tereziánské valným 
přibýváním poddaných stoupl ourok jistě o třetinu. Poznáme ještě, 
že na samém Kostečkuje r. 1848 pouhý ourok poddanský (nečítaje 
jiných stálých činží) dvakrát tak veliký, jako r. 1 738. Musíme počítat 
i se zvýšením nezákonným. Můj výpočet je ovšem dohadový; chce 
znázorniti jen pokles ceny peněz během pěti set let. Ve výpočtu 
poddanského ouroku nadsazuje však spíš nad skutečnost. 

Kapitola tato ukazuje, jak důležité je studium hospodářského 
vývoje minulosti k hlubšímu a správnějšímu vniknutí v dějiny národní. 



PLATY 
PODDANÝCH 
R. 1848. 



KDO PLATIL 
DESÁTEK. 



Dodatkem zmíním se ještě o desátku, jímž poddaní byli povinni 
svým farářům. Po válce třicetileté je to ovšem pro všechny fary farář 
jediný, t. j. děkan sobotecký. Teprv r. 1754 byly obnoveny staré 



i 5 o 



PLATY A DÁVKY. 



samostatné fary v Dolním Bousově a Markvar ticích. Desátek odvá- 
děli jen poddám usedlí na půdě lánové. Tedy nikoliv podsedci nebo 
chalupníci na obci a baráčníci. Proto vsi jako na př. Podkostí a Vyšší 
Pole, kde původně žádných pravých sedláků nebo chalupníků ne- 
bylo, jsou vůbec desátku prosty. Podobně si vysvětluji, že není desátku 
ve vsi Dobšíně. Ze svobodné půdy panské vrchnost desátkem po- 
vinna nebyla. Ale ze svedených dvorů, původně selských, z nichž se 
ode dávna desátek odváděl (Humprechta, Kdanic a Rakova), desá- 
tek poukazovat musila. 

Povinnost desátku tkvěla na gruntu podobně jako povinnost 
ročního ouroku vrchnosti. I jinak, co bylo pověděno o ouroku, bylo 
by lze opakovat o desátku. Jeho výše v určité osadě zůstává nezmě- 
něně táž, podobně jako nemění se počet lánů, který je jeho zákla- 
dem. Tak je desátek dalším dokladem starobylosti lánového roz- 
vržení a může býti velmi cennou pomůckou při studiu jeho. Jako 
ourok, tak desátek je ve vsích téhož panství nestejně veliký. Zdá se 
pak, že nerovnost ta souvisí nejen se starými obvody farními, ale i se 
starými hranicemi gruntovních panství. Na jediném Kostečku lze 
tak stanovit několik typů desátkových. Ve vsi Oseku platí se na př. 
z lánu po 2 korcích ovsa a po 3 věrtelech žita a pšenice. Z půllánu 
polovic atd. Ty tři věrtele stojí, tuším, na místě starých dvou věrtelů 
hrubé míry sobotecké. Staré vsi kostecké skupiny osecké (a s nimi 
Střehom) platí podobně, jenže místo dvojnásobného korce ovsa od- 
vádějí po korci ovsa a korci ječmene z lánu. Vsi zálesní platí z lánu 
daleko méně: po jednom korci ovsa a jednom žita. Takový byl oby- 
čejný desátek z usedlostí ve vsích našich ještě v době předkolonisační. 
V Dol. Bousově, Rohatsku a Trní se platí podobně jako ve vsích 
starokosteckých. V Horním Bousově a Vochvišťovicích je princip 
týž, ale sazba nižší, a místo ječmene skoro výhradně oves. Ortův 
statek v Střehomi platí zas pouze za jeden lán. Rozdělení desátku 
přiléhá patrně k lánové disposici plněji než výše ouroku. Vsi rychty 
Vesecké platí desátek v penězích. Ale nestejně. Ve Vesci, Nepřívěci 
a Stéblovicích po 2 zl. 20 kr. z lánu. Ten peníz rovná se přesně jedné 



vybírAn 

PODLE LÁNŮ. 



ROZLIČNÁ 
VÝŠE JEHO. 



15 1 



DÍL DRUHÝ. KAP. SESTA. 



DESÁTEK 
V PENĚZÍCH. 



JEŽKŮV 
GRUNT 
VE VESCI. 



kopě gr. českých. Lituji, že nevím, jaký desátek v obilí odváděly 
jmenované vesnice dříve. Mohl bych totiž podle ceny obilí stanoviti, 
kdy asi ta reluice byla umluvena. Vsi farnosti Libošovické platí de- 
sátku o polovic méně. Jen půl kopy čili i zl. 10 kr. z lánu. Libošovice 
a Lhota Rytířova platí přesně po 6 lánech. To je patrně původní, 
starodávný počet lánů v obou vsích. My výše, podle stavu ze 17. st., 
počítali s 6 3 / 8 lánů v Libošovicích a6y 4 v Lhotě Rytířově. Dobšice 
platí za pět lánů (výše 5 %), Meziluží z 2 % (jako výše) a Malá Lhota 
bez lažanského sedláka za tři lány. 

Smlouva s faráři o reluici desátku v těchto vesnicích vyplatila 
se potomkům měrou velikou. Osady, které odváděly faráři obilí in 
nátura, odváděly tím více, čím víc stoupala cena obilí. I zde by bylo 
možno opakovati, co jsme výše pověděli o znehodnocení poddan- 
ského ouroku a o stoupající hodnotě dávek naturálních. V Sobotce 
platilo desátek r. 1748 jen 12 měšťanů. Polovice platila v penězích, 
polovice in nátura. Odečteme-li obecní dvůr a kůr literátský, připadl 
na jednotlivce desátek zcela nepatrný. Také v Skuřině platí pět men- 
ších osedlých celkem 2 zl. 20 kr. v penězích, kdežto ostatek vsi, asi 
za 6 lánů, platí in nátura. Výjimky takové poskytují všude příleži- 
tost k zajímavým vyhledáváním o příčinách a souvislostech toho. 
Platí-li na př. statek Ježkův ve Vesci normální reluici lánovou (2 zl. 
20 kr.) a kromě toho, jediný ve vsi, 2 věrtele ovsa a po 1% věrteli 
žita a pšenice, plyne z toho, že ke gruntu tomu byl přikoupen značný 
díl statku od některé ze vsí skupiny osecké a to již v době, kdy Vesečtí 
platili desátek v penězích. V gruntovních knihách bychom pak našli, 
že grunt ten zveličen byl mnohými přikoupěmi (ale pak zas odpro- 
deji zmenšen) před válkou třicetiletou, kdy na něm hospodařila 
rodina Fryjufova. To podivné jméno je německé „Fruhauf". Martin 
Fryjauf koupil statek od urozeného vladyky Jiřího Měděnce z Rati- 
bořicr. 1590. R. 1644 ujal jej druhý manžel synovy vdovy Jan Švařík 
a r. 1686 jeho zeť Matěj Ježek. Od té doby je, ovšem již rozpůlený, 
v rodině Ježkově. 

Byly to vsi bezmála celého panství (bez dílu osenického), jež 



152 




p 

C/3 

o 
> 



H 

t/2 

> 

H 

P 

O 



PLATY A DÁVKY. 



až do r. 1754 odváděly desátky děkanovi soboteckému. V seznamu 
chybí jen Přepere a Obruby, jež obě, tuším, slušely farou do VŠe- 
borska. Dále Lhota Zelenská, jež byla přifařena k Libáni, Lavice, 
Leština a drobnochalupnické vsi výše zmíněné. Proč nic neplatily 
Lavice, nevím; desátek leštinský náležel v 2. pol. 18. stol. markvar- 
tickému kantorovi školnímu. Desátek vsí dílu osenického vybíral 
farář osenický, ovšem kromě Bystřice u Libáně. Ale ještě r. 1748 
přijímá děkan sobotecký plat lánového desátku z Osenic a za dva 
lány z Veselice, kterážto ves farou náležela vlastně do Řitonic. Cel- 
kem dostával děkan r. 1 748 desátku z Kostečka přes 86 korců pšence, 
133 žita, 81 ječmene a 204 korců ovsa a přes 74 zl. desátku v peně- 
zích. V tom počtu jsem vsi k panství nepatřící vyloučil. Kdybych 
vyloučil i to, co platilo panství za kontribuční dvory (bylo to asi po 
10 korcích pšence a ječmene, přes 16 žita a 24 ovsa) a doplnil doha- 
dem, co nutno, za vsi Přepere, Obruby a Zelenskou Lhotu, vydal 
by poddanský desátek přes 84% korců pšence, 133% žita, 73 % ječ- 
mene, 2 1 Sy 2 ovsa a 74 zl. 8 kr. platu peněžitého. Hodnota dávek 
peněžitých (po r. 181 1 dokonce v šajnech odváděných), klesala; cena 
dávek naturálních stoupala. Odhaduji tuto pro 2. pol. 17. stol. na 
400 — 450 zl. (24 až 27.000 Kč), pro léta netolické úpravy poddanské 
— o níž mělo být více promluveno v díle třetím — t. j . léta kol r. 1 748, 
na 806 zl. (40.000 Kč) , pro rok na př. 1 799 na 1 830 zl. Ale zlatých ban- 
kocetlových. V pamětní knize děkanské najdeme pochopitelný stesk 
na vyvážení desátku poddanského v 1. 1849 — 50. Zrovna potom 
stoupla totiž cena obilí neobyčejně vysoko. 

V druhé polovici 17. stol. vydal desátek asi za třetinu toho, co 
dohromady činily ourok poddanský a dávky v penězích i naturaliích. 
Poněvadž velká většina jeho odváděla se v obilí, musila hodnota jeho 
stoupati a stávati se břemenem čím dál tím citelnějším. Poznáme, 
že na př. v Oseku v některých letech prvé polovice 19. stol. platil 
sedlák vlastně víc faráři než gruntovní vrchnosti, robotu ovsem nečí- 
taje. V starší době naopak byl desátek, čím dále zpět jdeme, v po- 
měru k dávkám vrchnostenským tím menším břemenem. 



SUMMA 

DESÁTKU 

Z KOSTEČKA . 



CENA 

DESÁTKU 

OBILNÍHO. 



20 



153 



KAPITOLA VIL 
ROBOTY. 

ROBOTY GRUNTŮM A VSÍM ODEDÁVNA PŘIPSANÉ. — SKROV- 
NOST A STAŘÍ JEJICH. — OBRAT OD VÁLKY TŘICETILETÉ. — ROBOTY 
V DOBĚ ČERNÍNSKÉ. — DALEKÉ FŮRY. — VÝPLATA Z ROBOT. — PLACENÁ 
PRÁCE VE ŽNÍCH. — ODHAD ROBOT V PENĚZÍCH. 



G 



RUNTOVNÍ vrchnost vyrovnala brzo robotami, oč přišla zne- 
hodnocením ouroku. Poznáme dokonce, že již v 1 7. stol. získala 
robotami víc, než co v dávkách byla ztratila. 

O robotní povinnosti poddaných v starší době nelze podati 
obrazu tak přesného, jako o dávkách urbariálních. O t. zv. robotách 
speciálních, jak je zaznamenává urbář z r. 1648, jsme již skoro vše, 
čeho potřebí, pověděli v kapitole předchozí. Neveliké povinnosti 
robot zených nebo shonných, jež urbář z r. 1648 jednotlivým grun- 
staré tům přisuzuje, považuji za soupis původních, nejstarších robot, mimo 

^PcmiNTúM n ^ P rav děpodobně nebylo žádných jiných. Víme, že tak připadlo na 
připsané. lán asi 6 dní do roka výpomoci ve žních. Ve vsích starokosteckých 
ovšem více, 12 dní do roka. V některých vsích byla místo roboty 
ženní robota shonní; pověděli jsme, že tu jde nepochybně o totéž. 
Roboty ženní byly prosty jen vsi Bystřice, Osenice a vlastně i Mark- 
vartice a Mrkvojedy. V Markvarticích v 17. stol. za ni platí jen 
jeden, v Mrkvojedech dva grunty. V Sobotce, kde byli povinni měš- 
ťané z polí svých celkem 67% dnem ženní roboty (v tom 36 dní 
z obecního dvora), platili zajeden den po 3% g r - m íš. V Markvar- 
ticích jeden grunt robotou tou povinný platil něco málo méně 
(3% kr.), v ostatních vsích po 6 kr. Ale tuto reluici (6 kr.) najdeme 
teprv v urbáři z r. 1738; urbář z r. 1648 jí nezná. Nelze také převésti 

154 



ROBOTY. 



6 kr. na běžný zlomek českého nebo míšeňského groše (6 kr. rovná 
se 5 gr. míš. a 85 setinám jednoho denáru míšeňského). I výše pře- 
vodu ukazuje, že vznikla teprv v 17. stol., kdy 6 kr. (6 Kč) bylo 
obyčejným denním platem za práci v poli. R. 1502 platilo se patrně 
denní mzdy nádennické 1 Y 2 groše čes. čili 3 groše míš. Toho roku 
totiž kostečky pán Soboteckým polovici ženných robot slevil a za 
druhou polovici dovolil platit peněžitou náhradu po 1% gr. čes. 
Proč platí Sobotečtí v 17. — 18. stol. náhradu 3% gr. mís., t. j. 4 krej- 
cary 1 denár (místo tří grošů míš. čili 3% krejcaru), nevím. 

Výplata za robotu shonnou je již v urbáři z r. 1648. Zde jde 
o povinnosti větší. V Lavicích se sic den té roboty počítá za 3% kr. 
(t. j. 3 gr. míš.). Ale lán je tu povinen do roka 24 dny shonní roboty. 
A podobně tomu bylo patrně v Příchvojí, Rakově a Spařencích. 
Robotu padesátní, která tížila tři půllány v Libošovicích a čtyry 
menší grunty ve Vesci — ve Vesci byla to dnešní čísla 9, 10, 12, 16, 
z nichž č. 12 byl půllán; v Libošovicích čís. 3, 9, 19 — a to poměrně 
značným penízem 2 kop 36 gr. míš. (vedle normálních platů a dávek 
ostatních), vyložiti nedovedu. Ale dohaduji se, že tu jde o robotu 
padesáti či ještě spíše 52 dnů do roka (tedy den týdně), po 3 gr. m. 
den počítajíc. Neboť 2 kopy 36 gr. děleno 52 vydá právě 3 gr. m. 
Ta robota by byla vznikla později, t. j. v té době, kdy denní mzda 
obnášela 1 y 2 gr. českého. 

Kromě těchto robot k jednotlivým gruntům připsaných (jež 
jsme nazvali speciálními), zaznamenává urbář z r. 1648 souhrnně 
ostatní robotní povinnosti poddaných. Činí to ku konci urbáře v del- 
ším záznamu, nadepsaném: ,,Víceji lidé poddaní z panství kostského 
vrchnosti vykonávati povinni jsou". Všechny roboty jsou tu dost 
určitě vyjmenovány a stanoveno, které vsi ke kterým jsou vázány, 
po případě ke kterým sedláci, ke kterým chalupníci. Roboty ty týkají 
se jen žně sena a otavy, vláčení polí, svážení obilí do stodol, česání 
chmele, praní a střihání ovcí, roboty při honech (,,na lovy a shony 
choditi") a konečně rytí a oklesťování řepy a trhání konopě. U každé 
z těch prací jsou vytčeny vsi, které byly jí povinny: v celku vidíme, 



CENA PRÁCE 

A STÁŘI 

ROBOTY. 



ROBOTA 
PADESÁTNÍ. 



ROBOTY 

SOUHRNNĚ 

STANOVENÉ. 



J 55 



DÍL DRUHÝ. KAP. SEDMA. 



ROZDĚLENÍ 
JEJICH MEZI 
VSI. 



PONŮCKY. 



že se tu jmenují jen vsi starokostecké, a teprv ku konci při nepatrné 
robotě některé vsi „zálesní". 

Sklizeň sena na lukách („sena i votavy usušiti" — ne posekati! 
— „shrabovati a do kop složiti a kteří potahy mají, to odvézti") týká 
se luku KdanicapodŠibeňákem, „kdežna Matičných slově". Dílem 
jsou zde povinny Předměstí, Březno, Cálovice, Lhota Staňkova, Spi- 
sová, Kdanice a Osek. Dále luk v panské oboře u Libosovic. Tu sklí- 
zejí vsi Vesec, Libošovice, Nepřívěc, Stéblovice, Malá Lhota, Dob- 
šice, Lhota Rytířova. Konečně luk Mokřických (zde pracují jen 
Dolnobousovstí a ze Lhoty Záhumenní; skliditi otavu náleží cha- 
lupníkům) a luk při dvoře obrubském (zde robotou povinni jsou jen 
Obrubští). Vláčeti panská pole jsou povinny jen ty vsi, jež klidí seno 
u Kdanic (Předměstí atd.) a sice z lánu po i dni na jaře a po i dni 
na podzim, z půllánu po y 2 dni. Táž skupina vsí je povinna voziti 
obilí s polí do stodol a to zas z lánu po i dni ozimého obilí a po i dni 
jarého. Táž skupina vsí konečně trhá hlavaté konopě a ryje řepu 
(nejde ovšem o naši řípu cukrovku). A sice v obou případech z kaž- 
dého celolánového statku po i záhonu, z půl lánu po x / 2 záhonu atd. 
Oklesťovati řepu v Semtinách má zato ona druhá, Vesecká skupina, 
která sklízí luka v oboře u Libosovic. Jiný druh konopí, konopě „po- 
skovné", trhají po záhonu z lánu Bousov Hoření, Přepere, Vochviš- 
ťovice, Rohatsko a Obruby a tytéž osady jsou povinny česati chmel. 
Vedle nich i skupina Vesecká a to z lánu po i korci. Skupina Ve- 
secká, rozmnožená všemi Malechovicemi, Mezilužím, Střehomí a 
Dobšínem spolu se skupinou Hornobousovskou jsou povinny práti 
a stříhati ovce. Konečně některé vsi zálesní mají povinnost voziti 
hnůj zpod zámku na Zájezd (malý dvůr u Kosti; podivno, že to jsou 
vesměs vesnice Kosti velmi vzdálené). T. j. sedláci voziti, chalupníci 
nakládati. Jsou to vsi Markvartice, Příchvojí, Leština, Rakov a Mrk- 
vojedy. Urbář stanoví ještě jednu povinnost : ponůcek u semtinského 
dvora. Ale jen pro vsi rychty předměstské a vesecké. Je ode dávna 
proměněna v plat peněžitý, který vydá celkem 34 kop (39 zl. 40 kr.). 
Vsi „zálesní" a skupiny bousovské ponůckami povinny nebyly. 



156 



ROBOTY. 



To jsou po mém soudu všechny roboty kostecké z doby před 
válkou třicítiletou. Není v nich, jak vidíme, ani zorávání panských 
polí, ani mlácení obilí ve stodolách, ani vožení dříví nebo jiného 
materiálu k potřebě vrchnosti. Vyjma 6 — 10 dní roboty ve žních 
(za kterou v 17. stol. zaveden plat peněžitý), dále pomoc při sklízení 
a svážení sena a otavy a robotu shonní není celolánový sedlák (a to 
ještě ne ve všech vesnicích) mimo některé drobné práce (řepa, ko- 
nopě, ovce) povinen z gruntu svého ničím více, leč dva dny do roka 
vláčeti na panském a dva dny do roka svážeti panské obilí do stodol. 
Všechna ta ustanovení pocházejí patrně z doby, kdy vrchnost kos- 
tečka vládla jediným dvorem semtinským a kdy i hlavní práce polní 
při něm, jako orání polí, mlácení obilí a j. obstarávala svou čeledí, 
nebo za mzdu najatými lidmi. 

Jak stará asi jsou souhrnná ustanovení o robotě, zapsaná v urbáři, 
lze jen zhruba odhadnouti. Vše, co týká se Bousova Hoř. a jeho sku- 
piny nebo Obrub, bylo pojato do urbáře teprv ku konci 16. stol. — 
vsi ty zajisté před r. 1599, event. 1587 ke Kosti nepatřily. Ostatek 
však zní velmi starobyle. Dosvědčuje to jak mírná stará sazba z lánu 
po záhonu nebo korci roboty, tak určení robot. Velké pole tu zaují- 
má na př. pěstování řepy a konopí, jež v 17. stol. má v dvorském 
hospodářství místo již zcela podřízené. Poněvadž však mezi vesni- 
cemi zde vyčtenými vidíme i Dobšice, Lhotu Rytířovu a j., jež teprv 
v druhé polovici 15. stol. byly přikoupeny ke Kosti, myslím, že 
seznam vznikl v podstatě teprv za Hazenburků (tedy v době krále 
Jiřího nebo Vladislava) nebo možná něco později. Pozoruhodno je, 
že tu skupina vsí starokosteckých, jejíž jednotný vznik jsme v před- 
chozí kapitole konstatovali, vystupuje jako zvláštní jednotka znovu. 
S tím ovšem rozdílem, že Vesec a Nepřívěc jsou přičteny ke skupině 
jiné. Není vyloučeno, že i z tohoto fakta lze činiti závěry o původních 
souvislostech jednotlivých vsí. Několik vsí zálesních s malou robotou 
(voziti hnůj na Zájezd) připojeno bylo patrně do seznamu v druhé 
polovici 16. stol., kdy ty osady ke Kosti byly přikoupeny (srv. výše 
str. 15). Nápadno je, že vsi Lavice, Skuřina, Lhota Zelenská, Spa- 



MÍRNOST 

STARÝCH 

ROBOT. 



STÁŘÍ 

URBÁRNÍHO 

ZÁZNAMU. 



'57 



DIL DRUHY. KAP. SEDMA. 



ŠŤASTNÉ 
TRNÍ. 



řence, Trní, Vyšší Pole a vsi dílu osenického nejsou povinny žádnou 
robotou mimo stavěti honce k lovům. Trní však ani touto robotou 
není povinno. Snad jde jen o nedopatření písaře — ale máme jistě 
všechnu příčinu třem bývalým selským gruntům v Trní záviděti vý- 
hodnou výjimečnost jejich postavení. 



VELKÉ 
ROBOTY 
V 18. STOL. 



KDY A JAK 
VZNIKLY. 



Robotní povinnost kosteckých sedláků byla tedy ještě v 16. stol. 
opravdu nepatrná. Ale v prvé polovici 18. stol. vidíme, že všechnu 
práci při panských dvorech, v tom právě tu nejtěžší, dále veškeru 
dopravu materiálu, největší díl prací při rybnících a lesích, obsta- 
rává vrchnost pouze prací robotní, že každý sedlák je povinen robo- 
tovati s potahem dva dny v týdnu, chalupník ruční robotou rovněž 
dva dny a domkář bez polí nebo podruh jeden den v týdnu. 

Tento obrat k horšímu, k přesunutí veškeré práce na domini- 
kálu na poddané, musil připravovati se znenáhla, tuším, od dob 
války třicetileté. Myslil jsem původně, že tu podstatnou změnu při- 
pravil Albrecht z Valdštejna, když Kost r. 1631 — 1634 náležela 
k jeho knížectví. Ale pak jsem se přesvědčil, že Valdštejn šetřil práv- 
ního, event. obyčejného stavu: v resoluci jičínské na dotaz z Kosti 
(z června 1632) nařizuje se držeti se v robotách a platech za polní 
práci starého způsobu. Ale zdá se přece, že již r. 1648, kdy důchodní 
Parízek vypsal prostě ze starých urbářů ustanovení o robotních po- 
vinnostech poddaných, byl faktický stav zcela jiný, nepříznivější pro 
poddané. Vidíme jednak, že poddaní jsou tou dobou povinni těžkou 
robotou dalekých fůr k potřebě vrchnosti. Ze na př. r. 1643 a 1644 
vypravují 10 for pro vína do Rakous (anebo místo nich musí zapla- 
titi dopravu skrze formany), že vozí ryby do Litoměřic, že vedle 
panských fůr dovážejí viktualie pánu do Prahy a zpět přivážejí sůl. 
R. 1 640 píše hejtman pánu, že potřebuje víc tažných volů pro dvory, 
,,nebo nám sedláci velmi málo pomáhají orati"; jindy: ,,s potahy 
k setí na sedláky se bezpečiti nelze". Ty věty připouštějí ovšem výklad, 
že se za tu potažní práci sedlákům platilo. Za žetí a sekání obilí 
a luk se (ale patrně po odbytí robot povinných) lidem vskutku platí: 



i 5 8 



ROBOTY. 

sekají podruzi a malí chalupníci, ti nejchudší poddaní, a dostávají 
7 kr. (7 Kč) denně beze stravy, t. j. tolikéž nebo o něco málo víc 
(o 1 krejcar) než byla normální tehdy mzda pro práci nádenickou. 
Pozorujeme však, že by vrchnost ráda neplatila nic: r. 1640 musí 
hejtman hraběte znovu a znovu upozorňovati, vykládat, že by to 
byla křivda těm chudákům ničeho nedat (r. 1640 bylo panství za 
dvě léta od sekání luk a od žní lidem dlužno) . Jednou čteme také 
v listu hejtmanově : ,, Žádný mi nechce na chmelnice jíti, nežli bude-li 
se jim tak platiti, jako za knížete z Lobkovic." Co ze zmíněné již 
resoluce, vyšlé z kanceláře jičínské r. 1632, o situaci v době vlády 
Lobkoviců na Kosti se dovídáme, neukazuje ovšem, pokud jde 
o práci mimorobotní, na poměry zvlášť příznivé. Od sečení obilí pla- 
tilo se po 6 gr. (= 7 kr. čili 7 Kč), od žatí (a vozem) ozimého obilí 
po 4 gr., u obilí jarého jen 3 gr., vše bez stravy a chleba. 

Zdá se, že ocitáme se v době, která zaváděla povinnou robotní 
práci při panském hospodářství na místě práce normálně placené nové robo ty 
a snad již i v době, která stanovila, nedbajíc naprosto ustanovení Černínské 
starých urbářů, zcela nové těžké roboty. Slyšeli jsme v prvém díle, 
co v tom dovedla hraběnka Sylvie Černínka na panstvích Petr- 
špurku a Kysiblu. Rezkem vydaný výmluvný výklad francouzského 
jesuity Jakuba des Haies z r. asi 1658, protestující proti křivdě, jež 
stala se poddaným na českých panstvích lamboyských zavedením 
nebývalé roboty tří dnů v týdnu pro každého sedláka (a dovozující 
ohromnost břemene tím na selský stav v celém království uvalova- 
ného) je dokladem zvlášť důrazným. Na Kostečku však vrchnost se 
jistě tak bezohledně nezachovala, jako v Hostinném nebo Dymoku- 
rech. Ale nové roboty zaváděla — vždyť šlo také o to opatřiti hospo- 
dářství tří nových dvorů, jež vzdělala z rustikálu po r. 1650, k tomu 
tří dvorů v posledním století skoupených. Jak daleko však vývoj ten 
v 17. stol. pokročil, nevím bezpečně. 

Stav pozdější poznáme nejlépe z přehledných robotních dispo- 
sicí. R. 1735 počítá se na př. bez Dol. Bousova 228 sedláků, 235 cha- 

159 



DÍL DRUHÝ. KAP. SEDMA. 



ROBOTNÍ 
DISPOSICE 
Z R. 1735. 



ROBOTA 

SELSKÁ. 



ROBOTA 

CHALUP- 

NICKÁ. 



lupníků a 152 podruhů a domkářů povinných robotou. V těch čís- 
lech je 50 — 60 podruhů a baráčníků, práce, tuším, neschopných, vy- 
necháno. Sedláci robotují potahem jen dva dny v týdnu. Z 228 nero- 
botuje 42. Dva z nich mají robotu proměněnu v plat, a 32 sedláků, 
kteří jsou vrchními rychtáři nebo rychtáři ve vsích, šenkýři nebo 
mají dohled při dvorech nebo při lesích (kteří tedy v zájmu vrch- 
nosti zaujímají postavení úřední nebo jsou zřízenci) je od robot 
osvobozeno. Osm zchudlo tak, že nemají potahů, proto robotují 
s chalupníky. Zbývajících 186 sedláků odrobotovalo za 13 neděl čili 
čtvrt roku 4836 dní. Jde tu veskrze o robotu s potahy — sedlák jinak 
nerobotuje. A to jednak o povozní (na př. dovoz dříví k palivu do 
pivovaru a jinam, dovoz dříví k stavbám a opravám dvorů, mlýnů, 
rybníků, dovoz prken, šindele, cihel, vápna, kamene, dovoz obilí, 
piva, svážení sena a obilí ve žních, fůry do Prahy s viktualiemi nebo 
i penězi, fůry ven z panství s obilím neb rybami, stěhování úředníků 
a j.), jednak o práci s potahy na panském poli. Hlavní je orání: snad 
všechno zorání panské půdy děje se robotou, takže vrchnost by ne- 
musila míti vůbec vlastních potahů. Na zorání 680 korců panské 
půdy k jarnímu setí (mezi 1. dubnem a 30. červnem) čítá se 1391 
robotních dní, na zorání 657 korců úhoru (ty se oraly v červnu) 
1358 dní. Je to nehospodárně mnoho, přes 2 dny na korec. Vyvezení 
mrvy k pohnojení 277 korců polí vyžadovalo 370 dní, mrvy z ovčíren 
na 85% strychů 177 dní. 

Z chalupníků je od roboty, z týchž důvodů jako výše — zde 
k osvobozeným čítají se i chalupníci nebo podruzi, kteří jsou pomoc- 
níky v pivovaře, při rybnících a chmelnicích, kteří dělají šindel nebo 
slouží jako ,,ordinari poslové" — 77 osvobozeno, 27 za robotu platí. 
Z podruhů-domkářů je osvobozeno 22, platí 7. Zbývá tedy 131 cha- 
lupníků (+ 8 sedláků) s dvěma dny ruční roboty a 123 podruhů 
s jedním dnem. T. j. 108 -f 3406 + 1599 dní roboty. Robotuje se 
patrně bez ohledu na svátky; chalupník musí si v týdnu dva povinné 
dny odpracovati. Nejvíc dní pohlcuje mlácení obilí ve dvořích, skli- 
zeň sena a jiné práce v poli, na př. kydání a rozhazování hnoje, roz- 



160 




r. 



ROBOTY. 



bíjení hrud, správky při dvořích a rybnících (v tom i otesávání sta- 
vebního dříví), práce v sýpkách, štěpnicích a chmelnicích, pomá- 
hání při stavbách a j. I zde docházíme k přesvědčení, že ve dvorech 
bylo třeba čeledi jen k obsluze dobytka; veškerá práce jiná byla 
svalena na bedra poddaných. 

Z rejstříku dovídáme se leccos i o vydatnosti takové robotní 
práce. O orání, co nutno, pověděli jsme výše. Na přivezení 24 beček 
soli z Prahy počítá se 24 dní tažné roboty, na dovezení 80 korců 
ječmene ze Sobotky do kostecké sladovny (vzdálenost 4 km) 12 dní, 
30 korců ječmene z Dol. Bousova tamtéž (12 km) 4 dny. Dovezení 
1 kopy 45 kusů nařezaných latí od červenského mlýna do Střehomi 
(4 km) zabere 4 dny potažní roboty. T. j. čtyry selské potahy dvou- 
spřežní za den nebo dva během dvou dní. Dovezení 40 kop šindele 
ze Semtin do Kdanic (6 km) vyžaduje 2 dny, dovezení jednoho tisíce 
kusů cihel z cihelny v Podkosti na Humprecht (3 km) 4 dny. Jak 
vidno, mohl na vůz připadnouti jen náklad nepatrný, a robotník se 
nikde prací potrhati nemusil. Nesmíme ovšem pouštěti z mysli zbě- 
dačelost tehdejších silnic. Když stěhovaly robotní fůry nábytek no- 
vého purkrabího z Miličevsi (doufejme, zeje to Miličeves u Zátce, 
nikoliv u Jičína) na Kost, vyžadovalo to 96 potažních dnů ! 

Daleké fůry ven z panství byly robotou nejobtížnější. Přes malý 
náklad, který vezly, vydán byl potah více nebezpečí úrazu, nehledě 
k většímu výdaji na výživu čeledína i dobytka. Na Kostečku připo- 
mínají se v době Černínské nejčastěji fůry do Prahy a fůry na Šmide- 
berk, Černínské panství v Slezsku pod Krkonošemi, kam se z Kosti 
vyváželo mnoho pšenice pro šmideberský pivovar. Nejvíc v zimě, na 
saních. Saně musily býti ovšem — šlo o jízdu po horských, sněhem 
často zavátých cestách — jen málo zatíženy, na př. jen 5 ba i 3 korci 
a zapraženy trojím spřežením koní. Vozy pohybující se po starých 
silnicích našich musíme si vůbec představovati zapražené dvěma až 
třema páry potahů. Několik for do Prahy proto zaměstnalo větší 
počet robotních sedláků. Důchod panský něčím na takovou jízdu 
sedláku přispíval: do Prahy, (a ovšem i na Šmideberk) na př. na 



INTENSITA 

ROBOTNÍ 

PRÁCE. 



DALEKÉ 
FŮRY. 



l6l 



DÍL DRUHÝ. KAP. SEDMA. 



JEHO 

EXCELENCE 

PANTÁTA. 



NESPRAVED- 
LIVÉ ROZDĚ- 
LENÍ ROBOT. 



ČÁSTEČNĚ 
OSVOBOZENÍ 
BOUSOV- 
SKÝCH. 



fůru i zl. 30 kr. (90 Kč), staral se dále o polehčení v robotách týden 
před cestou a týden po cestě; konečně sedlák na tak dalekou cestu 
dával jen po jednom koni. Po smrti hr. Jakuba Heřmana ta ulehčení 
poddaným byla kassirována ; proto sedláci kostečtí r. 1 7 1 9 ve zvláštní 
suplice domáhají se nápravy, připomínajíce hraběti, co a jak bylo 
na Kostečku, , za panování Jeho hrab. Exc. pana pantáty". Hr. Fran- 
tišek Josef Černín r. 1720 nařizuje, aby v tom na Kosti jednali podle 
patentu z r. 1717, t. j. aby na daleké fůry dalo se po míře ovsa pro 
každého koně a po 7 kr. denně pacholkovi. Královský patent byl, 
jak vidno, daleko za starou zvyklostí na Kostečku. 

Z robotní disposice pro měsíce duben až červen r. 1 735 vysvitá, 
že všichni sedláci robotovali stejně po dvou dnech, bez ohledu na 
to, měli-li pět čtvrtí lánu nebo jen půllán. Podobně by všichni cha- 
lupníci, velcí i malí (kromě domkářů), robotovali pěší robotou dva 
dny v týdnu. Stejně tomu bylo na Jindřichohradecku a stejně na 
Třeboňsku, aspoň až do r. 1 669, kdy nařízeno regulovat robotu podle 
velikosti gruntů. Menší sedlák byl tedy robotou mnohem více zatí- 
žen než bohatý sedlák sto- nebo stodvacetikorcový. Ort ve Střehomi 
robotoval stejně jako Linka ve Vesci. Bylo to nespravedlivé, ale ho- 
dilo se celkem do té středověké neustejněnosti břemen poddanských, 
jak jsme ji poznali v kapitole předchozí. Očekávali bychom, že nej- 
větší sedláci robotovali s 3 — 4 koni nebo voly; menší půllánníci s jed- 
ním koněm nebo volem a že větší spřahali se v jeden potah s menšími. 
Ale pro dobu Černínskou jsem dokladů takového zařízení nenašel. 
Robotní disposice z r. 1735 mluví prostě o 228 sedlácích dvouspřež- 
ných — a tolik ,,potažníků" bylo vskutku na Kostečku, odečteme-li 
Dolení Bousov. 

Neboť Bousovští tenkrát již nerobotovali. R. 171 2 vyprosili si 
od Marie Markéty hraběnky z Valdštejna, která tenkrát jako poruč- 
nice nezletilého bratra svého Františka Josefa hr. Černína vládla 
panstvím kosteckým, velkou milost, aby byli za roční náhradu 200 zl. 
(12000 Kč) obyčejných robot prosti. Ne sice úplně: každý soused 
byl povinen i nadále čtyřmi dny potažní roboty do roka ke dvoru 



162 



ROBOTY. 



vyšopolskému, kromě toho mimořádnou výpomocí v době žní, sen 
a lovem rybníků. Výplata povolena jen do odvolání. Stalo se vskutku 
již po sedmi letech, když mladý hrabě Černín ujal se otcovského 
zboží, že osvobození bousovských bylo odvoláno. Ale na úpěnlivou 
žádost bousovských, kteří by, jak psali, ,,zas do staré bídy" byli 
uvrženi, zůstalo při výminkách smluvených r. 1712. Reluice 200 zl. 
byla mírnou náhradou za robotu tolika potažníků a chalupníků. 
Dva sedláci, jeden v Skuřině a jeden v Bosni, kteří za doby Černínské 
jediní hradili povinnost robotní v penězích, platili za potažní robotu 
po 16 zl. (960 Kč) ročně; chalupníci a domkáři platili po 2 zl. 30 kr. 
až 6 zl. Z toho by se, mimochodem řečeno, přece zdálo, že nebyli 
všichni chalupníci povinni jednostejnou robotou dvou dní vejchoz- 
ních týdně, že tu byly přece stupnice podle velikosti gruntu. Celková 
summa výplaty z obyčejných robot činila r. 1738, nečítáme-li Bou- 
sova, 229 zl. 18 kr. Týkala se jen malého zlomku poddaných, větši- 
nou řemeslnických chalupníků po vsích, menšinou chalup selských. 
K prvé kategorii náleželo na př. Podkostí, kde polovice osedlých se 
z robot vyplácela — k druhé ves Bačálky, kde asi čtvrtina chalupníků 
platila celkem 2 1 zl. 30 kr. Divím se, že z roboty se nevyplácel držitel 
velkého statku selského (146 korců) Libeňský v Havlovicích za Svi- 
janským Újezdem. Ten měl na Kost přes dvě míle cesty. Ghalupník 
z Malčic u Čes. Dubu měl ovšem ještě dále. 

Vyplácení z robot mohlo by ohroziti zájem ostatních podda- 
ných, robotujících skutečně, kdyby totiž nabylo většího rozsahu. 
Hrozilo by po případě nebezpečí, že bude vrchnost žádati od robo- 
tujících o tolik více, kolik jí ubylo u platících. Ale toho nebezpečí na 
Kostečku prozatím nebylo. Páni měli patrně robotní práce s dosta- 
tek. Vidíme zajisté, že posílají co rok žence na výpomoc na jiné 
Černínské panství, Vinoř u Prahy. R. 1681 na př. 90 statných ženců 
a 12 sekáčů. Patent z r. 1738 takové výpomoci robotní na vzdálená 
panství zakazoval. Ale mám za velmi pravděpodobné, že Černínská 
vrchnost žence vinořské platila a to po 6 — 7 kr. (6 až 7 Kč) denně. 
Neboť i na Kostečku se v době Černínské za práci ve žních dávala 



VÝPLATY 

Z ROBOT 

VŮBEC. 



VÝPOMOC 

ROBOTNÍ ZA 

HRANICE. 



163 



DlL DRUHÝ, KAP. SEDMA. 



NÁHRADA 
PODDANÝM 
ZA ŽENNÍ 
PRÁCE. 



JINÁ DATA 
O ROBOTĚ. 



PANSKÉ 
POTAHY. 



poddaným obvyklá tehdy mzda 6, za žneckou práci 7 kr. Souviselo 
to s tím, že poddaní za svou prastarou povinnost ženní roboty, 
v urbářích vtělenou, platili vrchnosti 6 kr. za den. Vrchnost tedy 
jednala poctivě, nežádajíc znovu roboty, ze které se poddaní co rok 
řádně vypláceli. Víme z kapitoly předchozí, že roční příjem vrch- 
nosti za ženní robotu r. 1738 činil 138 zl. 51 kr. Naproti tomu za- 
platil panský důchod na př. r. 1 706 za kosení a vázání pšenice, žita 
a hrachu u všech dvorů 465 zl. (za 4653 dní po 6 kr.), za sekání 
ječmene a ovsa 64 zl. 45 kr. (za 555 dní po 7 kr.). Dovídáme se i, že 
na př. posekání 41 1 strychů ovsa vyžadovalo 201 dní práce, 71 1 str. 
ječmene 354 dní práce. K tomu přičísti sluší, co vydalo panství za 
sekání sena a otavy — neboť i za to, nemýlím-li se, platilo. Celkem 
je vidno, že náhrada za ženní robotu od poddaných placená daleko 
nestačila; důchod panský musil několikrát tolik doplatiti. 

Kromě rejstříku čtvrtletního z r. 1735 podává nám o kostecké 
robotě některé zprávy popis dvorů kosteckých z r. 1727. Potvrzuje, 
že sedláci robotovali u všech dvorů jen dva dny týdně a má tuto 
robotnou práci za dostatečnou k opatření panského hospodářství. 
Baráčníci a podruzi jsou tu počítáni vesměs s dvoudenní pěší robo- 
tou, ale tak, že dva z nich se čítají za jednoho dvoudenního chalup- 
níka. Nejvíc robotných sil přiděleno ke dvoru Semtinám (38 sedláků 
a 48 chalupníků), nejméně k Humprechtu a Obrubům (po 15 sedl. 
a 1 1 , event. 1 2 chal.) . K Osenicím slušelo 35 a 27, k Bousovu 34 a 22, 
k Kdanicím 20 a 12, k Rakovu 24 a 12 robotníků. Základem této 
disposice je patrně rozdělení panství v rychty: poddaní z rychty 
vesecké patří robotou k Semtinám, Zájezdu, pivovaru a zámku. 
Dvůr Vyšopolský potřebuje (po osvobození Dolnobousovských) po- 
moci robotní ze sousedního obvodu; podobně prý u Hoř. Bousova 
robota jen tak tak dostačuje. Jak dokonale obstarávala robotní práce 
hospodářství panská, vysvítá z toho, že u dvorů Kdanic, Rakova 
a Obrub nebylo vůbec žádného panského potahu; u ostatních dvorů 
bylo po jednom souspřeží. Na takové souspřeží počítalo se tenkrát 
6 koní nebo 6 volů. Tedy u těchto dvorů přece se poněkud z panského 



164 



ROBOTY. 



dvora při polních pracech pomáhalo. Zpráva naše navrhuje, aby se 
u Osenic ještě jedno souspřeží opatřilo, protože v těch těžkých pů- 
dách se pracuje s velkými nesnázemi. Také inventáře ukazují, jak 
u dvorů ubývalo pluhů, bran a jiného nářadí. Ještě během války 
třicetileté bylo ve dvorech po 3 až 4 pluzích a vozech; v druhé polo- 
vici 17. stol. již jenom po dvou nebo po jednom. Celkem počítá se 
r. 1727 robotných sedláků na panství vskutku robotujících 193, cha- 
lupníků 181. Při srovnání s daty z r. 1735 vidíme, že potažníků za 
těch osm let ubylo a přibylo přirozeně chalupníků a domkářů. Místo 
193 sedláků je r. 1735 jen 186 sedláků s robotou výjezdní. Rozdíl 
není náhodný. Z kapitoly příští bude patrno, že tu jde o následky 
hospodářské zkázy jedné části sedláků. 

Jak ze všeho vidno, byla robotní povinnost kosteckých sedláků 
v době Černínské poměrně mírná. Nepřekračovala míru spravedlivé 
slušnosti. Nebylo tomu tak tou dobou všude v království. Ale soudím 
přece, že bylo dosti panství, kde vrchnost chovala se k poddaným 
s podobnou blahovůlí. Mám za to, že jich bylo více, než se dnes věří 
obecně. Na př. hned v sousedství, na panstvích valdštejnských linie 
mnichovohradištské robotovali sedláci také jen dva dny v týdnu. 
Uvidíme, jak se poměry zhoršily později; uvidíme, že kletbou pod- 
daných byly královské patenty. Ty chtěly robotu ve prospěch pod- 
daných regulovati, ale ve skutečnosti umožnily na těch dominiích, 
kde sedláci měli robot málo, navaliti robotu proti dřívějšku třebas 
dvojnásobnou. 



MÍRNOST 
ROBOT 
ČERNÍN- 
SKÝCH. 



Závěrem se pokusíme odhadnouti cenu kostecké roboty z doby 
Černínské v penězích. Půjde i zde o to, abychom velikost a vzájemný 
poměr břemen selských těch časů postihli zcela srozumitelně. Úkol 
je nesnadnější než v kapitole prvé: nevíme dobře, jak odhadnout 
cenu denní potažní roboty v letech na př. 1650 až 1738. Kostečka 
vrchnost hodnotila, jak jsme viděli, 104 dní roboty s párem koní 
16 zlatými. To by bylo asi 9 kr. 1 % denáru za den. To je počítáno 
nízko; opakuji, že běžná mzda nádennická byla v druhé polovici 



CENA 

ROBOTNÍ 

PRÁCE 

V 17. STOL. 



165 



DÍL DRUHY. KAP. SEDMA. 



PRÁCE 
ROBOTNÍ 
A PRJÍCE 
SVOBODNA. 



DNI ROBOTNÍ 
V HODNOTĚ 
PENĚŽITÉ. 



17. stol. 6 kr. (6 Kč). Ale důchod kostečky počítal pěší robotu ná- 
denníků, vyjdeme-li od nejvyšší výplaty jejich z roboty, t. j. 6 zl., 
sotva na 3^ kr. denně! Naproti tomu v instrukci Fridlandské 
z r. 1628 (byla to jakási norma pro hospodaření na všech rozsáhlých 
dominiích fridlandského knížectví) klade se robota orná za den na 
roven 20 gr. m. Tedy 23 1 1 'z kr. (23*15 Kč) denně. To je neuvěřitelně 
mnoho; tolik se necení robota potažní ani v době císaře Josefa II. 
Nevylučuji, že se tu míní orání s dvěma páry koní. Neboť v téže 
instrukci klade se den obilí vození nebo den dříví vození — tedy 
také robota potažní — na roven 6 gr. Jesuita des Haies počítá však 
r. 1658 den potažní roboty také na 16 až 20 gr. m. 

Toto vysoké hodnocení robotní práce v době války třicetileté 
nasvědčuje, tuším, tomu, že robota nebyla ještě institucí tak 
srostlou s poddanstvím, tak naplňující všechen život dominia, jako 
později. Tenkrát ji hodnotili stejně jako práci svobodnou. To 
později není dobře možno. Doba pozdější, jež vlastně teprv pro- 
měnila poddaného v stálého robotníka, byla si vědoma, že práce 
mu robotou uložená není rovna práci svobodné. I při vyvážení 
po r. 1848 (chtějíce ovšem zároveň náhradu vrchnostem vypočítati 
nevysoko) odhadli práci robotní za jednu třetinu práce svobodné. 
Nemůžeme proto od vysokých odhadů des Haiesových vyjíti. Ne- 
smíme také příliš se vzdáliti od cen, jimiž hodnotu roboty vyměřoval 
úřad nej kompetentnější, to jest důchod kostečky. Musíme konečně 
přihlížeti k tomu, že čím dále vstupujeme do nové doby, čím více 
vzdalujeme se od roku asi 1720, stoupá cena práce nebo klesá cena 
peněz. Volme proto 4 kr. (4 Kč) za den roboty pěší, to jest o třetinu 
méně než byl placen tou dobou den práce svobodné (6 kr.). Robotu 
potažní počítejme v uvážení všech okolností na 12 kr. (12 Kč). 
Počítá se skoro vždy trojnásob tak vysoko jako práce nádenická. 
Jedna instrukce Kalouskem vydaná, z r . asi 1 660, počítá ji za den 1 4 kr. 

Potom vypočítáme si snadno, že na jednoho sedláka by při- 
padlo robotní povinnosti 20 zl. 48 kr., t. j. 1248 Kč do roka, na 
jednoho chalupníka 6 zl. 56 kr. čili 416 Kč na jednoho podruha 



166 



ROBOTY. 

208 Kč. Robotních dnů potažných vůbec bylo na Kostečku — po 
vyloučení osvobozených a platících — r. 1727: 20.072, r. 1735: 
19.344; robotních dní pěších a ručních r. 1727: 18.824 a r. 1735: 
20.860. Zvolme průměr 20.000 dní tažných a 19.000 pěších. Cena 
prvých bude 4000 zl. rýn., druhých 1266 zl., dohromady 5266 zl. 
K tomu třeba připočísti 429 zl. za reluici robotní, vrchnosti place- 
nou. Tak dospějeme k summě 5695 zl. čili 341.700 Kč. 

V kapitole předchozí jsme poznali, že povinnosti poddanské 
zmenšily se od 14. do konce 17. stol. o 70%, t. j. o 316.045 Kč. Ro- 
botami vrchnost ten úbytek, jak vidno, vyrovnala cele. 

Je pravda, že počty naše mají tu vadu, že vycházejí od dní 
robotní práce vskutku vykonané nebo vyplacené, že tedy nepři- _5í£5 

hlížejí k poddaným od roboty osvobozeným. Bylo jich mezi sedláky 
na 14%, mezi chalupníky 33%, mezi domkáři a podruhy skoro 
l 4%> s 5° vynechanými asi 47%. Ti všichni měli by spolu v počet 
vzati býti. Neboť osvobození bylo jim náhradou za služby, které 
by jinak musily se platiti hotově. Tak by všech dní vejjezdní roboty 
do roka mělo panství summou vlastně 23.712, dní roboty vejchozní 
32.344 až asi 35.000. Vše s dílem osenickým počítáno. Ale naproti 
tomu nesmíme zapomínati, že i v době předbělohorské až zpět do 
14. stol. byli poddaní povinni robotou, ovšem nepatrnou; zmen- 
šíme-li výnos robot v 17. stol. o poddané osvobozené, můžeme v pe- 
něžní hodnotě roboty skutečné spatřovati přibližně správnou summu 
toho, co novou robotou vrchnost získala a co poddaní ztratili. 



VRCHNOSTI. 



167 



KAPITOLA VIII. 
KONTRIBUCE. 

SELSKÁ A PANSKÁ DAŇ POZEMKOVÁ V XIV. AŽ XVII. STOL. — 
SYSTÉM BERNÍ ROLLY. — CELÝ ČILI BERNÍ OSEDLÝ. — POČET PODDA- 
NÝCH A POČET OSEDLÝCH V ZEMI. — KALKULACE Z R. 16 8 3. — DIVISOŘI. 
— ROZDÍL HOR A KRAJE. — ÚPADEK MĚST. — VYSOKÁ OSEDLOST KOSTEČ- 
KA. — OSEDLOST CELÉ ZEMĚ. — ČESKÉ BERNICTVÍ V DOBĚ PŘEDTERE- 
ZIÁNSKÉ. — VZRŮST SELSKÉ KONTRIBUCE ZA STO LET. — DAŇ A VÝNOS 
POLE. — ZKÁZA PODDANÝCH. 



N 



SKÉ ZKÁZY. 



EBYLA to vrchnost pobělohorská, nýbrž byl to stát, jenž nej- 
více se přičinil o hospodářskou ruinu českého sedláka. Mohu 
příčiny sel- vyložiti dokumentárně na territoriu velkého severočeského dominia, 
jak úžasně vzrůstalo břímě selské kontribuce po válce třicetileté. 
Přesvědčíme se, že žádná doba nedovedla tak bezohledně přivésti 
sedláka na kraj záhuby, jako to dovedl poloabsolutní stát prvé 
polovice 1 8. stol. Z krátkého přehledu selské kontribuce ve vlasti 
naší poznáme zároveň, jak poměrně nedůležité místo zaujímala 
pozemková daň mezi břemeny poddaného v dobách dřívějších, 
v tom i v době převahy régimu stavovského. Teprv stát pobělo- 
horský, vítěz nad odbojnými stavy, uvrhl skoro všechno břímě 
státních potřeb na bedra poddaných. Nikoliv tedy na pány, na 
stavy — v té době teprve uplatnil se u nás plně (nikoliv bez vlivu 
vítězné románské kultury) názor, že poddaný je především k tomu, 
aby pomáhal živit stát a šlechtu, aby platil kontribuci a robotoval. 
A obrat, jenž nastal pak za Marie Terezie a Josefa II., nemůže 
býti pouze důsledkem změny názoru na postavení sedláka ve státu 
a společnosti, ale především důsledkem poznání, že cestou do- 
savadní je dále jíti nemožno. Neboť pokračování by musilo vésti 
ke všeobecné katastrofě. 

168 




DŮM V SOBOTCE 

v ulici Jeřábkově č. 138) 



KONTRIBUCE. 

Řekli jsme již, že podle právního názoru doby feudální byla 
pozemkovou daní státu povinna jen půda nesvobodná neboli pod- 
dací, osazená sedláky. Ale i ten názor vyvíjel se znenáhla: trvalo počátky 

. BERNÉ 

dosti dlouho, než se pojmy: půda poddanská a půda kontribuční pozemkové. 
kryly. S počátku (můžeme vývoj věci sledovati bezpečně teprv 
od 14. století) byl právní stav takový, že král jen v případech 
zcela výjimečných mohl vypsati berni. Na př. jen před koruno- 
vací nebo vdával-li dceru. A berní ovšem rozuměla se daň po- 
zemková z poddanských lánů, nikoliv z půdy svobodné. Potřebo- 
val-li král pomoci peněžité v případech jiných, bylo potřebí, aby 
Čechové, čili, jak se později říkalo, stavové, berni určité výše po- 
volili. Gruntovní páni povolovali tedy daň, vyměřovanou podle 
počtu poddanských gruntů. Platili ji sami, z vlastního měšce, či 
rozvrhovali ji na své poddané? Odpověď není zcela na snadě. Po- platil pán či 
zorujeme sic častěji, že zakládajíce vsi právem německým, si ve poddaný? 
smlouvě se sedláky vymiňovali, že poddaný vezme na se případnou 
berni královskou nebo určitý díl její. Kde však takové smlouvy 
nebylo, předpokládám, že měl platiti a nepochybně i platil berni 
gruntovní pán. Znění starých svolení berních není stylisováno tak, 
jako by platiti měli přímo poddaní. Nýbrž tak, jako by páni po- 
volovali králi část svých důchodů z půdy poddanské. Musíme 
vzpomenouti, že ourok poddanský placený gruntovnímu pánu 
v 14. — 15. stol., byl poměrně značný, že rovnal se mírně počíta- 
nému platu nájemcově a že bylo tedy slušno, aby daně královské 
byl sedlák ušetřen. Ústava feudální dovolovala však pánovi, aby 
v případech mimořádné potřeby dostalo se mu „pomoci" od jeho 
poddaných. To byl prostředek, kterého vrchnosti pravděpodobně 
užily, aby tam, kde nebylo smluv určitých, berni nebo její část 
svalily na poddaného. 

V století 14. platívalo se berně čtvrt, ale i půl kopy z lánu 
(tedy 175 — 350 Kč). Bylo to poměrně mnoho, ale zase málo, uváží- berně 

me-li, že daň taková vypsána byla sotva za deset let jednou. 
V stol. 15. vyžaduje si král již častěji svolení k berni: řekněme 

22 169 



DlL DRUHÝ. KAP. OSMA. 



POČÁTEK 

DANĚ 

PANSKÉ. 



DAŇ SELSKÁ 
A PANSKÁ 
V 16. ST. 



že jednou za 4 — 5 let. Prameny sic o tak častém rozepsání berně 
nevědí, ale počítejme s tím, že prameny jsou neúplné. Tu se platí 
ne již podle lánů, ale podle svatojirského ouroku od poddaných 
pánům placeného. Požaduje se nejčastěji čtvrtina, jindy polovina 
ouroku nebo i výjimečně celý úrok. Tedy asi průměrem 7% a ž 15, 
až 30 gr. čes.; někde jako na Kostečku i 1 kopa. 

Od počátku stol. 16. vidíme zajímavý obrat. Sněm svoluje 
(r. 151 7) daň ne pouze ze sedláků, ale i z majetku gruntovních 
pánů. Tu tedy teprv počíná český stavovský člověk přispívati 
k potřebám státu daní vlastní, kterou můžeme nazvati panskou. 
Považuje to však vždy za pomoc zcela mimořádnou. Ze počátek 
toho zdanění svobodného majetku v zemi spadá do doby nej- 
většího úpadku moci královské, je faktem opravdu zajímavým. 
Porozumíme mu, tuším, spíše, předpokládáme-li, že i dřív pán platil 
z lánů poddanských. 

V době habsburské se daň vybírá takřka již každého roku. 
Berní správa záhy opouští praktický základ její, t. j. jarní pod- 
danský ourok. Vyžaduje si odhad jmění každého poddaného, t. zv. 
šacuňk, a ze summy odhadní vybírá obyčejně % groše z každé 
kopy. Tedy 0*83%. To se stalo po prvé r. 151 7, pak 1522. A systém 
ten trvá v podstatě do r. 1566, jenže sazba stoupá až na 6 /s%- 
Také daň panská vybírá se podobně a celkem v téže percentuální 
výgi. Je ovšem volno vrchnosti vyžádati si ,, pomoci" od pod- 
daného. Ale v těch letech, kdy vybírá se daň ze statků poddanských 
na základě ,,šacuňku" jejich, zakazuje se pánům, chtíti od pod- 
daného zvláštní pomoci nebo obtěžovati jej jakkoli nad stano- 
venou berní kvótu ze jmění. Soudě podle snesení sněmovních 
platil pán celkem stejnou kvótu jako poddaný. Spíše více, po- 
něvadž povinen byl i jinými daněmi (na př. z piva nebo rozličnou 
vojenskou pomocí) a poněvadž poddanský majetek byl odhadnut 
velmi nízko. Jak věci vypadaly v praxi, bylo by třeba vyšetřit 
na jednotlivých dominiích. Zdá se, že vrchnosti, jimž vybírání daně 
příslušelo, užívaly šacuňků i k rozvrhu daní jiných, na př. později 



iyo 



KONTRIBUCE. 



daně domovní. Ale jediný doklad, jejž znám (ze vsi Kojakovic 
na Třeboňsku k r. 1585), není zcela jasný. Ze by proti tištěným 
a veřejně publikovaným snesením sněmovním o výši berně mohly 
vrchnosti poddané utiskovati, pochybuji. Hlavní je, že v 16. stol. 
platí páni přímo vedle poddaných, a jak se zdá, nikoliv méně než 
poddaní. Významno je, že děje se tak v době, kdy pán měl nárok 
na berní svobodu a v sousedství států, na př. Uher a Polska, kde 
vskutku neplatil ani groše. Možno říci hned, že šlechta doby 
Leopoldovy nebo Karla VI. nikdy by se v dani s poddaným ne- 
srovnala takovou měrou, jako česká šlechta předbělohorská, tolik 
káraná pro své nevlastenecké sobectví. 

Poddanské Šacuňky k berni z Kostečka neznám. Soudím však, 
že zněly na summu velmi nízkou, že průměrná roční daň z majetku 
jednotlivého poddaného placená, vydala asi 12 — 14 gr. čes. Neboť 
r. 1556 počítá se výtěžek té daně v celé zemi na 26.000 kop čes. 
při 130.000 poddaných, kdežto výnos nově zavedené daně do- 
movní — po 15 gr. čes. z osedlého — vydal r. 1567 přes 32.000 
kop. Pány totiž tížila daň z jmění daleko více než sedláky; proto 
se po smrti krále Ferdinanda I. postarali, aby se od systému toho 
upustilo. Ve vývoji našeho bernictví byl to krok zpět. Teprve 
potom vystoupil poddaný v popředí jako objekt berní. Daň z jmění 
zrušena sic i pro poddané, ale na její místo zavedena, jak již po- 
věděno, daň ze statků a chalup, tedy daň domovní. Ročně po 10 — 20 
(pravidlem 20) českých groších, t. j. asi našich 30 — 60 Kč. Tato 
daň domovní trvá odtud nepřetržitě do války třicetileté. Ku konci 
16. stol., za válek v Uhřích, přistupuje k ní berně nová, větší: 
roční příspěvek každého poddaného 36 grošů až 1 kopy gr. čes. 
Průměrem platí v té době poddaný celkem něco přes 2 kopy mí- 
šeňské (přes 150 Kč ročně). Vrchnost však platí zase z vlastního 
měšce za každého poddaného tolikéž, někdy i více, co poddaný 
sám, vyjímaje daň domovní. Stav tento trvá až do války třicetileté. 

Celkem vidíme, že berní povinnost poddaného v 16. stol. byla 
poměrně neveliká: až do let devadesátých nanejvýš 50 — 60 Kč, 



ŠACUŇKY 

K berní. 



DAŇ 
DOMOVNÍ. 



'7' 



DÍL DRUHÝ. KAP. OSMA. 



PODDANÝ. 



teprv od konce století až do povstání vzrostla (s jedinkou výjim- 
kolik platil kou r. 1610 a 1611) na summu nanejvýše 225 Kč do roka. Pod- 
daným však rozuměl se každý, kdo měl podíl na rustikálu, velký 
sedlák stejně jako čtyřkorcový chalupník. Poněvadž snesení sně- 
movní nařizovala, že měl při berni „bohatší chudého zastoupiti", 
není pochyby, že jednotlivé vrchnosti summu berně zemské, na 
panství jejich podle počtu osedlých připadající, rozvrhovaly samy 
na osedlé podle mohovitosti jejich. To tím spíše, že ku konci stol. 16. 
se poroučelo, že i čeledínové a podruhové mají sedláku v berni 
vypomoci. Tak můžeme, tuším, berní břímě celolánového sedláka 
kosteckého v době předbělohorské odhadnouti asi na 350 Kč ročně. 
Rozličné daně nepřímé a roboty zemské (přípřeže a ubytování) 
v tom ovšem nejsou započteny, ale ty v té době nemohly poddaného 
příliš obtěžovati. Nepočítám také s nedbalým a neúplným placením 
daně, jež bylo stinnou stránkou stavovského bernictví. 



NOVÍ 
STAVOVÉ. 



BERNĚ 
VE VÁLCE 
TŘICETI- 
LETÉ. 



Pak přišla válka třicetiletá se svými zcela mimořádnými ná- 
roky. V letech odboje r. 1618 — 20 zavedeny byly daně před tím 
v zemi naší nikdy neslýchané. Třeba pak i tu vyznati (proti ne- 
spravedlivým obviňováním opak tvrdícím), že rebellující stavové 
také na své, nikoliv jen na městské a selské měšce myslili. Na př. 
6% daň z jmění r. 1619. Ale od té chvíle, co noví stavové s rokem 
1627 ujali se zase starého práva svého povolovati berně, ocitáme 
se v době jiných názorů na práva a postavení poddaného. Sněm 
zr. 1627 ukládá každému poddanému roční daň 6 zl. 20 kr. (380 Kč), 
každému gruntovnímu pánu z každého poddaného toliko — 20 kr. 

Tolik — mimo snad léta 1619 a 1620 — nebylo uloženo na 
poddaného ještě nikdy. A některá léta následující sazbu ještě 
zvýšila. To ovšem byla doba mimořádná, doba hrozné války, 
zápasu na život a na smrt. R. 1642 vypisuje se na př. na osedlého 
7 zl. (420 Kč) a k tomu ještě asi dva korce obilí. Země byla brzo 
válkou tak zničena, že panstvu nezbylo než zase děliti se se sedlákem 
o kontribuci. Tak r. 1642 a 1644 platí se z poddaného (mimo 



IJ2 



KONTRIBUCE. 

obilí) po 14 a 12 zl., polovic sedlák, polovic vrchnost. To zna- 
menalo, že sedlák měl platiti (s obilím) ročně 540 až 600 Kč. 
Spíše více, poněvadž obilí bylo drahé. Konečně peněz nebylo lze 
od poddaného dosáhnouti; i uložen mu jako daň hlavní desátý 
mandel ze všeho obilí. Tedy desátek v naturaliích. Jako v dobách 
a státech s primitivní kulturou zemědělskou. 

Ale tolik, co se žádalo, sedlák vskutku neplatil. Čtenář, který 
pročetl pozorněji prvý díl této knihy, vzpomene si, jak dominia odsvědčení 
dovedla zvýšeným břemenům berním se vyhnouti. Dávala si „od- 
svědčiti" (srv. díl I., str. 28) vypálené nebo opuštěné grunty, ná- 
sobíc ovšem skutečný počet jejich dvěma nebo třema, a tak při- 
znávala k berni menší a menší počet poddaných. Na Kostečku 
přiznali r. 1639 251 poddaných, po Banérově vpádu již jen 39, 
později 12, 6, konečně r. 1649 již jen ^i. R- ^42 přiznala všechna 
panství kraje boleslavského (po odečtení těch, na nichž byli po- 
loženi vojáci) sotva ke 300 osedlých. A v kraji tom bylo před 
válkou přes 13.000 osedlých! Jak vidno, mohli si v Praze roze- 
pisovati na sedláka, co chtěli — berní pokladna dostala přece jen 
summu nepatrnou. O to, aby poddaný platil víc, starali se soldáti, 
naši i švédští. 

Tyto zvláštní poměry přiměly vládu a stavy, že se po válce 
vzchopili k radikální nápravě. Sněm z r. 1652 se usnesl poříditi berní rolla. 
pořádný katastr všeho rustikálu v království. O něm promluvili 
jsme podrobněji v kapitole druhé. Berní rulla zjistila, zeje v celém 
království (bez Kladska a Chebska) 64.210 městských sousedů a 
sedláků, 34.827 chalupníků a 23.775 domkářů čili zahradníků. 
Dohromady 122.812 poddaných. Před válkou třicetiletou bylo počet 

v Čechách počítáno na 150.000 poddaných, ovšem bez měšťanů poddaných 
měst královských a bez svobodníků. Katastr z r. 1603 zná na 
145.000 selských poddaných. S měšťany měst k berni se přímo 
přiznávajících a 272 svobodníky vydá vše na 158.000 jednotek. 
Tedy asi 35.000 poddanských a městských gruntů čili 22% bylo a R.1603. 

*73 



DlL DRUHÝ. KAP. OSMA. 

pohlceno válkou. Ležely ladem pusty nebo vypáleny; část ovšem 
připojena ke gruntům zachovalým nebo k dominikálu, část byla 
vzdělávána sousedy „na třetinu". 

Před válkou třicetiletou platila se berně podle skutečného 
celý osedlý, počtu poddaných bez ohledu na to, jde-li o sedláka nebo domkáře. 
Berní správa tomuto způsobu nepřála. Chtěla, aby v Čechách, 
jako v zemích sousedních zaveden byl zase systém lánový. T. j. 
aby se řeklo: poddaný, který má 60 korců polí osevu, je celým 
neboli normálním ,, osedlým"; co se na sněmu na jednoho osedlého 
daně vypíše, zaplatí sám. Je-li na př. na některém panství 12.000 
korců polí rustikálních, rozdělí se počet ten šedesáti. Vyjde 200 
celých osedlých; panství zaplatí tedy dvěstěkrát tolik, kolik právě 
na jednoho sedláka bylo uloženo. Rozděliti tuto summu mezi pod- 
dané podle skutečné velikosti jejich gruntů je věcí vrchnosti. 

Zavedení tohoto systému nařídil sněm z r. 1627. Zdá se, že to 
vedlo jen k tomu, že vrchnosti ve svých přiznáních počet svých 
poddaných víc než náležitě zredukovaly. R. 1630 nařízeno přísně 
něco zcela jiného: každý musí přiznat aspoň tolik poddaných, 
kolik měl statek jeho r. 1615. Tenkrát (před koupí Vyššího Pole) 
přiznávala Kost 504 poddaných. Kdyby však měla přiznati, kolik 
6okorcových osedlostí vydá její rustikál, dospěla by podle součtu 
berní rolle (15433 korců rustikálu) k 257 celým osedlým. Takový 
staré a nové byl rozdíl starého a nového počítání. Každý pozná, že starý systém 
P T NI. j^j p rQ Derm - pokladnu výhodnější a nepříznivější pro poddané. 
Přes to bylo v 1. 1654 — 1655 usneseno vyšetřit na základě berní 
rolly počet „celých" osedlých a ten učiniti základem zdanění selské 
půdy. A jen o zdanění této půdy běželo; poddanská půda byla již 
výhradně půdou kontribuční. Zcela neslýchanou by byla v té době 
myšlenka, že by měli páni podat přiznání o svém svobodném ma- 
jetku, jako se stalo před 120 lety. 

Šlo tedy o to, zjistiti počet celých osedlých. Ale tu se na- 
skytla těžká otázka, jak definovati „celého" neboli normálního 
osedlého? Komise revisitační a nejvyšší berníci zemští, kteří o tom 

174 



KONTRIBUCE. 



od r. 1654 dlouho pracovali, zamítli především rozhodně projekt 
z r. 1627, aby totiž každých 60 korců polí podle výsevku pražské 
míry bylo považováno za jednu „usedlost". Neboť, pravili, jsou 
pole úrodná a neúrodná, jsou pole, jež potřebují mnoho osevu a 
zase pole, jež vydají více užitku při menším osevu. Ale hlavní roz- 
díl, na nějž komise ukazovala znovu a znovu, záležel v tvrzení: 
sedlák osedlý v kraji je na tom mnohem hůř než sedlák v horách 
a lesích. To slyšíme nikoliv bez velkého podivu. Vyslechneme za- 
jisté pozorně odůvodnění této věty, věty velmi důležité. Neboť 
ona je základem berního hodnocení poddanské půdy v naší vlasti až 
do r. 1748, ano působí ještě podstatně na nový katastr tereziánský. 

Poddaný, vykládala komise, osedlý na př. v bechyňském kraji 
v horách pohraničních má vedle orby větší chov dobytka, vy- 
dělává si předením příze, zejména však formanstvím (dovozem 
soli, vína, železa, síry, smoly, kolomaze) a provozuje všelijaký 
obchod. Jiný si pomáhá děláním prken, šindele, dřevěného nádobí, 
pálením uhlí. Poddaný má v těchto končinách krátce více příle- 
žitosti dostati do rukou hotové peníze a vůbec snáze se vyživiti. Je to 
tedy větší chov dobytka, podmíněný větší plochou luk a a pastvin, 
formanství, obchod, domácí průmysl a výdělek v lesích, na nichž 
zakládá se lepší situace poddaného, osedlého v lesnatém horském, 
zejména pohraničním kraji. Naproti tomu sedlák v kraji podle 
výkladu komise po výtce polaří. Třeba měl větší statek, má zase 
větší vydání na čeleď, dělníky, potah, budovy, nářadí, má ne- 
dostatek dříví stavebního a dříví na otop. Je-li postižen živelní 
pohromou nebo neúrodou, nemůže se zotaviti, poněvadž nemá 
příležitosti (odříznut jsa od obchodu a zbaven povoznického vý- 
dělku) vydělati si hotové peníze. 

Výklad tento osvětluje velmi zajímavě starodávné hospodářské 
poměry v zemi naší či spíše starodávné názory o nich. Naše zku- 
šenost novodobá rozpakuje se sic věřiti, i když slyšela odůvodnění 
komise, ale musí přece vzdáti se zkušenosti 17. století. Máme-li 
plně porozuměti, musíme, tuším, vzpomenouti poměrně nedokonalé 



o DEFINICI 

CELÉHO 

OSEDLÉHO. 



ROZDÍL HOR 
A KRAJE. 



ZAJÍMÁ VOST 
JEHO. 



'75 



DlL DRUHÝ. KAP. OSMA. 



NESTEJNOST 

LÁNŮ. 



a jistě i málo přičinlivé tehdejší selské techniky zemědělské. Usly- 
šíme také, jak na statku šedesátikorcovém bylo do roka oseto prů- 
měrně jen 25 až 30 korců. 

Komise také zavrhla myšlenku, aby se „usedlost" určila podle 
rozdělení vesnic v lány. Lány, pravila, jsou velmi nestejné: 60, 50, 
40 korců v kraji, 40, 30, ano prý i 15 v horách. Také zamítla návrh 
říditi se urbáři. Jednak prý by bylo nebezpečí, že by předloženy 
byly k berním odhadům urbáře podezřelé, jednak je jisto, že na 
př. 50 celých sedláků (potažníků) jednoho urbáře neboli jednoho 
panství žije v lepších poměrech hospodářských a výdělkových, 
než 100 sedláků jiného urbáře. 

Na čem tedy konečně zůstalo? Na tom: komise vyhlásila pře- 
jak počítat, devším, že obecně platnou definici „celého usedlého" vůbec sta- 
osedlého. noviti nelze. A druhá vedoucí zásada dostavila se pak takřka sama 
sebou: třeba vyšetřiti celou usedlost od panství k panství, předem 
podle polohy jeho, t. j. hlavně, zda leží v kraji nebo v horách, pak 
podle příležitosti místní k výdělku nezemědělskému, ve vsích ko- 
nečně se zřetelem k tomu, zda většina osedlých je mohovitá a jen 
menšina chudá, nebo zda ves vesměs se skládá z chudších podda- 
ných. V prvém případě může býti odhad vyšší, protože bohatší 
může chudšímu pomoci; v druhém nižší. Sedlák s nemnoha korci 
polí nebo i chalupník, má-li vedlejší výdělek, budiž počítán za 
celého osedlého. Malé sedláky bez výdělku lze kalkulovati dva za 
jednoho nebo tři za dva osedlé. Chalupníky, tojest takové poddané, 
kteří nerobotují potahem a mají od 12 do 7 korců polí, jest pra- 
vidlem čtyry počítati za jednoho celého osedlého. Domkáři, t. j. ti, 
kteří mají méně než 6 korců polí, budou počítáni 8, někde i 16 za 
celého osedlého. Má-li však domkář třeba jen dva korce polí 
a k tomu řemeslo nebo jinou výživu, buď položen za chalupníka. 



Podle tohoto programu, v lednu r. 1656 místodržitelům 
předloženého (ale již na jaře r. 1655 provedeného), byly vskutku 
údaje berní rolle přepočítány na „celé osedlé". To byla tak zvaná 



176 



H 

X 
O 

2 

Pn 
cd 

9* 
o .a 

< <u 
^^ 

Q 
O 






KONTRIBUCE. 



„revisitace". Třeba totiž rozeznávat mezi zhotovením berní rolle 
a mezi výpočtem berních osedlých. Hlavní je, že obě tyto operace, 
časově jen rok až půldruhého roku od sebe vzdálené, byly neseny 
nestejnými principy. Berní rolle zjišťovala počet sousedů a sedláků, 
dále chalupníků, konečně zahradníků bez polí. Při tom byl za 
sedláka (souseda) počítán každý osedlý, měl-li aspoň 30 korců osevu 
(tedy 8okorcový a 3okorcový sedlák nebyl zvlášť rozeznáván nikte- 
rak) a osíval-li vskutku přes polovici svých polí. V praxi to, tuším, 
záleželo od dat poskytnutých vrchnostenským úřadem. Tomu byl 
sedlákem poddaný robotující potahem. Tak ostatek sedláka defi- 
noval i sněm z r. 1652. 

Program, datovaný 11. ledna 1656, jejž znám z opisu v zem- 
ském archivu, týká se však otázky, jak z počtu sedláků (sousedů), 
chalupníků a zahradníků berní rollou zjištěného odvodit počet 
„celých", t. j. vlastně berních usedlých. „Usedlý" je tu pojmem 
již abstraktním, berně technickou pomůckou. Jak odpověď komise 
v té příčině zněla, jsme slyšeli. Možno dodati jen, že v královských 
městech kalkulován byl každý soused, t. j. člen obce městské (ma- 
jící tedy na př. právo várečné), za dva berní osedlé. Tak jednoduše 
a krátce vyhověno potřebě vyššího zdanění městských živností 
v rámci agrární berní ústavy. V královských městech nalezeno 
2740 sousedů. Ti vydali tedy 5480 osedlých. V samotných městech 
Pražských vypočítala revisitace 1417 (vlastně 1482) osedlých. Číslo 
to vzrostlo do r. 1668 na 1439. Praha sama vydala tedy skoro za 
čtvrtinu měst královských. V městech královských pokoušely se 
o výpočet celých osedlých již během let 1653 a 1654 komise visi- 
tační přímo. Prahu odhadly na 1735 osedlých. F. A. Slavík uvedl 
příkladem dva zajímavé odhady jejich z měst Čáslavě a Kutné 
Hory. Ale revisitační komise provedla, jak za to mám, novou kal- 
kulaci na základech jednotných. 

Podle zásad v citovaném zdání komise vyložených byl vskutku 
z dat berní rolle zhotoven výpočet jednotlivých „osedlých" po pan- 
stvích, krajích a konečně v celé zemi. Ze 122.812 poddanských 



BERNÍ ROLLA 
A REVISI- 
TACE. 



STARÁ 

A NOVÁ 

KALKULACE. 



23 



177 



POČET 
CEL ÝCH 
OSEDL ÝCH 
V ZEMI. 



JAK 

POČÍTÁNO NA 
KOSTEČKU. 



JAK 

V SO BOTCE. 



DÍL DRUHY. KAP. OSMA. 

a městských míst, spočtených berní rollou v Čechách (bez Chebska 
a Kladska), povstalo tak na 78.000 celých osedlých. „Revisitace" 
nebo kalkulace taje pravidlem mechanická, podle hlavní zásady: 
4 chalupníci (nebo 8 domkářů) rovnají se jednomu celému osed- 
lému a každý sedlák, vrchností za sedláka udaný, je celý osedlý. 
Ostatní body programu byly provedeny, jak se zdá, jen příleži- 
tostně a v podstatě tak podle oka. Jak pomalu razí si pokrok v oboru 
státní správy cestu! Mechanické, křiklavě nespravedlivé dělítko 
středověké sic odmítnuto, ale požadavek individuálního hodnocení 
zdanitelných objektů prováděly v praxi ruce hrubé a nepozorné. 

Tak aspoň jeví se počítání celých osedlých na panství kostec- 
kém. Ve Vesci na př. berní rolla uvádí 7 osedlých a 4 chalupníky. 
Kalkulace je: 8% osedlých. Je to přesně podle schématu: sedláci 
a chalupníci vydají 8 osedlých, dva domkáři jsou počteni za čtvrt 
osedlého. Ale dva sedláci půllánoví (po 30 korcích polí) jsou po- 
čítáni za celé osedlé, zrovna tak, jako dva sedláci lánoví z čís. 1 
a 3. Podobně v Nepřívěci (7 s., 1 ch., 3 d.) 7 5 / 8 osedl., v Stéblo- 
vicích (4 s., 2 ch.) 4% osedl., v Oseku (8 s., 5 ch., 5 d.) 8 7 /s os. 
Dvě pusté chalupy a čtyry pusté domky se nečítaly. V Trní 3 sed- 
láci, tedy tři osedlí. 2e každý trnský sedlák má skoro třikrát tolik 
rolí, co půlláník vesecký, bylo ignorováno. V Dolním Bousově by 
mělo být podle schématu přes 20 os., je vsak jen i7 7 / 8 . Za to v So- 
botce, zdá se, že revisitace řídí se programem cele: uvádí tam 
18 sousedů (z těch pět, kteří vůbec polí neměli, ale pro handle 
za skutečné osedlé jsou počítáni) a 7 chalupníků, většinou vlastně 
domkářů, živících se částečně řemeslem. Ti všichni jsou kalkulováni 
za 20 3 / 8 osedlého. Ale 54 domkářů bez polí, vesměs řemeslníků, 
je počítáno jen za 3% osedlého, tedy 16 za jednoho. Zrovna tak 
vysoko jako řemeslná Sobotka odhadnuty celé agrární Markvartice : 
na 23% osedlého. Bylo tu 22 sedláků, 5 chalupníků, 4 domkáři. 
Města poddanská v celé zemi odhadnuta byla na 3722 osedlých. 

Touto metodou dospělo se na Kostečku, ještě bohatém pustými 
grunty, ke 308% selských „osedlostí" neboli berních usedlých. 



178 



KONTRIBUCE. 



Podle toho, jak se pusté grunty osazovaly novými hospodáři, při- 
počítávaly se nové jednotky berní. R. 1658 jich bylo na Kostečku 
již 3i6 5 / 8 , tolikéž ještě r. 1664, později však více. K r. 1682 dokonce 
328V16 osedlých. Dělíme-li kostečky rustikál, v berní rolli vyčtený, 
číslem 317 osedlých, shledáme, že kol r. 1660 jednu berní jednotku 
tvořilo průměrem 48 korců polí. 



JEDEN 

OSEDLÝ NA 

47 KORCŮ. 



Celkové výsledky revisitace ohlášeny byly, tuším, v únoru 
r. 1656. V té době bylo v celé zemi k berni povinno 78.444 celých 
osedlých (počítaje v to však i královská města a svobodníky), do 
r. 1669 vzrostl ten počet na 83.487 osedlých. Číslo celkové bylo 
v stálém pohybu: nejen pro přírostky osedlých, ale i pro odpisy 
pohořelých, potlučených nebo těch, kteří, naříkajíce na velkou 
,, usedlost", zahrnovali úřad prosbami o snížení břemene berního. 
Výsledky rekalkulace neuspokojovaly; brzo se pomýšlelo na nový, 
dokonalejší, spolehlivější katastr. Nemohu zde jíti do podrobností. 
K tomu bude potřebí práce zvláštní, k níž, jak doufám, učinil jsem 
těmito výklady průpravu podstatnou (a již jsem po čtyřech letech, 
v r. 1 9 1 5, vydal sám pod nadpisem ,, České katastry") . Neboť o těchto 
věcech bylo v naší literatuře pověděno dosud velmi málo, a i to je 
pravidlem nesprávné nebo zmatené. Důležito je, že r. 1683 (po 
pokusech, zavésti daň z každého korce poddané půdy 12 kr. do 
roka a z každé krávy tolikéž) došlo k nové kalkulaci usedlosti v Ce- 
chách. Stalo se to na tom základě, že zvolen pro každý kraj mini- 
mální divisor. T. j. číslo, které vyjadřovalo, kolik korců polí nejméně 
může býti počítáno na jednoho celého (berního) usedlého. Vedle 
toho zvoleny pro jednotlivá panství v kraji ležící divisory zvláštní, 
v některých případech kryjící se s minimálním divisorem krajským, 
častěji však větší. Pole ladem ležící počítána byla za polovic. 

Pro kraj boleslavský na př. zvolen divisor 47. To znamenalo, 
že se tu výnos půdy a poměry výdělkové hodnotí tak, že již 47 korců 
polí mohlo býti považováno za jednu berní jednotku. V Kouřimsku 
však byl divisor 66% korce. Zde tedy teprv sedlák, který měl přes 



ÚSILÍ 

O NOVÝ 

KATASTR. 



KALKULACE 
Z R. 1683. 



*79 



DÍL DRUHÝ. KAP. OSMA. 



KRAJŠTÍ 
DIVISOŘI. 



DIVISOŘI NA 
PANSTVÍCH. 



NÁPADNÉ 
ROZDÍLY 
KRAJE A HOR, 



VYKLAD 
KALKULACE 
ZR. 1683. 



66 korců, mohl býti považován za celého osedlého. Za to kraje 
jihočeské měly vesměs menšího divisora než Boleslavsko (43% — 46). 
Je to důkaz, že český jih jevil se našim předkům zámožnějším než 
český sever. S výjimkou jediného Litoměřická. V Litoměřicku byl 
divisor 38%, v Loketsku dokonce 34. Tu měli býti poddaní zdaněni 
nejvýše — seděli patrně nejvíc v průmyslových horách a lesích, 
a k tomu na hranicích. 

V Boleslavsku byl tedy divisor 47 — a ten také přiřknut 
Kostečku. Tedy divisor nejmenší, nejnepříznivější. Stejného dělitele 
dostala panství liberecké, semilské, rohozecké, hruboskalské — 
vesměs panství ,,v horách" ležící. Ale sedláci na panství benátec- 
kém, s nejlepší půdou, měli dělitele 90! Teprv gokorcový sedlák 
byl celým poddaným! Na panství doubravickém byl dělitel 61, na 
lysském 67%, na mělnickém 83%, na vrutickém 90 — tedy dvakrát 
tolik měl býti zatížen kostský sedlák na své prostřední půdě, co 
sedlák z Vruticka nebo Benátecka ! Tak daleko šlo ono rozeznávání 
výhod horské krajiny od úrodné roviny v středu země. Zde již 
těžko dovedeme ty křiklavé rozdíly pochopiti. K tomu přistoupila 
podivná okolnost jiná. Malé panství mladějovské, těsně u Kosti 
ležící, mělo dělitele 90, Staré Hrady, také v sousedství, 58, Kosmo- 
nosy (ovsem víc v kraji ležící) 51 y 2 . Nemohu jíti za těmito postřehy 
podrobněji, ale zdá se mi, že nová kalkulace z r. 1683 stanovila 
v podstatě divisory již existující, t. j. že nechtěla se příliš vzdáliti, 
leč v případech naléhavých, od počtu berních osedlých na jednotli- 
vých panstvích již od r. 1654 obvyklého. V celku však rekalkulace 
přece přivodila podstatné zmenšení berních jednotek v zemi. A to 
asi na 58.000. V kraji boleslavském s 6225 z r. 1669 asi na 4650. 
Ale Kost toho zmírnění účastná nebyla nebo jen měrou nepatr- 
nou. Od r. 1683 je její berní povinnost ustálena na 324V8 berních 
jednotek neboli celých usedlých. 

„Osedlost" jednotlivých osad ve vnitru panství vypočítána 
r. 1683 zcela mechanicky podle dělitele 47. Dolní Bousov měl na 
př. v berní rolli 1348 korců polí. To děleno 47, vydalo 28 12 /47; počí- 



180 



KONTRIBUCE. 



tání úřední stanoví usedlost bousovskou na 28Vi6. Osek měl míti 
podle nového rozpočtu berních osedlých io 1 /i 6 , Vesec 8 1 /i 6 , Mark- 
vartice 19V16 atd. Sobotka uznána jen za 8 7 /i 6 osedlých. Tedy 
měřena také podle plochy orných polí. V Sobotce byla změna nej- 
nápadnější. Nová kalkulace patrně již pustila cele s mysli zřetel 
k výdělku obchodnímu a průmyslovému (mimo snad rozdílné hod- 
nocení krajů) a dělila daň na základě pouze agrárním. Byl to krok 
zpět. Vykládal bych jej tak, že kalkulace z r. 1655 počítala ještě 
stále s výdělkovými poměry, jak byly v zemi před válkou třiceti- 
letou a namnoze i za války. Ze měla na mysli města i městečka 
poddanská kvetoucí řemeslem a obchodem, že věřila, že staré zlaté 
časy se rychle vrátí. Hospodářský úpadek po válce nastalý zastihl 
však především města, jež nebyla s to, aby platila zvýšené podíly 
berní r. 1654 jim přikázané. V nápravě z r. 1683, jež v celku je 
přiznáním, že celá země měla berničně býti hodnocena jako hos- 
podářský obvod skoro veskrze agrární, se šlo však daleko. Města 
Pražská na př., jež byla r. 1655 odhadnuta na 1735 osedlých, klesla 
r. 1683 (se všemi právy vedlejšími) na 907! Kvóta osedlých v Ml. 
Boleslavi, městě královském, snížena se 132 na 82 Y 2 (a podobně 
v Nymburce), a město poddanské jako Sobotka taxováno prostě 
jako obyčejná vesnice. Vůbec klesla města královská při rekalkulaci 
z r. 1683 s 5480 osedlých na 3425 osedlých. 



ÚPADEK 
MĚST 



Ale usedlost, kterou vypočetl zemský katastr na jednotlivé 
osady určitého panství, nestala se vskutku podkladem míry berní. 
V mezích dominia repartovala si obec poddanská nebo někde 
vrchnostenský úřad kontribuci podle vlastního uznání. Nejčastěji 
asi na základě repartičního klíče na panství ode dávna obvyklého. 
Na Kostečku bylo po celou dobu Černínskou základem všech repar- 
ticí rozdělení rustikálu v lány. Jenom město Sobotka bylo hodno- 
ceno jiným způsobem, t. j. výše. Po vydání berní rolle z r. 1654 
nesla Sobotka vší poddanské kontribuce 14*16%, ostatní rustikál 
85*84%. To znamenalo, že Sobotka převzala z okrouhlých 317 



REPARTICE 
DOMÁCÍ. 



l8l 



DlL DRUHÝ. KAP. OSMA. 



OSEDLOST 
SOBOTKY. 



usedlostí asi 45; ostatní rustikál 272. Zde vidíme, jak i domácí 
repartice po válce třicetileté setrvávala při vysokém odhadu měst- 
ských výdělků. Ale odhad byl čím dál tím více za skutečností. Již 
r. 1662 se Sobotka brání; tvrdí, že tolik platiti nemůže. Brzo při- 
znává jí domácí repartice jen 28 osedlých. To bylo z 324V8 všech 
osedlých již jenom 8*6%. Ale i to zdálo se mnoho. Sobotečtí stěžo- 
vali si v Praze. R. 1709 platí z 27% osedlých, r. 17 10 z 20V16. 
Toho roku totiž město z části vyhořelo. Tak se stalo, že r. 171 2 
oboustrannou dohodou stanovena sobotecká usedlost na 15. Tedy 
na 4*6%. Co setřáslo s beder svých město, musili převzíti ovšem 
sedláci. Víme, že selských lánů r. 1684 bylo 22i 3 / 8 . K tomu třeba 
přičísti 10% lánů, ze kterých nesla selskou kontribuci vrchnost. 
Tedy celkem 23i 7 / 8 lánů. V letech kol r. 1658, kdy panství bylo 
Šacováno za okrouhle 317 osedlých, připadlo, po odečtení 45 osed- 
lých soboteckých, najeden lán 1*17 čili 1V6 usedlosti. 

Poměry zhoršily se od té doby, co snížena byla usedlost So- 
botky na 28 a stoupla celková osedlost panství. A ještě více od 
r. 1 71 2, kdy Sobotka klesla na 15: tenkrát na rustikál bez Sobotky 
připadlo 309V8 osedlých. Repartice na lány dala se tak, že nečítáno 
již 231V8 lánů jako r. 1684, nýbrž 243V16. Do lánů přičteny totiž 
i poddanské mlýny, třebas měly jen pár korců půdy, a lánovou 
měrou odhadnuti všichni podsedci a chalupníci na obci. V Dol. 
Bousově na př. 18 chalup na obci odhadnuto za 2 5 /s lánu. Tím se 
stalo, že na lán dostalo se 1*25 berního osedlého. Zdá se, že i dříve 
byly drobné chalupy přibrány k pomoci a že tedy nesl celolánový 
co připadlo sedlák v 1. 1655 až asi 171 2 nemnoho přes jednu osedlost a v 1. asi 
berně jy I2 až 1747 jednu a čtvrt berní osedlosti. Půllán rovnal se tedy 

potom 5 / 8 jedné osedlosti, čtvrt lánu 5 /i6, třičtvrtilán 15 /i 6 osedlého. 
Osek na př. měl 7% lánů, i platil za 9*58 osedlých. Vesec 5 27 /3» lánů; 
nesl tedy 7*30 berní osedlosti. 

Od r. 1683 počínaje mělo panství kostecké ze všech dominií 
v kraji boleslavském ležících nejvyšší usedlost. Hrubá Skála, pod- 
danými bohatší, měla jen 224V16 osedlých, Liberec 172, Fridland 



182 



KONTRIBUCE. 



284. R. 1656 panství skalské a liberecké Kost ještě převyšovalo. 
Kterak se stalo, že Kost, jež neměla v kraji nejvíce poddaných, do- 
stala se na prvé místo, vyžadovalo by zvláštního studia u panství 
jiných, v srovnání zúčastněných. Vím jen, že r. 1678 bylo panství 
skalskému najednou odepsáno ioi n /i6 osedlých. Panství s tak vel- 
kou berní povinností, jako mělo Kostečko, nebylo v Čechách jistě 
ani třicet. Mezi českými dominiemi bylo největší panství krumlov- 
ské (r. 161 5 přes 4000 poddaných, r. 1771 1171 berních osedlých), 
pak královské panství pardubické (přes tisíc berních osedlých), pak 
Třeboň, Hluboká, Poděbrady, Litomyšl (r. 1771 503 berních os.), 
Nové Hrady, Opočno, Černý Kostelec, Chotěšov, Horšův Týn 
(403 os.). Jediné panství třeboňské platilo více daní přímých než 
všechna města pražská, r. 1771 pouze na 648 osedlých počítaná. 
Tak rapidně dolů šlo to s našimi městy od války třicetileté, tak 
soustřeďovalo se čím dál tím víc břímě státních daní na ubohého 
sedláka. Po úpravě z r. 1683 platila svobodná města, nečítáme-li 
jejich poddané, pouze 6'2% vší vojenské kontribuce v království 
(s poddanými svými 107%); svobodníci a manové platili 0-5% — 
ostatek, tedy přes 93%, připadl na sedláky a městečka poddanská. 
Bude nepochybně poučno všimnout si i toho, jak který stav 
počtem svých poddaných v berni participoval. Poddaní stavu pan- 
ského platili 64*9% kontribuce, stavu rytířského 5*7%, duchoven- 
stva 1 3*3%, královská panství 4*8%. Nejpozoruhodnější je tu na- 
prostá převaha stavu panského a bezvýznamnost podílu rytířstva. 
Kde byly ty časy, kdy, v polovici 16. stol., jmění stavu vladyckého 
bylo odhadováno výše než stavu panského a kdy svobodná města 
s poddanými svými nesla třetinu nákladů zemských! Data moje 
týkají se r. 1691, kdy v zemi bylo počítáno (patrně bez Chebska 
a Kladska) 58.345 berních osedlých. 



OSEDLOST 

KOSTEČKA 

V KRAJI 

NEJVĚTŠÍ. 



PRAHA 
A TŘEBOŇ. 



STAVOVĚ A 

MAJETEK 

POZEMKOVÝ. 



Berní systém český v prvním století po válce třicetileté byl 
velmi komplikovaný. Hlavní berní byla vojenská kontribuce čili druhyberní. 
t. zv. ordinarium militare, výhradně od poddaných hrazená. 



183 



DÍL DRUHÝ. KAP. OSMA. 

V účtech kostecké kontribuce z doby kol r. 1660 rozlišuje se tato 
berně, zvaná „měsíční" — patrně se vypisovala i odváděla měsíčně 
— od kontribuce „sněmovní" neboli od „ berně zemské", požadavky 
menší a čtvrtletně rozpisované. Prvá odvádí se krajským hejtma- 
nům, druhá přímo do Prahy. Rozdělení berní v „aerarium" (t. j. na 
potřeby celostátní) a ,,provinciale" (zemská daň) již tu tedy posti- 
hujeme. Polovici kontribuce zemské nese spolu vrchnost, jak se 
zdá, dobrovolně; r. 1662 prohlašuje, že dále polovici platiti nebude. 
Soudím, že pod souhrnným pojmenováním ,, berně zemské" zahr- 
nuty jsou sněmem povolené summy zvláštní, jež slují někdy „sbír- 
kou peněžitou" nebo „hlavní sbírkou" a k nimž náleží později 
summy svolené „k svobodné disposici" králově (quantum came- 
rale). Vláda žádala čím dále tím častěji od stavů zemských, aby 
k mimořádným potřebám přispěli z vlastního měšce. Od konce 
17. stol. daň panská, jakožto „extraordinarium militare", je zjevem 
téměř pravidelným. Je značně menší než kontribuce selská. Pra- 
vidlem čtvrtina až třetina její, zřídka přes polovici. Tak účty kon- 
složitost tribuční z let okolo r. 1700 rozeznávají 1. řádnou daň vojenskou, 

ČESKÉHO • r » 

bernictví 2 - mimořádnou (panskou), 3. zemská vydání. Ale vedle toho pra- 
vidlem sbírky zvláštní na stavení rekrutů a rimont (vojanských 
koní). Často ještě zvlášť „komorní svolení", nebo „na fortifikace", 
nebo „na král. nevěstu portugalskou", „na královskou nevěstu ze 
Španěl". To byla zvláštní povolení svatebního daru císaři nebo 
synu jeho. Každá z těchto daní byla účtována zvlášť a vybírána 
ve zvláštních terminech. K tomu přistupovaly položky na ubytování 
vojska a marše vojenské, nestejně veliké po jednotlivých krajích 
a panstvích. Byly částečně hrazeny poddanému. V účtech kontri- 
bučních vystupují v summách peněžitých po srážce bonifikací. 

Konečně se vybíraly neveliké přirážky k vojenské kontribuci, 

jež měly krýti náklady spojené s vybíráním a spravováním berně. 

přirAžky NA Z toho původně jistá kvóta slušela krajským hejtmanům na úřední 

berní P^ at jejich, na kancelář krajských poslů, na exekuce, ale také na 

celou řadu potřeb s kontribucí málo nebo nic souvisících. R. 1658 

184 



KONTRIBUCE. 



na př. platí panství kostecké z peněz kontribučních služby hejtma- 
nům krajským 26 zl. 14 kr., za oběd jednomu krajskému hejtmanu 
v Sobotce, jsouc naschvál pro něj strojeno i za obrok 6 zl. 39 kr. 
(390 Kč !), podruhé za oběd 2 zl. 17 kr. Menší položky na dary 
krajskému hejtmanu vydají skoro 42 zl. Dále jsou v účtech pravi- 
delným zjevem vydání na posly krajské, kteří na panství donášeli 
úřední výnosy, odměny výběrčímu berně a účetnímu kontribuč- 
nímu. Tento skládal počet celé obci poddanské zastoupené dele- 
gáty města Sobotky a rychtáři a konšely z vesnic jednou do roka 
na soboteckém rathouze a to pravidlem v přítomnosti dvou rytíř- 
ských osob na panství osedlých a panských úředníků. Při tom se 
ovšem něco vypilo na účet kontribuce. Ve výkazech vydání peněz 
kontribučních najdeme i útraty za popravu jednoho zločince v So- 
botce. I vydání spojená s panským hospodářstvím kosteckým, jež 
sem jistě nenáležela. Někdy se platí na marse vojenské přímo z kon- 
tribučních peněz kosteckých. Drobná vydání na vojáky, poslané na 
exekuci, t. j. násilné vymáhání restů kontribučních, jsou dosti častá. 
Berně sněmovní vztahovala se pravidlem i na obyvatelstvo 
neusedlé. Tedy na podruhy a čeleď, snad i baráčníky bez polí. 
R. 1694 činí berní podíl neosedlých na panství kosteckém 13*18%. 
Vybírání a účtování kontribucí nenáleží již ku konci 17. stol. svo- 
bodně volenému účetnímu, nýbrž kosteckému úřadu vrchnosten- 
skému. V prvé polovici 18. stol. podléhá čím dál tím pečlivější 
kontrole krajského úřadu. Jeho úkolem je vyšetřiti, zda domácími 
reparticemi na panstvích nebyl nikdo zkrácen a užiti všech pro- 
středků, aby nevyskytovaly se nedoplatky. Vojenská exekuce, pro 
vymáhání restů dříve obvyklá, ustoupila tou dobou již jiným, lid- 
štějším methodám. Každý poddaný má tenkrát již svou berní kníž- 
ku, v níž jeho výroční povinnost i jeho splátky musí býti vedeny 
v evidenci. 



ÚČTOVÁNÍ 
BERNĚ. 



PODÍL 
NEOSEDL ÝCH. 



To vše, co jsem tu vyložil, pověděno bylo vlastně úvodem. 
Vzrostl sic ten úvod povážlivě, ale nemohl jsem ho ani sobě ani 



24 



185 



DlL DRUHÝ. KAP. OSMA. 



VÝPOČET 

SELSKÉ 

BERNĚ. 



MÚJ HLAVNÍ 
PRAMEN. 



čtenáři odepříti, chtěje, abychom trochu porozuměli, jak to bylo 
vlastně se selskou kontribucí. Nyní jde o to, abych pověděl, kolik 
vskutku poddaní platili. 

Tu záleželo všechno na snesení stavovského sněmu, t. j. na 
tom, jakou roční kvótu povolil z jednoho berního osedlého. O tom 
vsak by bylo dosti nesnadno se poučiti. Bylo by sice možno s ne- 
malou prací prostudovati snesení sněmů zemských od r. 1655 počí- 
naje, ale k bezpečnému a přesnému výsledku dospělo by se pro 
složitost selské berně sotva. Na štěstí našel jsem v archivu hotový 
elaborát: úřední výpočet roční dávky kontribuční z jednoho kos- 
teckého sedláka od r. 1655 do r. 1734, eventuelně 1736. Byl pořízen 
tenkrát, když vrchnost kostečka byla r. 1734 odsouzena nahradit 
poddaným, oč je zkrátila v kontribuci (srv. výše str. 39). 

Je tu vzato v počet všechno, co jeden berní osedlý na Kostečku 
za ta léta zaplatil. Dnes by se toho nedopočítal nikdo. Summa 
toho, co zaplatil osedlý v udané době kontribuce vlastní (náš seznam 
ji označuje slovy: contribucionale, camerale a svobodná svolení 
zemská), činí 2105 zl. 15 kr. S vedlejšími vydáními na rekruty, 
koně, marše, vojenské byty a odměny činí to 2413 zl. 7 kr. Všechna 
tato vedlejší vydání, v jednotlivých krajích ovšem nestejná, obsáhla 
tedy od r. 1655 do r. 1734 12%% celkové kontribuce. Pozname- 
návám, že jiný ,,summární extrakt", také z archivu jindřichohra- 
deckého pocházející a registrátorem král. vrchního berního úřadu, 
Václavem Fr. Teplým r. 1728 podepsaný, udává o selské kontri- 
buci v 1. 1655 až 1728 data jiná, víc nebo méně odlišná od podrob- 
nějšího výpočtu z r. 1734. Součet selské berně za udaná léta činí 
tu 1674 zl. 24 kr., tedy o 196 zl. 25 kr. méně než součet z r. 1734, 
zbavený vedlejších a vojenských břemen. Držím se velmi podrob- 
ného a jistě také na úředních datech založeného elaborátu z r. 1734. 
Výklad následující týká se celkové summy na ten který rok na 
osedlého připadající. 

Roku 1655 (tenkrát se sotva mohlo platiti podle nově zjiště- 
ného počtu osedlých) platil jeden osedlý celkem 8 zl. 42 kr. 2 d. 



186 



KONTRIBUCE. 

To jest asi 516 Kč. Ve dvou letech následujících bylo to skoro 
tolikéž. Ale již r. 1658 stoupla roční povinnost na víc než 10 zl. 
Pod 10 zl. potom neklesla (s jedinou výjimkou), pohybujíc se mezi 
1 1 — 19 zl. až do r. 1674. Od r. 1675 převyšuje trvale 20 zl., s počátku 
nevysoko. Ale od r 1G84. do 1691 vyrůstá nad 25 i 26 zl. ; jednou, 
r. 1688, dosahuje summy třicíti zlatých, r. 1692 34 zl. Potom, od 
r. 1694, pohybuje se kol 35 zl., r. 1698 dostihuje dokonce summy 
45 zl. 29 kr. R. 1701 a 1702 je již trvale na 40 zlatých, r. 1705 
posléze dospívá k 51 zl. 17 kr. Potom klesá pomalu na 47, 49, 43 zl., 
ano v letech následujících i pod čtyrycet, ba i pod třicet zl., aby 
stoupla r. 1 7 15 na 40, pak na — 53, pak na 51. Od té doby 
pohybuje se pravidlem kolem 45 zl., jen ve třech letech klesá 
pod 40. Až r. 1734 a 1736 překročuje zase trvale summu 50 zl. 
T. j. 2500 Kč. 

Ještě několik dat přehledných. Na jednu berní ,, usedlost", čili 
na Kostečku na každých 47 korců rolí v katastru zapsaných, při- 
padlo pro léta 1655 — 1736 průměrně roční kontribuce 30 zl. 36 kr. 
V letech 1655 — 1680 činil roční průměr 15 zl. 20 kr., v letech 1681 
až 1700 činil 30 zl. 1% kr. Mezi lety 1701 — 1720 stoupl na 39 zl. 
56 kr. a v letech 1721 — 1736 obnášel 44 zl. 28 kr. Jeden osedlý 
zaplatil za celé to období celkem 2509 zl. 55 kr., t. j. asi 138.000 Kč. 
Celé dominium zaplatilo — počítáme-li průměrem 322 osedlých 
(také vzhledem k tomu, že pro oheň nebo kroupy bývalo podle 
potřeby několik osedlých ,,defalcirováno", t. j. odečteno) — za ta 
léta 808.220 zl. rýn. čili (po 55 Kč) 44 millionů 450.000 Kč. Vypo- 
čítati, co připadlo na lán, lze rozličně. Na základě dat na str. 182 
vyložených počítám pro léta 1668 až 171 2 asi 267% domácích 
berních lánů na Kostečku, pro léta 171 2 až 1736 2^/\.y 2 . Zvolíme-li 
průměrné číslo 260 lánů, najdeme, že jeden lán selský zaplatil 
v 1. 1655 — 1736 úhrnem 3108% zl., čili přes 170.000 Kč. Počítá- 
me-li přesně, platil kostečky lánový sedlák v 1. 1681 — 1700 ročně 
průměrem 36 zl. 28 kr. kontribuce (2188 Kč). A v letech 1721 až 
1736 platil ročně 56 zl. 37 kr., t. j. kol 3000 Kč. 



SELSKÁ 

KONTRIBUCE 

1655 AŽ 1736. 



PRŮMĚRNÁ 
OSEDLÉHO 
A NA LÁN. 



187 



DÍL DRUHÝ. KAP. OSMA. 



KONTRIBUCE. 



Přiznám se, že s podivem jsem sledoval vzrůst těchto čísel. Pla- 
?5?£?^Í£?€ E til"^ Der m osedlý v 1. 1721 — 1736 průměrem 44 zl. 28 kr. kontri- 
buce, znamená to, že každých 47 korců polí berní rolli známých 
odvádělo po 2225 Kč daně do roka. My víme sic, že poddaní 
měli polí mnohem více, než čítala berní rolle. Poznali jsme v druhé 
kapitole, že skutečný rozsah selských polí byl asi o 36% vyšší od- 
hadu rolly. 47 korců rovnalo se tedy vlastně 63 korcům orné půdy. 
Ale musíme zároveň uvážiti, jak neracionelně sedlák tehdejší hos- 
podařil. Víc než třetina jeho rolí ležela na př. ročně úhorem. Potom 
počet 47 korců zůstane v své váze. Musíme uvážiti, že vedle kontri- 
buce byl zatížen robotami, platy a dávkami vrchnosti. Jak mohl za 
těch okolností snésti ohromné břímě berní, jest opravdu s podivem. 
Hrozivou výši selské kontribuce ozřejmí nám ještě jeden doku- 
ment. Když r. 1734 byla vrchnost kostečka odsouzena platiti sel- 
skou kontribuci z polí poddacích, potažených za hraběnky Sylvie 
ke dvoru osenickému, vypočítali si r. 1735 v kostecké kanceláři, 
co na příště pole ta ponesou. Vyšli od skutečného výnosu polí těch 
v posledních letech, berouce vsak za základ jen jeden berní lán, 
tedy 47 korců. Zvolili patrně pole špatné jakosti, neboť výnos 
v prvém roce vykázaný nerovná se ani čtyřapůlnásobnému osevu. 
Se summy výnosu v obilí srazili, co bylo potřebí k osevu a podíl 
(nepatrný), jenž připadl odměnou mlatcům. Výpočet pro tři léta: 
1729 (to jest pro žeň ozimu r. 1728 zasetého), 1730 (jarní osev 1730) 
a 1 73 1 (úhor) vypadá takto (v součtech jsou obsaženy i vynechané 
zlomky krejcarů) : 



VÝNOS POLI 
A VYSEDANÉ 





Výnos pšence (přední) 


26str. 


1 věrt. 


po 2 zl. 


činí 


52 zl. 30 kr 


Dzim 




,, (zadní) 


5 » 


2 


„ 1 „ 


55 


5 » 30 » 


1728 




žita 


103 


3 „ 


„ 1 >, 


30 kr. činí 


155 » 37 » 






„ zadního 


12 „ 


2 „ 


)5 


54 » > 


11 „ 15 » 






ječmene 


11 „ 


3 » 


„ I „ 


15 » » 


14 » 4 1 » 


Jař , 




,, zadního 


4 » 


3 „ 


) y 


45 >> >> 


3 » 33 » 


1730 




ovsa 


59 » 


2 ,, 


>> 


45 » » 


44 » 37 » 










Summou 




287 zl. 45 kr 



188 



KONTRIBUCE. 



Proti tomu kontribuce za léta 1729 — 1 731 : 137 zl. 22 kr. 
Zbyl by užitek 150 zl. 22 kr. 

Rok 1730 byl patrně rokem neúrody. Rozpočet pro tři léta 
následující (žeň ozimu z 1732 a jaře z 1733 zase s rokem ouhoru) 
registruje jen celkovou cenu vytěženého obilí summou 1 10 zl. 18 kr. 
Naproti tomu klade kontribuci za léta 1732 — 1734 v summě 141 zl. 
1 kr. Zde jeví se — schodek 30 zl. 43 kr. V době neúrody nevydalo 
slabší pole ani tolik, co bylo potřebí na kontribuci ! 
Sečteme-li výtěžky všech 6 let, dostaneme summu 398 zl. 3 kr. 

Naproti tomu činila kontribuce za 6 let 278 zl. 23 kr. 

Sedláku by zbylo za šest let 1 19 zl. 40 kr. 

čili ročně 19 zl. 56 kr. (skoro 1000 Kč). Převedeno na korce, zna- 
mená to, že roční výtěžek jednoho korce vydal 70% Kč. Z toho 
pohltila kontribuce 49*3 Kč a sedláku zbylo 21 Kč. A z toho, co 
zbylo, měl sedlák platiti vrchnosti co rok asi 5 zl. rýn. činže a jiných 
dávek a robotovati týdně dvěma koni. Nota bene ještě spláceti 
grunt a platiti faráři desátek. 

Jak vidno, je to výpočet přímo děsivý. Celých 70% hrubého 
výnosu pohltila v poměrech nepříznivých kontribuce. Sedlák by 
při tom naprosto nebyl mohl obživiti rodinu a čeleď, kdyby nebyl 
měl vskutku víc rolí než 47 korců. Nesmíme zapomenouti, že náš 
výpočet vychází patrně přesně od 47 korců polí. Ale sedlák kostečky 
berničně na 47 korců rolí počítaný, měl jich 62 — 63 a k tomu ještě 
11 — 13 korců luk, lesů a pastvin. Z tohoto plus (jež aspoň z části 
bylo známo visitačním komisím) mohl, doufejme, býti s nouzí živ a 
obstarati roboty. Třeba upozorniti i na to, že uvedený rozpočet není 
bilancí o výnosu selského statku — není v něm na př. zmínky 
o výtěžku z dobytka, tedy o užitku ouhoru. Není ovšem, kromě 
osevu, počítána ani režie. 



AUTENTICKÝ 
DOKUMENT. 



DĚSIVÝ 
VÝPOČET 



Nedivíme se potom, nalézáme-li v aktech, že sedlák kostečky stížnosti na 
kontribuci uloženou platiti nemohl. Stížnosti na výši berně na výši berně. 

189 



DlL DRUHY. KAP. OSMA. 

Kostečku uložené vyskytují se proto záhy — tak r. 1682 píše hejt- 
man, že na panství je nejméně o 75 osedlých víc, než se nachází, 
„osvědčeno". Hejtman Blatenský představoval si, že „osedlým" má 
býti celoláník. Ale v té době ještě o nedoplatcích kontribuce nesly- 
šíme. Teprv v 18. stol., když kontribuce stoupla přes 40 zl., a v polo- 
vici let dvacátých vracela se neúroda, nabývají kostecké berní ne- 
doplatky povahy katastrofální. V říjnu r. 1 718 činí kontribuční 
resty na panství 21.213 zl. V tom bylo 5349 zl., jež dluhovala 
Sobotka a o nichž prohlásila, že jich platit nemůže, protože byla 
do r. 171 2 v usedlosti proti právu „přeložena". Z července r. 1726 
najdeme v aktech obšírný výklad hejtmana Grimba hr. Františku 
Josefovi Černínovi, věnovaný výhradně kontribuční bídě podda- 
ných. Pise, že dluh poddaných na kontribuci činil ku konci září 
přesdva r. 1725 40.482 zl. (t. j. na 2,250.000 Kč). Příčina že tkví jedině 
dluhů. v tom ) že 47 korců výsevku je uznáno za jednoho osedlého, že 

odhad rustikálu kosteckého z r. 1654 je vůbec vysoký; půda zeje 
vskutku chudá, studená, v nejúrodnějších letech 3 nejvýš 4 zrna 
vydávající. Poddaní již úplně zmalomyslněli, neboť vidí, že vše- 
chno dření jejich vede k holi žebrácké. Nejhorší je nerovnost se 
sousedními panstvími: kostečky sedlák pozoruje s lítostí, že musí 
platiti z osedlého 47 — 48korcového 3 zl. 57 kr. měsíčně, kdežto na 
sousedních panstvích platí sedlák z osedlého 75 — 8okorcového 
v lepších půdách měsíčně jen 3 zl. 10 kr. Aby pomohl! . . . 

List je psán v době, kdy nová revisitační komise připravila 
nový katastr. Všichni, kdo si naříkali, byli odkazováni na tuto 
novou příští úpravu, která však vstoupila v život teprv r. 1 748 pod 
jménem katastru tereziánského. Proto ani hr. Černín nemohl r. 1 726 
marně úsilí pomoci, přes to, že obrátil se na rektifikační komisi berní zvláštním 
o nápravu, memoriálem. V něm výklady hejtmana svého opakoval, mluvě po- 
dle pravdy o „ruině" svého panství kosteckého. Za to úřední zpráva 
komise, která očitou visitaci na panství r. 1725 prováděla, referuje 
sice o dluzích na kontribuci, ale o neslýchané výši berní nemá slova 
kritiky. Dluhy poddanské je ochotna svésti dokonce na domnělou 

igo 



KONTRIBUCE. 

velikost vrchnostenských požadavků. To je zřejmý opak pravdy. 
Komise dí sama, že roboty kostecké jsou mírné. 

Že šlo vskutku o zkázu poddaných, patrno nejlépe z ohromné 
summy poddanských dluhů kontribučních, 40.482 zl. Neboť podle podíl dluhů 
toho připadlo na každý poddanský lán (z 254% lánů) dluhu prů- 
měrem 159 zl. čili 7950 Kč. Každý celolánový statek by byl dlužen 
veškerou kontribuci za tři léta ! Byli-li sedláci, kteří měli zaplaceno 
všechno (a poznáme k podivení svému, že bylo několik málo tako- 
vých poddaných), co dluhů asi připadalo na ostatní! 

Z r. 1736 máme zas výkaz o stavu kontribučních dluhů na 
Kostečku. Je z něho patrno, že dluhů neubylo, ačkoliv poddaní dluhy vsí A 

• • JEDNOTLIVCŮ 

dostali r. 1734 od vrchnosti náhradu přes 10.000 zl. za zamlčenou 
berni dvora osenického (srv. výše str. 39), která velkou většinou 
padla na srážku dlužné kontribuce. Platiti nemohli ani poddaní 
nejzámožnější, to jest Sobotečtí. I po velké slevě osedlosti z r.1712 
zůstávají každého roku asi s 2500 zl. v restu. R. 1736 dluhovali 
Sobotečtí jen 1418 zl. Ale Březno bylo dlužno 1618, Lavice 2317, 
Markvartice 2833, Lhota Rytířova 2329 zl. Tedy jediná prostřední 
ves na 23.000 K. Osek byl dlužen 1012 zl., Vesec jen 285 zl. Po- 
dobně tomu bylo ve vsích ostatních ; větší vsi měly nedoplatky pra- 
vidlem přes 1000 až 2000 zl. I dva bohatí sedláci v Trní dluhovali 
něco málo (po 54 a 27 zl.). Při tom je zvláštní, že dluh ten nebyl 
snad stejnoměrně rozvržen na všechny osedlé, nýbrž jen na jed- 
notlivce. Ve Vesci na př. hospodáři z čís. 1, 3, 7 a 15 nebyli dlužní 
nic. Ostatní byli dlužni všichni, mezi nimi Linka z čís. 1 1 velkou 
summu 148 zl. 7 kr., tedy skoro 7500 Kč. K porozumění výše dluhu 
třeba říci, že celý grunt Linkův měl tenkrát kupní cenu 300 zl. 
(15.000 Kč). A sedláků, podobně kontribucí zničených, byl na pan- 
ství velký počet, aspoň čtvrtý díl všech. V Spisové veliký sedlák Jirků 
z čís. 12 byl dlužen 358 zl., Folprecht v Stéblovicích (č. 1) 424 zl., 
dva velcí sedláci v Lhotě Rytířově (Zejbrlík v č. 9 a Klaban v č. 10) 
419 a 414 zl., Kalvach v Příchvojí 361 zl., Opit v Lažanech 339 zl., 
celoláník Šimůnek v Malé Lhotě (č. 8) 396 zl. atd. Uvádím několik 

*9* 



NÝCH RODIN. 



DÍL DRUHÝ. KAP. OSMA. 

dlužníků největších; skoro u všech rovnal se dluh 70 — 90% ceny 
jejich gruntu. 

Z gruntovních knih je vidno, že značná část tak těžce zadlu- 
^é^fS^J^r zených sedláků přišla o své statky. Celé rodiny byly ožebračeny. 
Velký grunt Opltův v Lažanech byl na př. pro dluhy prodán r. 1 746. 
Dluhů na něm vázlo 337 kop 30 gr., v tom na dlužnou kontribuci 
299 zl. čili 256 kop. Statek byl prodán Martinu Šimůnkovi zrovna 
za summu dluhů. Půllán č. 5 v Meziluží byl pro dluhy prodán 
r. 1728 za 195 kop. Dlužná kontribuce vydala 164 zl. Prodávající 
hospodář neměl kusá dobytka, ani chleba neměl. Jak kontribuční 
dluh rychle rostl, zřejmo (vybírám jeden z množství příkladů) 
u statku č. 1 v Meziluží. R. 1686 byl dlužen jen 16 zl., r. 1736 
již 91 zl., r. 1749 dokonce 123 zl. V Rytířově Lhotě prodán r. 1738 
pro dluhy, hlavně ovšem kontribuční, jeden z největších statků ve 
vsi, Klabanův (č. 10). Atd. 

Ale byly i statky, které byly předluženy nad odhadní cenu, 
statky, kde dědici přišli o své podíly a věřitelé o své kapitály. Tak 
se utvářily poměry zejména ve vsi Lavicích. Tam na př. lán č. 17 
byl r. 1693 odhadnut na 265 kop, ale r. 1736 měl jediných dluhů 
kontribučních 419 zl., t. j. 359 kop! Kromě dluhů jiných! Celkové 
zadlužení gruntu obnášelo 480 kop. Vrchnost si pomáhala tak, že 
dala odhad statku zvýšiti na summu dluhů (tedy 480 kop) a v té 
ceně nabízela jej novým hospodářům. Je pochopitelno, že v tako- 
výto obchod dal se jen poddaný, který neměl co ztratit a na splá- 
cení dluhů vůbec nepomýšlel. Následek byl, že v 1. 1727 až 1742 
vystřídali se na té živnosti čtyři hospodáři. Podobně tomu bylo 
u všech statků v Lavicích, kromě snad dvou. K výminkám nepatřil 
ani největší statek ve vsi, lán Stehlíčkův (č. 13) se stem korců 
orných rolí a asi 120 — 130 korci všeho příslušenství. I u něho pro 
dluhy byla cena statku zvýšena z 490 kop na 550 kop. Dluhy kon- 
tribuční na tom statku činily r. 1728 445 zl., r. 1736 414 zl. U lánu 
č. 16 najdeš poznamenáno v gruntovní knize k r. 1734, že předešlý 
hospodář spustil živnost tak, že neměl ani kusá dobytka. Dluhů 

192 



Vynaeházi se ole v rn ý h « 
totižto 7 stryku 3 < - * rv " 

Nro 

33 Venci Ktyec 



i Matéj Švorc ■ • 
l Venci ZacKálte 

JozefKac*řárek 

Matěj ?Jan-kej . 

Matéj JoKnus . 

Venr- Hílan . . 

Maíj J' rku ■ • • 

Vinci Stechllček 

Pan fořt Klubučel 

za vobecní zhraku [zahrádku] 

Vornýho pole suma 
Ouroky : 

Jan Stehlíček 

Venci Zachrátka 

Matéj Jirků 

Venci Stechllček 

Matéj Dobrnus 

Venci Holan 

Jo-íef Kadeřávek 

Přijmu peněz suma . . 



Restv 



Udává se vbecni [vobecní] 

puiádniist slavnýmu 

ořadu [ouřadu] panství Ko 

Vydáni roku 1824 

M.iti i Urlicha vobecního 

íu 1823 vostal 



kontribuce 24. 391/, 

panu faláři vod rekvij 2 3 

koledy „ 36 

za dřiví „ 3 

školních platů •. . . 59 

z vobecnich počtů 2 30 

vod 6 šáchů rovnání kamena 6 

vod uklízení lávky vobecní 5 

za slovhu kopčtar [kopfsteuer] 1 15 

za hrubov kníšku kontribufční] 16 

zamalovkníšku 15 

pohořalejm 6 15 

do Bleslavě Mladý 1 

k milosrdném do Prahy 1 20 

nakonSkripci t^ 

za pivo při pořádnost[i] 8 12 

vo [pojevícení za pivo 3 

kominíkovi '2 

ke zvonku za 3 kusy dřev ' 

Suma 72 zl . 24 
[má být: 72zl-36'/J 
ReSt vostává 
při konci roku 1824 9 

Václav Švorc, vobecní 

Franc Kupec, mlačí vobecní 

Matěj Mařan svědek 

Jan Šolc svědek 

J 3 „ Jirků 



Obecní počty ze vsi Rakova 







1 






1 4 







1 ^^^> &&Wfc 



KONTRIBUCE, 

bylo tolik, že staří nápadníci přišli o pretense. V případech nejzou- 
falejších, jak vidíme, se dluhy prostě odpisovaly bez ohledu na po- 
škozené věřitele. Vyjímaje ovsem dluhy kontribuční. Ale i k tomuto 
prostředku bylo někdy potřeba sáhnouti. V Lavicích u půllánu č. i 
nevykázali r. 1743 konšelé vdově zemřelého hospodáře žádného 
výminku. Odůvodnili to bezohledně: „poněvadž dluhy sumu trho- 
vou převyšuj ou, by novej hospodář v nic uvedenej nebyl." 

Takto zruinované panství dostalo se r. 1739 do rukou nové 
vrchnosti. Bylo jejím úkolem, aby v těch zoufalých poměrech zjed- 
nala nápravu. O tom mělo býti pověděno víc v díle třetím. 

Vrchnost sic státu za kontribuci poddanskou neručila. Ale ne- 
smíme si mysliti, že ve vymáhání dlužných restů počínala si nedbale. chování 

VRCHNOSTI 

Naopak: vrchnost byla sama nanejvýš na výnosu berně intereso- 
vána. Císař si totiž vypůjčil od hrabat Černínův opětovně veliké 
summy, a kostečky pán měl si dluh porážeti mezi jiným také na 
výnosu kostecké kontribuce. Kontribuční dluhy poddaných byly 
r. 1 718 protokolovány a převzaty vrchností jako novým věřitelem. 
Staré dluhy platil tedy poddaný vrchnosti čili jak se úředně říkalo, 
„do protokolu"; novými dluhy, po r. 17 18 zdělanými, byl povinen 
králi (,,do počtu rychtáře"). Viděli jsme, že nemohl platit ani tomu 
ani onomu věřiteli. Vrchnost chovala se jistě křesťansky; nenalezl 
jsem aspoň zpráv o naléhavém nebo přísném vymáhání dluhů. 
Krutý pán by se byl neohlížel na bídu poddaných a dluhům tak 
ohromným narůsti nedopustil. 



193 



KAPITOLA IX. 



BŘEMENA SELSKÁ VŮBEC. 



BŘEMENA LANU V XVII. STOL. — BŘEMENA TŘÍ GRUNTŮ 
DNES A PŘED DVĚMA STY LETY. — VÝNOS STATKU V MINULOSTI A PŘÍ- 
TOMNOSTI. — ZÁVĚR. 



PLATEBNÍ 
POVINNOST 
LÁNU PŘED 
200 LETY. 



ZNAJÍCE berní zatížení kosteckých sedláků, můžeme se pokusiti 
o výpočet, kolik vydala všechna hlavní břemena poddanská na 
průměrném statku lánovém během jednoho roku. Poněvadž výše 
kontribuce i hodnota peněz se pokrokem času měnily, bude radno, 
abychom podali vlastně výpočty dva, jeden pro léta 1681 — 1700, 
druhý pro léta 1721 — 1736. Stav bude takový: 





VI 
Král. kontribuce 
Robota 

Dávky vrchnosti 
Desátek 


. 1681 — 1700 

36zl.28kr. (2188 Kč) 

20 „ 48 „ (1248 „ ) 

9 „ 40 „ (580 „ ) 

2 „ — ,, (100 „ ) 




VI. 1721 — 1736 

56zl.37kr. (2830-8 Kč) 

20 „ 48 „ (1248 „ ) 

9 „ 40 „ (483 „ ) 

3 „ — „ (150 „ ) 




Dohromady 


68zl. 5 6kr. (4136 Kč) 




90 zl. 5kr. (4712 Kč) 


SROVNÁNÍ 
S DANÍ 
DNEŠNÍ. 


Autoru a jistě i čtenáři nejde s mysli otázka, co asi břemen 
veřejných tíží kostečky lán dnes. Vždyť jde konec konců to, pro- 
kázat rozdíly minulosti a přítomnosti. A nešetřili jsme ani námahy 



ani opatrnosti, abychom stav minulý zjistili co možná spolehlivě 
a názorně, třebas převody v Kč jsou jen přibližné. Uvádím tedy 
pro srovnání veřejné dávky dvou kosteckých starých lánů a jednoho 
půllánuzr. 1910, tedy z doby, kdy Kniha o Kosti byla psána. Zvolil 
jsem k tomu grunty č. 1 a 4 ve Vesci a č. 7 v Oseku. Grunt prvý 
náleží odr. 1743 rodině Macounově. R. 1616 koupil jej Kašpar Švob 



'94 



BŘEMENA SELSKÁ VŮBEC. 

(za 300 kop gr. čes.) a v rodině jeho zůstal až do r. 1 731 . Tenkrát 
ho ujal druhý manžel dědičky, vdovy Švobovy,Jan Doškářar. 1743 
bratr její, Václav Macoun. Je to jeden z nemnoha statků na 
Kostečku, které zachovaly skoro cele starodávnou svou velikost. 
Drží 85 korců; r. 1746 měl 82 korců, po příslušné opravě asi 83 % 
(viz str. 81). Lán č. 7 v Oseku náležel v 17. stol. Janatkům, od 
r. 1670 po dvě stě let Linkům, dnes Švorcům. Dnes má na 71 korců 
na rozdíl od 92 korců někdejších. Konečně můžeme užiti pro srov- 
nání i půllánu Šoutova č. 4 ve Vesci. Má dnes jako dříve okrouhle 
42 korců příslušenství. Rodině náleží od r. 1644. Dříve však slul 
hospodář Šolta. Pocházel tedy také z německého předka. 
Obraz dávek těchto tří gruntů z r. 1910 je takovýto: 



Daně r. 19 10 


Vesec, čís. 1. 


Osek, čís. 7. 


Vesec, čís. 4. 


daň pozemková 


192 K 20 


171 K75 


98K57 


přir. zemská 


124,, 37 


m >, 13 


63 » 78 


,, okresní 


126 „ 63 


113 » 15 


64 >, 94 


,, okr. školní 


22 „ 61 


20 „ 21 


11 ,,60 


„ obecní 


45 » 22 


— — 


23 » 19 


,, místní školní 


47 » 49 


42 „ 43 


24 » 35 


„ na stavbu školy 
v Sobotce 


122 ,, 10 


101 „ 03 


62 „ 62 


daň domovní s přir. 


29 » 74 


27 „ 40 


12 „ 74 


daň v katastrech 
sousedních 


16 „ 34 


asi 36 K 


— 


Dohromady 


726 „ 70 


623 K 10 


361 „ 79 


Po redukci na původní 1 . ^ 
plochu gruntu asi 714 K 


asi 807 K 


361 » 79 



Připomenouti dlužno, že daň pozemková počítá se se slevou 
15%; daň domovní se slevou 12%%. Ale přirážky dlužno vypo- 
čísti z daně slevami zmíněnými nedotčené. 



DANĚ TŘI 

GRUNTŮ 

R. 1910. 



195 



DÍL DRUHY. KAP. DEVÁTÁ. 



Břemena týchž tří gruntů v 1. 172 1 — 1 736 byla 



BŘEMENA 
TÝCHŽ 
GRUNTŮ 
1721 AŽ 1736. 



MINULOST A 
PŘÍTOMNOST. 





Vesec, čís. 1 


Osek, čís. 7 


Vesec, č. 4 


Král. kontribuce 
Robota 

Dávky vrchnosti 

a) ourok 

b) slepice 

c) oves (po45kr.) 

d) roboty ženné 

e ) ponůcky 


2831Kč 


2831Kč 


1415 Kč 


1248 Kč 


1248 Kč 


1248 Kč 


5ZI.46 

9 » 22 
1 „ 12 

39 


4 zl. 5 8y 2 

9 » 22/2 
1 „ 12 
30 


2ZI.34 
1 „ 20 
4 » 52 

- 36 

— 12% 


celkem 
Desátek 
Dohromady 


17ZI.59 = 899,, 


17 zl. 3 =852 „ 


8ZI.34V2 =429» 


2 zl. 20 = 117 ,, 


5ZI.26 = 272 „ 


1 zl. 10 = 58 „ 


5°95 Kč 


5023 Kč 


3150 Kč 



Jest se co diviti minulosti i přítomnosti. Sedlák byl dřen vždy- 
cky nemilosrdně. Je jako vrba, říkali; čím víc ji rveš, tím víc roste. 
I dnešní zatížení kosteckých sedláků je veliké. Přirážka okresní, 
jako ve všech chudých okresech, převyšuje již přirážku zemskou 
a Školní přirážky vydají bezmála 100% ! Na korec padne 8 až 9 ko- 
run daní! Kdybychom předpokládali, že čistý výnos jednoho korce 
je dnes na Kostečku asi 30 K a souhrn daní připočetli k výnosu, 
rovnala by se výše jejich asi 22 procentům výtěžku sedlákova. 

(Pokusil jsem se získati pro srovnání i data o dnešním berním 
zatížení gruntů, o něž jde. Ale žádný z nich nemá již rozsah, jejž 
měl před 25 lety; oba prvé se zmenšily, třetí vyrostl. Poznamenávám 
tedy pouze, že statek ve Vesci č. 1, jenž drží dnes 20'6 hektaru, 
t. j. asi 67 korců, platí daní celkem 2282 Kč. Kdyby plocha jeho 
byla ještě 85 korců jako před válkou, měla by tedy daň činiti asi 
2870 Kč. To by bylo pouze asi čtyrykrát tolik, co se z gruntu platilo 
r. 1 9 10 — zde by tedy náš opatrný převod: 1 koruna předválečná 
rovná se 5 Kč, dospěl k závěru, že daně selské jsou nižší než před 
válkou. Ale bylo by nebezpečno závěry tak dalekosáhlé opírati o jed- 



ig6 



BŘEMENA SELSKÁ VŮBEC. 

nu nebo několik málo zjištěných případů, závislých rozličně na 
zvláštních okolnostech místních.) 

Ale ještě náležitěji jest se diviti minulosti. Ze sedlák 17. až 
18. stol. byl břemeny veřejnými — počítejme k nim i břemena 
vrchnostenská — zkrušen více než sedlák dnešní, není ovšem tajem- 
stvím. Ale tabulky naše dovolují nám dosti spolehlivě stanoviti výši 
toho břemene a poznati vzájemný poměr jednotlivých složek jeho. 
Všimněme si prozatím, že č. 4 platilo bezmála dvakráte tolik, co 
platí nyní. U obou gruntů předchozích rozdíl dneška a minula 
není tak ohromný. To souvisí s tím, že robota byla u půllánu stejná 
jako u lánu. Čím větší byl statek — nedostal-li se ovšem do kate- 
gorie pětčtvrtilánů, v níž by stoupla jeho kontribuce — tím výhod- 
nější bylo jeho postavem. T. j. tím méně platil z jednoho korce. 
Lán malý, na př. v Hor. Bousově nebo v Předměstí, byl na tom 
nejhůře. I u lánu takového by vypadl výpočet podobně jako u statku 
Šoutova: platilo by se z něho dnes (to „dnes" je psáno ovšem 
r. 1910) i číselně o 70 — 90% méně. Z tabulek vidíme jasně, jak 
značně daň pozemková v naší době poklesla a jak vlastně teprv 
přirážky k ní způsobily, že sedlák odvádí na daních zdánlivě více poměr berně 
než odváděl před dvěma sty lety. Vidíme konečně, že kontribuce břemenům. 
pohlcovala u lánového sedláka 54 až 56% všech břemen, vrchnost 
40 — 42% a 2 — 5% desátek. U sedláka půllánového vydala břemena 
vrchnostenská přes 53%, kontribuce 45%, desátek sotva 2%. Ve 
vsích s naturálním desátkem ovsem o něco více. 

Tabulky naše, mají-li poučiti hlouběji a pravdivěji, žádají 
ovsem, aby břemena selská byla změřena selskými příjmy. Teprv 
potom vystoupí rozdíl mezi minulostí a přítomností jasně. Bylo by 
krátce potřebí, abychom srovnali čistý výnos selského gruntu dnes 
a před dvěma sty léty. Je ovsem pochybno, lze-li o čistém výnosu poměr její 
poddanského statku v době krále Karla VI. vůbec mluviti. Vzpome- 
neme-li dat kapitoly předchozí o těžkém předlužení poddanských 
gruntů (na základě gruntovních knih lze se pokusiti na Kostečku 
o statistiku zadlužení selské půdy v dobách minulých), způsobeném 

197 



K PŘÍJMŮM. 



DÍL DRUHÝ. KAP. DEVÁTÁ. 

především velkými kontribucemi, poznáme, že ve většině pří- 
padů bychom se čistého zisku nedopočítali žádným způsobem. A to 
přes to, že sedlák z dluhů kontribučních a z dlužných peněz grun- 
tovních úroků neplatil. 

Potom by byl počet jednoduchý. Sedlák by se dřel jen na 
potřeby státu a vrchnosti. A to někdy až do úplné ruiny, do ztráty 
rodinného statku. Bylo, jak víme, dosti tak smutných případů. 
Za šťastnější musili se pokládati ti, kteří za práci a kapitál do 
gruntu vložený mohli aspoň býti s rodinou a čeledí živi. Vyjděme 
však za účelem srovnání navrženého od situace normální. Víme, 
předpokla- že byli i na Kostečku sedláci, kteří dovedli kontribuci opravdu 
dy vypočtu, zaplatit. A není vyloučeno, že u části poddaných nebyly dluhy 
na kontribuci svědectvím, že platiti vůbec nemohou. Cena obilí 
pomalu stoupala; i cena statků jeví spíš vzestupnou než klesající 
linii. Ale nehledíc k tomu, předpokládejme, že statek zadlužen 
nebyl. A počítejme zkusmo, co asi nanejmíň vynášel. Výsledek 
nesmíme ovšem děliti od poznání, že skutečný stav byl následkem 
předluženosti statků v době pro sedláka nejhorší, t. j. na Kostečku 
v 1. asi 1720 — 1748, pravidlem neutěšenější. 

Čistý výnos poddanského gruntu můžeme odhadnouti podle 
výše kupní ceny jeho. Cena statku je zajisté kapitalisovaným vý- 
cena korce nosem jeho. Kdybychom vyšli od kupní ceny korce orné půdy, 
^voRonNi? jednotlivě prodávaného, dostali bychom se na scestí. Pověděli 
jsme, že vrchnost prodávala drobným poddaným v r. 1744 a násl. 
korec lepší půdy až po 8% kopách, horší po 6. Tedy za 500 — 350 Kč. 
Víme také, že malí poddaní platili ještě v době Černínské nájmu 
z korce 1 zl. (60, později 50 Kč). Ale cen těchto, jež lze vysvětliti 
hladem těch nejmenších po půdě, nesmíme užiti. Pozoruhodnějšími 
jsou data úředního odhadu kosteckého panství z r. 1738. Především 
proto, že prozrazují, že tržní cena selské půdy představovala hod- 
notu její po odečtení břemen na ní tkvících. V odhadu se počítá svo- 
bodná půda při dvorech panských korec I. třídy za 18 zl., II. tř. 
za 13 zl., III. tř. za 11 zl. Půda původně selská, ke dvorům sve- 

198 



BŘEMENA SELSKÁ VŮBEC. 



A PŮDY 
SELSKÉ. 



děná, ale kontribuci podléhající, klade se v týchže třídách za 15, 
10 a 8 zl. (750 — 400 Kč). Ale i tento odhad třeba zamítnouti. Neboť 
on hodnotí korec rolí o tři zlaté níže pouze s ohledem na kontri- 
buci a desátek; obojí zajisté vrchnost ze svedené půdy platila. 
Pravá selská půda byla však povinna také robotou a dávkami 
a platy vrchnosti. To znamená, že musíme cenu korce redukovati 
ještě jednou o 3 zl. A uvážíme-li, že odhad zmíněný má na mysli 
pouze ornou půdu a nám že jde o průměrnou cenu korce vůbec, 
dospějeme k průměru asi desíti až tří zlatých za korec. Tedy za 
korec střední jakosti asi 6 zl. (360 Kč). To se kryje úplně s ce- 
nami statků, jak je poznáváme z gruntovních knih. V prvé polovici 
18. stol. je průměrná cena korce, bez ohledu ke způsobu vzdělání, 
při postupu gruntů 5 kop míš. čili 5 zl. 50 kr. (350 až 292 Kč). Ve 
vsích s výbornou půdou a polohou jako na př. v Březně a Předměstí, 
stojí korec přes 7 až 9 kop, ve Vesci větším dílem přes 6 kop, 
v Oseku, jak jsme viděli (srv. str. 140), jenom něco málo přes 
5 kop. Ale ve vsích s půdou špatnou nebo u gruntů, kde půda 
neorná, tenkrát vesměs mnohem lacinější, je zastoupena kvótou 
poměrně větší, prodává se korec ve velkém také jen přes 2 až 
3 kopy. Usedlosti menší pravidlem se prodávají poměrně dráž než 
největší statky. To souvisí také s tím, že v odhadech té doby byl 
na cenu stavení a na minimum inventáře kladen důraz značně 
větší než dnes. Krátce průměr 6 zl. (60 Kč) bude asi nejvhodnější. 
Korec půdy střední jakosti při prodeji ve velkém lze dnes, 
t. j. roku 1910, kdy to bylo psáno, na Kostečku odhadnouti na 
700 korun (3500 Kč). To vsak neznamená ještě, že půda je dnes 
ii'6krát dražší než před dvěma sty lety. Cena korce v době králů 
Leopolda a Karla VI. počítána byla na základě 6% zúrokování 
kapitálu. Cenu dnešní určuje úrok 4%. Před dvěma sty lety byla 
sazba 6% běžná pro úvěr pozemkový. Tak půjčovaly na př. i jediné 
tehdejší úvěrní ústavy našeho venkova, totiž kasy zádušní, spra- 
vované sedláky pod kontrolou vrchnosti. Tak dospějeme k výsledku, čistý výnos 
že čistý výnos korce v prvé polovici 18. stol. byl 21 '6 kr. čili (počí- dřív a dnes. 



PRŮMĚRNÁ 
CENA KORCE. 



*99 



DÍL DRUHÝ, KAP. DEVÁTÁ. 



POMĚR 

ČISTÉHO 

ZISKU 

A BŘEMEN. 



KONEČNĚ 
RESULTÁTY. 



taje zlatý níže, t. j. za 50 Kč) 18 Kč; čistý výnos korce na Kostečku 
dnes (r. 1910) je průměrem asi 28 korun (140 Kč). 

Průměrný statek kostečky vynášel tedy před 25 lety podle 
těchto dohadových výpočtů (význam jejich je, tuším, již v smělém 
pokusu o ně) 7*7kráte víc než v letech asi 1680 — 1750. Rozumí se, 
že to nemůže býti vykládáno tak, že by se výnos půdy zveličil 
způsobem tak nápadným. Vzrůst výnosu záleží vskutku jednak ve 
větším užitku z půdy, způsobeném pokroky zemědělské techniky 
a stoupáním cen dobytka a plodin zemědělských (nejméně to platí 
o obilí), jednak vsak a především ve zmenšení břemen selských. 
S pomocí tabulek výše položených lze podíl obou činitelů při tom 
zjistiti spolehlivě. 

Nesl-li korec půdy před dvěma sty léty 3"6 K čistého zisku, 
byl výtěžek lánového statku o 94 korcích 338*4 korun (1692 Kč). 
Břemena normálního lánu činila v 1. 1720 — 1736 celkem 942 korun. 
Dohromady tedy vynášel statek, připočteme-li břemena k skuteč- 
nému výnosu, 1280*4 K (6402 Kč). To jest 68 Kč z korce. Z výtěžku 
však odváděl sedlák přes 73% na kontribuci, břemena vrchnosten- 
ská a desátek. Zbylo mu 26*4%. 

Výpočet obdobný pro statek stejné velikosti v době před čtvrt- 
stoletím, počítáme-li 8 K daní z korce a 28 K čistý zisk, dospívá 
k 3384 K (16.920 Kč) celkového výnosu. V tom bylo 2632 K čili 
77*7% sedláku zbývajícího čistého zisku a 752 K čili 22*2% břemen 
veřejných. Na korec připadlo celkem 36 K (180 Kč) výtěžku. 

Zároveň poznáváme, že čistý výnos půdy, nečítáme-li daně 
k nákladům výrobním, zveličil se poč. dvacátého století na rozdíl 
od let asi 1680 až 1750 o 164%. 

Provedeme-li tento výpočet u tří ukázkových statků z Vesce 
a Oseká, jejichž břemena bývalá i dnešní známe přesně, budou 
výsledky podobné. Musili bychom sic, vzhledem k lepší a tedy 
dražší půdě v obou osadách zmíněných, zvýšiti kvótu výnosu. 

V celku asi bychom dospěli k výsledku, že výnosnost půdy 
vzrostla během dvou set let o 100 — 200%. Na veřejná břemena 



200 



BŘEMENA SELSKÁ VŮBEC. 

platil sedlák kol r. igioz výtěžku svého 22 — 24%, ale v době Karla 
VI. platil 70 — 80%. Jinými slovy: sedlák, jenž platil r. 1910 500 K 
(2500 Kč) daní, musil by platiti a robotovati, kdyby stát, vrchnost a 
církev chtěly od něho poměrně tolikéž, co chtěly v 1 . polovici 1 8. stol., 
za 1600 — 1770 korun (8000 až 8850 Kč). Víc než třikrát tolik! 



Tu jsme u vrcholných výsledků dosavadního studia našeho. 
Doufám, že datajejich budou více méně potvrzena mými následovní- 
ky, pokusí-li se o studia podobná. Jsem si vědom nebezpečí, jež ohro- 
žují výpočty toho druhu. Proto byl jsem pilen toho, aby před- 
poklady jejich byly čtenáři s dostatek patrný a aby odborník 
národohospodářsky vzdělanější než jsem já, mohl je kontrolovati. 
Z předpokladů těch důležité místo zaujímá moje hodnocení peněz 
století minulých penězi doby přítomné. Bez přibližně vhodného 
převodu v té příčině nelze v dějinách hospodářských vůbec pra- 
covati. Bohužel, je převod takový nejen podmínkou práce vůbec, cena jejich 
ale, má-li býti správný, i plodem jejím. Jinými slovy: spolehlivé 
převody budeme mít teprv tehdy, až budeme míti spolehlivé 
dějiny hospodářské. Do té doby musíme se spokojiti pokusnými 
číslicemi. Budou lepšímu poznání přece rovnati cestu. Neboť i pře- 
vodu hypothetickému sluší dáti přednost před nemožností praco- 
vati s čísly, jejichž nominelní hodnoty jsou tak daleky hodnot nám 
běžných. Celkem však víc mne znepokojuje než těší okolnost, žejsem 
prvým, který se o to (v tom rozsahu a v té souvislosti) pokouší. 

Jsem si jist také, že jsem počítal opatrně, t. j. jistě nezveličil 
břemen selských nad skutečnost. Spíše naopak. Vím, že kostečky 
sedlák bude se, čta mou knihu, mému odhadu potažní roboty 
denní na 2 K 40 h (1 1*2 Kč) kriticky usmívati. Ale bylo by chybou 
chtít minulost hodnotit v každém případě podle cenových poměrů 
přítomnosti. Poznáme ještě, že nelze robot odhadovat výše než v té 
ceně, v níž se sedlák z nich mohl vykoupiti. Ostatek menší polo- 
vice sedláků robotovala jen volskými potahy, t. j. lacinějšími. 
Snad by bylo lze mi vytknout, že jsem břemen selských nevyčetl 



ZDA POČÍTÁ- 
NO SPRÁVNĚ. 



26 



201 



TASTRÁLNl. 



DlL DRUHÝ. KAP. DEVÁTÁ. 

úplně. Sedlák před dvěma sty lety přispíval na př. i na výživu 
kantora. Byl to ovšem příspěvek neveliký a většinou asi v na- 
turaliích odváděný. Měl jistě tu a tam i vydání na účely obecní, 
na př. na obecního pasáka. Ale výdaje tyto lze skoro vesměs pře- 
vésti na účet jeho režie vlastní. Naproti tomu nesluší zapomínati, 
že výpočty naše, posledně uvedené, týkají se let, kdy byl sedlák 
stižen kontribucí největší. Výpočet z let na př. 1655 az x 68o vypadl 
by pro sedláka příznivěji. 

Připojuji data o t. zv. čistém výnosu katastrálním, vypočte- 
ném v 1. 1852 — 1854 (na základě cen obilí a práce z r. 1824), pro 
případ, že by se někomu jevila žádoucími ke kontrole hořejších 
výnosy ka- výkladů. Nejvyšší čistý výnos na panství vykazuje katastr Sobo- 
tecký, k němuž i Osek náležel : pro jitro (tedy dva korce) orného 
pole I. tř. 19 zl. 10 kr., pro III. tř. 9 zl. 50 kr. Nejníže jsou odhad- 
nuty katastry dobšický a kdanický (I. tř. 13 zl., event. 13 zl. 30 kr.). 
Obec Nepřívěc (tedy i Vesec) je odhadnuta v I. tř. polí na 17 zl., 
v II. tř. 12 zl. 30 kr., hrubý výnos 1. tř. na 26 zl. 4 kr., II. tř. 
20 zl. 50 kr. Hrubý výnos z jednoho korce orných polí u statku 
Macounova ve Vesci byl v katastru josefínském r. 1789 vypočten 
na 3 zl. 58 kr., z korce tedy skoro 4 zl. (32 K, čili 160 Kč; 1 zl. 
josefínský kladu za 8 K rak.). T. zv. čistý výnos stabilního katastru 
stanoven je pro jeden korec půdy statku Macounova průměrem 
na 6 zl. 37 kr. Tu jde o zlaté konvenční změny, počítané, jak po- 
věděno, na základě cen z r. 1824; odhaduji-li její kupní sílu po 
4 K (20 Kč), vydal by ten čistý výnos asi 130 Kč. Čisté výnosy ka- 
tastrální, vedené dnes v patrnosti berními úřady, staví v podstatě 
na odhadech stabilního katastru, při čemž jeden zlatý je prostě pře- 
veden na 2 K i konečně na 2 Kč. Tím si vysvětlíme, že dnes (1935) 
katastrální čistý výnos statku Macounova je udán číslem 994*94 Kč. 

Až budeme míti podobné výpočty, jak jsem se o ně pokusil 
na Kostečku, i z několika jiných panství v Čechách, bude lze 
o hmotném položení selského stavu v minulosti učiniti si obraz 

202 



BŘEMENA SELSKÁ VŮBEC. 

spolehlivější. Pravděpodobně nebudou se bilance z dominií jiných situace na 
lišiti příliš od rozpočtu kosteckého. Byla-li jinde kontribuce o něco panstvích 
menší, byly asi větší roboty. Víme totiž o Kostečku, že bylo kontri- 
bucí stiženo značně nad průměr zemský, že tu data berní roile 
byla na neštěstí pro poddané poměrně blízko skutečné výměře 
polí orných. Byl-li na Kostečku poddaný zasažen kontribucí tak 
hrozně, že spolu s povinnostmi ke gruntovní vrchnosti odváděl na 
ni z výtěžku práce své 70 — 80%, možno počítati, že v poměrech 
příznivějších platilo se jenom 60 — 70%. „Jenom" 60 — 70%! 

Vždy to bude obraz selské bídy, obraz pravého lupičství na 
práci a statku našeho sedláka. Z těch vydřených peněz žil přede- 
vším stát Leopolda a Karla VI. Za ně dobyto bylo Uher (jak 
jsme byli pro to šťastni!), za ně placena byla veliká politika domu 
rakouského v Evropě, za ně armády v Itálii, na Rýně a dolním 
Dunaji. Země koruny české přispívaly na tuto mocenskou politiku 
svou kvótou berní (bez Uher 65*2%) nejvíce, a sedlák, český i ně- 
mecký, musil jí obětovati skoro všechnu svou pracovní sílu. Co 
vedle toho musil dáti vrchnosti, bylo sic také břemenem velikým, 
ale, aspoň na Kostečku, ještě ne tak příliš vzdáleno od právních 
základů, na nichž se poměr gruntovního pána a nájemného sedláka 
ve středověku vyvinul. 

Náprava přijíti musila. Neboť to drancování poddaných bylo 
by vedlo konec konců ke katastrofě. Ale uslyšíme v díle třetím, povaha dal- 
jak podivně se poměry vyvinuly. Polevil-li na jedné straně stát SÍHO vývoje. 
v požadavcích kontribučních, způsobil na druhé straně svými ne- 
šťastnými robotními patenty, že gruntovní páni mohli své poža- 
davky vůči poddaným až zdvojnásobiti. Tak v popředí vykořisťo- 
vatelů vstupuje Šlechta. A jen rychlé přibývání obyvatelstva od 
doby tereziánské a s ním stoupající výnosnost zemědělské výroby 
je to konečně — vedle osvoboditelského úsilí Josefova — jež za- 
bezpečuje sedláku znenáhla život snesitelnější. 

KONEC DÍLU DRUHÉHO. 

203 



SEZNAM PŘÍLOH S VYSVĚTLIVKAMI. 



1. STATEK V PŘEPEŘfCH. MĚDIRYTINA U titulního listu. 

Je to statek Vejpravův (č. 2), vystavěný r. 1 797 a zbořený pohříchu r. 1930 ; 
mohl býti dobře zachován pro zemědělské museum v Kinského zahradě. 
Vrata jsou z r. 1802. Nejpěknější dřevěná stavba, již jsem v českých vesni- 
cích viděl. Statek zůstal neznám odborné veřejnosti. Na výstavě národopis- 
né r. 1895 by byl jistě zaujal přední místo. Grunt č. 2 byl třičtvrtilán o 60 
korcích. Od r. 1722 náležel Brojerům, pak Žlůvům, r. 1 770 již Petru Vejpra- 
vovi a odtud rodině jeho snad do dneška. V době tereziánské oddělena od 
něho chalupa č. 45 (srv. přílohu níže při str. 24) . Josefínský katastr udává 
potom (k r. 181 1) rozlohu jeho na 46 korců, stabilní na 53 korců. 

2. PANSTVÍ KOSTECKÉ V L. 1623— 1739 Při str. 8. 

Výsek mapy, která je podkladem skizzy hranic panství Kosteckého, je 
částí velké vzácné mapy St. Julienovy z r. 1758 (Atlas topographique et 
militaire, jež obsahuje státy koruny české a kurfiřství saské). Mapa byla vy- 
dána v Paříži a věnována císařovně a královně Marii Terezii. Zajímá hoj- 
ností rybníků dnes dávno vypuštěných a rozdíly v označování měst krá- 
lovských (královská koruna u Ml. Boleslave), měst poddanských privile- 
govaných (na př. Turnova a Sobotky) a měst a městeček robotních (na př. 
Mnichova Hradiště, Bakova, Dol. Bousova). Skizza hranic objímá panství 
spolu s dílem osenickým. Tečkovaná linie znamená hranice rychet. I. je 
rychta předměstská, II. vesecká, III. zelenská, IV. markvartická, V. dolno- 
bousovská, VI. hornobousovská. Malé červené křížky na severozápadě 
od celku dominia ukazují na kostecké poddanské statky, ležící ve vzdále- 
ných osadách. Grunt malčický leží ovšem již mimo naši mapu. V jménech, 
jež označují sousední dominia, chybí Dobro vice (jižně od Rokyťan). 

3. STATEK VE SKUŘINĚ C. 13 (U DOLENÍCH ŠVORCÚ) Při str. 16. 

Starý třičtvrtilán, tuším, již od 17. stol. Švorcům náležející. R. 1842 měl 
82 korců příslušenství. 

204 



4. CHALUPA V PŘEPEŘfCH Č. 45 Při str. 24. 

Vznikla oddělením od sousedního gruntu Vejpravova č. 2 někdy za Marie 
Terezie. Chalupu postavila rodina Bártova, jež tu první (až do i. polovice 
19. stol.) hospodařila. Pozemků slušelo k ní (podle josefínského katastru) 
jen 8 až 9 korců. 

5. STATEK V SPAŘENCfCH ČfS. 1 (U BARTOŇŮ) Při str. 32. 

Fotografie J. Šimona v Turnově. — V 18. stol. náležel rodině Rejmanově, 
vedle Pažoutů a Ortů nejpřednější mezi zámožnými rodinami selskými na 
Kostečku. Měl na sto korců (ne-li více) ; v době tereziánské oddělena od 
něho chalupa č. 4. V 1. polovici 19. stol. náleží Švorcům. Podle katastru 
josefínského měl 52 korců. Stabilní katastr naměřil 66 korců. Tenkrát byl 
majitelem Říha. 

6. UKÁZKA Z GRUNTOVNÍ KNIHY RYCHTY VESECKÉ Z DOB 

VÁLKY TŘICETILETÉ Při str. 40. 

Snímek fotolitografický v původní velikosti. Ty dva listy tvoří větší část 
vložky věnované gruntu č. 4 (půllánu Šoutovu) ve Vesci. Pocházejí 
z gruntovních knih r. 1633 za Albrechta z Valdštejna pro jednotlivé rychty 
nové založených. Text srovnej na tisku k snímku připojeném. Podrobnější 
výklad o gruntovních knihách a významu jejich pro selské dějiny 

i o historii statku Šoutova měl býti v díle třetím. 

7. CHALUPA V MARKVARTICÍCH C. 1 (U JIRKŮ) Při str. 48. 

Fotografie J. Šimona v Turnově. — Náleží rodině od 1. polovice 18. stol. 
Podle josefin. katastru slušelo k ní na 12 korců, pravděpodobně tedy 
14—15 korců všeho příslušenství. 

8. KOST V LETECH 1850—1860 Při str. 56. 

Světlotisk podle kolorované rytiny Haunovy z Hólzlova alba. 

9. KOST Z PLAKÁNKU Při str. 64. 

Akvarel Vil. Kandlera. Zmenšeno o třetinu. V. Kandler (nar. 18 16, 
zemřel 1896) maloval hrad asi v letech padesátých, t. j., nejspíš pro Mikov- 
covy „Starožitnosti a památky země české". Ale zdá se, že užil staré 
nějaké předlohy, že nekreslil podle skutečnosti. Popředí hradu vzbuzuje 
dojem volně komponovaného parku. 

10. KOST V LETECH 1850—1860 Při str. 72. 

Barvotisk podle barev, litografie W. Raua, obsažené v díle: J. W. Fohlig, 
Album herrschaftl. Landsitze und Schlósser im Kaisertum Oesterreich 
(Drážďany 1852). 

205 



11. KOST. KRESBA JOSEFA MÁNESA Při str. 80. 

Kresba patrně (v naší reprodukci je třikrát zmenšena) souvisí s kos- 
teckým skizzářem Jos. Mánesa, s jehož kresbami seznámil podrobně 
Fr. Žákavec v Pekařově sborníku, dílu II., str. 455 sq. Další tři Máne- 
sovské přílohy (č. 13, 14, 23 níže) poznáváme jen díky studii Žákavcově. 
Dobu, kdy Mánes pobyl na Kosti, přesně zjistiti nelze, ale nejspíš v letech 
1 867 — 1870; zdá se, že Mánes byl s otcem Antonínem na Kosti j iž dříve, jako 
třináctiletý hoch. Mánes ovšem kreslí Kost ještě před restaurací z let 
sedmdesátých (srv. zejména níže č. 13); Žákavec podrobně rozdíly mi- 
nula a dneška sleduje. Dotýká se i lásky doby romantismu k starým hra- 
dům a zříceninám středověkým, o níž přílohy naší knihy samy podávají 
hojně poučení. — Připojím i několik slov o pozdějších kresbách Kosti. 
Pozdější pohledy na Kost najdeš v Světozoru 187 1, str. 449 (kreslil 
Chalupa podle fotografie. V Ruchu, roč. VI., str. 9, je skupina obrázků 
od Kutiny (ryl Patočka). Novějších vyobrazení Kosti najdeš nejvíc 
v Sedláčkových Hradech a zámcích, dílu X. a v Ottových Čechách dílu 
XII. Tu dominují všude Liebscher a v kresbě pečlivý Jan Prousek; najde- 
me tu dále po obrázku od Kutiny a od Mařáka. 

12. PROSTORA MEZI TŘETÍ A ČTVRTOU BRANOU Při str. 88. 

Barevný dřevoryt Karla Vika z r. 1935. 

13. KAPLE A ČÁST OBRANNÉ CHODBY V HRADNÍM NÁDVOŘÍ. Při str. 96. 

(Ze skizzáře Jos. Mánesa; srv. o něm výše č. 11 a o dřevěné chodbě na 
cimbuří v textu dílu prvého str. 191; při restauraci v letech sedmdesátých 
byla ta stará památka obrany hradní odstraněna. Střechu té chodby 
vidíme na nejednom obrazu ze starší doby.) 

14. PŘED TŘETÍ BRANOU NA KOSTI Při str. 104. 

(Ze skizzáře Jos. Mánesa.) Srv. změny restaurací nastalé srovnáním s pří- 
lohou č. 24 v I. díle. 

15. MALBY NA SKLE V KAPLI SV. ANNY NA KOSTI Při str. 112. 

Jsou z prvé čtvrti 15. stol. (jakož i přestavba hradu a kaple). Srv. stať 
Zd. Wirtha v Památníku Pekařově, díl II. str. 450. Malby zobrazují 
sv. Jiří a P. Marii s Ježíškem. Zbroj sv. Jiří je zcela podle úboru rytíře 
poč. 15. stol. 

16. CHALUPA V MARKVARTICÍCH C. 29 (U URBANŮ) Při str. 120. 

Podle fotografie J. Šimona v Turnově. — Na chalupě s 13 korci (podle 
terez. i josefin. katastru) hospodařila v 18. a 19. stol. (ještě r. 1848) 
rodina Kupcova. 

206 



17. STATEK V STÉBLOVICÍCH Č. 5 (U RAMBOUSKU) Při str. 128. 

Podle fotografie J. Šimona v Turnově. — Starý čtvrtlán. Hótzl naměřil 
u něho 38 korců. Od 2. pol. 17. stol. do r. 1754 náležel Doškářům, od let 
asi 1780 do 2. pol. 19. stol. Ortům. Ti tedy asi grunt vystavěli v nynější 
podobě. R. 1842 držel 45 korců. 

18. STATEK V STÉBLOVICÍCH C. 11 (U HÚLKÚ) Při str. 136. 

Podle fotografie J. Šimona v Turnově. — Starý třičtvrtilán. Podle vymě- 
ření Hótzlova držel 82 ! o korců půdy, v tom přes 51 korců rolí. Tenkrát 
(v 1. pol. 18. stol.) náležel Folprechtům, pak přes sto let Macounům. Za 
Netolických bylo od něho odděleno po 2 — 4 korcích k několika chalupám, 
v tom ke třem do Mladějova. R. 1842 neměl již ani 41 korců. 

19. SELSKÉ PODPISY NA SMLOUVĚ S VRCHNOSTÍ Z R. 1752 ... Při str. 144. 

Snímek fotolitografický v pův. velikosti. Jsou to podpisy zástupců vrch- 
nosti (vrchního a obročního) a zástupců obce poddanské (kromě Sobotky) 
z 10. května 1752. Podpisují zástupci městečka Dolního Bousova a vrchní 
rychtáři a konšelé z rychet předměstské, kostecké, markvartické, vyšo- 
polské, hořeňátské, příchvojské a roveňské. (Roven byla tenkrát s Kostí 
spojena v jedno). Všimni si, že někde dva podpisy psány jsou jednou rukou. 
Zajímavé je také, že najdeme tu ještě latinku. Srovnej ostatek text přilo- 
žený k reprodukci. Originál smlouvy, jež je doplněním smlouvy o ekviva- 
lenci z 2. dubna 1751 (srv. výše str. 44), je v zemském archivu. 

20. PAŽOUTŮV STATEK V OSEKU CÍS. 6 Při str. 152. 

Fotografie J. Šimona v Turnově. — Třetí kdysi co do velikosti statek 
v Oseku, ač jen třičtvrtilán. Srovnej data výše na str. 139. Rodina Jirků 
tu hospodařila do r. 1738. Potom ujal statek na 16 let do vzrostu dědičky, 
jediné dcery, Ant. Folprecht, druhý manžel vdovy Jirkovy. Ale dcera 
zemřela, a hospodář Folprecht se oběsil. Mezi vdovou Jirkovou-Folprech- 
tovou a sestrou bývalého hospodáře Jana Jirků, provdanou za V. Macou- 
na, vznikl spor o statek. Statek ujal nejdřív syn Macounové, Jan Macoun 
(r. 1773), ale chtěje se pro uvarování nákladů zbaviti sporu s vdovou 
Folprechtovou, postoupil statek za náhradu 200 kop Folprechtové a dceři 
její Anně (t. j. dceři Ant. Folprechta), provdané za Václava Pažouta. 
Tak od r. 1775 do dneška je statek v držení rodiny Pažoutovy. Od r. asi 
1824 počínaje se odprodeji znenáhla zmenšoval. R. 1842 měl ještě 75 korců. 
Rozloha dvora a stavení ukazuje dosud na bývalou velikost. 

21. STARÉ DOMY V SOBOTCE Při str. 1G0. 

Podlé mé fotografie. Poslední dům vpravo je již zbořen. 



20J 



22. DŮM V SOBOTCE Při str. 168. 

Je to dům čís. 138 v ulici Jeřábkově. 

23. POHLED NA SOBOTKU A HUMPRECHT Při str. 176. 

Ze skizzáře Jos. Mánesa. Srv. výše č. 1 1 a všimni si imposantní stavby 
kostela soboteckého, stavěného pánem z Lobkovic ku konci 16. stol. 

24. OBECNÍ POČTY ZE VSI RAKOVA ZA ROK 1824 Při str. 194. 

Fotolitograf. snímek originálu. Srovnej text k snímku přiložený. Zajímavc 
je, že víc než 15% obecních důchodů padlo na pivo při ,, pořádnosti' 
(závěrce obecních účtů) a při posvícení. Celek je dobrou ukázkou obec 
ního hospodářscví na vsi před sto lety. Orig. je v archivu kosteckém mez 
velkým počtem podobných výkazů ze všech vsí kosteckých. 

25. HOTZLOVAMAPAPANSTVfKOSTECKÉHOZR.ASI1750. . Přílohou na konc 

Světlotiskový snímek originálu, zmenšený čtyrykrát. Originál v kancelá? 
panství na zámku Kosti. K usnadnění studia snímku připojena průhledn 
mapa krycí s čitelnými názvy. — Tato mapa je vzácnou památkou, jako 
málokterý kraj může se pochlubiti. Okresní zastupitelstvo sobotecké n» 
mělo by litovati nákladu na snímek ve velikosti původní, event. na kopii, 
která by nedostatky mapy na některých místech již otřelé a oloupané 
pozorně opravila a podobně v barvách byla provedena a rozmnožena. 
Mapa vznikla před r. 1753. A to proto, že není v ní ještě zakreslena císař 
ská silnice od H. Bousova k Jičínu, r. 1753 postavená. Nejsou v ní ještě 
ani Netolice. I náš snímek hodí se dobře k studiu kostecké krajiny pře 
160 lety; někde ovšem radno užíti zvětšovacího skla. Mapa podává obraz 
starých rybníků kosteckých, dnes většinou zmizelých, stav lesů, obraz luk 
(na snímku vyšly v špinavěšedém tónu) i rolí. Panská pole ke dvorům 
náležející jsou označena korunkou a římskými číslicemi I — VIII. Každá 
číslice značí určitý dvůr (srv. vysvětlení napravo nahoře v rohu). Selská 
pole jsou znamenána začátečnými písmeny vsí, k nimž přináležejí. Seznam 
těch začátečních písmen podle vsí najdeš v rámci nápisovém nalevo na 
hoře. Selské a panské lesy nejsou, bohužel, rozeznány. Půda náležející ke 
kostelům je označena dvojitým křížem (jenž někde je v zádušním poi 
z kamene postaven a mylně za doklad návštěvy svatých Cyrila a Metoděje 
považován), půda farská obyčejným křížem. Originál dovoluje místy sle- 
dovati i hranice obcí a v některých vesnicích půdorys osady a polohu 
statků a chalup. Na snímku samém lze na př. u statku lažanského, jehož 
příslušenství tvořilo uzavřenou plochu, sledovati rozdělení polí na tří 
zvůry, tenkrát všude obvyklé. Jména rybníků, někde již nečitelná a někde 

208 



vůbec scházející, jsem doplnil na krycí mapě, tak jak jsem je shledal 
v urbářích a popisech dominikálu. Doplnil jsem krycí mapu i výraznějšími 
nebo zajímavějšími názvy polních tratí, jak jsem je vyhledal ze starých 
katastrů a mohl zjistiti na místě samém. Velkou většinou se jména, známá 
katastrům 18. stol., udržela do dneška, ač dílem žijou v paměti starších 
lidí vedle nových názvů tu a tam na místo jejich vstupujících. Některé 
názvy kolem Dolního Bousova a vých. od Sobotky ukazují na obyvatel- 
stvo německé, patrně v 13. — 14. stol. Sem náleží i trať „na Šternberků" 
u Cálovic, dnes již v lidu neznámá. — Po stranách vlastní mapy položil 
Hótzl kresbu poddanské půdy kostecké rozptýlené ve vzdálených osadách. 
Dole najdeš měřítko, vypočtené ze zemských provazců, každý o 52 praž. 
loktech. Naše reprodukce má měřítko asi 1 : 31.000. Poznamenávám ko- 
nečně, že mapa není orientována k severu jako moderní mapy. Sever její 
je asi tam, kde u našich map je západ. 



209 



OBSAH 



KAPITOLA I. 

HRANICE PANSTVÍ. 

Rustikál a dominikál. — Velikost Kostečka. — Význam panství v ústavě 
feudální. — Procházka po hranicích. — Vysoké Kolo. — Lažanský sedlák. — 
Zeměpisný útvar panství. — V lesích křižáneckých. — Díl osenický. — Grunty 
v cizině. — Původní a pozdější rozloha Kostečka Str. i. 

KAPITOLA II. 

POHYB SELSKÉ PŮDY. 

Odhad kosteckého rustikálu v českých katastrech. — ■ Berní rolla. — 
Staročeské korce. ■ — Svádění gruntů. — Šlechta na selských statcích. — Nové 
dvory Humprecht, Kdanice, Rakov. — Náhrada poddaným za přeplacenou 
berni. — Katastr tereziánský. — Jak se páni zbavovali selské daně. — Katastr 
josefínský. — Obce katastrální. — Katastr stabilní. — Zjištění jeho rustikálu. — 
Srovnání jeho se staršími katastry. — Data starých katastrů o veškeré ploše 
českého rustikálu Str. 18. 

KAPITOLA III. 

VSI A LÁNY. 

Pohyb jmen a hranic vesnických. — Studie o velikosti vsí. — Korce vý- 
sevku. — Kolonisace Kostečka v XIII. — XIV. stol. — Velikost lánů. — Ma- 
teriál datový a důležité výsledky jeho. — Ortův statek ve Střehomi. — Dvanáct 
kop záhonů. — Rozličná výměra čtyř gruntů ve Vesci ve všech katastrech. — 
Dnešní obec politická a rozdíly výměry její v starých katastrech .... Str. 58. 

KAPITOLA IV. 

GRUNTY A OSEDLÍ. 

Druhy usedlých. — Podsedci. — Sedláci a chalupníci. — Vzrůst Sobotky. 
— Přibývání osedlých po válce třicetileté. — Velikost gruntů v té době. — Pře- 
hled vývoje za dvě stě let. — Velký přírostek malých osedlých. — Vzrůst osad. — 
Drobení gruntů. — Vývoj populace Str. 89. 



KAPITOLA V. 

SELSKÁ V STAVA A SPRÁVA. 

Lán. — Člověčenství. — ■ Ústava dominia. — Dědičnost poddanství. — 
Obmezení původní svobody. — Vývoj jeho a důvody jeho. — Čeští sedláci 
nebyli nevolníky. — Právo zákupní. — Vzájemná pomoc pána a poddaných. — 
Dědické právo a odúmrti. — Správa poddaných. — Soudy rychetní a kompe- 
tence jejich. — Úkoly rychet v jiných směrech. — Vojenská hotovost kosteckých 
sedláků. — Ústava a správa Sobotky. — Hranice rychet kosteckých . . Str. 106. 

KAPITOLA VI. 

PLATY A DÁVKY. 

Druhy platů a dávek. — Nerovnoměrné rozdělení jejich. — Příčiny toho. 
— Výpočet břemen tkvících na vsi a lánu. — Příklad z Oseká. — Nevelikost 
břemen selských. — Problém, o nějž jde. — Pokles hodnoty peněz za tři sta let. — ■ 
Tři sta korun a šedesát korun z lánu. — Chudnutí šlechty české do XVI. století 
a hospodářské důsledky jeho. — Úplné znehodnocení poddanského ouroku. — 
Dodatek o desátku církevním Str. 130. 

KAPITOLA VIL 

ROBOTY. 

Roboty gruntům a vsím ode dávna připsané. — Skrovnost a stáří jejich. — 
Obrat od války třicetileté. — Roboty v době Černínské. — Daleké fůry. — Vý- 
plata z robot. — ■ Placená práce ve žních. — Odhad robot v penězích . . Str. 154. 

KAPITOLA VIII. 

KONTRIBUCE. 

Selská a panská daň pozemková v XIV. až XVII. st. — Systém berní 
rolly. — Celý čili berní osedlý. — Počet poddaných a počet osedlých v zemi. — 
Kalkulace z r. 1683. — Divisoři. — Rozdíl hor a kraje. — Úpadek měst. — ■ 
Vysoká osedlost kostečka. — Osedlost celé země. — České bernictví v době před- 
tereziánské. — Vzrůst selské kontribuce za sto let. — Daň a výnos pole. — Zkáza 
poddaných Str. 168. 

KAPITOLA IX. 

BŘEMENA SELSKÁ VŮBEC. 

Břemena lánu v XVII. stol. — Břemena tří gruntů dnes a před dvěma 
sty lety. — Výnos statku v minulosti a přítomnosti. — Závěr .... Str. 194. 

SEZNAM PŘÍLOH S VYSVĚTLIVKAMI Str. 204. 



Příloha k tt.dílu Pekařovy 
■i Knihy o Kosti » <^==?r~a 



MAPA 
PAMSTV/Í KOSTECKÉHO # 

kreslená Jgnácem Hotzlem 

roku asi 1750. 
(čtvrtina skut. velikcsti.) 



•píinsfi// % 



Ví,i Zapudov a Dneboh 




Vy šŠíl^ole^ / \ * #ÍÍ ^NimeMD^zaKovm 

Pansív.í 
Dětenke-Veselke 



Jména menších rybr, 

27. Markovský(?> ii.Hjttboký 43. Zi 

28- Jílový 56. ZakopansKy í 

Z9.Návesní(?) 57. Světlík 

50 Ježkoíský 38. Mokřích,.. 

51 Březový' 59. Pocttesni 
52. Zelenský 40. Čištěnec 
3}.0ujezdský 41 ■ 

34. TobolKa(Topvlsku) 42. Malý pivák 

■.-,' ■; o\ 




: ^p *^^v» 






| 






tf 



\á 



m^